Myslel jsem si, že napíšu něco o historickém revizionismu, protože jsem zjistil, že o něm dnes píše úplně každý, jenže bohužel vůbec netuším, kde ten dnešní revizionismus vlastně hledat. Dospěl jsem ale k tomu, že to nevadí, protože se dá pořád mluvit o slově samém bez ohledu na zřejmě neexistující terén, který vymezuje. A mně se to slovo líbí.
To k nám čas od času přicházívá jeden pán na revizi plynu, dalo by se říct, že takový starší plynový revizionista (omlouvám se za ten drobný pojmový posun), a mám pocit, že dělá celkem užitečnou věc. Sice tomu, co dělá, nerozumím, ale po jeho návštěvě vím (nebo alespoň doufám), že mám menší šanci vybuchnout. A to považuji za poměrně značný výdobytek plynového revizionismu.
Samozřejmě, že vždycky může přijít na revizi plynu nějaký lump umně pracující se slovy, který mi bude nalhávat, že kotel je v háji, i když bude v naprostém pořádku, a já, protože tomu nerozumím, mu budu věřit a kotel vyměním a vydám peníze, které bych vydat nemusel a mohl si za ně koupit třeba nějakou revizionistickou knihu, abych se dovzdělal. Ale v takovém případě bych mluvil o lumpovi v hávu plynového revizionisty nebo o podlém plynovém revizionistovi – abych ho odlišil od plynového revizionisty takzvaně řádného.
Svržení modly
To, co říkám, neplatí jen o revizionistech plynu. Za pár týdnů například dostanu po redaktorovi zrevidovaný překlad knihy, nad kterou v bolestech trávím nějaký ten čas, a upřímně doufám, že se překladu dostane té cti být řádně zrevidován, protože v opačném případě bych mohl vycházet nějakou dobu jen v noci, případně bych se musel brodit kanálem, neboť má znalost českého jazyka má základy nepevné.
Cizí bůh se skromně usazuje na oltáři vedle domácí modly; pozvolna své postavení upevňuje; jednoho krásného dne strčí loktem do svého druha; a bác, modla je dole |
Teď mě napadá, že na světě není jen můj překlad, ale že jsou mezi námi i texty, které revidovány být nesmějí – z principu. Jsou to texty takzvaně posvátné. Asi má ten dnešní hon na revizionismus něco společného právě s nějakým takovým posvátným „textem“, který musíme číst doslova a nic na něm neměnit, protože jinak se dopouštíme něčeho vskutku velezrádného. Nevím, či, lépe řečeno, vím jen to, že takové vymítání zavání fundamentalismem.
Každopádně jsem četl jednu knihu a v ní se psalo: „Cizí bůh se skromně usazuje na oltáři vedle domácí modly; pozvolna své postavení upevňuje; jednoho krásného dne strčí loktem do svého druha; a bác, modla je dole. Takovýmto způsobem prý jesuité zaváděli křesťanství v Číně a Indii. A nechť si povídají jansenisté, co chtějí, tahle politická methoda, která postupuje k cíli bez hluku, bez prolévání krve, bez mučednictví, bez jediného chomáče vyrvaných vlasů, se mi zdá nejlepší.“
Nemám už prostor, abych uvážil, je-li to dobrý postup a hodí-li se k revizionistovi řádnému, nebo revizionistovi podlému.
