Aktualizováno. Běžný občan nemá tolik zkušeností s dopisy, jež ředitelům škol rozesílají úředníci nebo sama Česká školní inspekce (ČŠI). V posledních dnech jsme i my, laici, měli možnost se kvůli mediálnímu rozruchu s jedním takovým seznámit. A stojí za to. Od 16. do 20. září jej ředitelům škol pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami posílal Ondřej Andrys, náměstek ústředního školního inspektora. Tímto listem „úkoluje“ ředitele, jak a podle čeho mají spočítat romské děti ve třídách.
Kdyby to nebylo tak skandální, vzbuzoval by obecný návod k určení Romů až cimrmanovské konotace. Dvě česká ministerstva (školství a práce) i s ombudsmanovým potvrzením definovala, jak lehce poznat Roma ve školní lavici. Určíte jej takto:
„Za romského žáka/romskou žákyni považujeme člověka, který se za něj/ni sám považuje, aniž by se nutně k této příslušnosti za všech okolností (např. při sčítání lidu) hlásil(a), a/nebo je za takového/takovou považován(a) významnou částí svého okolí na základě skutečných či domnělých antropologických, kulturních nebo sociálních indikátorů.“
Kolik už je významná část okolí?
Nejde o příručku z dřevních dob koloniální etnografie, ale o oficiální dopis na hlavičkovém papíře ČŠI, který dostali ředitelé všech škol, jimž se říkalo zvláštní. Dokument publikoval jako první odborný server Česká škola; stejný dopis, ovšem z jiného zdroje, přikládáme ve formátu PDF i my.
Definovat si Roma – prostě někoho odlišného od Čecha – tak můžeme i pomocí nespecifikovaného počtu lidí v jeho okolí, a dokonce i na základě nějakých DOMNĚLÝCH indikátorů. Dejme tomu, že si pět či patnáct nebo i sedmdesát lidí v Honzově okolí všimne, že Honza má třeba tmavší vlasy, zpívá si a neposlouchá učitele, takže je to prostě Rom.
Podle Listiny základních práv a svobod má každý právo svobodně rozhodovat o své národnostiAndrysova výzva, jejímž prostřednictvím má být zjišťován počet romských žáků kvůli rozsudku Evropského soudu pro lidská práva z roku 2007, obsahuje další pasáže, nad nimiž člověk kroutí hlavou. Spočtení a onálepkování (správněji „označení“) Romů musí být hotovo během pár dnů – do čtvrtka 26. září do dvanácti hodin. Pakliže snad nějaký kverulující ředitel zazlobí a dotazník nevyplní – protože si třeba pomyslí, že jde o fašounské třídění školáků nebo o věc odporující dobrým mravům – může čekat nepříjemnosti.
„V případě, že tento dotazník nevyplníte, bude do Vaší školy vyslán inspekční pracovník České školní inspekce, který provede šetření přímo na místě tak, aby byla zajištěna 100procentní návratnost, a tudíž i validita a relevantnost sbíraných dat. I v tomto případě však bude odpovědnost za zodpovězení otázek přímo na Vás,“ píše ředitelům náměstek Andrys. Je otázkou, jaké specialisty ČŠI vyšle a podle čeho při své výpravě rozhodnou, kdo je a není Rom.
Jde o nátlak a vyhrožování?
Na výzvu ke sčítání, v jejímž počátku je paradoxně „bohulibá“ péče o lidská práva Romů, reagoval Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů ČR (ASP). Napsal ministru školství v demisi dopis, v němž postup ČŠI kritizuje. Pilař, jehož list otiskl opět web Česká škola, se odvolává na článek 3 Listiny základních práv a svobod, když akcentuje právo každého rozhodovat svobodně o své národnosti. Subjektivní ocejchování – třeba onou „významnou částí svého okolí“ na základě „domnělých indikátorů“ – tomu odporuje.
Předseda ASP považuje náměstkův dopis za „nátlak a vyhrožování, čímž tento pán výrazně překročil své kompetence vyplývající z jeho pracovního zařazení“, protože ředitelé mu nejsou podřízeni. Žádá pak ministra Dalibora Štyse o zjednání nápravy, neboť prý etnicita nehraje při práci pedagogů ve speciálních školách pro žáky s lehkým mentálním postižením žádnou roli.
