Už je to v podstatě rok, co byly kvůli koronavirové pandemii v Česku poprvé uzavřeny školy a rozběhla se distanční výuka. České děti zůstaly doma z celé Evropy nejdéle a na jejich chuti k učení se dlouhá doba v izolaci začíná podepisovat. Jsou často otrávené, unavené z věčně svítícího monitoru, chybějí jim kamarádi i drobné rituály běžného školního dne.
Výzkum loni v prosinci v rámci projektu Život během pandemie za podpory organizace Učitel naživo a ministerstva školství se dotázal čtyř stovek rodičů žáků základních a středních škol na jejich názor na online vzdělávání v průběhu epidemie. Většina respondentů uvedla, že jejich děti jsou v distanční výuce méně motivované než v té běžné. A s každým měsícem doma se jejich vnitřní motivace k učení stále víc ztrácí.
Psychoterapeut Jan Vávra a zkušená pedagožka Andrea Tláskalová sestavili deset konkrétních tipů, co mohou děti, rodiče i učitelé dělat, aby se během nekonečných hodin strávených u počítače chuť učit se úplně nerozplynula.
Deset tipů na udržení motivace k učení podle Jana Vávry
(psychoterapeut a lektor zabývající se mimo jiné vzděláváním rodičů a učitelů, absolvent oboru andragogika na FFUK)
Udržujte nastavení, že i online škola je škola a společenský kontakt
Přestože s vypnutou kamerou možná nemusí vadit, že dítě vstalo pět minut před začátkem hodiny a má na sobě pyžamo, zkuste doma nerezignovat na atmosféru, že školní den je školní den. Je tedy dobré vstát včas a vykonat běžné ranní rituály, jako je snídaně, příprava svačiny, čištění zubů, česání či oblékání, zkrátka udržovat řád dne.
Pracujte s místem výuky
Učí-li se dítě uprostřed svého pokoje plného hraček, může ho to rozptylovat. Někdy pomůže, pracuje-li na vyčleněném „pracovním“ místě, které mu doma vytvoříte. To by mělo být s učením spojené a nacházet se od rozptylujících podnětů. I počítač, na němž probíhá výuka, či mobil po ruce mohou být velkým pokušením – zejména pro děti, které hůř odolávají rozptýlení. Pro ně je lepší pracovat na zařízení, kde si díky omezující aplikaci nemohou po dobu výuky pustit nic jiného. Mobil může zůstat ve vedlejším pokoji a je používán jen o přestávkách, nebo když je nutný k výuce.
Dbejte, aby děti výuku dobře slyšely a nerušily je jiné zvukové signály
Britský psycholog Paddy Ross ve svém nedávném výzkumu zjistil, že děti více reagují na neverbální tón hlasu než na vizuální podněty, u dospělých je to naopak. Pro online výuku z toho vyvozuje, že je důležité dbát na kvalitu audio přenosu a zaujetí hlasem. Doporučují se také sluchátka, která izolují od ostatních zvukových podnětů.
Nabízejte pomoc místo restrikce
Pokud zjistíte, že děti neplní úkoly nebo se nepřipojují, lépe je dát jim najevo, že víte, jak je to pro ně náročné, než jim vyčítat lenost a podobně. Pomozte jim najít způsob, jak se lépe soustředit, odolávat jiným způsobům zábavy. Zkuste zjistit, proč se výuce vyhýbají; komunikujte s nimi průběžně o tom, co dělaly, nechte si to i ukázat, zajímejte se, jak dostávají zadané úkoly a jestli je plní. Pokud se ve výuce ztrácejí, hledejte formu, jak jim pomoci, mluvte o tom s učiteli či asistenty. Pokud to časově nezvládáte, zkuste najít někoho, kdo by to mohl dělat.
Kontrola formou zájmu
Tam, kde je povinnost, je dobré, když je i přehled a způsob kontroly. Vytvořte si zvyk, že si v průběhu dne či týdne společně projdete, co se ve škole dělalo, jak to dětem šlo, co je baví, co nebaví, nebo nejde. Důležité je zajímat se, ale neptat se: „Už máš všechno hotové?“ Mnohem lepší je: „Co jste dneska měli za předměty? Zajímalo by mě, co tam děláte. Mohl bych se třeba podívat, co po vás chtějí?“
Předcházejte sociální izolaci
Z praxe i v mém okolí pozoruji, že častěji se vyhoření a rezignace na učení dostavuje, pokud se člověk začíná cítit osamělý, bez kontaktu, je sám doma a v izolaci se ztrácí. Musíte-li hodně pracovat, zkuste hledat babičky, tetičky, spřátelené rodiny, kde se vaše dítě bude moci učit pravidelně ve dvou s dalším dítětem a kde bude přítomen někdo z dospělých.
Nezapomínejte na volno
Pokuste se dělat přestávky bez počítače a mobilu. Snažte se strukturovat den, aby měl řád i zajímavé body, na které se lze těšit. Buďte dětem spojencem i v možnostech trávení volného času. Proberte, co jim chybí, jaké aktivity můžete dělat společně, jak nahradit koníčky, chybějící kamarády. Hledejte možnosti, sdílejte s nimi jejich pocity, snažte se společně vyrazit do přírody či dělat něco zajímavého.
Pomozte jim zorganizovat si věci
Poraďte dětem, především těm mladším, kam si mohou ukládat zápisky, jak si co vytisknout či vytvořit desky.
