130 let
Francouzský prezident Emmanuel Macron a starosta Nice Christian Estrosi na...

Francouzský prezident Emmanuel Macron a starosta Nice Christian Estrosi na místě teroristického činu. | foto: Eric Gaillard, Reuters

Francie: Směšování islámu a islamismu vyhovuje rasistům

  •   18:55
Po krajní pravici přichází ve Francii se žonglováním s pojmy islám a islamismus i krajní levice. Je to snazší než řešit skutečné problémy. Islám je víra a náboženství, islamismus politická ideologie. Stavět mezi ně rovnítko je krokem k tomu vidět v každém muslimovi potenciálního teroristu, nebo oběť islamofobie. Píše Zdeněk Müller.

V uplynulých týdnech se Francouzi znovu učili rozlišovat islám a islamismus, nebo se utvrzovali v přesvědčení, že mezi nimi není rozdíl. Islám je víra a náboženství, islamismus politická ideologie. Stavět mezi ně rovnítko je krokem k tomu, vidět v každém muslimovi buď potenciálního teroristu, nebo naopak oběť islamofobie.

Po nedávných atentátech ve Francii, jež se dávají do souvislosti s opětovným publikováním karikatur islámského proroka a projektem prezidenta Emmanuela Macrona bránit sekularizovanou republiku zákonem proti islamistickému „separatismu“, se mobilizují hlasy odpůrců islámu i filipiky obhájců muslimů. Ráz diskusí ukazuje postoj lídra krajní levicové strany Francie nepokořených Jeana-Luka Mélenchona. Odsoudil „nenávist k muslimům maskovanou obavou z ústupu od laickosti“ (od principu nenáboženské republiky).

Laickost a sekularismus

Není zcela mimo to, co bylo řečeno. Krajní pravice a konzervativní část republikánů projevují už jistou dobu sklon přelakovávat svou nechuť, ne-li odpor k určitému druhu cizinců, horlivým přitakáváním zásadě laickosti. Něco o tom, jak se to děje, vypovídá víkend v polovině listopadu. Marine Le Penová a část pravice se zastaly katolíků, kteří protestovali, že se jim brání v rámci anticovidových opatření shromažďovat se k pobožnostem uvnitř kostelů. Na protest se modlili venku před svými chrámy.

Co by se asi řeklo, kdyby šlo o muslimy! Není těžké si to představit, i když laickost zavazuje k rovnosti bez ohledu na vyznání. Uvedený výrok krajně levicového vůdce však mířil spíše na vládou připravovaný zákon proti „separatismu“ v islámu. Chystanému opatření vrazil punc „protimuslimské nenávisti“, čímž zatemnil rozdílnost islámu a islamismu, z jejichž odlišení projekt zákona vychází. Návrh zákona mluví o „separatismu“, který nahrazuje dosud používaný pojem „komunitarismus“.

Mnoho francouzských muslimů a zejména mladých lidí žije s pocitem, že nemálo ostatních Francouzů nedělá rozdíl mezi islámem a islamismem a téměř každého muslima podezírá z nákazy radikalitou a terorismem. Mezi francouzskými muslimy a těmi, kteří jsou k nim kvůli svému jménu řazeni, se soudí, že laickost a sekularismus jsou zbraní především na ně, nebo že jde o alternativní náboženství.

Ten označuje snahy zejména mezi muslimy vystupovat navenek nikoliv individuálně občansky, ale jako celistvá jednotka – komunita. „Komunitaristické“ zvyklosti jsou v rozporu s principem občanské rovnosti francouzské republiky. Vynucovat si výjimky z rovnosti pro všechny bez rozdílu náboženství a rasy se odmítá. Pojmenování „separatismus“ vyjadřuje jasněji než „komunitarismus“, o co jde – bránit společnost před zneužíváním víry jako argumentu k odlišení se a k podněcování a povzbuzování nevraživosti k ostatním.

Nebere v podezření všechny muslimy bez rozdílu. Zákon proti „separatismu“ chce stavět překážky islamismu, politickému zneužívání islámu, aniž by ohrozil práva věřících muslimů, praktikují-li své vyznání s respektem k zásadám a zákonům republiky. Jak vysvětlovat opatření proti „separatismu“ v islámu, když muslimové, i ti hledající klidný život doma ve Francii, je vztahují na sebe?

Mnoho francouzských muslimů a zejména mladých lidí žije s pocitem, že nemálo ostatních Francouzů nedělá rozdíl mezi islámem a islamismem a téměř každého muslima podezírá z nákazy radikalitou a terorismem. Mezi francouzskými muslimy a těmi, kteří jsou k nim kvůli svému jménu řazeni, se soudí, že laickost a sekularismus jsou zbraní především na ně, nebo že jde o alternativní náboženství. Mélenchona, znalce dějin francouzského laicismu, tyto nálady mezi muslimy kupodivu nezneklidňují.

Mélenchon, Le Penová a Macron

Bojovat s nimi je přitom aktuální, protože směšování islámu a islamismu jde na ruku rasistům, kteří se vydávají za horlivé ochránce laickosti a sekularity veřejné sféry. Jean-Luc Mélenchon, deklarující se veřejně jako kandidát na prezidenta pro volby v roce 2022, chce zřejmě vnutit veřejnosti názor, že krajně pravicová Le Penová a prezident Macron, jeho pravděpodobní soupeři v příštích volbách hlavy státu, se shodují v útocích na islám.

Marine Le Penová, která se vůči islámu a muslimům staví do pozice horlivého zastánce laickosti, byť zároveň hájí katolíky proti anticovidovým opatřením vlády, a Emmanuel Macron, který vede boj proti „separatismu“ jako živné půdě terorismu. Lídr Nepokořených dodal svými výroky váhu myšlence, že muslimové jsou v obou případech obětí, neboť útočit na islamismus znamená útočit na islám. Spíše než o cokoliv jiného jde v tomto příkladě o instrumentalizace náboženské nespokojenosti.

Jean-Luc Mélenchon, deklarující se veřejně jako kandidát na prezidenta pro volby v roce 2022, chce zřejmě vnutit veřejnosti názor, že krajně pravicová Le Penová a prezident Macron, jeho pravděpodobní soupeři v příštích volbách hlavy státu, se shodují v útocích na islám.

Prozrazuje se neschopnost nabídnout lidovým vrstvám perspektivní sociální alternativu a politizovat v dobrém smyslu nespokojenost vůči bezpráví či diskriminaci, jak by to slušelo hodnověrné levici. V roce 2010 popsal Mélenchon výstižně proces vytváření pocitu oběti a pronásledování: „Domnívám se, že ti, kteří mluví o tom, že jsou stigmatizováni okolím, stigmatizují sami sebe. Co je to nosit závoj, ne-li uložit si stigma, a pak si jako oběť stigmatizace stěžovat.“ Tady šel nad rámec chystaného zákona proti „separatismu“.

Zaměňování islámu a islamismu a jejich nerozlišování jdou společně s muslimskou sebeviktimizací, se stavěním se do role oběti. Popírá vůdce Nepokořených svou bývalou podobu, anebo před deseti lety maskoval nenávist k muslimům starostí o laickost republiky?

Spíše tento guru krajní francouzské levice ztlumil jasnou představu laickosti, aby chránil jednotu svého velmi rozděleného hnutí na toto téma. Je přitom zřejmě vedlejší, že krajní levicovost Nepokořených se vlastní neschopností v zásadních otázkách odsuzuje k žonglování s islámem a islamismem a směšuje a zaměňuje jedno druhým obdobně jako její krajně pravicový antipod.

Autor: Zdeněk Müller
  • Vybrali jsme pro Vás