„Naší společnou snahou musí být bourání bariér mezi etniky, zdravotně postiženými a všemi ostatními minoritami a majoritní společností. Nekopejme další příkopy tam, kde se nám je ještě nepodařilo zahladit. Vím, že to není cílem této akce, ale o to víc z ní čiší omezenost, až hloupost,“ napsal Pilař ve středečních Lidových novinách.
Andrys již dříve agentuře ČTK řekl, že se stejné údaje vyplňují i do výkazů, ale data jsou urychleně potřebná pro prosincové jednání Rady EU. Podle sdělení ČŠI už byla podobná šetření v praktických školách provedena dvakrát. Tentokrát jde o mimořádné šetření, které se ale občanům-laikům zdá mimořádné ve více významech slova. Abychom nikoho nediskriminovali v přístupu ke vzdělání, spočítáme si preventivně ty, které nemáme diskriminovat.
Po uveřejnění článku poskytl náměstek Andrys ČESKÉ POZICI své vyjádření, které přikládáme v plném znění:
- „Inspekci bylo ministerstvem školství přikázáno toto šetření provést, byl nám předán seznam škol, do kterých měl být dotazník zaslán, byla nám přidělena definice, kterou pro MPSV zpracoval Ivan Gabal tuším v roce 2006 a kterou převzalo MŠMT a verifikoval ombudsman, a byl nám také určen termín, dokdy má šetření být provedeno.“
- „Seznam škol, který jsme dostali, obsahuje cca 500 základních škol všech typů, bez ohledu na jejich označení. Zdaleka tedy nejde jen o školy praktické (bývalé zvláštní) nebo o školy speciální. Jde prostě o všechny základní školy, kde bylo v loňském roce vzděláváno více než pět žáků podle přílohy LMP (lehké mentální postižení – pozn. red.).“
- „MŠMT trvalo na tom, že nutně potřebuje údaje ze všech těchto škol, tedy 100procentní návratnost (a to ještě během září). Když děláme elektronické rychlé šetření, jako v tomto případě, je běžná návratnost vždy cca 70 procent. Protože nám takový vzorek u naprosté většiny rychlých šetření stačí, spokojíme se s ním a ze škol, které neodpoví, již údaje ,nedolujeme‘. Tady jde ale o jiný případ, kdy MŠMT trvá na tom, aby mělo k dispozici data ze všech těch škol. Jiná cesta, než prezenční inspekční činnost na místě, není.
Mimochodem, elektronické rychlé šetření je jednou z forem inspekční činnosti a ředitelé škol jsou podle školského zákona povinni poskytnout součinnost při inspekční činnosti (jinak řečeno, mají za povinnost účastnit se již elektronického rychlého šetření!). Pokud si představujete, že v případě, že škola neodpoví, naskočí do ní rozzlobení inspektoři s ,bububu‘, hodně se pletete. My do těch škol půjdeme, pokusíme se řediteli školy smysl celé akce vysvětlit a spolu s ním požadované údaje dát dohromady.
A proč má být odpovědnost na řediteli školy? Opět to vychází ze školského zákona. Partnerem pro ČŠI je ředitel školy, nikoli učitel, nikoli žák. A že jde o nějaké úkolování? Nelze slučovat povinnosti zaměstnanců v pracovněprávních vztazích a odpovědnost ředitele školy jako osoby, která dle § 164 a 165 školského zákona rozhoduje ve věcech vzdělávání, a je také partnerem pro jednání s Českou školní inspekcí (viz § 174 a 175 školského zákona). Zde dochází zjevně k nedorozumění a k neuvědomění si zákonných povinností ředitele školy.“ - „Pokud jde ještě o vyjádření ředitele školy. Zde dochází k zaměňování pojmů. Nelze slučovat označení romských žáků dle definice MPSV a přihlášení se k národnosti. Přesně sem také definice MPSV směřuje. Celý proces je veden snahou (respektive i povinností ČR na základě rozsudku Evropského soudu pro lidská práva) zabránit diskriminaci. Bylo by velmi zjednodušující tvrdit, že může dojít jen k diskriminaci člověka, který se sám k národnosti přihlásil. Takto formalizované sociální procesy (podle situace bohudík nebo bohužel) nejsou.“