Učte děti větrat
Zejména v zimě se může stávat, že děti sedí v malém pokojíku u počítače, a celý den si samy nevyvětrají. Zvýšená koncentrace oxidu uhličitého, který se může v takovém případě hromadit, způsobuje bolesti hlavy, snížené soustředění a pozornost.
Co nejvíce posilujte vzájemný kontakt
Poslední, ale možná nejdůležitější bod se týká udržení pozitivního kontaktu a vztahu s dětmi. Nebavte se jen o povinnostech, ale zajímejte se, co můžete dělat společně. Pokud se stanete drábem, který jen hlídá či kritizuje a upozorňuje, co dítěti nejde, budete se jeden druhému vzdalovat, což může být v současné nejisté době velmi stresující pro všechny.
Dbejte, abyste našli příjemná témata k rozhovoru, dokázali se zaměřit na silné stránky, zahráli si s nimi třeba jejich oblíbenou počítačovou hru nebo si o ní povídali, četli nahlas knížky, vyprávěli vtipy, stavěli z lega, skládali puzzle, hráli hry.
Současné nové možnosti scanování mozku ukazují, že děti a rodiče mají schopnost se na mozkové úrovni naladit a zrcadlit. Vědcům se to podařilo změřit u společného stavění puzzle nebo v průběhu příjemných rozhovorů. Při činnostech, které vzájemně naladí, se dozvíme více o prožívání a těžkostech dětí.
Deset tipů na udržení motivace k učení podle Andrey Tláskalové
(učitelka ZŠ J. V. Sládka Zbiroh, výchovná poradkyně a speciální pedagog, autorka didaktických materiálů, v roce 2017 získala druhé místo v učitelské soutěži GTP ČR)
Nezapomínejme na těšení
Je důležité vytrvat v pozitivním nastavení a dodávat dětem při výuce energii. Budou-li se na hodinu alespoň trochu těšit, učení jim půjde lépe.
Promyšlené téma
Látku je třeba dobře si rozvrhnout. Už v září jsem předpokládala, že může distanční výuka nastat, proto jsem se snažila zvládnout ve třídě náročnější učivo. V prosinci jsme například ve škole společně probrali dělení dvojciferným číslem a přídavná jména, nyní můžeme různě procvičovat. S desetinnými čísly počkám na výuku ve třídě.
Přiměřený počet dětí a čas
Učím 26 páťáků, které jsem rozdělila na matematiku a český jazyk na dvě skupiny. Vyšlo to na 14 děvčat a 12 kluků. V tomto věku ještě holčičky preferují ve skupinách kamarádky, aby si před výukou mohly i popovídat. Je dobré dát dětem čas na kamarádskou konverzaci, povzbudí je to.
Společně v místnostech
Při ekopřírodovědě se učíme dohromady celá třída, ale využívám dělení dětí do místností, kde jsou skupinky smíšené. Je důležité, že o sobě všichni víme, a pracujeme společně.
Aplikace pro zábavu i učení
Osvědčilo se mi využívat v rozumné míře aplikace (ale opatrně, abychom děti nezahltili a zároveň si „nevystříleli“ zásoby). Moji žáci zatím rádi hrají Quizziz nebo Learningapps… Při plánování dne vždy jednu herní aktivitu připravím. Když hrajeme například v češtině hru společně v hodině, píší děti zadání do sešitu samostatně, a když při matematice počítáme, tedy píšeme společně, děti zase samostatně procvičují v nějaké herní aplikaci. Další den předměty prohodím.
Únikové hry
Už od čtvrtého ročníku máme třídní téma Bradavice a žáci se rozlosovali do kolejí. Body získávají za všechno možné – od her, přes pomoc spolužákovi až po úklid. V rámci tématu Bradavice dostávají náměty na dobrovolné úkoly a velice oblíbené jsou i únikové hry. Při nich se snaží nacházet různé indicie, rozluštit hádanky, kvízy či zodpovědět otázky – naučí se nové věci a ještě si odnesou společný zážitek.
Vyvolávání
Pocit, že nemluvíme do prázdna a vzájemně se posloucháme, je důležitý pro mě i pro děti, proto se je snažím i na dálku vyvolávat. V počtu 12 až 14 žáků se mi daří nechat mluvit alespoň chvilku každého žáka v každé hodině.
Vyslechnout názor
Žáky jsem nechala, aby mi k distanční výuce napsali zpětnou vazbu, která se stala součástí dopisu k vysvědčení (také rodiče k němu připojili své hodnocení online vyučování). Děti jsou ale otevřené i při hodinách, okamžitě mi dávají vědět, co je nebaví, nebo v čem nevidí smysl. Na mně potom je, abychom si to společně vysvětlili – někdy i opakovaně.
Pochopení
Můžeme si myslet, že jsou žáci celý den doma, nemají co na práci, a měli by se více učit, ale nejsme v jejich kůži, nevíme, co a proč jim dělá problém. Proto bychom neměli bagatelizovat nic, s čím se potýkají, a měli se snažit to společně s nimi řešit.
Spolupracovat s rodiči
Stalo se mi, že i když jsem dětem opakovaně říkala, že je třeba učivo procvičit také samostatně, jedno z nich mi odesílalo prázdné cvičení, případně neposlalo vůbec – a to i po upozornění, že asi budu muset o pomoc požádat rodiče. V té chvíli jsem se na ně obrátila. Ale nešlo o stížnost, byla to prosba o pomoc jejich dítěti! Je důležité, abychom byli společně na jedné lodi – žáci, učitelé i rodiče.