Nakupujme plyn společně, nikdo nás nebude moci vydírat. Takový byl loňský návrh Donalda Tuska, tehdy ještě polského premiéra, nyní šéfa Evropské rady. A bylo vcelku jasné, na kterého obchodního partnera evropských firem – či spíše protivníka – mají Poláci políčeno.
Ruský Gazprom se ostatně nyní připomněl sám, když varoval, že kvůli sporu s Ukrajinou by opět mohl přerušit dodávky plynu do Evropské unie. „Evropa je závislá na finanční disciplíně Ukrajiny,“ prohlásil ruský prezident Vladimir Putin. Zda nám hrozí čtvrté přerušení dodávek plynu z Ruska během uplynulých deseti let, naznačí nadcházející rusko-ukrajinská jednání.
Faktem je, že ukrajinský tranzit je pořád dostatečně významný – loni Evropa dostala touto cestou 147 miliard metrů krychlových plynu, což je zhruba 40 procent veškerých ruských dodávek. Na podobné problémy sice z dlouhodobého hlediska doplácí sám Gazprom, ale Evropa stále úspěšněji pracuje na snižování závislosti na ruské surovině. Z krátkodobého hlediska ale platí, že se Gazpromu pořád daří Evropu štěpit.
Dobrovolné společné vyjednávání
Z hlediska Bruselu byl původní polský návrh zjevně příliš radikální. Proti společnému vyjednávání se postavili zejména Němci, kteří se ve vztahu k Rusům jako jejich nejvýznamnější zákazník cítí silnější v kramflecích. Proč by tedy bránili tomu, že zrovna jim Gazprom umožní lepší cenové podmínky? Radikálním odpůrcem polských návrhů se pak stalo orbánovské Maďarsko, které sází na dvoustranné dohody s Kremlem.
Evropská komise nyní v rámci svého projektu energetické unie alespoň zmiňuje možnost dobrovolného společného vyjednávání těch evropských odběratelů plynu, kteří se na tom dohodnou |
Evropská komise (EK) v čele s Jeanem-Claudem Junckerem nyní v rámci svého projektu energetické unie alespoň zmiňuje možnost dobrovolného společného vyjednávání těch evropských odběratelů plynu, kteří se na tom dohodnou. „Junckerova energetická unie je light verzí toho, co navrhoval Donald Tusk,“ napsal polský deník Dziennik Gazeta Prawna. Upozornil, že Brusel dokonce zvažoval, že by se ono dobrovolné vyjednávání týkalo pouze mimořádných situací.
Vzhledem k tomu, že kontrakty s Gazpromem a dalšími odběrateli bývají dlouhodobé – i na celá desetiletí – zněla by taková formulace dost zvláštně. Společné nákupy plynu odmítalo i Česko. V tuzemsku je v tomto ohledu klíčovým hráčem, jenž odebírá plyn od Gazpromu, německá skupina RWE.
Odpor Němců
Brusel na druhé straně dává v duchu polského návrhu najevo, že by měl rád přehled, na čem se jednotlivé členské země EU a jejich firmy s dodavateli dohadují. I to ale naráží na odpor Němců. V Německu je navíc dovoz plynu v rukou soukromých firem, které se odvolávají na obchodní tajemství. A berlínská vláda toto jejich právo na půdě Evropské unie hájí.
Brusel dává v duchu polského návrhu najevo, že by měl rád přehled, na čem se jednotlivé členské země EU a jejich firmy s dodavateli dohadují. I to ale naráží na odpor Němců. |
Přitom tento bod je podle Poláků nejdůležitější. Ani polský státní tajemník pro evropské záležitosti Piotr Serafin v loňském rozhovoru pro ČESKOU POZICI netvrdil, že konsorcia vyjednávačů mají být povinná, povinnou by ale podle něho rozhodně měla být transparentnost. „Jsem přesvědčen, že na trhu s plynem existuje mnoho tajemství, která neprospívají ani evropské ekonomice, ani evropským spotřebitelům,“ řekl Serafin.
Také v Česku čas od času zaznívá kritika, že stát zde nemá přehled o dodávkách ruského plynu pro RWE. Málokdo například ví, že RWE nyní odebírá plyn od Gazpromu za tržní ceny. Nemusí proto platit vyšší ceny, které se na základě dlouhodobého kontraktu odvíjely od cen ropy. Jak je to možné?
Pouhý cár papíru
RWE uspěla v arbitrážním sporu s Gazpromem a navíc dosáhla dalších ústupků při vzájemném jednání. „Nakupujeme od jara loňského roku za tržní ceny. Bližší informace ale nemůžeme poskytnout s ohledem na obchodní vztah,“ říká mluvčí skupiny RWE v Česku Martin Chalupský. Podle zdrojů ČESKÉ POZICE ale může jít o ústupky dočasné.
Loňská dohoda, jež umožnila dodávky suroviny na Ukrajinu, nyní opět vypadá jako pouhý cár papíru |
Faktem je, že situace na trhu, kde bylo možné na burzách koupit plyn levněji, v uplynulých letech nutila Gazprom k výrazným ústupkům. Nejnovější informace ale příliš nadějné nejsou – kvůli ukrajinskému napětí totiž mohou jít ceny plynu v Evropě zase výrazněji nahoru. Hlavní problém každopádně zůstává – Rusové mají stále možnost si vybírat, komu sleví, a komu ne.
Poláci jsou na tom podstatně hůře než Němci; o Ukrajincích ani nemluvě. Loňská dohoda, jež umožnila dodávky suroviny na Ukrajinu, nyní opět vypadá jako pouhý cár papíru. V době faktické války mezi oběma zeměmi ostatně není divu – Rusové začali dodávat plyn přímo územím ovládaným rebely a platbu chtěli od Kyjeva. Ten to odmítá, tvrdí, že nemá žádnou kontrolu nad tím, kolik plynu Gazprom do Donbasu opravdu dodává.
Důraz na energetické úspory
Projekt energetické unie z Bruselu může řadu věcí zlepšit, protože počítá s větším propojení evropských trhů energetickými sítěmi včetně elektrických vedení a plynovodů. Závislost na Gazpromu i jiných dodavatelích bude pochopitelně nižší, když do každého zapadlého místa v Evropě bude moci doputovat plyn odkudkoliv. To je ale zatím utopie.
Projekt Bruselu klade silný důraz na energetické úspory, nicméně energetická unie celkově obsahuje řadu návrhů, které mezi bruselskými úředníky kolují už mnoho let |
Důležitý je v bruselském projektu silný důraz na energetické úspory, nicméně energetická unie celkově obsahuje řadu návrhů, které mezi bruselskými úředníky kolují už mnoho let. Brusel je proslulý, že zejména v energetice přicházel s mnoha nepříliš kompatibilními rozhodnutími.
Nadějí nyní je, že místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič zajišťuje lepší koordinaci mezi různými ředitelstvími. Faktem nicméně zůstává, že zájmy a představy členských zemí EU, ale i uvnitř EK se velmi liší.
