500 slov úvodem: Musím přiznat, že následující text je ze značné části shodný s tím, který vyšel před dvěma lety na mých blogových stránkách na Aktuálně.cz. Pod článkem se tehdy sešlo přes šest set diskusních příspěvků; mnohé z nich byly velmi rozhořčené, jelikož si jejich autoři text mylně vykládali jako zlovolnou ironii. Tito pomýlení mi proto vytýkali, že nahrávám nepřátelům demokracie, že zřejmě truchlím po předlistopadovém komunistickém režimu a že jsem zajisté (krypto)bolševik, nebo alespoň bolševikům sloužím jako „užitečný idiot“.
Snažil jsem se vše vysvětlit, seč jsem mohl, ale marně.
V diskusi se posléze objevil i obsáhlejší příspěvek editora blogů Libora Stejskala, který parafrázoval část mého původního článku a v nadsázce spekuloval o tom, co by se mohlo stát, kdyby v roce 1965 vyšel v západním Německu obdobný text parodující tehdejší poměry v zemi a stavěl je vedle reálií v hitlerovském Německu. Jeho závěr byl:
„Řadě lidí přišel ten text velmi výstižný, považovali jej za skvělou ironii. Našlo se ale pár skeptiků a lidí nemajících smysl pro humor, kterým to tak úplně nepřišlo. A nic na tom neměnil fakt, že v zemi bylo hodně co kritizovat a napravovat, což si i ti suchaři uvědomovali. Že se jim toho zatraceně hodně nelíbilo a že řada bodů v uvedeném textu poměrně výstižně reflektovala daný stav (samozřejmě halasně s ním souhlasili i bývalý nacisté).
V roce 1968 se pak objevil jistý Rudi Dutschke (zvaný Rudý Rudi), hořely ulice, univerzity apod. O dva roky později byla založena teroristická organizace Rote Armee Fraktion, která spáchala desítky teroristických činů, při nichž zahynula řada lidí. Samozřejmě i oni byli zarytí antinacisté (i když během hitlerovské éry to neměli ještě čas náležitě projevit).“
Ačkoli se pan Stejskal samozřejmě mýlil ve svém úsudku o mém domnělém ironizování a parodování, bylo nutno uznat, že některým přehnaně podezřívavým intelektuálům se moje upřímné psaní opravdu mohlo jevit jako (nechtěná!) parodie, která by mohla mít zlé následky (hořící ulice a univerzity…). Proto jsem se rozhodl, u vědomí potenciální vysoké společenské nebezpečnosti onoho textu, který by mohl vyprovokovat „desítky teroristických činů, při nichž zahynula řada lidí“, jej uvědoměle autocenzurně odstranit.
Můžete se oprávněně ptát, proč si myslím, že by onen následující text mohl být po dvou letech znovu publikován, respektive co se za ty dva roky z mého pohledu změnilo. Důvody jsou dva:
- platí obecná pravda, že opakování jest matkou moudrosti;
- za ty dva roky ještě přibylo mnoho důvodů (viz poslední část textu vypočítávající jen několik z dosud neuskutečněných ideálů nás, kteří jsme onoho památného dne před 23 lety prošli celou tou cestou z Albertova na Národní třídu a nechali se tam masakrovat).
Závěrem úvodu bych chtěl čtenáře ubezpečit, že můj poměr k současnému demokratickému zřízení, reálnému kapitalismu a trhu je skutečně kladný a že se distancuji od těch, kteří se v nezkrotné pýše ješitné nadřazenosti, sobeckém zájmu, nebo dokonce za mrzký peníz odtrhli a izolovali od vlastního lidu, jeho života a skutečných zájmů a s neúprosnou logikou se stali nástrojem antihumanistických sil komunismu a v jejich službě hlasateli rozvratu a nesvárů.
MYSLÍM TO UPŘÍMNĚ!
A nyní již onen závažný, některými mylně vykládaný text:
Střezme odkaz Velké listopadové sametové revoluce (VLSR)!
