Středa 7. prosince 2022, svátek má Ambrož, Benjamin
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Jak si vybrat vysokou školu? Tradiční žebříčky už nestačí.

  9:47

Několik českých vysokých škol včetně Univerzity Karlovy se zapojilo do pilotní fáze mezinárodního projektu U-Map.

foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Blíží se přijímací zkoušky na vysoké školy, a s tím i hodnocení těchto vysokoškolských institucí. Při této příležitosti se často setkáváme s jejich rankingy, které však nabízejí zjednodušený přehled „vítězů a poražených“. Dnes už totiž pouhé umístění VŠ od první do poslední nestačí. Proto začínají vznikat alternativní hodnocení vysokých škol. Například v rámci evropského projektu U-Map, který hodnotí jejich slabé a silné stránky na základě šesti oblastí.

Celosvětové rankingy vysokých škol, například Academic Ranking of World Universities (ARWU), QS World University Ranking (QS) nebo Times Higher Education World’s University Rankings (THE), které se v minulých 20 letech staly oblíbené při jejich hodnocení a jejichž počet hodnotících oblastí je rozdílný, jsou efektní. Podle umístění školy se lze snadno orientovat, zda je, nebo není kvalitní. Toto zjednodušené hledisko však má i svá negativa. Proč tyto „league tables“ nestačí a do jaké míry se lze při výběru VŠ spolehnout na žebříček?

Poptávka politiky a soukromé sféry

Ač jsou v současnosti vysoké školy velmi různorodé – některé se orientují na výuku a jiné jsou zase úzce spojené s výzkumem –, celosvětové rankingy mají sklon při hodnocení VŠ zdůrazňovat výzkumnou činnost. Jejich sestavovatelé totiž předpokládají, že jsou v této oblasti (i ostatních, pokud je hodnotí) srovnatelné, přičemž však neberou v úvahu reálnou situaci VŠ – například, jak dlouho existují, způsob financování nebo velikost.

Zaměření na výzkum při hodnocení vysokých škol je daný především poptávkou politiky a privátní sféry, které jej považují za nástroj k ekonomické prosperitě

Zaměření na výzkumnou činnost při hodnocení VŠ je dané především poptávkou politiky a privátní sféry, které výzkum považují za nástroj k ekonomické prosperitě. Tento stěží zpochybnitelný fakt je však nutné doplnit o další oblasti jejich hodnocení.

Kromě výzkumu totiž existují i další výsledky VŠ, které vstupují do „hry o nejlepší výzkumnou instituci“ – například počet Nobelových cen udělených jejich absolventům nebo akademickým pracovníkům či výstupy v různých vybraných časopisech. V této souvislosti bylo mnohokrát upozorňováno, že hodnocení VŠ žebříčky znevýhodňuje zejména humanitní obory a neanglické publikační výstupy.

Problém jediného souhrnného údaje

Velkým problémem rankingů je jediný souhrnný údaj, který charakterizuje VŠ a určuje její pořadí. Přitom může vycházet například z počtů publikací, citací či ocenění.

Odborníci v oblasti výzkumu vysokého školství však často uvádějí, že takový souhrnný údaj je svým způsobem černou skříňkou (black box), o jejímž obsahu i o tom, s jakým úmyslem byla vytvářena, toho příliš nevíme, ale navzdory tomu mu věříme. Navíc malé rozdíly těchto složitě vytvářených „indexů“ způsobují velké rozdíly v pořadí vysokých škol.

Rankingy, jako je ARWU, sice deklarují „celosvětovost“, ale nejsou zárukou hodnocení obrovské škály světových univerzit. V případě nejznámějších žebříčků můžeme dokonce hovořit o určitém elitářství. Zabývají se totiž zhruba třemi procenty všech univerzit, přičemž ostatní VŠ – přibližně 16 tisíc – se do nich vůbec nedostanou.

