Čtvrtek 8. prosince 2022, svátek má Květoslava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Čím lze vysvětlit prudké obraty v kauze Alexeje Navalného?

Vladimír Putin

  12:41

Blogger je zatím jen nástrojem v drsné hře elity o moc a je velkou otázkou, zda z této role dokáže vůbec někdy vystoupit, píše Gábor Stier.

Alexej Navalnyj po propuštění z vězení zamířil do Moskvy za svými příznivci. foto: © ReutersČeská pozice

KOMENTÁŘ Gábora Stiera / Spousta politiků si může nechat pouze zdát o tom, co se právě přihodilo známému, i když z hlediska politické váhy přece jen spíše marginálnímu představiteli ruské opozice. Ruská justice, přesněji řečeno zákulisní síly, jež tahají za nitky, udělaly z Alexeje Navalného, rebela známého pouze na internetu a v několika velkých městech, během pouhých několika dní politika slavného v celé zemi.

Nejprve to vypadalo, že nebude moci kandidovat v zářijových volbách na moskevského starostu, načež byla jeho kandidatura údajně po intervenci samotné „šedé eminence“ prezidentské administrativy Vjačeslava Volodina, jenž v této funkci vystřídal Vladislava Surkova, přece jen zaregistrována.

Následně poté všichni počítali s tím, že v takzvané kauze Kirovles dostane pouze podmíněný trest. Kirovský soud však opozičnímu bloggerovi vyměřil trest odnětí svobody na pět let nepodmíněně a z jednací síně byl Navalnyj odveden v poutech. Vypadalo to, že tím mizí v nenávratnu také jeho kandidatura, jenže prokuratura podala s poukazem na procedurální chybu návrh k propuštění na svobodu. Den nato proto mohl opustit věznici a triumfálně se vrátit do Moskvy. Skoro jako kdysi Andrej Sacharov ze svého exilu.

Sobjanin v nesnázích

Moskevský starosta Sergej Sobjanin by asi 5. června – v zájmu uspořádání předčasných voleb – nerezignoval, kdyby býval viděl, jaká se nad ním v dálce začínají stahovat mračna. Legitimitu jeho očekávaného jistého vítězství totiž ohrožuje odsouzení opozičního politika. Ne náhodou starosta doufal, že soud v Kirovu vyměří jeho možná nikoliv nejsilnějšímu, rozhodně však nejznámějšímu vyzyvateli Alexeji Navalnému pouze podmíněný trest. Největší Sobjaninovou starostí totiž ani předtím nebylo, jestli 8. září vyhraje předčasné volby, ale to, zda bude mít alespoň formálně protivníka, díky němuž by bylo jeho vítězství o poznání věrohodnější.

Poté, co z této evidentní pasti vycouval miliardář a salonní opozičník Michail Prochorov, nechal se k velké spokojenosti volebního štábu jako kandidát liberální opozice dobrovolně lapit ambiciózní Navalnyj a za odměnu mu režim pomohl i se sbíráním podpisů. Nejspíše měl za to, že mu toto beznadějné klání může pomoci ještě zvýšit jeho všeobecnou známost, která se za uplynulé dva roky vyhoupla ze šesti na 37 procent. Už však příliš nepočítal s tím, že ho účast v této halasné, nicméně dobře placené jarmareční komedii u mnoha nespokojenců zdiskredituje.

Do této idylické situace zasáhlo rozhodnutí soudu, jehož načasování popírá buď teorii o politické objednávce, nebo pouze potvrzuje vše zatemňující touhu jistých mocenských kruhů po pomstě. Protože jakýkoliv činovník by v podobném případě jen sotva dostal pět let. A Sobjaninův štáb se teď musí připravit na útoky opozice, které budou zpochybňovat věrohodnost jeho jistého vítězství již v prvním kole.

Ostatní kandidáti – komunista Ivan Melnikov, Sergej Mitrochin z hnutí Jabloko, Michail Děgťarjov nominovaný za stranu Vladimira Žirinovského nebo kandidát Spravedlivého Ruska Nikolaj Levičev – se mohli pouze jeden den radovat a v duchu počítat, kolik procent si budou moci urvat z Navalného tábora. Soud totiž až do vynesení pravomocného rozsudku propustil Navalného na svobodu a uložil mu pouze povinnost zdržovat se na určeném místě, proto může blogger pokračovat v předvolební kampani.

S tak „horkým“ červencem počítal málokdo

Ačkoli Navalnyj nemá ani nadále šanci na vítězství, mohl by až zdvojnásobit své dřívější preference pohybující se podle centra Levada okolo 8 až 10 procent, což by nestačilo ani na druhé místo. Nemluvě o tom, že současné události mohou tohoto jinak rozporuplně hodnoceného bloggera dosadit do čela mimosystémové opozice.

