Vladimír Franz nebude ve čtvrtek večer přítomen na světové premiéře své opery Válka s mloky, protože se zúčastní poslední předvolební debaty. Uvést svoji operu na scéně Národního divadla (dílo je inscenováno ve Státní opeře) je sen každého českého skladatele, který aspiruje v tomto žánru.
Franz podle svých slov v Národním divadle takřka „vyrostl“, již od svých 5 let na jeho scénách shlédl mnoho děl. I to jej pravděpodobně inspirovalo, aby se v dospělosti vážně věnoval hudební kompozici. Nyní se jeho životní sen splní, ale jako ve filmové zápletce - datum koinciduje s klíčovou, závěrečnou diskusí prezidentských kandidátů.
Kandidatura nebyla něco, do čeho se zrovna hrnul, přestože uvažoval o tom, zda by vzhledem ke stavu společnosti neměl vyjadřovat svoje postoje ještě jinak než umělecky. Když byl konfrontován se spontální odezvou tisíců lidí na výzvu facebookové party nominovat Franze do prezidentského souboje, uvědomil si, že to by mohla být právě příležitost, kterou hledá. S finančními prostředky, které by se u některých kandidátů neukázaly ani jako statistická chyba, objel republiku a dle petičních podpisů se ukázalo, že za ním stojí přinejmenším osmdesát tisíc občanů.
Vladimír Franz vysvětluje, jak řešil své dilema.
Ze zkušenosti skladatele ví, že žádná nota není náhodná, každý motiv má své vyústění, svůj vrchol, svoji kontinuitu. Toto letní scherzo se transformovalo v podzimní andante a nyní vrcholí v prestu, a ještě ve formě fugy. Dva hlasy, které se prolínají, dilema naživo prožívané: podle Franze téma splnění osobního snu a téma služby veřejnosti. Buďme realističtí, řekněme opera v hrsti, nebo prezidentství na střeše.
Obě tyto discipíny jsou extrémě náročné a schopné připravit i odolného jedince o síly, jestli ne o rozum. Operu koncipoval v roce 2005, ve spolupráci s libretistou Rostislavem Křivánkem, se kterým spolupracoval i na scénickém oratoriu Údolí suchých kostí. Nemohl si ani ve snu představit, za jakých okolností dojde k premiéře.
Válka s mloky je jedním z románů Karla Čapka, ve kterém varuje před některými fenomény své doby a domýšlí je do zákonitých extrémů. Podobně jako R.U.R. nám evokuje stále aktuálnější možnost katastrofického konce světa, ovládnutého umělou inteligencí, Válka s mloky byla ve třicátých letech jednoznačným varováním před nastupující vlnou nacionálního socialismu. Jaké varovné poselství nese dnes? Přestali jsme se bát? Stali jsme se zpovykanými, měkkými produkty vlastní civilizace? Hrozí nám nebezpečí zvenčí, nebo hrozba vnitřní, fenomén, který si hřejeme na prsou a který má zničující potenciál? Franz své dílo označuje jako „zprávu o stavu naší cilvilizace”, kde největší nebezpečí tkví právě v nás samotných.
