Inteligence národů není časová ani geografická konstanta

Také si občas kladete otázku, jak je možné, že lidé v historii dělali takové hlouposti? Stalinismus, holokaust, gulagy, zákopová válka, inkvizice, dějiny jsou plné jevů a událostí, které dnešní člověk těžko chápe. Byli snad naši předkové hloupí, když připustili nebo dokonce aktivně podporovali takové hrůzy? Existuje teorie, která tvrdí, že ano.

Průměrná lidská inteligence dlouhodobě roste. Nárůst IQ byl poprvé dokumentován u nováčků americké armády. Rekruti dostávali u odvodu během druhé světové války stejné testy jako jejich předchůdci z první světové války. K překvapení psychologů se ukázalo, že odvedenci ze čtyřicátých let měli v průměru o patnáct bodů větší inteligenční kvocient než jejich kolegové zhruba o čtvrtstoletí dříve. Statistická náhoda byla vyloučena.

Flynnův efekt

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Záhada nadlouho zapadla, než ji znovuobjevil britský psycholog Richard Lynn začátkem osmdesátých let. Lynn objevil podobný jev v Japonsku v časovém rozmezí 50 let. Ale až novozélandský profesor politických věd James Flynn a jeho práce Massive IQ Gains in 14 Nations: What IQ Tests Really Measure (Masivní nárůst IQ v populaci čtrnácti národů. Co IQ testy skutečně měří) z roku 1987 zjednali tomuto jevu širokou publicitu. Jevu, který je od té doby možná nespravedlivě nazýván Flynnovým efektem.

Flynnův efekt je jedním z témat, o kterých americký ekonom Garrett Jones z George Mason University napsal knihu, možná nejužitečnější v uplynulých deseti letech, protože vysvětluje mnohé problémy dnešního světa a jde daleko za rámec běžné ekonomické literatury. Její titul Hive Mind by bylo možné přeložit jako Myšlení včelína nebo možná Rozum úlu.

V každém případě až podtitulek prozrazuje téma: How Your Nation’s IQ Matters So Much More Than Your Own (Proč a jak IQ vašeho národa hraje mnohem větší roli než vaše). Tím je vysvětleno, proč právě Flynnův efekt má v Jonesově knize natolik důležité místo. Inteligence národů není časová ani geografická konstanta. A to je velký problém – nikoli vědecký, ale politický.

Charakteristiky vysokého IQ

Zmínit jakýkoli rozdíl v IQ různých národů nebo etnických skupin se podle dnešní přísné politické etikety rovná rasismu. Jonesova kniha však není rasistická. Pouze obsahuje fakta, která by mohla být takto interpretována. Jones se soustřeďuje na fakta a jejich racionální vysvětlení. Především uvádí charakteristiky skupin či populací s vysokým IQ:

• Jsou trpělivější a mají větší schopnost odkládat požitky ve prospěch práce a spoření.
• Jsou kooperativnější, což je nutným předpokladem pro vysoce funkční vlády a podniky.
• Mají sklon více podporovat tržní řešení ekonomických problémů.
• Mají lepší schopnost pracovat s informacemi a pamatovat si výsledky.
• Jsou lepší ve využívání moderních technologií.
• Přizpůsobují se lépe prostředí v příznivém smyslu tohoto slova.

Jones též uvádí výsledky výzkumů o vztahu mezi tradiční inteligencí a poněkud módní emocionální inteligencí (EQ). Ukazuje se, že inteligentní lidémají v průměru sklon mít vyšší EQ. Chovají se vstřícněji k neznámým a jsou ochotnější oplatit laskavost laskavostí než lidé s nízkým intelektem. Mají dokonce menší sklon „šidit“ v psychologických testech. Snadno dáme dohromady seznam nepochybně vysoce inteligentních padouchů, ale hovoříme o statistickém průměru.

Kognitivní schopnost

Inteligentnější národy mají také sklon mít méně zkorumpované vlády. Politici a úředníci jsou jako celek (opět statisticky) ochotnější udělat neformální kontrakt s obyvateli svých zemí: my vás nebudeme okrádat, vy nás budete volit. Má-li tato optimistická hypotéza pravdu, mohlo by to Česko dotáhnout v korupci na úroveň Německa, což by byla velmi přijatelná varianta. Možná se to stane již během několika desetiletí.

Ale jaké je průměrné IQ Čechů a Němců? Hodnoty „národních IQ“ jsou zajisté kontroverznější a potenciálně možná výbušné. Jones uvádí dvě hodnoty, jednak tradiční IQ a Cognitive Ability (kognitivní schopnost, CA). Hodnota CA je vypočtena na základě mezinárodních testů PISA, TIMSS a PIRLS a přepočtena na normálovou hodnotu 100 bodů, podobně jako IQ. Jaké jsou výsledky?

