Reakce na koronavirovou krizi dokázala, že když lidé pochopí, že jde o život, jsou schopni bez reptání přijmout omezení, jež často velmi bolestivě zasahují do jejich pracovního i soukromého života, a naopak solidárně poskytují pomoc všude, kde je to třeba. Covid-19 představuje jasné a viditelné nebezpečí, jež hrozí tady a teď. Oproti tomu krize globálního klimatu, i když se u nás citelně připomíná postupujícím velkým suchem, je přece jen něco spíše vzdáleného a rozhodně ne bezprostředně život ohrožujícího.
Nedejme se však mýlit, jde o hrozbu dlouhodobě stejně vážnou, jako je ta dnešní, a proto by měla naše reakce být obdobná. A na rozdíl od koronaviru, který nás zaskočil úplně nepřipravené, víme, co můžeme čekat, a tudíž se odpovědně připravit. Následující čtyři body jsou míněny jako příspěvek k této přípravě.
Klíčová role energetiky
Za prvé, potřebujeme mít co možná jasnou představu o tom, jak by mohla a měla budoucnost po koronaviru vypadat. U nás taková představa dosud neexistuje, měla by se urychleně vypracovat. Obnova by měla vybudovat – slovy šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové – „zelenou, odolnou a digitální Evropu“. Jedním z vodítek je snaha o uhlíkovou neutralitu do roku 2050. Důležité jsou i další kroky potřebné k podstatnému zvýšení všestranné odolnosti – resilience –, kde má současná Evropa velký deficit, jak koronavirus ukázal.
Klíčovou roli bude nejspíše hrát energetika ve zvýšené míře elektrizovaná, jejímiž zdroji pravděpodobně budou v rozhodující míře vítr a slunce |
Novou podobu pravděpodobně získají odvětví ekonomiky, života společnosti, životního stylu, například doprava s veškerou její infrastrukturou včetně pro nás tak důležitých dopravních prostředků – budou skoro jistě trochu jiné, ať se nám to líbí, nebo ne. Klíčovou roli bude nejspíše hrát energetika ve zvýšené míře elektrizovaná, jejímiž zdroji pravděpodobně budou v rozhodující míře vítr a slunce.
V této souvislosti stojí za inspiraci vcelku optimistický výhled zveřejněný Mezinárodní agenturou pro obnovitelné energie (Irena), který předkládá několik možných scénářů vývoje do roku 2050 včetně těch, jež vedou co nejblíže k uhlíkové neutralitě. Zdůrazňuje význam nových, i když v zásadě již známých technologií, jako je uplatnění vodíku či pokroky v uchovávání energie.
Vize
Za druhé, potřebná vize by měla stát oběma nohama na zemi, vycházet z existujících struktur, ekonomických a společenských daností. Zároveň by měla být oproštěna od mnoha předsudků a stereotypů, jimiž trpíme nejen v oblasti energetiky (zde snad nejvíc), maximálně inovativní, odvážná a otevřená předpokládanému světovému, evropskému i našemu dlouhodobému vývoji.
Potřebná vize by měla stát oběma nohama na zemi, vycházet z existujících struktur, ekonomických a společenských daností. Zároveň by měla být oproštěna od mnoha předsudků a stereotypů, jimiž trpíme nejen v oblasti energetiky (zde snad nejvíc), maximálně inovativní, odvážná a otevřená předpokládanému světovému, evropskému i našemu dlouhodobému vývoji. |
Můžeme se inspirovat pozitivními zkušenostmi některých evropských zemí a velkých měst, řada z nich se například řídí oficiálně schválenými strategiemi přechodu na bezuhlíkovou ekonomiku – Kodaň chce být uhlíkově neutrální do roku 2025, Finsko si vytklo stejný cíl do roku 2035, přičemž zároveň zdůrazňuje zvýšené úsilí na ochranu biodiverzity.
Mimo věcnou podobu vize by měla být její podstatnou součástí reflexe a podpora po stránce organizační, administrativní, metodické: směry výzkumu, vzdělávání, způsoby hospodaření v krajině, pravidla financování. Začíná to legislativou, která nesmí progresivní obnově bránit. Zatím nevidíme v tomto směru žádnou snahu.
Nebezpečné intervence
Za třetí, vize nemůže jít do detailů, ale měla by být do té míry určitá, aby bylo možné posoudit opatření, jež by měla k obnově vést. Zejména hrozí konflikt mezi krátkodobou, akutní potřebou konkrétní ekonomické podpory a řešením dalších otázek, jež přináší koronavirová krize, a dlouhodobou perspektivou.
Obrovským nebezpečím jsou intervence mocných zájmových skupin místních i mezinárodních reprezentujících největší firmy či banky. Ve hře jsou a budou velké peníze, domácí, evropské nebo i globální, které by se v žádném případě neměly promrhat na jen krátkodobé a z hlediska dlouhodobé perspektivy dokonce kontraproduktivní účely. |
Nebezpečím je, že přijatá aktuální opatření mohou zablokovat smysluplnou cestu k obnově a ubírat omezené prostředky, kterých by bylo naléhavě třeba pro inovativní technologie či jiné vpřed mířící aktivity. To by se mohlo například týkat případné unáhlené a ne dost promyšlené, lobbistickými tlaky vynucené záchrany odvětví či jejich částí nebo podniků či institucí.
Za čtvrté, mezi nejcitlivější otázky nepochybně patří financování. Zde jen jednu skromnou poznámku: Pokud jsme ochotní se vysoko zadlužit z pochopitelných sociálních a ekonomicko-záchranných důvodů, proč nevěnovat podstatné prostředky na podporu inovativního výzkumu a podobných aktivit, dlouhodobě stejně nebo i více důležitých?
Obrovským nebezpečím jsou intervence mocných zájmových skupin místních i mezinárodních reprezentujících největší firmy či banky. Ve hře jsou a budou velké peníze, domácí, evropské nebo i globální, které by se v žádném případě neměly promrhat na jen krátkodobé a z hlediska dlouhodobé perspektivy dokonce kontraproduktivní účely.
