Václav Makrlík, člen hnutí ANO, který navrhl Andreje Babiše na státní vyznamenání za boj proti korupci a rozkrádání státního majetku, tvrdí ve svém článku Českými dějinami se line střet tuzemského a cizího práva, že za současným sporem o střet zájmů Andreje Babiše při pobírání unijních dotací stojí rozpor „našeho“ českého a unijního (pro něho „cizího“) práva. A na základě toho hájí nedávné výroky Andreje Babiše, že jsou europoslanci kontrolující dodržování podmínek pro získání evropských dotací „vlastizrádci“.
Václav Makrlík tak nejen nijak nezastírá, na čí straně stojí, ale i pomáhá legitimizovat chování extrémistů, kteří mi posílají výhružky smrtí. Při své obhajobě Babiše se navíc bohužel dopouští řady zjevných manipulací až vyložených nepravd, které jsou natolik donebevolající, že je nemůžu nechat bez odezvy.
Andrej Babiš je hned na začátku líčen jako nevinný člověk a chudák, který se stal vinou zákonodárců obětí nejednoznačného výkladu zákona o střetu zájmů, jejž si sám vztahovačně nazval „lex Babiš“, ačkoliv má zákon obecnou platnost. Víc než opakování této útrpné ódy by mě ale zajímalo vysvětlení, proč v té době vládní ANO nepředložilo pozměňovací návrhy, aby byl zákon správně. Proč místo boje za jednoznačný výklad všechnu energii vynaložili na blokaci přijetí a následně jen neúspěšně napadli ústavnost zákona.
EU dává, EU má konečné slovo
Nicméně je pravda, že právníci pana premiéra našli obezličku přes svěřenské fondy. Takže tu zase máme litanii, jak prý pan Babiš splnil vše, co mu česká právní norma ukládá – tak co po něm ještě kdo chce? Osobně to vím velice přesně. Třeba faktické dodržování podmínek udělování dotací, kdy bude vždy jasně prokazatelný konečný beneficient, tedy ten, kdo má z evropských peněz profit. Česká republika totiž nyní stále dovoluje toto obcházet „čestným prohlášením“, které může kdykoliv kdokoliv udělat během pár minut.
Každý, kdo říká, že střet zájmů je jen „údajný“ a má to být složité, manipuluje – stejně jako Václav Makrlík. Je to už jednoznačně prokázané! Diskuse bude už jen o tom, kolik peněz se bude stahovat z budoucích plateb. Vzhledem k tomu, že v této věci jde o evropské peníze, vyjádření EK má v tom rozhodující váhu. EU dává, EU má konečné slovo. |
Povolení podobného úhybného manévru je v Evropské unii poměrně unikát. Zcela bezprecedentní pak byl pokus Andreje Babiše, aby z nového zákona o evidenci zmíněných konečných beneficientů dostaly výjimku svěřenské fondy. Tu se navíc pokusil propašovat jen v tichosti a na poslední chvíli ve stavu legislativní nouze na jednání vlády. Naštěstí to, především díky medializaci, neprošlo.
Kvůli podobným pokusům využít svůj vliv a mnohému dalšímu proto aktuální dva audity Evropské komise (EK) jasně konstatovaly, že premiér je ve střetu zájmů. Každý, kdo říká, že střet zájmů je jen „údajný“ a má to být složité, manipuluje – stejně jako Václav Makrlík. Je to už jednoznačně prokázané! Diskuse bude už jen o tom, kolik peněz se bude stahovat z budoucích plateb. Vzhledem k tomu, že v této věci jde o evropské peníze, vyjádření EK má v tom rozhodující váhu. EU dává, EU má konečné slovo.
Když už jsem u toho, co vadí a co chceme, musím zmínit i závěry Moniky Hohlmeierové, předsedkyně Kontrolního výboru EP, z nedávné kontrolní mise v ČR. Systém předcházení a zjišťování střetu zájmů při čerpání evropských dotací je podle ní u nás velmi slabý, nejasný a lze snadno obcházet.
Druhým závažným problémem je také komplikovanost procedur, která má za následek, že k dotacím se těžko dostanou menší podniky, které si nemohou dovolit armádu právníků. A abych to upřesnil, nejsou to závěry jen její, ale i dalších europoslanců a auditora Účetního dvora, kteří se mise kromě mě a kolegy Mikuláše Peksy také zúčastnili.