Česko má CA ve výši 100 bodů a IQ 98 bodů. Podobně je na tom Německo (obojí 99) a nepatrně lépe Rakousko (dvakrát 100 bodů stejně jako Velká Británie). Nový Zéland má 100 a 99 bodů, Francie po 98 bodech stejně jako USA a Dánsko. Belgie dvakrát 99 bodů, Finsko, Estonsko a Švédsko shodně 99 bodů IQ, CA těchto tří zemí činí 103, 102, respektive 100 bodů. Kanada 102 a 99 bodů, Austrálie 101 a 98 bodů, Švýcarsko 100 bodů CA a 101 bodů IQ.

Vyspělé země

Tyto výsledky zatím asi nikoho nepohorší. Převážně vyspělé země mají IQ (případně CA) ve velmi podobném rozmezí 98 až 103 bodů. Nic, co by mělo kohokoli šokovat: výsledky, které stále spadají do rozsahu možné statistické chyby. Francouzi se na základě těchto čísel stěží budou cítit méně hodnotní ve srovnání se Švýcary.

Podívejme se však na národy východní Asie a kontroverze začínají. Japonsko: CA i IQ po 105 bodech. Hong Kong: 104 bodů CA, 108 bodů IQ. Singapur: 105 a 108. Tchaj-wan: 103 a 105. Jižní Korea: po 106 bodech. To již nemůže být náhoda. Rozdíly v intelektu uvedených národů oproti národům převážně evropského původu je za rámcem pouhé náhody. A to je teprve začátek.

Výsledek 98 a 96 bodů pro Slovensko má již potenciál vyvolat určité vášně, zejména, je-li diskutován v kosmopolitním prostředí pražské restaurace po několika pivech. Přitom Slováci jsou na tom stále prakticky stejně jako Španělé, Malťané, Chorvati nebo Rusové. Izrael dosáhl hodnot 93 CA a 95 IQ, což si zaslouží speciální komentář.

Na rozdíl od Španělska, Chorvatska nebo Malty je totiž Izrael známý jako země s obrovskou aktivitou v oblasti patentů, vynálezů a intelektuální produkce. Ne zcela impresivní skóre IQ by tomu ale nijak nemělo nasvědčovat. Jak je to možné?

Asijští rodiče

Jedno vysvětlení praví, že IQ a školní výsledky nejsou všechno. Testy IQ měří schopnost respondentů vyplňovat testy IQ. Testy CA navíc berou v úvahu i schopnost školství dané země naučit žáky řešit jednoduché standardní úlohy. To sice není zanedbatelná informace, ale není úplná. Ani jedno z obou měřítek nedokáže zachytit natolik éterickou věc, jako je tvořivost.

Izrael má dvanáct laureátů Nobelovy ceny, z toho šest za chemii, dva za ekonomii, tři za mír a jednoho za literaturu. Singapur na svého laureáta teprve čeká, Tchaj-wan má jediného (za chemii), Jižní Korea také jediného (za mír). Odkud se bere tato diskrepance?

Je známým faktem, že asijští rodiče mají sklon být přísní na své děti a důsledně je vést k nejlepším výsledkům ve škole i v jiných disciplínách. O východoasijských výchovných metodách vypovídá například kontroverzní kniha Battle Hymn of the Tiger Mother (Bojová hymna tygří matky) Američanky čínského původu Amy Chuové.

„Tady v koši máš své oblíbené hračky. Můžeš se s nimi rozloučit, protože když do rána nezahraješ správně tu náročnou klavírní skladbu od Debussyho, půjdou rovnou do kontejneru. Takže buď zahraješ správně, anebo řekni panence a medvídkovi pá pá.“ V tomto konkrétním případě uvedeném Chuovou to dopadlo dobře. Panenka s medvídkem byli zachráněni. Alespoň na čas.

Izrael

Východní Asijci jsou pracovití, disciplinovaní a mají dobré předpoklady pro výrobu technicky náročných výrobků, zejména automobilů, počítačových čipů a kvalitní optiky. Izrael je oproti tomu známý jako velmi neformální země, jejíž jazyk nezná vykání, téměř každý má nějakou přezdívku, společenské konvence hrají okrajovou roli a vojín může hovořit s generálem jako se sobě rovným (a naopak).

Izraelský automobil ani fotoaparát na trhu nehledejte, ale výzkumná střediska společnosti Intel najdete v Izraeli hned na několika místech – Haifa, Jeruzalém, Petach Tikva a Yakum. Plus továrna na mikroprocesory v Qiryat Gan. Příklad Izraele poukazuje na více než jen fakt, že IQ není všechno. Země, která je schopná poskytnout svým občanům dostatek různých příležitostí vyniknout, může nakonec dosáhnout lepších výsledků než jiná, jež má „papírově“ lepší předpoklady, ale spoléhá se na školní dril ubíjející tvůrčí činnost.

