Evropská komise předminulý týden představila zcela zásadní návrh nového telekomunikačního balíčku. „Pokud nařízení projde parlamentem a radou, bude to znamenat obrat v tom, jak se dosud telekomunikace regulovaly na úrovni unie i národních států. A to se značnými důsledky na podobu telekomunikačního byznysu i na účty za telefon, které každý platíme,“ píše ve svém komentáři radní Českého telekomunikačního úřadu Ondřej Malý.
Pro začátek si řekněme, že nařízení je přímo účinné pro jednotlivé členské státy poté, co ho schválí Evropský parlament a Rada Evropské unie. Není třeba žádného schvalování národními parlamenty. Vše skutečně důležité včetně lobbingových tanečků se tedy odehraje v Bruselu, kde jsou tradičně nátlakové organizace velkých operátorů poměrně silné.
Na druhou stranu zbývá ani ne rok do voleb do Evropského parlamentu, takže mnohým europoslancům se nemusí chtít zvednout ruku pro nařízení, které je v některých svých ustanoveních velmi problematické. Či se je naopak budou snažit výrazně proměnit, protože ještě drastičtější omezení roamingu je dobrá agenda, se kterou může v květnu leckterý europoslanec chtít předstoupit před své voliče.
Čtyři zásadní opatření
Cílem nařízení je podle komise změnit 28 národních trhů v jeden velký jednotný telekomunikační trh bez zásadních bariér v celé Evropské unii. K tomu komisařka pro digitální agendu Neelie Kroesová, která jej za komisi předkládá, navrhuje několik opatření, z toho čtyři jsou zásadní:
- Operátoři se budou muset registrovat již jen v jedné zemi EU, a ne ve všech, kde podnikají, což o něco sníží jejich byrokratickou zátěž.
- Jakékoli rozdělování kmitočtového spektra se bude dít stále na úrovni národních států, ale s mnohem větším dohledem komise. Podobně, jako když už nyní musí například Český telekomunikační úřad (ČTÚ) posílat všechna svá regulační opatření do Bruselu k posouzení (a komise má k velké části z nich právo veta), bude muset notifikovat i podmínky aukcí spektra. Cílem je, aby tyto podmínky byly maximálně harmonizované napříč EU. Komise si pak vyhrazuje možnost u některých kmitočtů stanovovat zásadní parametry sama pro celou unii.
- Výrazně se upraví podmínky roamingu uvnitř EU.
- Napříč unií se významně sjednotí ochrana spotřebitele v telekomunikacích.
První a druhé opatření budou spíše než běžného spotřebitele zaměstnávat regulátory a nebudou jednoduše viditelné, soustřeďme se proto na třetí a čtvrté. Okolo nich se ostatně v průběhu příštích týdnů a měsíců povedou zřejmě největší spory a hádky.
Konec drahého (a jednoduchého) roamingu
Roaming je pro běžného uživatele nejzajímavější součástí navrhovaného nařízení. Ambice skoncovat s roamingem jako s nejzjevnějším důkazem, že jednotný trh neexistuje, je naprosto pochopitelná a eurokomisařka Kroesová se jí dlouhodobě netají. Komise se tohoto úkolu zhostila se slušným byrokratickým odhodláním.
Ambice skoncovat s roamingem jako s nejzjevnějším důkazem, že jednotný trh neexistuje, je naprosto pochopitelnáPodle roamingového nařízení musejí operátoři od příštího roku umožnit svým zákazníkům, aby si v jiných zemích EU mohli vybrat alternativního poskytovatele roamingových služeb, aniž by si museli měnit číslo nebo SIM kartu. V praxi by to vypadalo tak, že pokud spotřebitel míří třeba do Francie a zjistí, že místní Free Mobile či jiný operátor by mu nabídl lepší ceny, než jaké nabízí český operátor ve svém roamingovém ceníku, může si jednoduše již doma „objednat“ jeho služby a ty pak v cílové zemi využívat.
