Pátek 2. prosince 2022, svátek má Blanka
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Kauza OffshoreLeaks: Moc v rukou novinářů

  17:06

Kdo se zalekne infúze informací o bohatých, kteří své peníze ukrývají na Bahamách, Bermudách a spol.?

foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Od premiéry nejnovější bondovky víme, že jediný počítač dokáže vyvolat pořádnou paniku – pokud za ním sedí odhodlaný člověk. Koncem minulého týdne nás Mezinárodní uskupení investigativních novinářů (ICIJ) přesvědčilo, že počítač dokáže otřást světem i úplně sám – je-li k prasknutí nacpaný informacemi o zneužívání daňových rájů. Jde o případ hard disku, který před více než 15 měsíci obdržel poštou a zcela anonymně šéf ICIJ, Australan Gerard Ryle.

Hard disk, který se ocitl v poštovní schránce washingtonské centrály ICIJ, obsahoval nespočet e-mailů, PDF souborů, tabulek, prezentací, seznamů, diagramů – celkem okolo 2,5 milionu dokumentů o velikosti přes 260 gigabytů. Množství dat o daňových rájích a těch, kteří si je v uplynulých 30 letech oblíbili, bylo natolik gigantické, že Ryle musel povolat novináře a IT experty z celého světa, aby mu s jejich vyhodnocováním pomohli.

Realita jako hollywoodský thriller

ICIJ bylo založeno v roce 1997 jakou součást organizace Center for Public Integrity (CPI), což lze do češtiny přeložit jako centrum pro veřejnou odpovědnost. Od svého vzniku v roce 1989 CPI bojuje proti korupci a zneužívání moci. V její centrále však nikdy nebylo stejně živo jako v uplynulých dnech.

Dle Sebastiana Mondiala získalo první hard disky jen pár novinářů s obsáhlými počítačovými znalostmi

Kdysi klidná kancelář v centru Washingtonu se během jednoho víkendu proměnila v něco, co silně připomíná krizové centrum ve válečné zóně. Způsobily to OffshoreLeaks, jak média nazvala infúzi informací o bohatých, kteří své peníze ukrývají na Bahamách, Bermudách a spol., jež světu ICIJ minulý týden naordinovala. „Telefony neustále vyzvánějí, naše webové stránky několikrát klekly pod obrovským náporem návštěvníků – takový zájem o nás ještě nikdy nebyl,“ svěřil se německé televizi ARD šéf CPI William Buzenberg.

„Podobalo se to scéně z nějakého thrilleru,“ popisuje v německých médiích novinář Sebastian Mondial situaci, kdy v březnu 2012 hrstka jeho kolegů z ICIJ obdržela hardy disk se zkopírovanými informacemi, aby se mohli pustit do novinářské forenzní analýzy. První hard disky dle Mondiala získalo jen pár novinářů s obsáhlými počítačovými znalostmi. „Později jsme v Bukurešti sestavili pročištěnou verzi 2.0,“ vysvětluje Mondial. Ta následně putovala do redakcí deníků Washington Post, Guardian, Le Monde, Süddeutsche Zeitung, Norddeutscher Rundfunk a dalších.

Trochu jiná WikiLeaks

Celá kauza a koneckonců i její název OffshoreLeaks by leckomu mohly připomínat platformu WikiLeaks, již v roce 2010 proslavil kontroverzní whistleblower Julian Assange. Jejím prostřednictvím nejprve 22. října tohoto roku zveřejnil dokumenty o mučení a zabíjení iráckých civilistů ve válce v Iráku a o měsíc později americké diplomatické kabelogramy. Tyto dva případy se však od sebe značně liší, a to nejen proto, že objem informací je u kauzy OffshoreLeaks 160krát větší.

WikiLeaks a OffshoreLeaks se od sebe značně liší, a to nejen proto, že objem informací je u kauzy OffshoreLeaks 160krát větší

Assange totiž WikiLeaks nikdy nechápal jako novinářskou platformu. Šlo mu primárně o zveřejnění dat. Oproti tomu OffshoreLeaks s údaji zachází velmi profesionálně. Informace důkladně ověřuje a porovnává s dalšími zdroji. I z tohoto důvodu si práce ICIJ zasloužila obdiv Assangovy bývalé pravé ruky Daniela Domscheit-Berga.

„Přesně tudy vede cesta. Pryč od senzací směrem k profesionálně a strukturovaně zpracovaným leakům,“ říká Domscheit-Berg, který se poté, co se pohádal s Assangem, pokusil založit pod názvem OpenLeaks vlastní projekt. Ten však na úspěch svého předchůdce nikdy nenavázal, a dnes je web offline.

Nezveřejníme!

Mezinárodní uskupení investigaticních novinářů navíc zatím odmítá informace někdy kompletně zveřejnit, jako tomu bylo v případě WikiLeaks. ICIJ totiž nechce, aby se dostaly do rukou úřadům. „Je mi jasné, že tento postup spoustu lidí naštve. Jakmile bychom ale začali data rozdávat, zničili bychom tím základní důvěru mezi zdrojem a námi,“ míní Sebastian Mondial.

Německý ministr financí Wolfgang Schäuble prostřednictvím svého mluvčího vyzval deník Süddeutsche Zeitung, aby materiály předal zodpovědným úřadůmZcela jiného názoru je profesor bankovnictví na univerzitě v německém Hohenheimu Hans-Peter Burghof. „Že jsou data teď výhradně v rukou některých médií, považuji za problematické. Selektivním zveřejňováním některých informací by se dala dělat i politika. Veškerá moc se v tomto případě dostala do rukou novinářů,“ soudí Burghof. A doufá, že ICIJ a její partneři budou s informacemi nakládat zodpovědně.

