Pondělí 5. prosince 2022, svátek má Jitka
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Jsme v kyberprostoru exhibicionisty z donucení?

Evropa

  10:30

V Berlíně začala re.publica, jedna z největších internetových konferencí světa. Hledá odpověď i na to, jak si na internetu udržet soukromí.

Jsme na internetu všichni nazí? Je naše společnost založena na neustálém dohledu, či na ochraně osobních údajů? Odpovědi na tyto a podobné otázky se v následujících třech dnech budou snažit najít počítačoví experti z celého světa. V pondělí se na již sedmé internetové konferenci re.publica sešly kyberprostorové veličiny v čele se spisovatelem Corym Doctorowem, internetovým myslitelem Jevgenyjem Morozovem a dalšími, aby společně s přibližně pěti tisíci návštěvníky diskutovali o inovacích, vědě, politice, kultuře, vzdělání – a především soukromí v digitální éře.

Experti jsou přesvědčeni, že čím víc jsou naše každodenní životy prorostlé nejrůznějšími technologiemi, tím důležitější je, aby si lidé udrželi nad svými daty kontrolu. Přičemž osobní údaje jsou veškeré informace o jednotlivci bez ohledu na to, zda se týkají jeho soukromého, profesního nebo veřejného života. Patří mezi ně vše od jména, fotografie, emailové adresy, bankovních údajů, profilů na sociálních sítích až po zdravotní informace nebo IP adresu osobního počítače. Listina základních práv Evropské unie uvádí, že každý má právo na ochranu osobních údajů ve všech oblastech života: doma, v práci, při nakupování, v rámci lékařské péče, na policejní stanici nebo na internetu.

Aktuálně na úrovni Evropské unie probíhá komplexní reforma pravidel EU o ochraně údajů. „Před 18 lety používalo internet necelé jedno procento Evropanů. V současné době se ve zlomku vteřiny napříč kontinenty i po celé zeměkouli předává a vyměňuje obrovské množství osobních údajů,“ uvedla komisařka EU pro spravedlnost a místopředsedkyně Komise Viviane Redingová. Dle ní je ochrana osobních údajů základním právem všech Evropanů. Občané však vždy pocit plné kontroly nad informacemi o sobě nemají. Nová pravidla by měla pomoci vytvořit důvěru ve služby poskytované on-line. „Lidé budou díky nim lépe informováni o svých právech a budou mít nad informacemi o sobě větší kontrolu,“ věří Redingová.

Ochrana jako základ

V této souvislosti se diskutuje velmi zajímavé téma – takzvaná Privacy by Design: Ochrana soukromí by měla být základem každého produktu a služby. Bohužel však poslední dobou roste zájem o přístup k našim datům, která jsou často shromažďována bez našeho vědomí (anebo minimálně bez našeho svolení), ze strany států. „Podíváme-li se na tuto problematiku z ptačí perspektivy, snadno lze nabýt dojmu, že společnost v 21. století není postavena na ochraně soukromí, nýbrž na špehování,“ řekla během své pomdělní berlínské přednášky analytička organizace Access a specialistka na evropskou internetovou politiku Raegan MacDonaldová.

V současnosti nelze existovat bez digitální stopy, a to ani v případě, že se zřekneme populárních sociálních sítí, vyhledávačů, anebo dokonce samotného internetuPřitom zdaleka nemluvíme pouze o například tajných službách, po našich datech dnes lační kdejaký úřad. MacDonaldová je přesvědčena, že v současnosti nelze existovat bez digitální stopy, a to ani v případě, že se zřekneme populárních sociálních sítí, vyhledávačů, anebo dokonce samotného internetu. Nejrůznější instituce by se k těmto stopám rády dostaly a rozebraly je tak, aby na základě vydolovaných informací mohly ve svůj prospěch sestavovat různé osobnostní, spotřebitelské a vůbec behavioristické profily. Ze strany koncernů jde většinou o vylepšování zacílení reklamy či samotné nabídky.

