Mohl to být poklidný adventní týden. Odboráři se rozešli z náměstí, vláda mohla dál šetřit a někteří ministerští poradci v klidu doladit zahájené „procesy“. Namísto toho Českou republiku zasáhl skandál. Příliš široký a hluboký, aby se dle osvědčených pravidel dal zahrát „ze široka do ztracena“. Česká republika se plně ponořila do temna aféry Drobil. Mnoho lidí už má sice sklon rýsovat její hřiště, ale faktem zůstává, že dosud ne zcela domýšlíme rozměry této aféry. Na první pohled je však jasné, že touto kauzou se v ČR začalo něco měnit.
Politický aspekt
Zmizely i poslední iluze
Zejména rozhovor ministra životního prostředí Pavla Drobila s ředitelem SFŽP Liborem Michálkem musí vzít většině občanů poslední iluze o tom, jak to funguje v naší politice a co všechno se za ni považuje. Vypadá to, že když se člen určité strany ptá, kde je v daném resortu politikum, nemyslí tím průsečík činnosti daného resortu s programem jeho strany a její ideologií. Nýbrž se nepřímo ptá, co a jak se dá v daném resortu ukrást. Politické strany již nemohou vykládat voličům, že na kampaň dávají desítky, když za ni prokazatelně utrácejí stovky milionů korun. Volič má právo se ptát, kdo platí ten rozdíl, a proč to dělá.
Možná se stává realitou českého politického prostředí, že jej ovládli lidé, pro které je politika jen pokračováním byznysu jinými prostředky.
Personální aspekt
Když se poradce „zblázní“
První sdělení ministra Drobila vypovídalo o personální válce lidí, které o několik měsíců dříve nominoval do funkcí. V nahrávce popisuje i způsob, jak to udělal, aby vyšel vstříc jiným skupinám uvnitř své strany a odvděčil se jim za podporu při volbě místopředsedy ODS. Jeho personální smůla však byla na klíčovém místě. Martin Knetig byl jeho člověkem a on si nad ním nemůže umýt ruce, prohlásí-li o něm teatrálně, že se zbláznil. Byl by totiž již několikátým poradcem českého politika, který se „zbláznil“ úplně stejně. A to tak, že se rozběhl po České republice, aby pro svého šéfa, případně pro sebe vydoloval co největší lup. Když se na to přišlo, jeho nadřízený se k němu neznal.
To, že si do této hry vybrali Michálka, zaráží. Asi nečetli jeho CV. Z něj i průměrně inteligentní člověk vyvodí, že tento kandidát má za sebou mnoho zkušeností v institucích, v nichž není obvyklé krást. Také se dalo odhadnout, že bude ke své funkci přistupovat se seriózností a s výhledem kariéry na víc než dva roky.
Pokud Martin Knetig hledal někoho pro svůj centrální systém „loupeží za bílého dne“, jak v jednom rozhovoru zmiňuje, měl si asi raději vybrat někoho z nezvolených starostů z Horní Dolní, který by si přijel do Prahy na několik měsíců opravdu užít postavení a služební limuzíny.
Lobbismus
Špatně definovaná role
Martin Knetig byl dlouhou dobu označován za lobbistu, jenž má blízko k Pavlu Drobilovi, a až v poslední době se stal jeho oficiálním poradcem. Dříve než začneme v ČR regulovat lobbismus a přijímat o něm zákony nařizující, že lobbista musí hlásit návštěvu v Parlamentu, nosit u toho „červenou mašli okolo hlavy“ a psát o svých schůzkách zprávy na ministerstvo vnitra, bylo by jednou pro vždy dobré, aby si veřejnost uvědomila, že to je člověk, jehož nějaká zájmová skupina najímá, aby ovlivňoval politické mínění v její prospěch.
Lobbista však není člověkem, kterého politická strana posílá za žadatelem pro dotace, aby zařídil výplatu výpalného.
Historický aspekt
Knetig jako Valachi?
V dějinách české korupce se minulý týden stalo totéž, co v dějinách americké organizace Cosa Nostra v den, kdy v roce 1963 promluvil Joe „Cago“ Valachi o existenci a praktikách mafie. Stejně jako se od tohoto okamžiku v USA nepochybovalo o tom, co bylo do té doby veřejným tajemstvím – o existenci velké a dobře organizované zločinecké Hydry – ani po zpovědi Martina Knetiga již nelze pochybovat, že v České republice existuje minimálně jedna skupina lidí napojená na politické kruhy, která se pod záminkou výběru peněz pro politickou stranu snaží participovat na transakcích státu. Je úplně jedno, že jeden z nich to učinil pod přísahou ze strachu o vlastní život a druhý z hlouposti na skrytý mikrofon.
