Co mají všichni ti politici proti Národnímu divadlu? Chtějí ho definitivně zničit? Ale proč vlastně, co jim udělalo? Zlatá kaplička, svatostánek české kultury, její výstavní skříň… Kdy to naposledy platilo? Přinejmenším několik posledních let je v obrovské krizi, jen přežívá, udržuje se v provozu, a naděje na jakoukoli změnu k lepšímu se po čtvrtečním představení ministra Jiřího Balvína s odvoláním ředitele Jana Buriana zdála ještě mizivější. Ale je nějaký důvod věřit, že po Burianově páteční reinstalaci se situace v Národním divadle zlepší?
Pro nezdolné optimisty připomeňme několik pátečních vyjádření premiéra Jiřího Rusnoka:
- „Kulturní fronta žádá toho, aby z jejich středu se vždycky vybral jeden, předem určený zájemce, nejlepší osoba, a tak toho budou mít.“
- „Já žádný problém s panem Burianem nemám, ten ještě nic nepokazil, naštěstí, tak ať se v té funkci předvede.“
- „Není to žádný pupek světa České republiky (kultura, Národní divadlo), abychom se tím tak zásadně zabývali.“
Jan Burian tedy do funkce nastoupí, jak jinak, když se za něj postavila „kulturní fronta“. A snad s klidem vstřebá aroganci našich elitních politiků, jak ji v čiré podobě předvedl premiér Rusnok. Jakou má ale Burian ve své výchozí pozici perspektivu?
Novému řediteli přitom nelze upřít jedno zásadní plus: on jediný byl ochoten se pustit do řešení megaproblému jménem Národní divadlo a vykazuje k tomu i jisté dipozice. Má plán – vize je asi silné slovo –, ten hodlá naplňovat, což pro naši kdysi první scénu musí být cesta k lepšímu, i kdyby to mocným odborářům nevonělo, jakože nevonělo. Protože už nějakou dobu jsme svědky postupného uhnívání Národního divadla.
Národní zůstane v provozu
Jediný Jan Burian byl ochoten se pustit do řešení megaproblému jménem Národní divadlo a vykazoval k tomu i jisté dipoziceBurian se rozhodl opustit „své“ divadlo v Plzni, ano, měl ambici šéfovat Národnímu divadlu. Prošel sice „uzavřeným“ výběrovým řízením, ale v podstatě nebylo jiného kandidáta, i kdyby bylo takzvaně otevřené. Vybrala ho komise uznávaných expertů, na konci ledna ho ministryně Alena Hanáková – snad na ni ještě nebudeme s láskou vzpomínat – jmenovala s tím, že se ujme funkce 1. srpna. Načež zaúřadovala figurka, co má na starosti „kultůru“ ve vládě Miloše Zemana, pardon, Jiřího Rusnoka. Kdo chtěl, slyšel to od ministra ve čtvrtek několikrát: pan docent Burian neprošel otevřeným výběrovým řízením, musel jsem ho odvolat, než stačí napáchat nevratné změny!
Balvín si Buriana prý váží (Burian si zase váží Balvínova otce, to byl prý velmi inteligentní muž; ano, dramaturg a překladatel Josef Balvín jistě byl), Buriana si váží téměř všichni, má na to i jmenovací štempl, ale musí se klidit, aby neudělal něco, zřejmě pro budoucnost Národního divadla špatného. Rozumíte tomu? Co může být pro takové divadlo horší než být bůhvíjakou další dobu v deliriu bez šéfa, bez řádného vedení, bez jakékoli jistoty? Provozní ředitel Václav Pelouch podle Balvína dobře udržel Národní v bezvládí v provozu, tak to mohl zvládnout i o pár měsíců déle, v tom provozu, ne?
Slyšel někdy ministr Balvín o praxi ve velkých divadelních domech, kde budoucího šéfa po letech hledání jmenují s tím, že se ujme funkce třeba až za dva roky, do té doby zkoumá provoz, jezdí po světě, hledá hvězdy, s nimiž chce svou vizi spojit, odcházející ředitel mu v klidu předává agendu…
V pátek ráno těmto úvahám učinil přítrž Jiří Rusnok, Balvín dostal „žlutou kartu, za kterou se ještě nevylučuje“ a od premiéra odešel s poetickým cejchem „naivní romantik“. Ale pořád se nemohu zbavit pocitu, že dokud bude současný ministr kultury ve hře, Jan Burian musí mít kufřík k odchodu připravený...
Na umění zapomeňme
Je tu však jedna zásadní věc, na kterou je třeba upozornit. Zaslechl někdo od Jiřího Balvína jakoukoli zmínku o kultuře, umění, kvalitě, očekávání skvělých výkonů či něco podobného v souvislosti s jeho zásadním zásahem do chodu Národního divadla? Samozřejmě, že ne, protože o umění jde vždy až na posledním místě. A tady to platí stoprocentně.Kdo se zdravým rozumem by dnes něco podepisoval s provinčním Národním divadlem?
Jana Buriana kromě stabilizace, konsolidace či reorganizace a podobných technikálií čeká to nejdůležitější, alespoň z pohledu diváka, nikoli odborů. Co se v Národním bude v přístích letech hrát, kdo tam bude vystupovat, režírovat, dirigovat, aby na to také lidi chodili.
Doufejme, že příští sezonu Národní nějak překlepe. Ale co ta další a další, na těch už se mělo dávno pracovat, vytvářet dramaturgický plán, podepisovat kontrakty s umělci. Ale kdo se zdravým rozumem by něco podepisoval s provinčním divadlem v rozvratu? Ještě že máme šikovné promotéry, kteří přivezou špičkové umělce na galakoncerty a recitály. Kdy naposledy zpívala v Národním divadle v operní inscenaci skutečná hvězda?
Možná bylo sloučení Státní opery a Národního divadla ukvapené, možná ne. Možná by bylo lepší zredukovat dva orchestry na jeden, možná ne. Možná má Miloš Zeman s Národním divadlem plány, o nichž nevíme, možná ne. Možná si pan Balvín, respektive prezident, spletl Národní divadlo se státní firmou řízenou šéfem skrze jakési kmotry, možná ne.
Co ale víme jistě, je, že Národní divadlo se nachází ve stavu chaosu a naděje na stabilizaci je pořád hrozně malá. Na umění zapomeňme. Tam už jde jenom o přežití. I ti nejvěrnější začínají opouštět loď. A pak, jednoho dne, se na vratech objeví cedule: ZAVŘENO.