Další pohled do tabulky ukáže další vysoce kontroverzní výsledek: obyvatelé arabských území Palestiny mají průměrnou hodnotu CA ve výši 80 bodů, IQ 86 bodů. Zde spočívá vysvětlení nekonečného konfliktu ve zkratce. Zároveň je zřejmé, proč tento konflikt nemůže mít oboustranně uspokojivé řešení. Obyvatelstvo s průměrným IQ 86 nepochopí, že nože, improvizovaná výbušná zařízení a podomácku vyrobené rakety nejsou správnou cestou k míru a prosperitě.

Možná vysvětlení

Pohled na další země Blízkého východu také nepovzbudí: Egypt 81 a 83 bodů, Jordánsko 86 a 85 bodů, Sýrie 81 a 79 bodů. Špatná zpráva pro německé průmyslové podniky, které se těší na vlnu nové pracovní síly. A dále: Saúdská Arábie 74 bodů CA a 80 bodů IQ. Ještě něco? Ach ano, Jemen: 64, respektive 83 bodů.

Ale pozor! Tyto výsledky sice vysvětlují leckteré záhady Blízkého východu a dávají do souvislostí všechna trápení tohoto regionu, ale stále neznamenají, že Arabové jsou méněcenný národ. Vysvětlením velmi odlišných průměrných hodnota IQ různých národů může být například skutečnost, že Flynnův efekt začal v různých populacích v odlišnou dobu a vzhledem k podmínkám se může odehrávat jinou rychlostí. Ve východní Asii se Flynnův efekt již plně odehrál, zatímco na Blízkém východě pravděpodobně ještě nezačal. Proč se to nestalo?

Jones se pokouší přednést několik možností, ale předem upozorňuje, že těžiště v nich nespočívá. Pro úplnost několik možných vysvětlení.

• Jód v potravě. Dlouho je známo, že nedostatek jódu způsobuje mentální retardaci. Bohaté země tento problém dávno vyřešily, ale obyvatelé mnoha chudých zemí stále trpí jeho nedostatkem, což má drtivý dopad na průměrné IQ těchto zemí. Pohled do databáze Světové zdravotnické organizace ukáže, že například v provincii Paktíka trpí nedostatkem jódu 46 procent pětiletých dětí. Velmi špatná zpráva, neboť nedostatek jódu v dětství nelze nijak kompenzovat v pozdějším věku.
• Chronická otrava olovem. Ještě relativně donedávna bylo olovo běžné ve vodovodních trubkách, v nátěrech a v benzínu. Otrava tímto kovem může způsobit nižší IQ a poruchy učení. V řadě chudších zemí je olovo dosud problém.
• Žáci a studenti jsou zvyklejší na písemné testy. Na rozdíl od dříve obvyklého ústního zkoušení, písemné testy dnes převažují, takže obyvatelé vyspělých zemí jsou na ně zvyklí a dosahují systematicky lepších výsledků.
• Menší rodiny, intenzivnější péče o děti a větší starost o jejich prospěch. Zejména v asijských zemích je tlak rodiny na školní prospěch velmi patrný.
• Rozšíření elektřiny a umělého osvětlení: tedy více času na čtení. Poněkud spekulativní teorie, která nebere v úvahu vliv televize.
• Flynnova vlastní teorie: běžný život stále více připomíná IQ test. Abstraktní myšlení je dnes nutné, i když chcete třeba jen pustit automatickou pračku. O práci s počítači ani nemluvě.

Příbuzenské křížení

Jones neuvádí jinou vysoce pravděpodobnou a zároveň kontroverzní příčinu Flynnova efektu a zároveň nižšího IQ některých zemí: příbuzenské křížení. Ještě během 19. století bylo běžné ženit a vdávat se v rámci širší rodiny. Bratranci si běžně brali sestřenice, zejména na venkově, v rámci majetnějších rodin a šlechty. V průběhu 20. století však Evropa a USA od této praxe téměř úplně ustoupily.

Nikoli však islámský svět a subsaharská Afrika, kde z náboženských a kmenových důvodů tato praxe masivně přetrvává dodnes. Dobrá zpráva: jakmile islámský svět a Afrika ustoupí od příbuzenského křížení, průměrné IQ celé populace se zvýší během dvou, maximálně tří generací. Špatná zpráva: i prorok Mohamed si jako jednu z žen vzal svou pokrevní sestřenici, čímž toto počínání navěky kodifikoval. Brzké změny nečekejte.

Jones se nemohl vyhnout natolik ožehavému tématu, jako je imigrace. A uvádí několik výzkumných prací, jejichž závěry jsou vesměs optimistické. Týkají se však převážně latinskoamerických imigrantů, kteří přišli do USA za prací. Stejně optimistická je i odpověď na otázku, zda příliv voličů z méně svobodných zemí nepovede k posunu politiky stejným směrem: „Upřímně doufám, že bohaté země najdou efektivní cesty, jak zvýšit lidský kapitál, úroveň vzdělanosti a výsledky příslušníků všech těchto národů a imigrantů. Naše budoucnost na tom závisí.“ K tomu téměř není co dodat.