Globalizace má mnoho podob a pád investiční banky Lehman Brothers před deseti lety ukazuje, že deregulace spojená s nevědomostí vedla k finanční krizi. Na jejím začátku bylo přeskupení hypoték nesplatitelných nesolventními Američany do nového balení, které dostalo od ratingových agentur vysoké hodnocení, a následně bylo prodané například německým bankám, jež často nevěděly, co kupují.
Na jejím konci zaplatil dluh daňový poplatník, aby se nezhroutil finanční systém, protože banky byly prohlášeny za nepostradatelné pro něj. Na tomto řešení finanční krize vydělal na rozdíl od daňového poplatníka a zbankrotovaných Američanů nezodpovědný bankéř, ačkoliv ji způsobil.
Tři problémy
Nedávno jsem v Mnichově vedl rozhovor s mladým mužem, kterého do něj poslala jeho firma a jehož životopis je ukázkou globalizace. Otec je Němec, matka Slovenka. Narodil se v Itálii a italština byla první řeč, kterou se naučil. K ní přidal němčinu, angličtinu, francouzštinu a španělštinu, jež ovládá buď jako rodné nebo v nich dokáže jednat. Vzhledem k mamince a pobytu v České republice mluví i dobře česky.
I ti, kdo se uplatní v globální ekonomice, jsou vystaveni třem problémům, jež však jsou v rozporu. Za prvé, sociálnímu vykořenění; za druhé, asymetrii požadavku na globálně fungující odborníky a lokální reality; a za třetí, paradoxu flexibility a loajality. |
Tento mladý muž je IT odborníkem a pracuje pro globální koncern, který má evropskou centrálu nedaleko Prahy. Hovořili jsme i o bydlení – chtěl by se usadit, ale musel by překonat velké překážky, aby získal hypotéku na malý byt na pražském sídlišti. Namítl jsem, že se svou profesí a znalostí jazyků sežene práci kdekoliv a byl by schopný splácet dluh nejen za byt na pražském sídlišti. Na to mi odpověděl, že to je právě problém.
Na příběhu tohoto mladého muže je vidět, že i ti, kdo se uplatní v globální ekonomice, jsou vystaveni třem problémům, jež však jsou v rozporu. Za prvé, sociálnímu vykořenění; za druhé, asymetrii požadavku na globálně fungující odborníky a lokální reality; a za třetí, paradoxu flexibility a loajality.
Změna versus stabilita
Člověk je sociální tvor – k početí, výchově dětí nebo k pohřbu jsou třeba sociální vztahy. Mobilita globálních pracujících je však s nimi v rozporu. Zaměstnanci firem, které uplatňují jejich rotaci, jsou po určité době přesunuti do jiné země, někdy na jiném kontinentě, s novým jazykem a kulturou.
Změna země nebo kontinentu, jazyka a kultury je však v rozporu s přáním umožnit svým dětem školní docházku ve stejné lokalitě a dospívání ve stabilním prostředí s nepřetrhanými sociálními vazbami |
Z této rotace mají prospěch obě strany. Zvyšuje kvalifikaci, nadhled a jazykové a kulturní schopnosti zaměstnanců a firma získává zkušený a univerzálně použitelný management. Po zhruba dvou až třech letech jsou zaměstnanci přesunuti na nové pracoviště a počet přesunů závisí na firemní kultuře, někdy jsou jen dva, jindy je rotace permanentní.
Změna země nebo kontinentu, jazyka a kultury je však v rozporu s přáním umožnit svým dětem školní docházku ve stejné lokalitě a dospívání ve stabilním prostředí s nepřetrhanými sociálními vazbami. Rozhodnutí investovat do vlastního bydlení je také dlouhodobé a spojené s rodinným plánováním, školní docházkou a stabilním domovem. Globalizace, jež vyžaduje flexibilitu a mobilitu, proto odporuje stabilnímu sociálnímu prostředí.
Paradoxní požadavek
Žádost o hypotéku není jen procesem, kdy je třeba se před úředníkem vysvléct ekonomicky do naha, ale i prověrkou, je-li žadatel pro banku finančně důvěryhodný, přičemž profesní flexibilita a pestrý životopis znevýhodňují. Schopnost rychle reagovat na novou situaci odchodem k jinému zaměstnavateli, několik změn kvalifikace nebo oboru a profesní přeorientování vypovídají o nestálosti.
Na jedné straně má být pracující schopný rychle a flexibilně reagovat na změny globální ekonomiky, včetně přesunu rodiny do jiné země nebo kontinentu, a na druhé se má u voleb rozhodovat lokálně. Požadavek loajality k lokálním elitám a kontextu a současně změny svého života i rodiny je však paradoxní. |
Ideálem pro udělení hypotéky je státní úředník s pracovní smlouvou na dobu neurčitou, u kterého se v příštích 20 letech kromě zvyšování platu nic nezmění. Flexibilita není hodnocena pozitivně, čímž globální mobilita naráží na lokální limity. Globalizace však vyžaduje nejen profesní flexibilitu, ale i akceptovat mobilitu pro sebe a rodinné příslušníky.