Rankingy, jako je ARWU, deklarují „celosvětovost“, ale nezaručují hodnocení široké škály světových univerzit, lze dokonce hovořit o určitém elitářství

Pokud tedy považujeme žebříček vysokých škol za nástroj k výběru studia, studentovi volbu příliš neusnadní, nebo naopak zjednoduší až příliš. Jediná česká VŠ objevující se například mezi nejlepšími pěti sty v žebříčku ARWU je Univerzita Karlova. Posun nebo výskyt v prestižním celosvětovém rankingu může být pro vysokou školu dobrou reklamou, pro budoucí studenty by však mohlo být užitečnější hodnocení VŠ na základě více oblastí.

Jak sledovat různorodost

V minulých letech se i v českých médiích objevovaly různé formy hodnocení vysokých škol nebo častěji fakult. Za těmito snahami lze především spatřovat růst různorodosti českých vysokoškolských vzdělávacích institucí a s tím i spojenou jejich určitou nepřehlednost. Kromě hodnocení zaštítěných českými médii však existuje i evropská alternativa U-Map. Co navíc oproti celosvětovým rankingům nabízí?

Projekt mapování evropských vysokých škol U-Map odstartoval v roce 2010 v nizozemském výzkumném středisku Center for Higher Education Policy Studies (CHEPS). Popisuje evropské vysoké školy na základě mnoha ukazatelů hodnotících širší spektrum činností konkrétní VŠ. Tento projekt tedy nezdůrazňuje pouze jedinou její roli, například výzkumnou, a od ní neodvozuje celkovou úroveň této instituce.

Projekt U-Map poskytuje srozumitelnou formu hodnocení VŠ, přístupnou a spolehlivou pro různé typy uživatelů – například pro studenty vybírající si vysokou školu, státní správu či pro potenciální zaměstnavatele. A reaguje na nedokonalosti celosvětových rankingů, především na jejich jedinou hodnotící oblast a na metodologickou neprůhlednost.

Projekt U-Map reaguje na nedokonalosti celosvětových rankingů, především na jejich jedinou hodnotící oblast a na metodologickou neprůhlednost

V současnosti v Evropě existují přibližně čtyři tisíce vysokých škol, které se vyznačují národními i regionálními specifiky a navíc v různých legislativních, historických a kulturních souvislostech. Boloňský proces sice usiluje o harmonizaci a otevřenost evropského vysokého školství, ale zároveň by neměl opomíjet zmíněnou různorodost tradic vysokoškolského vzdělávání. Proto je třeba disponovat nástroji, jež dokážou tuto různorodost sledovat a zpřehlednit, a tím i zajistit určitý standard kvality výsledků evropských VŠ. A právě o to projekt U-Map usiluje.

Šest oblastí a 28 ukazatelů

Hodnocení vysokých škol na základě projektu U-Map se nezaměřuje pouze na jedinou oblast. A to i díky dlouhodobé diskusi nejen evropských VŠ a jejich asociací, ale i studentských organizací a v menší míře zástupců komerční sféry, vědců a státní správy. Tím vzniklo šest oblastí, dle nichž jsou vysoké školy hodnoceny – výuka, studentský profil, výzkum, regionální angažovanost, přenos znalostí a internacionalizace. Pro hodnocení jednotlivých oblastí existuje celkem 28 ukazatelů, přičemž většinou jde o relativně a vzájemně srovnatelná data.

Oblast výuky – sedm ukazatelů

  • Procentuální podíl absolventů studijních cyklů – bakalářského (Bc.), magisterského (Mgr.), navazujícího magisterského (nMgr.), doktorského (Ph.D.) – z celkového počtu absolventů. (Každý z cyklů představuje jeden ukazatel.)
  • Počet oborů.
  • Počet absolventů podle studijní orientace.
  • Procentuální podíl nákladů na vzdělávací činnost z celkových nákladů.