Opět tu máme výročí Velké listopadové sametové revoluce – dnů, kdy se otevřely brány gulagů a vyšly z nich desetitisíce politických vězňů. Zamysleme se nad tím, jakých skvělých úspěchů jsme za těch 23 let dosáhli, ale i nad tím, co nám k plné spokojenosti ještě chybí.
Dosažené úspěchy polistopadové éry:
1. Můžeme si říkat a psát, co chceme, a nic se (nám) nestane.
2. V obchodech je stále dostatek banánů a toaletního papíru.
3. Co chvíli chodíme k volbám, ve kterých si můžeme svobodně vybrat z bohaté a kvalitní nabídky politických stran.
4. Vládnou nám moudří a čestní politici, v čele s prezidentem, který pro svoji pověstnou skromnost, smysl pro humor a moudrost požívá neobyčejné úcty v celém světě.
5. Provedli jsme pozoruhodně úspěšnou ekonomickou transformaci, při které ztráty (zajisté zcela nevyhnutelné) obnášely pouze necelý jediný bilion korun. V krátké době se podařilo vytvořit vrstvu mimořádně bohatých lidí, čímž jsme se přiblížili situaci v netotalitním světě. Tento úspěch byl založen na aplikaci geniálního Ježkova principu „útěku ekonomů a podnikatelů před právníky“ a velkorysého právního „zhasnutí“ během privatizace (inspirovaného zjevně filmem Hoří, má panenko).
6. Krásným symbolem úspěšnosti transformace jsou úchvatné paláce bank a pojišťoven, které zdobí naše města. Někteří sice říkají, že se tyto budovy mohly pořídit mnohem úsporněji a ušetřené prostředky se mohly použít třeba na rekonstrukci státních nemocnic a škol, ale je zřejmé, že tito kverulanti hovoří pouze z pozice nepřátel svobody a trhu.
7. Provedli jsme zajímavou reformu územně-správního uspořádání – nejprve jsme zrušili totalitní systém krajů a po několika letech jsme jej v mírně pozměněné formě opět zavedli. Nemalé náklady, které byly s touto promyšlenou operací spojeny, se v konečném součtu jistě bohatě vyplatily.
8. Demokratický systém jsme nevídaným způsobem posílili lustračním zákonem, díky kterému se podařilo obsadit rozhodující místa ve státní správě výhradně odborně a mravně vysoce kvalitními lidmi.
9. Ve srovnání s obdobím totality se podařilo podstatně zvýšit počet státních, krajských a obecních úředníků, a to i navzdory tomu, že většina funkcí někdejšího totalitního státu přešla do soukromé sféry.
10. Někdejší korupce (podstrkování kafe, čokolád, lahví alkoholických nápojů a tvrdých spart) zcela vymizela.
11. Těšíme se výhodám fungujícího právního státu založeného na příkladně fungujícím justičním systému, který někteří neopodstatněně pomlouvali slovy o „justiční mafii“.
12. Podařilo se dosáhnout toho, že kriminalita je nyní na zcela jiné úrovni než v době předlistopadové.
13. Byl zlikvidován přebujelý strojírenský, těžební, hutní, elektrotechnický, chemický, farmaceutický, cukrovarnický, sklářský, sirkařský, textilní, obuvnický a další průmysl, jakož i odpovídající aplikovaný výzkum v těchto oborech. Uvolnily se tak lidské zdroje pro perspektivnější povolání, jako jsou konzultanti, burzovní makléři, reklamní kreativci či pornoherci. Tím se naplnil jeden ze snů nás, kteří jsme v listopadu 1989 byli masakrováni na Národní třídě a statečně cinkali klíči na náměstích.
14. Namísto někdejších překážek kladených emigraci je nyní emigrace například lékařů či vědců naopak aktivně podporována.
15. Máme nejvyšší počet vysokých škol na milion obyvatel na světě.
16. Velkorysá reforma vzdělávání úspěšně směřuje k tomu, že středoškolské vzdělání s maturitou bude již brzy mít až 90 procent populace. Jaký to rozdíl oproti slabým 20 procentům totalitním! V rámci moudrého boloňského procesu směřujeme k dosažení dalšího smělého cíle – zvýšení počtu vysokoškolsky vzdělaných občanů nejméně na 50 procent. K dosažení tohoto velkolepého cíle jistě nemůžeme litovat jakýchkoli nákladů! Je totiž známo, že vysokoškolské vzdělání výrazně zvyšuje šanci na uplatnění ve společnosti a na dobře placené zaměstnání. Je tedy zřejmé, že v blízké budoucnosti již téměř všichni budou mít dobře placené zaměstnání.
