Miliony Řeků už na internetu zhlédly dva dokumenty řeckých filmařů o dluhové krizi. První, Debtocracy, kritizuje neoliberalismus, zpochybňuje řecké zadlužení a poukazuje na to, že moc nad Řeckem začínají přebírat mezinárodní finanční instituce. Druhý, Catastroika, odsuzuje privatizaci, kterou musí zoufalá řecká vláda provádět.
Již samotný název prvního dokumentu Debtocracy, volně přeložitelný jako Dluhokracie, je zajímavý. Slovo demokracie totiž pochází z řečtiny a znamená „vláda lidu“, Debtocracy by tedy mohla znamenat „vládu dluhu“. To přesně se tvůrci filmu snaží říct: řecký dluh je nástrojem, jímž mohou Řecku vládnout instituce, jako je Mezinárodní měnový fond (MMF) a Evropská centrální banka (ECB). A aby jejich názory byly slyšet co nejvíc, dokument umístili s anglickými titulky zdarma na YouTube.
Nejen Řecko
Dokument Debtocracy ukazuje dějiny řeckého dluhu. Na začátku snímku je krátká pasáž, jež se věnuje prohlášením řeckých ministerských předsedů v minulých několika desetiletích. Všichni upozorňují, že se musí začít šetřit. Současně však mnoho řeckých politiků před krizí mluvilo o silné a rostoucí řecké ekonomice. Zajímavé pak je, že Řecko bylo vždy trochu zadlužené – dle dokumentu s jedinou výjimkou v letech 1941 až 1945, kdy Řecko okupovalo Německo a přinutilo je stát se jeho věřitelem.
Existuje Řek, který by dokázal natočit objektivní dokument o natolik kontroverzním a osobním tématu, jako je řecká dluhová krize?Velká část dokumentu se však nevěnuje Řecku, ale především tvrdě kritizuje ekonomický neoliberalismus. Zabývá se například Argentinou, jež slouží filmařům za příklad země, v níž selhala neoliberální politika MMF, a jeden ekonom jej popisuje jako „zombie, který se stále vrací a nelze ho zabít“. Tvůrci filmu démonizují deregulaci trhů, svázání kurzu pesa s dolarem a další podobná opatření.
Naopak Ekvádor, v němž se uplatnil ekonom Rafael Correa, je uváděn za skvělý příklad, jak naložit s nesplatitelným státním dluhem – vykázat ze země představitele Světové banky a MMF a prohlásit 70 procent dluhu za nelegitimní. Z uvedeného jasně vyplývá, jak si tvůrci dokumentu představují řešení řeckého dluhu. Britský deník The Guardian však dokument tvrdě zkritizoval a označil za „samizdat řeckého dluhu“.
Druhý dokument Catastroika odsuzuje privatizaci, ke které je řecká vláda nucená. Jeho název je opět neologismus, který vznikl spojením slov katastrofa a perestrojka. A ani tento snímek se nevěnuje pouze samotnému Řecku. Ukazuje například zpackanou privatizaci britských železnic, pařížských vodovodů nebo východoněmeckého průmyslu.
Hledání příčin
Oba filmy jsou značně subjektivní. Existuje však Řek, který by dokázal natočit objektivní snímek o natolik kontroverzním a osobním tématu, jako je řecká dluhová krize? Filmaři však ani netvrdí, že jde o objektivní pohled. Pouze se snaží „najít příčiny dluhové krize a nastínit její řešení“.
Názory tvůrců obou dokumentů nemusíme sdílet, rozhodně však stojí za zhlédnutí, zejména Debtocracy. Ostatně, miliony Řeků to už učinily. Navíc nám oba dokumenty mohou víc objasnit, co se honí hlavou mladým demonstrantům v Aténách, až zase budou televizní záběry ukazovat, jak házejí zápalné lahve.