Oblast studentského profilu – čtyři ukazatele

  • Procentuální podíl studentů nad 30 let z celkového počtu zapsaných studentů.
  • Procentuální podíl part time studentů (rozložení studia podle potřeb studujícího, aby s ním mohl skloubit svoje další povinnosti) z celkového počtu zapsaných studentů.
  • Procentuální podíl studentů v dálkovém (distančním) studiu z celkového počtu zapsaných studentů.
  • Celkový počet všech studentů.

Oblast výzkumu – pět ukazatelů

  • Procentuální podíl Ph.D. absolventů z celkového počtu absolventů.
  • Procentuální podíl per reviewed akademických publikací z přepočteného počtu akademických pracovníků.
  • Procentuální podíl jiných výzkumných publikací z přepočteného počtu akademických pracovníků.
  • Procentuální podíl takzvaných profesionálních publikací z přepočteného počtu akademických pracovníků.
  • Procentuální podíl nákladů na výzkum z celkových nákladů.

Oblast přenosu znalostí – čtyři ukazatele

  • Počet kulturních aktivit (výstavy, koncerty, představení) na tisíc přepočtených akademických pracovníků.
  • Počet podaných přihlášek patentů, užitných vzorů na tisíc přepočtených akademických pracovníků.
  • Procentuální podíl příjmů z licencí, celoživotního vzdělávání, smluv se soukromými subjekty, copyrightů z celkového příjmu.
  • Průměrný počet start-up firem za poslední tři roky k danému roku na tisíc přepočtených akademických pracovníků.

Oblast internacionalizace – pět ukazatelů

  • Procentuální podíl studentů ze zahraničí (s předchozím zahraničním vzděláním) z celkového počtu zapsaných studentů.
  • Procentuální podíl zahraničních akademických pracovníků (vedených jako zaměstnanci) z celkového počtu akademických pracovníků.
  • Procentuální podíl přijatých studentů do výměnných programů z celkového počtu zapsaných studentů.
  • Procentuální podíl vyslaných studentů do výměnných programů z celkového počtu zapsaných studentů.
  • Procentuální podíl mezinárodních příjmů z celkových příjmů.

Oblast regionální angažovanosti – tři ukazatele

  • Procentuální podíl studentů v bakalářském studiu v prvním roce z daného regionu z celkového počtu bakalářských studentů v prvním roce.
  • Procentuální podíl absolventů pracujících v regionu po dvou letech od ukončení studia z celkového počtu absolventů.
  • Procentuální podíl regionálních příjmů z celkových příjmů.

Projekt U-Map je důvěryhodný i proto, že data získal z národních databází o vysokých školách i přímo od nich z dotazníku. Ta jsou poté převedena do grafu, v němž jedna barva představuje jednu oblast, například tmavě modrá výuky. Každá výseč v dané oblasti pak jeden ukazatel (například podíl nákladů na vzdělávací činnost na celkových nákladech) a délka výsečí ukazuje jeho velikost.

Velikosti ukazatelů (výsečí v grafu) určili sestavovatelé projektu U-Map na základě expertní dohody a mají čtyři stupně: hlavní, velký, nějaký a žádný. Až budou k dispozici data z více než 150 vysokých škol, měly by být pro jednotlivé stupně vytvořeny statistické postupy.

graf VSGraf znázorňuje hodnocení anonymní VŠ, která se účastní pilotní fáze projektu U-Map. Počet výsečí se nemusí shodovat s celkovým počtem ukazatelů pro danou oblast. Pokud VŠ konkrétní ukazatel nemá vůbec měřitelný, v grafu se nezobrazuje. Na rozdíl od stupně „žádný“, který představuje nejmenší možné měřitelné množství ukazatele a je znázorněn nejkratší délkou výseče.

Pilotní fáze

Pilotní fáze U-Map se nyní účastní evropské státy Nizozemsko, Portugalsko, skandinávské země, Estonsko a Belgie, které chtějí použít projekt na všechny své vysoké školy. O to usilují například skandinávské státy, v nichž se na zavádění U-Map domluvili jejich představitelé – Rada ministrů skandinávských států – a do projektu je zapojeno více než sto vysokých škol.

Pilotní fáze U-Map se nyní účastní několik evropských států, které chtějí použít projekt na všechny své vysoké školyBývalý islandský premiér Halldór Ásgrimsson, generální tajemník rady, v říjnu 2012 na konferenci o U-Map v Kodani prohlásil: „Projekt U-Map poskytuje studentům novou příležitost srovnat vysokoškolské vzdělávání ve skandinávských státech se zbytkem Evropy. Mnoho evropských studentů zase může díky tomuto projektu najít svou vysněnou školu právě ve skandinávských státech.“

Zdá se tedy, že budoucnost U-Map je slibná. I v případě tohoto projektu se však zřejmě bude vytvářet pořadí – určitý druh rankingu. Už dnes existuje projekt U-Multirank, v němž budou data z U-Map zařazena do širšího rámce a jednotlivé VŠ vyhodnoceny v různých kategoriích. Bude tedy možné vybrat si VŠ a její výsledek například v oblasti vzdělávání srovnat s ostatními, ale jen s těmi, s nimiž je podle daného kritéria srovnatelná.

Jeden z tvůrců U-Map, nizozemský poradce Evropské komise Frans van Vught, ve studii U-Multirank: Design and Testing the Feasibility of a Multidimensional Global University Ranking z roku 2011 konstatuje:„U-Map sleduje, co školy dělají, a U-Multirank, jak to dělají.“ Je však otázkou, zda je takový postup dobře zvolený a nevytvoří-li se jím opět elitní žebříček jen několika škol.

Využití v ČR

Několik českých vysokých škol se už do pilotní fáze U-Map zapojilo (například Univerzita Karlova). Širší aplikace projektu by však byla žádoucí, protože v minulých 20 letech počet českých VŠ značně narostl – v současnosti 26 veřejných a 44 soukromých. Vzniklo tím natolik různorodé prostředí, že vysoké školy nelze hodnotit pouze podle výsledků výzkumu, jak dnes bývá obvyklé.

Širší aplikace U-Map by byla žádoucí, protože v minulých 20 letech počet českých VŠ značně narostl – v současnosti 26 veřejných a 44 soukromých

Proto odborníci i politici hovoří o potřebě typologie VŠ, která by zpřehlednila jejich aktivity a zároveň ukázala, že tato různorodost není příčinou nižší kvality českého vysokého školství. V dosud platné novele zákona o vysokých školách z roku 1998 se VŠ dělí na univerzitní a neuniverzitní. Ty první se na rozdíl od těch druhých dále člení na fakulty a kromě prvních dvou stupňů studia – bakalářského a magisterského – nabízejí i třetí – doktorský.

Nově se hovoří o rozdělení VŠ na výzkumné a odborné zaměřené na profesní vzdělávání. Tato možnost, byť nekonkrétně, se objevila i v nejnovějším návrhu věcného záměru zákona o vysokých školách. Takové rozdělení by však pomohlo vyřešit určité absurdity, kdy například i VŠ s výraznou profesní specializací musejí usilovat o skvělé výsledky ve výzkumu.

Projekt U-Map by pak mohl sledování diverzity českých vysokých škol výrazně zpřehlednit. Navíc by pravidelně se opakující hodnocení mohlo uchazeči o studium ukázat silné a slabé stránky vysoké školy z dlouhodobé perspektivy. A to by mu při rozhodování o budoucím studiu určitě pomohlo.

Na článku spolupracovala Michaela Šmídová.

Soutěžíme o 10 balíčků prémiového mléka BEBA COMFORT 2
Soutěžíme o 10 balíčků prémiového mléka BEBA COMFORT 2

Zapojte se s námi do soutěže a vyhrajte jeden z 10 balíčků oblíbené prémiové kojenecké výživy BEBA COMFORT 2, na které si vaše děťátko pochutná. Co...