17. S předchozím bodem úzce souvisí i to, že vzdělání se konečně podrobilo tržním principům a stalo se zbožím. Průkopníky těchto tržních principů se staly mnohé soukromé vysoké školy, ale pozadu za nimi nezůstávaly ani některé vysoké školy veřejné, jako Právnická fakulta Západočeské univerzity. Někteří nepřátelé trhu se ovšem pokoušeli tuto fakultu očerňovat.
18. Soukromý majetek se stal posvátným a nedotknutelným, čehož krásným důkazem byl statečný osmnáctiletý boj statkářky Havránkové proti státním úředníkům, kteří se ji snažili připravit ji o její polnosti pod falešnou záminkou jakéhosi obecného zájmu.
19. Podařilo se zabránit pokusům omezit naši těžce vybojovanou svobodu populistickými, ba bolševickými návrhy zákonů zavádějících majetková přiznání, omezujících kouření či zakazujících anonymní vlastnictví akcií.
20. Podařilo se zavést světově unikátní systém exekucí, který dlužníky sice poněkud drasticky, ale zato velmi účinně trestá za jejich zapomnětlivost a současně vychovává tím, že namísto dlužné částky 50 Kč musí zaplatit až 300krát tolik.
21. Oproti předlistopadové době došlo k výrazné změně v situaci romské menšiny.
22. Někdejší fádní krajina, města, ba i vesnice získaly po zaplnění statisíci velkoplošných billboardů úplně jinou tvář.
23. Obrovský pokrok jsme učinili v oblasti reklamy vůbec – i u nás jsme se dočkali kýženého prokládání televizních programů vtipnými a informačně bohatými reklamními vsuvkami.
24. Vyšli jsme velkoryse vstříc jedné ze základních lidských potřeb a vybudovali nejhustší síť kasin a herních automatů na světě.
25. Vyšli jsme vstříc i ještě daleko důležitější základní lidské potřebě a umožnili jsme vznik husté sítě provozoven sexuálních služeb (bordelů).
26. Došlo k rozvoji všech forem žurnalistiky, zvláště té, která nás pohotově informuje o detailech všech vražd, loupeží a nehod, jakož i o detailech sexuálního života celebrit. Toto jsme před listopadovým převratem bolestně postrádali, jelikož totalitní režim tyto důležité informace utajoval.
27. Došlo k neobyčejnému rozkvětu kultury – v televizi můžeme každodenně sledovat myšlenkově bohaté, hodnotné a přitom zábavné seriály.
28. Také úroveň filmové tvorby je dnes úplně jinde než třeba za dob hluboké totality 60. let.
29. Došlo k bezpříkladnému rozvoji astrologie, homeopatie a desítek ostatních alternativních nauk, které dialekticko-materialistická ideologie totalitního režimu trestuhodně potlačovala.
30. Někteří někdejší disidenti vystřízlivěli ze svých dávných naivních pacifistických postojů a aktivně podpořili humanitní bombardování několika zemí.
31. Náš nynější hlavní spojenec ukázal, že si nás považuje mnohem víc než náš někdejší hlavní spojenec, respektive totalitní okupant – zatímco sovětské vedení nikdy neumožnilo čs. armádě zapojit se do bojů v Afghánistánu, USA to umožnily nejen tam, ale i v Iráku a v blízké budoucnosti možná i leckde jinde. Přímá bojová zkušenost českých speciálních jednotek s efektivním zabíjením civilních potenciálních teroristů je určitě naprosto nedocenitelná. V bojové helikoptéře se v Afghánistánu svezl (a možná si i zastřílel z kulometu) nejvýznamnější český arcibiskup. O něčem takovém se listopadovým demonstrantům věru ani nesnilo.
