Ministr vnitra Martin Pecina vrátil bývalého policejního prezidenta Petra Lessyho do služebního poměru. Na jeho bývalém místě však sedí jeho nástupce Martin Červíček. Nyní bude nutno tuto téměř patovou situaci nějak vyřešit. Jak k ní vůbec mohlo dojít?
Ministr zdůvodnil své konání prostým faktem, že jako správní orgán musel konat. Byl k tomu vyzván na základě pravomocného rozsudku. Ozývají se však absurdní námitky, že s navrácením Lessyho do služebního poměru měl počkat. Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo myšleno vážně. V této republice ještě vyzývat k ignorování soudního rozhodnutí a správní orgán k nečinnosti!
Úřady nekonejte, spravedlnost počká
Ozývají se i sofistikovanější námitky, že vlastně Lessy nebyl propuštěn „tak úplně neprávem“, protože v době jeho propuštění se „věci jevily jinak“. Na podporu tohoto názoru se cituje zákon o služebním poměru (č. 361/2003 Sb., §42/1d): „Příslušník musí být propuštěn, jestliže porušil služební slib tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru.“
I když Generální inspekce bezpečnostních sborů Lessymu sdělila obvinění, stále bylo nutno respektovat presumpci nevinyTa sofistika spočívá ve snaze budit zdání objektivity, jako by se tehdy „věci jevily“ jasně a jednoznačně. Jenomže věci se samy o sobě nejeví, věci se vždy jeví někomu, kdo je pak za svá související rozhodnutí odpovědný.
Nadto citované ustanovení zákona mluví o tom, že se příslušník něčeho dopustil. I když Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) Lessymu sdělila obvinění, stále bylo nutno respektovat presumpci neviny. A citovaný zákon jako důvod k propuštění samotné sdělení obvinění neuvádí.
Nadto tehdejší ministr vnitra Jan Kubice sedm měsíců před propuštěním Lessyho ze služebního poměru (29. srpna 2012) zastavil proti němu vedené kázeňské řízení ve stejné věci(!), protože mu nebylo prokázáno vytýkané jednání. Tak je to přímo uvedeno ve výroku rozhodnutí ministra vnitra ze dne 27. ledna 2012. Proto se Kubice pro účely propuštění Lessyho ze služebního poměru nemohl oprávněně domnívat, že Lessy se skutku dopustil, i když ho v identické věci nově obvinila GIBS.
Frajer soudce
Petr Lessy byl obžalován z dvou přečinů – zneužití pravomoci úřední osoby a pomluvy. Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 7 Roman Podlešák po prostudování obžaloby vydal proti Lessymu trestní příkaz. Lessy podal proti němu odpor, a tak soudce Podlešák nařídil hlavní líčení. V něm obhajoba plně využila možnosti předkládat dosud odmítané důkazy. Soudce Podlešák, ač předtím – přesvědčen předloženými materiály – vydal proti Lessymu trestní příkaz, projevil obdivuhodný smysl pro spravedlnost a 16. května 2013 rozhodl proti svému původnímu verdiktu! Konstatoval, že přečinu zneužití pravomoci úřední osoby se nedopustil obžalovaný a přečin pomluvy se vůbec nestal.
Pravomoc úřední osoby měla být zneužita předáním kopie anonymní stížnosti na konkrétní policisty novináři. Soud zjistil, že kopie, jíž disponoval novinář, je podstatně odlišná od kopie, kterou disponoval Lessy. Soudu se však nepodařilo zjistit původ kopie, kterou disponoval novinář.
Pomluvou mělo být vyjádření Lessyho v telefonátu s novinářem, který ho pak publikoval ve svém článku. Soud tuto část obžaloby uzavřel konstatováním, že se Lessy o dotyčných příslušnících vyjádřil „velmi nevhodně“, avšak k pomluvě nedošlo. Soud zřejmě onou nevhodností mínil formu, kterou Lessy při vyjádření použil. O pomluvu však nešlo, neboť věcně soud shledal, že Lessyho vyjádření není ve zjevném nesouladu se skutečností.
Na kořen věci
Městský soud v Praze v neveřejném jednání dne 9. října 2013 Lessyho trestní stíhání zastavil, neboť podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nikdo nemůže být stíhán nebo potrestán v trestním řízení podléhajícím pravomoci téhož státu za trestný čin, za který byl již osvobozen nebo odsouzen konečným rozsudkem podle zákona a trestního řádu tohoto státu.Že šlo o tentýž skutek, dovodil odvolací soud z jeho téměř identických popisů ve dvou rozhodnutích ministra vnitra
A podle judikatury Nejvyššího soudu zásada „ne bis in idem“ (zákaz dvojího odsouzení a potrestání za týž čin) podle této Úmluvy brání též trestnímu stíhání a odsouzení osoby, proti níž dřívější (přestupkové, správní, disciplinární) řízení o témže skutku skončilo pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu (v tomto případě zastavení kázeňského řízení).