Trochu jiné chování našich mafiánů způsobuje to, že mafiánské praktiky jako by se odvozovaly z filmu Buldoci a třešně. S těmi opravdovými si však nezadají v aroganci, i když je limitovaná jejich vlastní trapností.
Zahraničně-politický aspekt
Co na to Brusel?
Čeští politici si už opravdu musejí uvědomit, že svět v Rozvadově nekončí, ale začíná. A že to, jak se vyrovnáme s touto kauzou, ovlivní nejen naši politickou, ale i ekonomickou hodnověrnost. Českého daňového poplatníka v době šetření jistě více zajímá, nekradou-li se na něm ušetřené peníze jinde.
Ale hlavně, vlády velkých členských zemí EU, které přispívají do eurofondů končících v ČR, by určitě svým daňovým poplatníkům obtížně vysvětlovaly, že čističky v České republice jsou tak drahé, protože zároveň musejí zvládat podporu růstu cen luxusních nemovitostí například v Toskánsku.
Právní aspekt
Otřesená důvěra v policii
To, že člověk, jako je ředitel SFŽP Michálek, který byl konfrontován takovým způsobem s korupčním chováním, nenavštívil policii, ale novináře, určitě nažene vodu na mlýn některým „mlžičům“ v této kauze. Pokud je však pravdou, jak policie naložila s informacemi z jeho prvního výslechu, uznejme, že je dobře, že to neudělal.
Celá kauza svědčí o tom, že v této zemi sice je plná svoboda slova, ale občan může mít pochybnost, zda žije v právním státě. Je však příjemné, že má alespoň jistotu novináře, a nikoli lampárny na Hlavním nádraží.
Mocenský aspekt
Ne všichni chtějí krást
Přívrženci spikleneckých teorií už samozřejmě přispěchali s několika zaručenými konstrukcemi. Může za tím vším být TOP 09, protože chtěla oslabit ministra Drobila v boji o čistotu obřího ekotendru s ministrem financí Miroslavem Kalouskem. Mohou za tím být Věci veřejné, které potřebují velkou ránu ve své protikorupční válce. Může za tím být vyřizování účtů mezi jednotlivými klany v ODS. A při podrobné analýze výkladů Martina Knetiga by se dalo i obhájit, že za tím mohou být ti, kdo chtějí krást jen v malém. Jeho systém centrálního kradení by je totiž určitě připravil o očekávané zisky.
ČESKÁ POZICE si však myslí, že hlavní teorií pořád zůstává, že ne všichni chtějí krást. Ředitel SFŽP Libor Michálek patrně krást nechtěl. A je jedno, zda se bál nebo mu to je morálně odporné.
Opoziční aspekt
Co je povinností ČSSD?
Opozice získala před Vánocemi zadarmo neskutečný arzenál, který musí logicky odpálit ještě do Silvestra. To, že se důvěra ve vládu otřásá v základech, je fakt. To, že opozice v takové situaci musí vyvolat hlasování o její důvěře, je z prosté povinnosti samozřejmé. A to, že jej opepří celodenní přehlídkou parlamentních obžalob, je jejím právem.
Poslanci ČSSD, kteří si cestou do Poslanecké sněmovny budou opakovat stěžejní slova svých projevů, například „spálená země“ či „mafie“, a učit se vyslovovat jméno Knetig, by si však kvůli osobní duševní hygieně měli také aspoň šeptem připomínat jména Šlouf, Srba a Doležal.
Morální aspekt
Dobro a zlo
Z české politiky se dlouhodobě vytratilo morální absolutno. A zavedla se tradice, že nic není konfliktem dobra a zla, nic není černobílé.
Jistě, mezi černou a bílou je mnoho odstínů. Ale jen jedna barva je černá a druhá bílá.
Aspekt důvěryhodnosti
Nečas hledá nový slogan
Je úplně jedno, kdo z kauzy vyvodí osobní zodpovědnost. Největší tíha bude v následujících dnech spočívat na Petru Nečasovi. Bude totiž volit mezi tím, co od něho očekávají jeho voliči a co jeho spolustraníci. Především ti, kteří mu k nynějšímu postu pomohli. A není třeba konkrétně jmenovat ty, kteří si přejí vyšetření padni komu padni, a kteří proto, aby tuto kauzu „ustál“ jako silný předseda strany a vlády. Úspěšnost českého politika se totiž měří tím, čím vším dokázal proplout. Pokud Nečas zvolí tuto cestu, může se jen modlit, aby vydatně pršelo a zbylé billboardy s jeho hřímáním proti korupci brzy vybledly. A pak doufat, že lidé zapomenou. Před dalšími volbami si však musí dát pozor, aby kreativci reklamních agentur nechtěli na jeho billboard napsat například slogan „za mne hovoří činy“.
To by totiž důvěra voličů, jak říká ministr Drobil, „mohla být limitně blízká nule“.
