Neděle 4. prosince 2022, svátek má Barbora
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Kdo je v Polsku proruský?

  9:49
Jak vypadá polská politická scéna po aféře s odposlechy a před parlamentními volbami v příštím roce? Na tuto otázku se Roman Joch snažil najít odpověď ve Varšavě, kde hovořil se studenty, profesory, liberálními aktivisty i konzervativním poslancem Evropského parlamentu.

Polský premiér a šéf Občanské platformy Donald Tusk. foto: montáž Alessandro Canu, WikipediaČeská pozice

Byl jsem zvědavý, nakolik odposlechy ovlivnily polskou politickou scénu a společnost – paradoxně nijak výrazně. A byl jsem také zvědavý na vnější známky prosperity – úpravu měst, fasády domů. V tomto ohledu byl posun za uplynulých 14 let, kdy jsem Varšavu naposledy navštívil, zřetelný.

Strana Občanská platforma (PO) premiéra Donalda Tuska vládne již od roku 2007. Parlamentní volby vyhrála nejen v tomto roce, ale i o čtyři roky později. Podle nepsaného pravidla pro střídání u moci by příští parlamentní volby – v roce 2015 – měla prohrát s nynější hlavní opoziční stranou Právo a spravedlnost (PiS). To však vůbec není jisté. V tuto chvíli totiž nelze předpovědět, ani kdo volby vyhraje (získá nejvíc hlasů), ani kdo sestaví vládu (nemusí to být ten, kdo získá nejvíc hlasů).

V příštím roce budou v Polsku také prezidentské volby. V těch by měl podle nejnovějších průzkumů s přehledem zvítězit současný prezident Bronisław Komorowski (PO). Takže pokud jde o prezidenta, měl by v Polsku zůstat stejný.

Nepřehledná situace

V případě polského parlamentu a vlády je situace nepřehledná. Dlouhodobě sice v průzkumech PiS vítězí nad PO, ale stejné to bylo i před několika minulými volbami – a vždy v nich na poslední chvíli PO předstihla PiS. Opačně to bylo pouze v roce 2005, kdy podle průzkumů PO vedla nad PiS, přičemž v tehdejších prezidentských volbách kandidát PiS Lech Kaczyński porazil kandidáta PO Donalda Tuska a v parlamentních PO a jejího kandidáta na premiéra Jana Rokytu.

Odposlechy nejspíše pořídila nějaká finanční podnikatelsko-mafiánská skupina, která něco chtěla od vlády, ale nedostala to od ní, a proto se jí pomstila

Prezidentem se tedy stal Lech Kaczyński, který v dubnu 2010 zahynul při leteckém neštěstí ve Smolensku, a premiérem jeho bratr Jarosław, jehož ale v předčasných parlamentních volbách 2007 porazil právě Donald Tusk z PO, jenž je dodnes ministerským předsedou.

PiS donedávna v průzkumech vítězil nad PO, ale pak přišla aféra s odposlechy současných významných vládních představitelů PO.

Ta však paradoxně preference této strany v průzkumech veřejného mínění zvýšila. Časem se však mohou snížit, a proto je podle lidí, se kterými jsem mluvil, nyní naprosto nepředvídatelné, zda v parlamentních volbách v příštím roce zvítězí PiS nebo PO. Na můj dotaz, kdo byl za odposlechy – kdo je nahrál a nechal zveřejnit –, zda Rusové, nebo nějaký zločinecký gang, jsem dostával nejčastěji odpověď, že dnešní vláda chce, aby si Poláci mysleli, že to byli Rusové.

Jde však s největší pravděpodobností o propagandu PO a odposlechy nejspíše pořídila nějaká finanční podnikatelsko-mafiánská skupina, která něco chtěla od vlády, ale nedostala to od ní, a proto se jí pomstila. To však vyvolává otázky: Co dělala polská kontrarozvědka? Jako to, že nezjistila, že někdo odposlouchává a nahrává polské vládní představitele?

Případné vládní koalice

S kým by PiS či PO vytvořily vládní koalice, kdyby parlamentní volby vyhrály? V případě PiS se může stát, že v nich sice zvítězí, ale nebude mít s kým vytvořit koalici. Je totiž od ostatních stran velmi izolovaná a u nich neoblíbená. Pokud by zvítězila PO, mohla by prý uzavřít koalici s postkomunistickými socialisty – Stranou demokratické levice (SLD).

Opoziční straně Právo a spravedlnost (PiS) se může stát, že sice v parlamentních volbách zvítězí, ale nebude mít s kým vytvořit koalici

Občanská platforma je stranou liberální – na polské poměry v otázkách morálních a kulturních a až dosud i ekonomických. Přitom je členem Evropské lidové strany (EPP), jež je převážně složená z křesťansko-demokratických stran. Právo a spravedlnost je stranou konzervativní – podle polských kritérií v otázkách morálních a kulturních, ale stejně jako SLD socialistickou v otázkách ekonomických.

Strana demokratické levice je sice socialistická v ekonomice, ale protože její členové a voliči jsou většinou staří komunisté, je značně konzervativní i v otázkách morálních a kulturních. To je paradoxní u formace, jež je členkou Strany evropských socialistů (PES), která je liberální, až radikálně liberální v otázkách morálních a kulturních. SLD ze svých řad vyštvala všechny, kdo by chtěli požadovat registrované partnerství homosexuálů – což je na evropské poměry u socialistické strany nevídané.

Tuskův posun doleva

Zdá se, že PiS a SLD by mohly být koaličními partnery díky ideové spřízněnosti, ale to se nikdy nestane, neboť SLD je postkomunistická a PiS radikálně antikomunistická. Natolik antikomunistická, že všechny dohody mezi částí disentu a polskými komunisty v létě 1989 o předání moci výměnou za beztrestnost pro komunity považuje za zradu. Pro PiS se i Lech Wałęsa příliš zkompromitoval dohodami s komunisty, a proto je nepřijatelný. Jak by tedy pro ni mohli být přijatelní postkomunisté z SLD?

Současný premiér Donald Tusk začíná měnit politiku i rétoriku a v ekonomických otázkách se posunuje doleva

Naopak současný premiér Donald Tusk začíná měnit politiku i rétoriku a v ekonomických otázkách se posunuje doleva. Nedávno dokonce o sobě prohlásil: „Jsem sociální demokrat.“ Podle lidí, s nimiž jsem hovořil, si tím připravuje cestu k povolební koalici PO a SLD, tedy „postliberálů a postkomunistů“, jak prohlásil jeden mladý liberál.

Pokud v minulosti ekonomicky liberální PO přejde na socialisticky ekonomickou pozici a zachová si liberální morální a kulturní, potvrdí tím mou tezi: „Každé sdružení, které není explicitně pravicové, se dříve, nebo později stane explicitně levicovým.“

Piłsudski versus Dmowski

Existuje mnoho Poláků, kteří jsou vzhledem k ukrajinské krizi proruští, jako je ve Francii Marine Le Penová či u nás Václav Klaus? Dozvěděl jsem se, že jich je minimum, a především to jsou následovníci národních demokratů před druhou světovou válkou.

Ty při vzniku polského státu po první světové válce vedl Roman Dmowski a byli protiněmečtí a proruští. Tvrdili, že Rusové sice zabíjejí polská těla, ale Němci (dekadentní Západ) naše duše, což je mnohem horší. (K tomu dodávám, že v logice této úvahy je lepší se nechat povraždit Rusy dřív, než nás „zkazí“ Západ.)

Vizí Piłsudského bylo rozbití bývalého carského Ruska na národní státy a následná polská spolupráce a podpora všech států od Baltského k Černému moři až po případné federativní uspořádání

Národní demokraté a Dmowski byli největšími konkurenty sociálních demokratů a Józefa Piłsudského, hlavy státu (1918–1922), dvojnásobného premiéra (1926–1928 a 1930) a spoluzakladatele Polské socialistické strany. Dmowski byl fanatický nacionalista a antisemita, netoleroval žádné menšiny na území Polska a chtěl je polonizovat.

Vizí Piłsudského bylo rozbití bývalého carského Ruska na národní státy a následná polská spolupráce a podpora všech států od Baltského k Černému moři až po případné federativní uspořádání. Na polském území pak byl stoupencem tolerance vůči národním a náboženským menšinám. Nakonec sice domácí polskou politiku ovládl Piłsudski, ale Dmowski a národní demokraté mu v podstatě federální projekt zničili.

Janusz Korwin-Mikke

V Polsku je ještě jeden proruský politik, jenž není ani konzervativec ani národní demokrat, ale radikální libertarián – Janusz Korwin-Mikke. Před 20 lety jsem o něm slyšel vyprávět legendy a fascinoval mě. Od té doby let hrál v polské politice marginální roli, až letos byl za Kongres nové pravice (KNP) zvolen poslancem Evropského parlamentu (EP).

V první polovině devadesátých let 20. století byl Korwin-Mikke předsedou Unie reálné politiky a nejpravicovějším polským politikem. Vyznával radikální libertariánství, malý stát, kapitalismus i obnovu trestu smrti a odmítal demokracii ve prospěch monarchie, protože je dlouhodobě liberálnější a vede k menšímu státu a nižším daním.

Korwin-Mikke je provokatér a v dnešním Polsku není nic provokativnějšího než být silně proruský

Dle jedné legendy na dotaz zahraniční diplomatky na recepci, co udělat s momentálně stávkujícími, odpověděl: „Zastřelit!“ A na její námitku, že je přece nelze zastřelit, pak: „Máte pravdu. Pověsit!“ Pak se na 20 let z polské vrcholné politiky vytratil a stal se nejpopulárnějším polským blogerem a častým a vítaným účastníkem různých mediálních diskusí.

Až letos v květnu uspěl se svou radikální euroskeptickou formací KNP ve volbách do EP. Tato strana je v Polsku ekvivalentem naší Strany svobodných občanů a její čtyři europoslanci budou v europarlamentu ve frakci „nezařazení“ společně s francouzskou Národní frontou Marine Le Penové, řeckým Zlatým úsvitem a maďarským Jobbikem.

Na mou námitku, že z radikálního libertariánství a euroskepticismu nevyplývá obdiv k ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi, mi byly sděleny dva argumenty:

  • Korwin-Mikke je provokatér a v dnešním Polsku není nic provokativnějšího než být silně proruský.
  • Nenávidí demokracii, a proto se domnívá se, že jakýkoli autoritativní režim je lepší.

Uvidíme, nakolik úspěšný bude v polských parlamentních volbách, v nichž bude na rozdíl od těch do Evropského parlamentu účast voličů mnohem vyšší.

Autor:

Jak neztloustnout po křupkách? Vyhrajte degustační sadu červíků WormUP
Jak neztloustnout po křupkách? Vyhrajte degustační sadu červíků WormUP

Honí vás mlsná? Co místo bramborových chipsů sáhnout po červících? Budete se divit, ale takhle pochoutka se skvěle hodí pro narozeninové oslavy,...