Nejasnosti nemizí, ale naopak prohlubují
Celým článkem se line jako červená nit myšlenka, že v kauze údajného střetu zájmů Andreje Babiše jde především o suverenitu českého státu. Má prý jít o jeden z mnoha případů střetů českého a „cizího“ práva, jichž mělo být v české historii více. Václav Makrlík buď nezná postavení českého práva vůči evropskému, nebo záměrně překrucuje fakta a šíří nepravdy a nesmysly. Platí, že právo EU je nadřazené českému, a má-li EU fungovat, jinak tomu být nemůže. Česko se ostatně k dodržování evropské legislativy zavázalo v přístupové smlouvě.
Andreji Babišovi jsme opakovaně nabízeli šanci celou věc vysvětlit, byl i přímo vyzván Evropským parlamentem, aby vystoupil. Nic z toho ale neudělal, vždy se vymluvil nebo nabídky přímo odmítl. A je to škoda, protože tím nejasnosti nemizí, a spíš se prodlužuje, a především prohlubuje stav, který škodí reputaci ČR a činí nás u dalších členských zemí EU nedůvěryhodnými. |
Dále o mně a zmíněném Mikuláši Peksovi píše, že jsme denunciovali u institucí EU. Tím v podstatě jen jinými slovy zopakoval Babišovu neustále omílanou mantru o „udavačích“. Aby bylo jasno, o žádné žalování nešlo. Dělal jsem pouze to, co mám v popisu práce, a to zcela transparentně a dohledatelně.
Kontrolní rozpočtový výbor EP, jehož jsem členem už druhé období, dohlíží na to, zda se s evropskými penězi nakládá správně. Vzhledem k tomu, že v případě dotací pro firmy vlastněné panem Babišem jde o peníze z evropského rozpočtu, je zcela pochopitelné, že EU budou zajímat případné nejasnosti spojené s jejich využíváním, pokud se objeví. A v případě Agrofertu se to bohužel stalo.
Andreji Babišovi jsme opakovaně nabízeli šanci celou věc vysvětlit, byl i přímo vyzván Evropským parlamentem, aby vystoupil. Nic z toho ale neudělal, vždy se vymluvil nebo nabídky přímo odmítl. A je to škoda, protože tím nejasnosti nemizí, a spíš se prodlužuje, a především prohlubuje stav, který škodí reputaci ČR a činí nás u dalších členských zemí EU nedůvěryhodnými. Pokud někdo poškozuje Česko, je to v současné době pan premiér, navíc opět se statusem trestně stíhaný.
Agrofert není Česká republika!
Tím, že Václav Makrlík tvrdí, že jsem vlastizrádce, jen sám sebe usvědčuje, že je přesvědčen o platnosti „Agrofert (soukromá firma jednoho občana Slovenska) = Česká republika“. Tedy, co je prospěšné pro podniky z holdingu, má být prospěšné i pro libovolného dalšího občana, ideálně všechny.
Tím, že Václav Makrlík tvrdí, že jsem vlastizrádce, jen sám sebe usvědčuje, že je přesvědčen o platnosti „Agrofert (soukromá firma jednoho občana Slovenska) = Česká republika“. Tedy, co je prospěšné pro podniky z holdingu, má být prospěšné i pro libovolného dalšího občana, ideálně všechny. |
A to není vše. Vyznamenal se ještě jednou věcí. Přirovnal totiž poukazování na nejasnosti okolo pobírání nenárokových dotací k podpoře postihu pro členské země EU odmítající migrační kvóty či dokonce k Prkoši Bílinskému, který za vlády knížete Břetislava I. umožnil vpád Sasů a následné pustošení Čech. Hm, nechtít dotační podvody srovnat s vražděním a plundrováním a ještě do toho zamotat hoaxy Tomia Okamury, je mistrovská demagogie. Myslím, že by za ni sklidil potlesk i od Josepha Goebbelse.
Václav Makrlík řekl ve svém článku totéž, co jsem mohl číst od lidí, kteří mi denně posílali výhružky a nadávali do vlastizrádců. Používá sice uhlazenější slovník a navenek se snaží působit sofistikovaněji než primitivní a sprostá vyjádření od anonymů, ale podstata sdělení zůstává stejná a podobná vyjádření považuji za nebezpečná.
Václav Makrlík totiž pomáhá legitimizovat nenávistné reakce lidí, kteří mně i mojí rodině opakovaně vyhrožovali fyzickou likvidací. Ale už si docela zvykám na to, že pro většinu příznivců ANO je to jen standardní modus operandi.
