Seděl jsem ve čtvrtek 23. května dopoledne v jednacím sále pražské radnice a vzpomínal na euforii, jež zde vládla na podzim 2011, když se se tehdejší a dnes už bývalý primátor Bohuslav Svoboda (ODS) domluvil na koalici s TOP 09. Cíl byl tenkrát jasný: změna poměrů na radnici. O rok a půl později je všechno jinak. Z dřívějších spojenců se stali nepřátelé, Svoboda přišel o primátorský řetěz, pravicová koalice je v prachu a na scéně se objevil čistě pragmatický pakt topky a ČSSD.
V tom si vedle mě sedl host, který se přišel na Svobodovo sesazení osobně podívat. Exprimátor Pavel Bém!
Sledovat v přímém přenosu pád muže, který měl pražskou politiku uzdravit, s doprovodným komentářem od člověka, jenž byl jednou z příčin drtivé prohry ODS v Praze v roce 2010 a jehož jméno bude pro značnou část veřejnosti navždy synonymem pro problémové projekty, jako je tunel Blanka nebo Opencard, byl vskutku nevšední zážitek.
Bémovo dědictví
„Když si v posledních dvou a půl letech mapujete rozhodování rady města, vidíte jenom a pouze spory, intriky, neschopnost vládnout. Když jsme my vládli, také jsme se přeli, ale v konečném důsledku při složitých debatách vždy někdo bouchnul do stolu a řekl, jak postoupit v daném problému kupředu. V této radě se ale nic takového nedělo,“ pustil se Bém do kritiky spolustraníka Svobody. Svobodovo sesazení prý režíroval ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09), neboť má dle Béma „dvacetileté zkušenosti se čtením politiky, procházením si politickým katarzemi, mesaliancemi s komunisty a tak dále“.
Dle pražského eprimátora Pavla Béma prý sesazení dnes už také exprimátora Svobody režíroval ministr financí Miroslav Kalousek
Co je za Svobodovým pádem? zeptal jsem se. Bém vypálil, že i hlupákovi musí být zřejmé, že to, co se na radnici v poslední době dělo – neschopnost rady města posunout se dál při řešení klíčových problémů města (dostavba Blanky, splácení tramvají, rozvoj Opencard, financování dopravního podniku) –, je dané neschopností vést, totálním manažerským selháním a politickým diletantismem.
Na jednu stranu má Bém pravdu – Svobodovi často chybělo „bouchnutí do stolu“, vzhledem k slabé pozici ve své straně nedokázal náležitě vést svůj koaliční tým. Na druhou jsou zmiňované projekty dědictvím Bémova vládnutí a významně přispěly k tomu, že se fungování Svobodovy koalice v posledních měsících zadrhlo. To za Bémovy vlády byly v roce 2005 uzavřeny smlouvy na koupi 250 tramvají, jejichž splácení je nyní břemenem pro rozpočet města. To za jeho vlády byly licenční podmínky pro firmu Haguess nastaveny natolik šikovně, aby se de facto žádná jiná firma nedostala k zakázkám souvisejících s obsluhováním Opencard. A tak dále.
Závist a pokrytectví?
Navzdory tomu je Bém přesvědčen: „Už ani člověk s intelektuální hladinou pod 90 inteligenčního kvocientu nemůže věřit interpretaci, že za všechny současné problémy může nějaká dávná minulost a takzvané netransparentní řízení.“ Za všechny problémy Svobodovy koalice sice Bémovo dědictví nemůže, ale podstatnou roli hraje. „Vše je rámováno nejhoršími lidskými vlastnostmi, jako je závist, pokrytectví, farizejství,“ neskrýval dále Bém zklamání z angažmá Svobodova týmu na radnici.
Na Pavlu Bémovi bylo vidět, že si sesazení Bohuslava Svobody užívá
Při znalosti historie projektů Blanka, Opencard a tramvaje, jsem si sice mohl o jeho farizejství a pokrytectví myslet cokoliv, ale pánem situace byl v tu chvíli exprimátor Bém, jenž byl ještě loni na jaře kvůli zveřejněným odposlechům s Romanem Janouškem „vyřízený“. Když se zdravil se svými bývalými kolegy – Petrem Hulínským (ČSSD), Miroslavem Pochem (ČSSD) či Gabrielou Kloudovou (ODS) – usmíval se. Na Pavlu Bémovi bylo vidět, že si sesazení Bohuslava Svobody užívá. Svoboda, který měl Pražanům ukázat, jak transparentně a odpovědně řídit pražskou radnici, padl v boji s koaličním partnerem.