Ačkoliv Navalnyj nemá ani nadále šanci na vítězství, mohl by až zdvojnásobit své dřívější preference pohybující se okolo 8 až 10 procentKdo ho vlastně chce za každou cenu odstavit? Proč kirovský soud přehodnotil během jediného dne své rozhodnutí? Kdo měl zájem, aby Navalnyj přece jen kandidoval ve volbách na moskevského starostu? Otázek je zatím víc než odpovědí a kvůli vyloučení veřejnosti začínají obraz komplikovat také absurdní konspirační teorie. Rychlý sled událostí každopádně dává tušit boje, jež se odehrávají v zákulisí ruské velké politiky, a rozpory mezi mocenskými skupinami prodchnuté střety osobních zájmů, ve kterých Alexej Navalnyj slouží jako pouhý nástroj. Alespoň zatím.

Kauza Navalnyj vzrušila ruskou veřejnost. Kvůli místním volbám stanoveným na začátek září se sice dalo tušit, že srpen přichystá různá překvapení, ale s tím, že bude takto horký už i červenec, počítal jen málokdo. O vzrušené atmosféře svědčí konce neberoucí analýzy hledající odpovědi na uvedené otázky, jež přicházejí s různými teoriemi a ve kterých se různí vševědoucí odborníci předhánějí v nazývání Navalného ruským Mandelou či novým Sacharovem, a podle mnohých situace připomíná období vzestupu Borise Jelcina.

A to jsme se dosud nezmínili o zahraničním tisku, ve kterém už mnozí předpovídají pád éry, k níž se váže jméno Vladimira Putina, a v Navalném spatřují nového vyzývatele. Tyto odhady však zatím zacházejí příliš daleko a v zásadě odrážejí spíše různá zbožná přání. Stejně jako to, že vládnoucí moc na nátlak spontánních demonstrací na podporu bloggera či Západu couvla. To lze totiž takřka jistě vyloučit.

Hra mocenských elit

Kreml sice změny společenských nálad bezpochyby sleduje, v souvislosti s Navalného zadržením ovšem jen sotva hrozí, že by Moskvu zaplavily protesty. Faktem také je, že – viz kauza Snowden – ruská moc dělá před Západem ramena, ovšem velmi dobře cítí, kam až může v této konfrontaci zajít. Uvěznění Navalného se navíc podivoval Washington i Brusel, nic víc se ovšem čekat nedalo. Formálně mají blíže k pravdě ti, kdo události vysvětlují jako systémovou chybu, s ohledem na samotný systém to však lze také vyloučit.

Prudké obraty v kauze Navalnyj jsou důsledkem soupeření v rámci mocenské elity a střetu zájmůPravděpodobnější je, že prudké obraty, jež odkazují spíše k jisté ukvapenosti celé kauzy, jsou důsledkem soupeření v rámci mocenské elity a střetu zájmů. Kromě toho tyto události také dobře ilustrují rozdíly ve stylu dvou velkých mocenských skupin, jež se okolo Kremlu rýsují. Zatímco první křídlo takzvaných siloviků by Navalného, jenž se dal do kupy díky americkým stipendiím a je považován za velkou naději ve washingtonských politických kruzích, rádo vytlačilo z politické scény, druhá skupina prezidentské administrativy spojená se jménem Vjačeslava Volodina, jenž pracuje s o poznání delikátnějšími prostředky, by raději využila bloggera, jehož účast ve volbách by jednak rozptýlila obavy opozice a Západu o stav ruské demokracie, jednak volby legitimizovala.

Lze však předpokládat, že jde o víc. Ačkoliv je smělou domněnkou, že jak někteří předpokládají, Kreml by si přál vybudovat v obraze Navalného Putinova nástupce, zaujímání pozic v letech 2018 nebo 2024 není sice ještě příliš výrazné, ale lze je postřehnout. Například není vůbec vyloučeno, že zatímco Volodin a Sobjanin mají zájem, aby opoziční kandidát dodal vítězi voleb na moskevského starostu věrohodnost, jiné síly hrají spíše na to, aby Navalnyj získal 25 procent, čímž by politika, jenž by v budoucnu mohl usilovat i o jiné posty, oslabil.

Podle horšího scénáře je blogger využíván v rámci boje uvnitř elity k diskreditaci druhýchDíky očekávanému vítězství se ziskem více než 70 procent, jež by morálně rozdrtilo i moskevské opoziční demonstrace, by totiž Sobjanin v podstatě posílil na politika číslo dvě hned za Putinem. Nelze ani zcela vyloučit, že si přílišné posílení Sobjaninových pozic zatím příliš nepřeje ani sám Putin.

Nereálné ani není, že jiné síly straní opozičnímu bloggerovi úplně z jiného důvodu. Například proto, aby se v jeho osobě, jež rozděluje různé tábory (liberálům se nelíbí jeho nacionalismus, národovcům jeho liberalismus a oběma stranám jeho nejednou propíraná spolupráce s mocí), dostal do čela opozice vůdce, s nímž si bude vládnoucí garnitura vědět rady, zatímco bude moci v moskevském klání ve férovém souboji bez obav změřit skutečnou sílu Putinových protivníků.

Podle horšího scénáře je blogger, jenž dosud předstupoval s poněkud podivnými a jen vybranými korupčními odhaleními, využíván v rámci boje uvnitř elity k diskreditaci druhých.

Zkrátka a dobře, jak vyplývá z útržků nastíněných teorií, Alexej Navalnyj je zatím pouze nástrojem v této drsné hře a je velkou otázkou, zda z této role dokáže vůbec někdy vystoupit.

Autor: