Sobota 3. prosince 2022, svátek má Svatoslav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

K čemu je dobrá současná stávka

  16:36

Jediná úprava práva na stávku se týká případu kolektivního vyjednávání. V ostatních případech je toto ústavní právo neomezeno.

Pro všechny občany s krátkou nebo vůbec žádnou historicko-sociální pamětí to je šance na opravdu výrazné vykročení z 19. století. Jak sami často opakují, kdo nezná historii, musí si ji zopakovat. V jejich případě to bude tvrdé. Už i proto, že mnoho z těch čtyřicetiletých a starších „pravičáků“ trousících uštěpačné poznámky na konto odborů vlastně provádí poměrně nechutnou veřejnou očistu, když se zbavují svého vlastního prádla, toho nejspodnějšího.

Mnoho z nich bylo za minulého režimu v komunistické straně, většina v socialistické mládežnické organizaci, téměř všichni v odborech, mnozí byli členy svazu přátelství se SSSR – a téměř všichni, kteří za minulého režimu dosáhli volebního věku, volili neochvějně a nerozborně kandidáty Národní fronty. Bylo by velkým ozdravěním životního prostředí a atmosféry ve společnosti, kdyby se veřejně odmlčeli, a fanatickým kvazipravicovým antilevičáctvím k sobě nepřitahovali pozornost. Navíc jim není co věřit – ani pravičáky nejsou, jako nikdy ani nebyli levičáky, jen se tak oportunisticky paskřivili. Jako teď.

Oscilace sociálního napětí

Kromě zopakování si dějin sociálních hnutí by se mohli nechat inspirovat i poměrně nedávným krokem amerických podnikatelů, kteří požádali svého prezidenta, aby nesnižoval daně, protože hospodářství se nejlépe daří, když sociální napětí osciluje mezi uměřeným minimem a podobně uměřeným maximem. Jeho nízká úroveň nepodněcuje hospodářství, vysoká úroveň  sociálního napětí pak vede k ohrožení jejich majetků revolučními náladami. Ti chytří kapitalisté to vědí, jen ti naši pseudokapitalisté ne.

Stávky z jiných důvodů než kvůli sporům o uzavření kolektivní smlouvy v současné době nejsou zákonem omezeny

Vláda by si měla vzít poučení z brutálně pravdivého výroku svého doyena: „Jenom paka si neuvědomují, když se ocitnou za hranicí únosnosti.“ Krizová situace je jedním z posledních vážných varování.

Hrůznou variantou je možnost, že ta paka krizovou situaci sama přiživují, arogantně používají scestné argumentace scestného soudu vydané za scestných okolností, aby dostali lidi do ulic a mohli je seřezat a na základě toho vyhlásit krizový stav a pěkně oštípat ty zákony, kterých se ta drzá lůza dožaduje.

Dočasný ministr vnitra Jan Kubice bude mít možnost dokázat, jak blízko měl k disidentům a jejich důrazu na dodržování ducha zákonů. Neměl by „řinčet zbraněmi“ a radši si oživit, jakými argumenty se hájili velitelé zásahu na Národní třídě 17. listopadu 1989. Jestli se neodvolávali na nutnost dodržovat zákony. A mělo by mu dojít, že by se ani na zákony nemohl vymlouvat, pouze na předběžné opatření soudu. To je však – jak je již nyní všeobecně známo – v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu a s nálezem Ústavního soudu, a jako takové bude mít jepičí život. K tomu přispěje i více než sporná legitimace ministerstva financí v tomto sporu.

Ano, vymáhat škody, ale vždycky!

To by byl brutální masakr! Vymáhat škody po těch, kteří je způsobili!

Premiér Nečas se snažil pouštět hrůzu, když mluvil o tom, že po nelegální stávce bude tvrdě a důsledně vymáhat škody! Tomu by se měl premiér věnovat, vymáhat do poslední koruny škody způsobené republice! Národ by ho nosil na ramenou, a žádné stávky by nebyly! Ona by ani nebyla valná část této vlády, kdyby se vyčíslily jí způsobené škody a přihlédlo ke škodám, na něž založila. To by byl brutální masakr! Vymáhat škody po těch, kteří je způsobili!

Dalším pozitivním momentem této krize je šance na vzrůst všeobecného právního povědomí. Lidem už nebude stačit plkání vládních přidavačů, že „stávka odporuje zákonu“, aby se s vroucím srdcem a jasným čelem vrhli do boje za lepší zítřky! Budou se ptát: „A moment, moment – podle kterého zákona?“ A komentátoři oněmí a budou zralí na propuštění. Ano, jediná úprava stávky se týká případu kolektivního vyjednávání. Těžko si představit, v jakém hnutí mysli by se musel nacházet ten, kdo by se snažil dokázat, že je to právě tento případ.

Výkon práva na stávku téměř není omezen

Právo na stávku zaručuje v České republice Listina základních práv a svobod všem, s výjimkou soudců, státních zástupců, příslušníků ozbrojených sil a bezpečnostních sborů, přičemž podmínky stávky může stanovit zákon. Jediný zákon stanovující podmínky pro stávku však je zákon (č. 2/1991 Sb.) o kolektivním vyjednávání. Stávky z jiných důvodů než kvůli sporům o uzavření kolektivní smlouvy tak v současné době nejsou zákonem omezeny.

Ano, nečinností všech zákonodárných sborů od roku 1993 je úprava práva na stávku provedena pouze v jediném případě. V ostatních případech je toto ústavní právo neomezeno. I Ústavní soud se nad tím podivil, a údajně zvažoval vyslovit nález o „neústavní pasivitě“ zákonodárného sboru.

V rámci dospívání ochočeného národa k demokratickému znamená tedy tato krize velkou šanci. Jen bude nutno ji nepropásnout a řádně reflektovat. A pamatovat!

Autor: