130 let
V posledních letech vidíme raketový nárůst nepřijatých dětí do školek.

V posledních letech vidíme raketový nárůst nepřijatých dětí do školek. | foto: © foto isifa/Lidové noviny/Ondřej Němec, montáž ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Je zle – zaměstnanost českých žen s malými dětmi je nízká

Evropa
  •   7:18

Jednou ze zásadních podmínek pro vyřešení tohoto problému je zlepšení dostupnosti předškolního vzdělávání, píše Eva Syková.

Zaměstnanost českých žen je nízká, ženy mají nižší platy a nižší důchody, jejich sociální situace je často horší než u mužů, vzhledem k jejich roli matek, je málo úspěšných žen ve vedoucích pozicích ve firmách, v akademické sféře, v politice. Je zřejmé, že to musíme změnit.

Vyžaduje to podporu státu, změnu myšlení české společnosti, která v tomto směru významně zaostává za ostatními zeměmi EU. V následujícím textu se budu věnovat jedné ze zásadních podmínek pro zlepšení zaměstnanosti žen.

Důležitost předškolního vzdělávání

Téma dostupnosti předškolního vzdělávání patří mezi mé osobní politické priority. Dovolte mi shrnout fakta o dlouhodobě nedostatečné kapacitě předškolních zařízení v ČR a s tím související sociálně-ekonomické dopady. V posledních letech vidíme raketový nárůst nepřijatých dětí do školek. Jesle prakticky vymizely.

Dobře si uvědomuji, jaké potíže působí nedostatečná kapacita předškolních zařízení rodičům, zejména ženám, které chtějí být zaměstnané. Sociální a ekonomický tlak přirozeně narůstá, jestliže matka (ale i otec) své dítě živí bez pomoci partnera. Optimální řešení však podle mého názoru nespočívá v pozitivní diskriminaci té či oné skupiny, byť po určitou omezenou dobu může být potřebné a obhajitelné. Smysl předškolní péče totiž také spatřuji především v zajištění odpovídajícího prostředí pro optimální rozvoj dítěte, a to bez ohledu na jeho původ a sociální status.

Pokud dítě vyrůstá pouze v uzavřeném rodinném prostředí, může se stát, že na něj nebude působit dostatek různorodých podnětů, takže oproti dětem, které předškolní zařízení navštěvují, začne zaostávat. Může pak být méně úspěšné v dalších fázích vzdělávacího procesu i vlastního života. Několik dosud provedených studií (například Carolina Abecedarian Project nebo HighScope Perry Preschool Study) dokládá, že přístup k předškolní výchově s úspěšností dětí v pozdějších letech koreluje.Smysl předškolní péče spatřuji především v zajištění odpovídajícího prostředí pro optimální rozvoj dítěte, a to bez ohledu na jeho původ a sociální status

Absolvování předškolního vzdělávání může mít vliv také na zaměstnanost či výskyt sociálně-patologických jevů v dospělém věku. Studie OECD Education at a Glance opakovaně uvádějí, že sledovaná skupina patnáctiletých žáků, kteří navštěvovali předškolní vzdělávací zařízení, dosáhla lepších výsledků v testech PISA než skupina stejně starých žáků, kteří předškolní zařízení nenavštěvovali.

Právě proto jsou jediné námitky proti rané předškolní výchově již dnes při zajištění odpovídající kvality z vědeckého hlediska zastaralé a neodpovídají často u nás citovaným studiím z padesátých až šedesátých let 20. století. Podoba předškolní péče v té době se od té současné značně lišila. Psychické strádání a deprivace byly způsobovány především nízkým počtem vychovatelů a nedostatečnými znalostmi o raném psychosociálním vývoji a s ním souvisejících potřebách dítěte. Citování starších studií bez kontextu je tedy velmi zavádějící. Kritika kolektivní péče prof. Matějčka také směřovala především vůči kojeneckým ústavům a dětským domovům, nikoli proti zařízení předškolního vzdělávání, kde dítě tráví pouze část dne.

Zaměstnání a příjem rodiče či rodičů nepochybně situaci dítěte ovlivňují, ale právě i kvůli spojitosti předškolního vzdělávání a úspěšnosti ve vyšším věku by podle mého názoru nebylo dobré opomíjet děti z rodin, kde otázka zaměstnání a příjmů na první pohled problém nepředstavuje. Jen menšina rodin si může dovolit, aby jejich děti navštěvovaly soukromou školku. Pokud tedy poptávka po předškolním vzdělávání převažuje nad nabídkou, jak je tomu v posledních letech v ČR, mohou děti ze středostavovských rodin čelit v zásadě stejné překážce jako děti z rodin, které se potýkají s nízkými příjmy, případně nezaměstnaností.

Dostupnost předškolního vzdělávání

Zmírnění pravidel, která ztěžují zřizování a provoz nových předškolních zařízení, a lepší využití veřejných prostředků, například i v rámci evropských fondů, jsou příklady opatření, jež by mohla přinést zlepšení situace. Jako vědkyně nicméně pokládám za důležité, abychom nejprve jednoznačně identifikovali podstatu problému. Jinak řečeno, abychom rozlišili symptomy od syndromu. Příčiny současného stavu předškolního vzdělávání v naší zemi je podle mého názoru nutné hledat jednak ve střetu různých pojetí rodiny a výchovy, jednak ve střetu protichůdných představ o přerozdělování veřejných prostředků.

Pod dojmem některých negativních zkušeností s kolektivní výchovou prosazovanou komunistickým režimem před listopadem 1989 došlo v devadesátých letech 20. století k podceňování významu předškolní výchovy a úpadku desetiletí budovaného systému. Značné množství předškolních zařízení bylo nepromyšleně zrušeno. V Německo mají od 1. srpna 2013 rodiče nárok na umístění jejich dítěte ve věku 1 roku v předškolním zařízení

Ve snaze o ideologické distancování se od politiky KSČ a příklonu k liberalismu se v programu pravicových stran prosadil spíše důraz na nezasahování do záležitostí chápaných jako výsostně soukromé. Ve veřejné diskusi je podpora kolektivního předškolního vzdělávání některými politiky interpretována jako nepřijatelný zásah do autonomie rodiny, a to v kontrastu s vývojem v jiných evropských zemích a na úrovni EU.

Uvedený trend se zřetelně projevil v diskusi mezi českou vládou, přesněji zejména jedním z jejích předsedů (viz projev Petra Nečase z 5. února 2009), a evropskými partnery ohledně takzvaných barcelonských cílů. Tyto cíle byly formulovány na zasedání Evropské rady, které se konalo v březnu 2002 v Barceloně. Rada vyzvala členské státy k odstranění překážek účasti žen na trhu práce a zpřístupnění zařízení předškolní péče pro alespoň 90 procent dětí ve věku od 3 let a alespoň 33 procent dětí mladších 3 let, a to do roku 2010. Ačkoli se několik českých ministrů školství v řadě dokonce vyslovilo pro zavedení povinné předškolní docházky, jejich plány vždy narazily na politickou neochotu či přímo odpor.

ČSSD větší dostupnosti předškolního vzdělávání opakovaně vyjádřila podporu, naposledy při představení hlavních bodů programu pro nadcházející volby do Poslanecké sněmovny. Velmi bych si přála, aby se v případě volebního úspěchu sociální demokracie podařilo procento dětí navštěvujících předškolní zařízení zvýšit.

Domnívám se, že vzorem by nám mělo být sousední Německo, kde mají od 1. srpna 2013 rodiče nárok na umístění jejich dítěte ve věku 1 roku v předškolním zařízení (viz článek v 32. čísle časopisu Euro). Ačkoli se kvůli tomu naši sousedé potýkají s určitými obtížemi, považuji to za krok správným směrem. Jak z hlediska snižování diskriminace pracujících žen, tak z hlediska zajištění odpovídajících podmínek pro děti v kritickém věku, kdy se rozvíjí nejpodstatnější část jejich nervové soustavy.

