Dobrá práce. PR oddělením českých pojišťoven se podařilo vymyslet téma, které si zdejší média nemohla v okurkové sezoně nechat ujít – kvůli krizi roste počet pojistných podvodů a letošní rok bude v tomto smyslu (opět) rekordní. Už už se mi chtělo při sledování úterní reportáže v České televizi politovat chudinky pojišťovny. Ale jen do chvíle, než jsem si vybavil osobní zkušenost s jejich chováním, které se jako poctivé či férové vůči klientovi rozhodně označit nedá. Leda z pohledu akcionáře, který právě inkasoval dividendu ze zisku pojišťovny za předchozí rok.
Považte, detektivové České pojišťovny odhalili za pololetí pojistné podvody za 196 milionů korun, tedy o 31 procent více než ve stejném období loni. Generali hlásí nárůst počtu podvodů o 16 procent, i když při nižším objemu škod. Podobně jako Kooperativa. Allianz zase za první čtvrtletí zachránila před podfukáři 52,3 milionu korun.
Lidé jsou vykresleni jako podvodníci, kteří se snaží pojišťovny co nejvíce „podojit“. Není to ale náhodou trochu jinak? Potud v pořádku. Pojistný podvod je dle zákona trestný čin a pojišťovny by jistě byly špatnými hospodyněmi, pokud by si jejich páchání nechaly líbit a trpěly kvůli nim zbytečné ztráty. Nikdo nepochybuje o tom, že primárním cílem pojišťoven je vydělávat svým vlastníkům, a nikoli vylepšovat zákazníkům rozpočty či konat jiné dobro. Co mi ale na celé věci vadí, je vyznění zprávy – lidé jsou vykresleni vesměs jako podvodníci, kteří se snaží pojišťovny co nejvíce „podojit“, zatímco nebohé ústavy se jim v nezákonném jednání snaží ze všech sil bránit.
Není to ale náhodou trochu jinak? Nejsou to spíš pojišťovny, které „drbou“ lidi, jak jen to jde, pouze to dělají (zpravidla) v souladu se zákonem a se svými „všeobecnými obchodními podmínkami“? Vždyť kdo z nás si nevzpomene na nějakou negativní zkušenost s pojišťovnou. Třeba jak nás nechají platit stále stejně drahou havarijní pojistku za auto, jehož cena už mezitím klesla třeba na polovic. Anebo jak nám potom odmítají zaplatit při havárii nový náhradní díl s poukazem na to, že jde již o staré auto a v případě nové součástky by nešlo jen o opravu, ale o celkové zhodnocení vozu.
Příkladů, kdy pojišťovny odmítají s odkazem na kdejakou právní kličku či údajné nesplnění nějaké podmínky ve smlouvě dostát svým závazkům, jsou určitě tisíce. Stejně jako těch, kdy pasivní zákazníky nechají bezdůvodně platit předražené pojistky. Částka, o niž pojišťovny těmito fígly připravily klienty, může jít do miliard. Akcionáři jistě mohou být se svými manažery, kteří tímto způsobem spravují a rozmnožují jejich majetek, spokojeni. My, zlí klienti, už poněkud méně.