Politické procesy, jako jsou volby, se však odehrávají v regionu nebo v národním státu, čímž vzniká neřešitelný rozpor. Na jedné straně má být pracující schopný rychle a flexibilně reagovat na změny globální ekonomiky, včetně přesunu rodiny do jiné země nebo kontinentu, a na druhé se má u voleb rozhodovat lokálně. Požadavek loajality k lokálním elitám a kontextu a současně změny svého života i rodiny je však paradoxní.
Mobilita a schopnost reagovat globálně jsou v rozporu s lokálním plánováním a udržitelností. Na globální úrovni lze rychle změnit dřívější rozhodnutí a přesunout výrobu i část zaměstnanců z jednoho kontinentu na druhý. Proti tomu stojí na lokální úrovni dlouhodobé rozhodnutí o infrastruktuře, dopravě, zdravotnictví a školství a na individuální například navzdory schopnostem problémy se získáním hypotéky.
Nástroj k potlačení
Říká se, že globalizace nemá jen vítěze, ale i poražené, k nimž však stále častěji patří velká část střední třídy. Ani vítězové však nevědí, zda jimi budou navěky, a proto jsou neustále ve stresu. Očekává se od nich flexibilita a mobilita bez ohledu na jejich sociální nebo lokální vazby.
V oblasti San Franciska H1-B vízum kritizuje jako nástroj k potlačení americké pracovní síly nebo k tlaku na ni. A údaje Institutu pro migrační politiku tuto kritiku potvrzují. Firmy, v nichž pracuje minimálně 15 procent držitelů H1-B víz, jim vyplácejí nižší mzdy, a to až o 30 tisíc dolarů za rok. |
K tomu je třeba přidat globální konkurenci, která vytváří i lokální tlak. A konkurenti ze zemí, kde se za vysokoškolské vzdělání neplatí, mají velkou výhodu oproti americkým nebo britským absolventům, kteří začínají v profesním životě zatíženi dluhem za vzdělání. Proto americké úřady udělují vízum H1-B zahraničním pracovníkům, což schválil Kongres v roce 1990 kvůli nedostatku pracovních míst technologických firem v Silicon Valley v důsledku rozvoje digitální ekonomiky.
Nejprve šlo o 65 tisíc víz ročně, v roce 2004 však byl počet zvýšen na 85 tisíc, což technologickým koncernům nestačí. V uplynulých třech letech byla všechna víza za pět dnů vyčerpána, a proto si přejí jejich navýšení. Současně se v oblasti San Franciska H1-B vízum kritizuje jako nástroj k potlačení americké pracovní síly nebo k tlaku na ni. A údaje Institutu pro migrační politiku tuto kritiku potvrzují. Firmy, v nichž pracuje minimálně 15 procent držitelů H1-B víz, jim vyplácejí nižší mzdy, a to až o 30 tisíc dolarů za rok.
Evoluční kontext
Tlak na skupinu, která má zatím z globalizace prospěch, se bude zvyšovat. Ze studie Světového ekonomického fóra vyplývá, že podíl práce, který dnes vykonávají stroje, se zvýší ze současných 29 na 52 procent v roce 2025. Robotizace a stárnoucí populace budou mít za následek dramatické změny pracovního světa i společností vyspělých zemí. Podle analýzy americké poradenské firmy Bain bude v příštím desetiletí tato změna extrémní.
Pokud se předpověď o novém ekonomickém rozdělení společnosti na 20 procent finančně zajištěných 80 procent nikoli stane realitou, je třeba vidět globalizaci především v evolučním kontextu – jako krátkodobé zvýšení produktivity a blahobytu a především jako začátek doby, které budou dominovat stroje a na jejímž konci nebude člověka třeba |
Automatizace změní ekonomiku, její pravidla a pracovní trh. Současně budou sociální systémy přetížené stárnoucím obyvatelstvem. Příjmové rozdíly se obrovsky zvýší a tradiční střední třída bude mizet ve všech vyspělých zemích, obzvlášť v USA. Současné tři příjmové třídy, dolní, střední a horní, budou nahrazeny dvěma ekonomicko-společenskými skupinami.
Dvacet procent obyvatel bude finančně zajištěno a využívat všech konzumních, zdravotních a vzdělávacích možností, 80 procent bude mít příjmy pod průměrem dnešní střední třídy a ekonomické napětí spojené se stárnoucí populací povede ke konfliktům starých s mladými.
Dosavadní globalizace pomohla například stovkám milionů Číňanů opustit chudobu a stát se střední třídou, ale na úkor sociálních a individuálních potřeb. Pokud se předpověď o novém ekonomickém rozdělení společnosti na 20 procent finančně zajištěných 80 procent nikoli stane realitou, je třeba vidět globalizaci především v evolučním kontextu – jako krátkodobé zvýšení produktivity a blahobytu a především jako začátek doby, které budou dominovat stroje a na jejímž konci nebude člověka třeba.