Nenaplněné ideály
Ačkoli dosažený pokrok je vskutku obdivuhodný a může nás oprávněně naplňovat hrdostí, přece jen ještě několik věcí, po kterých jsme v památných listopadových dnech před třiadvaceti lety toužili, nebylo úplně dotaženo do konce. Tyto nedostatky jsou samozřejmě v první řadě neblahým dědictvím totalitní minulosti. Vždyť od pádu totality uplynulo teprve pouhých 23 let! Nic si nenamlouvejme – důsledky onoho režimu zajisté budeme pociťovat ještě nejméně dalších 50 až 100 let.
Uveďme alespoň několik příkladů dosud nenaplněných vznešených sametových ideálů:
1. Nepodařilo se ještě v dostatečné míře naplnit další ze snů těch, kteří v listopadu 1989 mrzli na náměstích – výraznou majetkovou diferenciaci v naší stále ještě příliš rovnostářské společnosti. Rozdíl mezi příjmově nejvyššími a nejnižšími skupinami obyvatelstva je stále příliš nízký, a jen málokde je alespoň stonásobný, jak by bylo žádoucí.
2. Nepodařilo se prozatím prosadit sen nás opravdových liberálů, skutečnou rovnou daň, tady stejnou daň „z hlavy“ pro každého, bez ohledu na výši příjmu. Dosavadní pokusy o „rovnou daň“ byly ve skutečnosti jen paskvilem – ti nejschopnější a nejpracovitější z nás, vydělávající třeba desetkrát nebo i stokrát více než onen neschopný průměr, platí při rovné procentní sazbě fakticky desetkrát nebo i stokrát vyšší daně, a jsou tak ostudně trestáni za svoji píli a schopnosti.
3. Hluboce zůstává zakořeněná závist vůči našim nejpracovitějším, nejnadanějším, a tudíž i nejbohatším spoluobčanům, jakož i neúnosně vysoké daně, což řadu z nich vyhnalo z naší země – příkladem budiž hrdina kuponové privatizace Viktor Kožený i několik dalších podnikatelů, kteří jsou dokonce popotahování našimi justičními orgány. Přitom pávě Viktor Kožený byl jasným příkladem toho, jak pozitivně se projeví, když se někdo vyhne devastující zkušenosti života a vzdělání v totalitní společnosti.
4. Je třeba výrazně omezit náš přebujelý sociální systém, který je masivně zneužíván různými nemakačenky, nezaměstnanými, matkami na nesmyslně dlouhé mateřské dovolené či pochybnými invalidy. Jen tak budeme moci konkurovat státům jako je Čína, Indie či Nigérie, které toto břemeno netíží.
5. Měli bychom výrazně posílit náš nedostatečný systém právní imunity poslanců – ten současný je vystavuje přílišnému nebezpečí šikany ze strany policie a novinářů. Nelze ustupovat populistickým návrhům na omezení poslanecké imunity.
6. Bylo by třeba konečně zrušit státní dotace všemožných kulturních a vědeckých institucí (Národní divadlo, Česká filharmonie, Národní muzeum, Česká televize, Český rozhlas, atd., atd.), které narušují systém tržní ekonomiky bez přívlastků. Náklady na takovéto elitistické instituce by se měly plně hradit z kapes těch, kteří o ně mají zájem a využívají je. Vždyť jiné kulturní instituce, jako komerční televizní a rozhlasové stanice, kina, cirkusy či striptýzové podniky fungují také na stejném principu, a jde to!
7. Mnozí intelektuálové stižení nepochopitelnou levicovou úchylkou neustále destruktivně kritizují mnoho aspektů polistopadového vývoje, nezodpovědně moralizují a snaží se o skandalizaci a kriminalizaci těch, kteří se svou pílí a umem domohli miliardových majetků. Je proto třeba vyzvednout ty, kteří situaci vidí správně a nejsou ochotni nahrávat komunistickým nepřátelům svobody a trhu. Jako kladný příklad může naopak posloužit jeden můj dobrý známý, který veřejně říká, že mu v podstatě ani tak moc nevadí korupční aféry a stovky miliard utopené v korupci – hlavně, že máme svobodu...