Lidský mozek dosáhne přibližně 85 procent dospělé hmotnosti ve věku 2,5 roku a 90 procent dospělé hmotnosti ve věku 3 let. Tato raná fáze intenzivního vývoje je podmínkou pro náležité utvoření složitých emocionálních a kognitivních funkcí lidského mozku (viz například často citovaná práce amerického neurobiologa Dalea Purvese z roku 1994).
Jak důležité je to období, je patrné i z toho, že vrchol vnímavosti nastává u emocionálních dovedností kolem 1. roku života, u jazykových dovedností mezi 1. a 2. rokem života a v případě sociálních dovedností mezi 2. a 3. rokem života (viz materiál OECD Investing in High-Quality Early Childhood Education and Care).

Neideologický postoj k předškolnímu vzdělávání

Doufám, že v ČR by nám nyní mohlo pomoci i to, že postoj k předškolnímu vzdělávání svůj donedávna zřetelně ideologicky zabarvený charakter postupně ztrácí. Nedostatečnou kapacitu předškolních zařízení jako jeden z průvodních jevů nízké zaměstnanosti žen a podceňování významu rané fáze vzdělávání již nekritizují jen levicově orientované strany a organizace hájící práva žen inklinující k levé části politického spektra.

Když jsem se v červnu 2013 zúčastnila jednání Zastupitelstva MČ Praha 4, žádali mne o řešení nedostatku míst ve školkách a jeslích zastupitelky stejně jako zastupitelé, shodou okolností i z pravicových stran. Podle mne je třeba přistoupit k aktivnímu umísťování již dvouletých dětí do školek. Realizace tohoto cíle by usnadnila přípravu na očekávaný pokles počtu dětí v předškolních zařízeních v následujících letech. Tím by se jednak využily nově vytvořené kapacity zařízení a jednak podpořil dětem prospěšný dřívější vstup do vzdělávacího procesu.Je třeba přistoupit k aktivnímu umísťování již dvouletých dětí do školek

V červnu 2013 se také konal 1. Kongres žen, jehož výstupem je rezoluce, která mimo jiné vyzývá k zajištění dostatečné kapacity předškolních zařízení. K rezoluci je připojena petice určená vládě a odpovědným politickým činitelům a činitelkám, kterou je možné podpořit vyplněním formuláře na webových stránkách kongresu.

Mnozí si začínají uvědomovat, že nejde o otázku zaměstnanosti žen v úzkém smyslu, ale o komplexní celospolečenský problém. Také liberálně orientovaní ekonomové na základě svých propočtů odhadují, že ČR v současnosti ztrácí až několik miliard ročně v důsledku nižší zaměstnanosti žen na přelomu 20. a 30. let života. Klára Kalíšková a Daniel Münich ve své studii Češky: nevyužitý potenciál země z května 2013 došli k závěru, že pokud by nedocházelo k poklesu zaměstnanosti žen ve věku 27 až 33 let, zvýšil by se výběr daně z příjmu o 1,6 miliardy a odvody na sociální a zdravotní pojištění o 3,6 miliardy korun.

Zranitelnost žen na trhu práce

Nechtěla bych však zdůrazňovat jen makroekonomické dopady. Rodiče pečující o nejmladší děti, tj. především ženy, se potýkají s těžkostmi i v době těhotenství a při návratu do pracovního procesu. Průzkum realizovaný nedávno právní kanceláří Slater & Gordon potvrdil, že se ženy v souvislosti s těhotenstvím a mateřstvím ocitají na pracovišti pod tlakem, nebo jsou dokonce diskriminovány. Téměř polovina z 1975 respondentek uvedla, že mateřství negativně ovlivnilo jejich kariérní postup, přímou diskriminaci pociťovala čtvrtina.Rodiče pečující o nejmladší děti, tj. především ženy, se potýkají s těžkostmi i v době těhotenství a při návratu do práce

Jeden komentář k tomuto průzkumu, zveřejněný v britském Guardianu, upozornil, že diskriminační tlak velmi často končí pracovní degradací, nebo úplnou ztrátou zaměstnání (autorka na základě zkušeností ze svého okolí uvádí, že až v polovině případů). Podle listu The Independent se v důsledku diskriminace ze strany zaměstnavatelů až 50 tisíc britských žen ročně nemůže po skončení mateřské dovolené vrátit do svého původního zaměstnání.