Ostatně o tom, že způsob zveřejnění, který zvolil Gerard Ryle a jeho kolegové, funguje, svědčí vlna reakcí, jež kauza OffshoreLeaks spustila. Například bavorský deník Süddeutsche Zeitung je aktuálně vystaven silnému tlaku německé vlády. Současný ministr financí Wolfgang Schäuble (CDU) totiž deník prostřednictvím svého mluvčího vyzval, aby veškeré materiály předaly zodpovědným úřadům.

Odpověď redakce Süddeutsche Zeitung na sebe nenechala dlouho čekat: „Novináři nejsou pomocnými orgány státního zastupitelství ani daňového úřadu. Süddeutsche Zeitung proto nikomu žádné informace neposkytne. Jde možná o největší únik dat v dějinách, který by mohl dostat pod tlak řadu zákazníků daňových rájů. Otázkou však je, kdo by v případě, že bychom informace předali, obdržel větší ránu – zda daňoví hříšníci, anebo svoboda tisku. Nejsme pomocní policisté. Státní moc má své prostředky a možnosti, jak kontrolovat toky peněz. Musí jen chtít, musí je využívat. Musí začít.“

Lucembursko, Deutsche Bank i Praha

Začít by rozhodně chtěl bývalý německý ministr financí Hans Eichel (SPD), alespoň dle jeho výroků ve veřejnoprávní televizi ARD. Dle Eichela by se neměl zvýšit pouze tlak na daňové ráje, aby informace o svých zahraničních zákaznících automaticky předávaly dál tuzemským finančním úřadům, ale i na banky. „Jakmile nebudou spolupracovat, musejí přijít o licenci,“ říká nekompromisně politik. Podobného názoru je i současný ministr financí Schäuble: „Toto odhalení nám pomůže rozšířit spolupráci s těmi, kdo byli až dosud spíše zdrženliví.“

Zdrženlivé bylo až donedávna také Lucembursko. Postoj velkovévodství se však po zásahu ICIJ náhle změnil. Svědčí o tom rozhovor, který poskytl lucemburský ministr financí Luc Frieden deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung. „Trend se vyvíjí směrem k automatické výměně informací. Na rozdíl od minulosti už jej stejně striktně neodmítáme. Chceme se zahraničními finančními úřady více spolupracovat,“ řekl Frieden. Že by malý západoevropský stát mohl přijít o movité zákazníky, kteří se rádi skrývali pod křídly tamního bankovního tajemství, se Frieden neobává: „Lucembursko není postaveno na zákaznících, kteří chtějí šetřit na daních. Dnes si lidé váží našich služeb, produktů a solidního politického prostředí.“    

Z dostupných informací mimo jiné vyplývá, že svým zákazníkům pomáhala zakládat kastlíkové společnosti i největší německá finanční instituce Deutsche BankMezitím o víkendu ohlásil rovněž německý týdeník Focus, že od ICIJ obdržel hard disk, na kterém je zaznamenáno víc než 260 milionů transakcí. Dle Focusu se OffshoreLeaks týká alespoň sto tisíců lidí žijících a podnikajících v Německu. Z aktuálně dostupných informací mimo jiné vyplývá, že svým zákazníkům pomáhala zakládat kastlíkové společnosti i největší německá finanční instituce Deutsche Bank.

Deník Süddeutsche Zeitung zjistil, že singapurská pobočka Deutsche Bank Singapor založila a následně spravovala 309 offshorových společností. Většina z nich má podobné názvy, jako je Thrilling Returns Incorporated, Amazing Opportunity Limited anebo Market Dollar Group Limited. Krom exotických názvů mají firmy společné také to, že většinou nevykazují žádnou aktivitu. Vedení Deutsche Bank sice odmítlo na otázky novinářů odpovědět, nicméně vydalo prohlášení, ve kterém zdůraznilo, že to, zda platí daně či dodržují zákony, je věcí samotných klientů, nikoli banky.

Dle nezávislé britské organizace Tax Justice Network v daňových rájích odpočívá přibližně třetina světového bohatství. Možnosti platit nižší daně v hojné míře využívají i čeští podnikatelé. „Těchto úniků se může dít v České republice ještě více než třeba v nějaké jiné zemi, protože respekt vůči státu je tady velice nízký,“ řekl nedávno Českému rozhlasu vysokoškolský pedagog se zaměřením na etiku v ekonomice Lukáš Sedláček.

Že by státní rozpočet mohl ročně přicházet až o stovky miliard korun, jak tvrdí ředitelka komunikace společnosti Čekia Petra Štěpánová, ministr financí Miroslav Kalousek odmítá. „Hovoříme o jednotkách miliard, tím jsem si naprosto jist,“ soudí Kalousek, dle kterého stát daňové úniky minimalizuje uzavíráním smluv o výměně informací. Česká jména v kauze OffshoreLeaks nepadla – zatím. Dle informací, které ČESKÁ POZICE obdržela od deníku Süddeutsche Zeitung a časopisu Focus, by vyhodnocování dat totiž mohlo trvat klidně ještě dva roky.

Ať se dětem lépe dýchá. Proč vyrazit do Dětské léčebny Cvikov
Ať se dětem lépe dýchá. Proč vyrazit do Dětské léčebny Cvikov

Respirační onemocnění postihne čas od času každé dítě. Někdy ale může i banální onemocnění vést k nepříjemným chronickým stavům. Blíží se podzim a...