A že šlo o tentýž skutek, dovodil odvolací soud z jeho téměř identických popisů ve dvou rozhodnutích ministra vnitra (jedním zastavil kázeňské řízení proti Lessymu, druhým ho propustil ze služebního poměru). Ty jsou navíc téměř identické se zněním obžaloby.
Ochraně proti novému procesu ve stejné věci přitom nebrání ani případ, kdy byl skutek nesprávně kvalifikován a chybně projednán jako přestupek, i když měl znaky trestného činu.
Od začátku všechno špatně
Účelovost postupu proti policejnímu prezidentovi Petru Lessymu vyplývá z výše popsaného nadmíru jasně. Nejprve bylo proti němu zahájeno kázeňské řízení. Nepodařilo se nic prokázat, proto bylo ministrem zastaveno. Věci se chopila inspekce (GIBS) a „vyždímala“ z toho sdělení obvinění, na což jí dozorující státní zástupce kupodivu „šel“.
Celé trestní řízení bylo vedeno nezákonně, takže nebylo, co by na Lessym mohlo ulpětPrvoinstanční soud důkazy obžaloby vyvrátil. Odvolací soud nejprve prozkoumal procesní stránku věci – a ouha! Od počátku bylo trestní stíhání Lessyho nezákonné. Proto se již meritorně nevyjádřil – což Lessyho odpůrci vykládají tak, že vlastně věc nebyla meritorně pravomocně rozhodnuta, takže jakoby na Lessym nějaké to podezření zůstalo, že ho vlastně soud neočistil („nedočistil“), takže vlastně by to propuštění ze služebního poměru mohlo zůstat v platnosti.
Pravdou je však opak. Lessy nejen, že nebyl „nedočištěn“, Lessy byl usnesením druhoinstančního soudu doslova vypulírován, protože celé trestní řízení bylo vedeno nezákonně, takže nebylo, co by na něm mohlo ulpět.
Problém je GIBS
GIBS jako nový ozbrojený sbor vznikl s ideou, že bude mocným nástrojem v boji proti kriminalitě strážců zákona. Do jaké míry se to daří, bude horkým úkolem pro příslušný kontrolní orgán Poslanecké sněmovny. Bude muset objasnit, jak je možné, že GIBS postupovala v kauze Lessy nezákonně!
Bude muset též zjistit, zda GIBS zahájila šetření podnětů týkajících se trestné činnosti policistů, které zazněly v jednání před prvoinstančním soudem. Je to úkol i pro státní zastupitelství, dohlédnout, zda soudnímu jednání přítomný státní zástupce na základě zásady oficiality (podněty se dozvěděl při úředním jednání) nařídil jejich důsledné vyšetření.Příslušný kontrolní orgán sněmovny bude muset objasnit, jak je možné, že GIBS postupovala v kauze Lessy nezákonně
Ohledně fungování GIBS bude dobré do budoucna zvážit možnost obsazení jejího vedení jedním nebo více „starými soudci“. Tato rada (původem z Německa) je z ranku „best practices“ (doporučených způsobů): obsazování exponovaných míst lidmi zkušenými, s dobrou prestiží, jíž si v pokročilém věku váží víc než nějakých svodů, lákavých pro jankovité mládí.
Velkou pozornost budou muset věnovat poslanci rovněž návrhům legislativních změn z kuchyně GIBS. Již tak silné postavení chce GIBS posílit například tím, že by její příslušníci zřejmě vlastnili „levé“ průkazy kontrolovaných bezpečnostních sborů. To by jim umožnilo pohybovat se po příslušných areálech anonymně, a nikoliv v režimu dosavadním, na který si stěžují („návštěva s doprovodem“, „návštěva bez doprovodu“). Dodejme, že by jim to ale umožnilo i mnohé jiné věci!
Nadto chce GIBS lustrovat v informačních systémech zřejmě „pod třetí vlajkou“, protože si stěžuje, že v systému lze dohledat elektronickou stopu vedoucí ke GIBS, což prý může ohrozit její činnost. Dodejme opět, že by jim to umožnilo i mnohé jiné věci.
Poučením z kauzy Lessy tedy je nepřehlédnutelný akcent na kontrolu a maximálně pozorné zvažování postavení a pravomocí GIBS.
- Tento článek vznikl ve spolupráci České pozice a deníku Lidové noviny.