V ČR je přitom míra zaměstnanosti žen s dětmi do 3 let věku výrazně nižší než ve Spojeném království (podle dat OECD to v roce 2009 bylo 18,9 ku 55,9 procenta). Česko se řadí k zemím s nejnižší zaměstnaností i v případě žen s dětmi do 6 let. Lze tedy předpokládat, že i zranitelnost českých žen na trhu práce bude mnohem vyšší.

Neměli bychom proto přehlížet, že nejde jen o možnost umístit potomka v předškolním zařízení, ale především o důslednější ochranu práv pracujících rodičů, dostupnost kvalitního předškolního vzdělávání, které nebude žádným „odkladištěm“, ale zajistí odpovídající rozvoj dětí v kritickém věku od narození do 5 let. Nemůžeme ale redukovat problém předškolní péče na otázku kapacity předškolních zařízení.

Pokud se mne týče, záleží mi na tom, aby naše děti měly co nejlepší podmínky pro svůj rozvoj. Záleží mi na tom, abych jejich rodiče, ženy i muži, mohli získat a udržet si zaměstnaní, nestávali se sociálně vyloučenými a nebyli připraveni o možnost seberealizace, ale naopak přispívali k hospodářskému růstu a společenskému rozvoji.

Zvýšení zaměstnanosti matek se vyplatí

Závěr, který z výše uvedených dat a poznatků vyvozuji, je ten, že chceme-li v české společnosti něco udělat pro lepší uplatnění žen, je třeba změnit zažité stereotypy. Potřebujeme:

  • Zavést systém státem dotovaných školek, tak aby ženy, pokud chtějí pracovat, studovat nebo se starat o další dítě, mohly mít (ne musely mít) dítě ve státní školce již od 1 roku.
  • Nárok na školku ze zákona by měly mít všechny děti od svých 3 let, ale ideálně v nejbližších letech již od 2 let. Tomu tato zařízení musejí odpovídat svou kvalitou (1 osoba na maximálně 5 dětí do 3 let).

Pro ekonomiku našeho státu, pro zaměstnanost žen, jejich pracovní zařazení a kariéru, platy i výši důchodů to bude obrovská výhoda. V neposlední řadě povede tento systém ke zvýšení porodnosti u vzdělanější části populace a celkově k populačnímu vzestupu.

Protože již nyní máme potíže i se zajištěním dostatečného počtu míst ve školkách pro děti rok před jejich nástupem do školy, mohou se zde představené záměry jevit jako vzdálená utopie. Jsem si vědoma překážek, před nimiž stojíme, ale jsem přesvědčena, že bez stanovení jasného cíle a termínu jeho splnění se pravděpodobnost dosažení žádoucího výsledku blíží nule.Pokud by bylo státem dotovaných zařízení dostatek, bylo by možné zkrátit celkovou délku mateřské a rodičovské dovolené na 2 roky

Proto bych se velmi přimlouvala za to, aby příští vláda rozhodla, že do tří let, tj. od září 2016, bude existovat nárok na umístění dítěte staršího 3 let v zařízení předškolní péče a do pěti let, tj. od září 2018, bude existovat nárok na umístění dítěte staršího 2 let. Toto tříleté, respektive pětileté období by vládě poskytlo dostatečný prostor, aby pro realizaci uvedeného záměru připravila odpovídající podmínky, zejména legislativní rámec a dostatek prostředků na zřizování a provoz předškolních zařízení.

Pokud by bylo státem dotovaných zařízení dostatek, bylo by dále možné zkrátit celkovou délku mateřské a rodičovské dovolené na 2 roky. Rodičovská dovolená, která u nás trvá nejdéle ze všech zemí EU, není výhodná ani pro ženy, ani pro ekonomiku státu. Ženy v důsledku toho mají po návratu k výdělečné činnosti menší příjmy, menší penze, pomalejší kariérní postup, málo vedoucích pozic, na čemž stát po ekonomické stránce prodělává, jak ukazují současné studie, protože zvýšení zaměstnanosti matek malých dětí by výrazně zvýšilo příjmy veřejných rozpočtů a naše HDP.

Autor: Eva Syková
  • Vybrali jsme pro Vás