V digitálním věku má sběr a uchovávání osobních informací zásadní význam. Údaje jsou využívány ve všech oblastech podnikání – pojišťovacími společnostmi a bankami počínaje a stránkami sociálních médií a vyhledávači konče. V globalizovaném světě se významným faktorem běžného života stalo předávání údajů do třetích zemí. Na internetu žádné hranice neexistují a využívání takzvaného cloud computingu znamená, že lze údaje z Berlína poslat ke zpracování do Bostonu a k uložení do Bengalúru.

Data mining pod taktovkou státu

Opravdu nebezpečné to začíná být, když do hry vstoupí stát. V jeho případě se data nejprve sbírají – vyhodnotit je lze poději. Tak například data retention, neboli uchovávání dat v Evropě znamená, že je po dobu šesti měsíců až dvou let ukládáno vše, co využívá informační a komunikační technologie. „Tento způsob plošného šmírování dělá podezřelé z nás všech,“ varovala MacDonaldová.

Zároveň podotkla, že způsoby šmírování se vyvíjejí zároveň s technologiemi. Část své přednášky věnovala kontroverznímu evropskému projektu Indect. Systém, na kterém spolupracuje také Technická univerzita Ostrava, kombinuje vyhledávací algoritmy, data mining, rozeznávání obličejů a vyhodnocování informací ze sociálních sítí k automatickému detekování hrozby trestných činů a abnormálního chování. „To je změna paradigmat ve společnosti, jíž jsme dodnes považovali za svobodnou a demokratickou,“ je přesvědčena MacDonaldová.

Tragické události jako 11. září anebo nedávný útok v Bostonu jsou bohužel často zneužívány k tomu, aby státy odůvodnily invazi do našeho soukromíOchrana soukromí přitom často skončí na oltáři jakési virtuální bezpečnosti. Tragické události jako 11. září anebo nedávný útok v Bostonu jsou bohužel často zneužívány k tomu, aby státy odůvodnily invazi do našeho soukromí. To se přitom netýká pouze Ameriky. Po bombových útocích v Madridu a Londýně spatřila světlo světa směrnice evropského parlamentu a rady „o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí“.

Cestu komplexním a vysoce byrokratickým systémem v Bruselu zvládla za necelý rok. „Když víte, jak Brusel funguje, víte také, že tato směrnice prošla nezvykle rychle. V krátké době se bez veřejné diskuze, bez obsáhlé dopadové studie, bez posouzení názorů všech relevantních skupin odsouhlasilo něco, co ovlivňuje životy nás všech a v podstatě nelze vzít zpět,“ míní aktivistka a zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné, abychom si uvědomili, že více dozoru nutně nevede k větší bezpečnosti, ale často může mít dokonce opačný efekt.

Dohled neznamená bezpečí

Tak například již v roce 1994 v Americe prošel zákon Communications Assistance for Law Enforcement Act, který všem telekomunikačním společnostem, ale i výrobcům hardwaru nařizuje, aby jejich služby a produkty počítaly s integrovanou možností odposlechu. Tyto systémy jsou tedy již od počátku konstruovány tak, aby občané neměli možnost ochránit svou komunikaci a soukromí.

Pravidelné nasazování špionážních technologií se dle Raegan MacDonaldové tedy minimálně od roku 1994 stalo naprosto běžným postupem. Aktuálně se ve Spojených státech diskutuje Calea II, zákon, který počítá s potrestáním poskytovatelů internetu a velkých společností typu Google a Facebook v případě, že určitým vládním organizacím nenechají nahlédnout do svých datových proudů v reálném čase. Kdo nebude spolupracovat, toho zastihne trestbude potrestán.

Největší problém debaty kolem ochrany soukromí v kyberprostoru však MacDonaldová vidí v tom, že úřady jisté zákony vnímají čím dál častěji jako pouhou byrokratickou zátěž, něco, co je zdržuje od jejich práce. V tomto směru musíme být velmi obezřetní.

Ať se dětem lépe dýchá. Proč vyrazit do Dětské léčebny Cvikov
Ať se dětem lépe dýchá. Proč vyrazit do Dětské léčebny Cvikov

Respirační onemocnění postihne čas od času každé dítě. Někdy ale může i banální onemocnění vést k nepříjemným chronickým stavům. Blíží se podzim a...