Což je na operátory poměrně slušný bič. Komise jim však v novém nařízení nasypala i trochu cukru – pokud nechtějí pustit své zákazníky v zahraničí k alternativcům, mohou to učinit dvěma způsoby:
- V prvním případě musejí nabídnout svým zákazníkům volání, SMS a data v zahraničí za stejné peníze, jako platí doma, a tuto nabídku musejí garantovat minimálně v 17 zemích EU, které zároveň tvoří 70 procent populace unie; v takovém případě musejí nabídnout minimálně jeden tarif se stejnými cenami v těchto zemích EU jako v domácí zemi od července 2014. Postupně pak musejí nabídku rozšiřovat na všechny tarify, a to nejpozději do července 2016.
- Druhou možností je nabídnout mírně nižší pokrytí v prvním roce (minimálně deset zemí EU pokrývajících 30 procent populace) a postupně se dostat na cílových 17 zemí EU se 70 procenty populace nejpozději do roku 2016. V tomto případě ale musejí od začátku nabízet možnost roamingu za domácí ceny všem svým zákazníkům ve všech maloobchodních tarifech.
Operátory proto zřejmě čeká několikaměsíční vzájemné vyjednávání o „aliancích“ a zákazníky poněkud chaotické prostředí. Například pokud pojedou do Dánska, jehož tři operátoři jsou zcela rozdílní od našich tří, musejí si nejdříve zjistit, zda místní operátor s některým z dánských uzavřel smlouvu, a zákazníci tedy „roamují“ za domácí ceny. Případně zda to neučinil a zákazník má na výběr pouze klasický regulovaný eurotarif, protože operátor pokrývá svou „aliancí“ přes deset zemí EU, leč Dánsko mezi tuto desítku vyvolených nepatří. Nebo zda se na nějaké „aliance“ operátor zcela nevykašlal, a tím pádem na něho dopadne původní evropská regulace, takže si zákazník bude moci objednat služby u alternativního místního poskytovatele roamingu.
Čo si predstavujete pod takým slovom „rozumné“?
Dá se očekávat, že na téma „rozumné využití“ a „pravidelné cestování“ se povedou příští rok obrovské bojeTo je ovšem jenom začátek. Protože komise si je samozřejmě vědoma, že v mnoha zemích již hlas a SMS nemají jako měřená veličina význam – tedy že lidé využívají „neomezené“ tarify –, zavedla takzvaná „kritéria rozumného využití“.
Aby zákazníci ale nezískali zase pocit, že v krásném novém skorobezroamingovém světě mohou v ostatních členských zemích EU skutečně svůj telefon používat jako doma, operátoři budou moci užívání služeb v zahraničí výrazně omezit stanovením toho, co je „rozumné využívání“. Slovy eurobyrokratovými: „Jakékoli kritérium rozumného užití může být aplikováno takovým způsobem, že spotřebitel využívající různé domácí maloobchodní tarify poskytovatele roamingových služeb může smysluplně replikovat typický způsob domácího využití spojený se svým domácím maloobchodním tarifem i během pravidelného cestování po unii.“
Operátor bude muset pravidla stanovení „kritérií rozumného využití“ zveřejnit a vložit i do smluvních podmínek, včetně detailních informací, jak budou tato kritéria aplikovaná s ohledem na cenu a podmínky domácího tarifu. Komise navíc zapojí i BEREC (sdružení evropských národních regulátorů), které do konce příštího roku vypracuje podrobný postup, kterým operátorům vysvětlí, jak by měli tato „kritéria rozumného využití“ počítat.
Dá se očekávat, že na téma „rozumné využití“ a „pravidelné cestování“ se povedou příští rok obrovské boje, protože zve k tomu, aby spotřebitelé zkusili využít arbitráže vyvolané nabídkou roamingu za domácí ceny. Jak? Jednoduše:
Například finský operátor Elisa nabízí tarif s pěti tisíci minutami a SMS a naprosto neomezenými daty (bez FUP, tedy objemu volných dat) za 25 eur měsíčně. Pokud bude „rozumné“ využití v roamingu stanoveno Elisou na třeba tři gigabyty přenesených dat a se smysluplným počtem volných minut, tarif s takovými podmínkami v roamingu bude levnější než leckterý „neomezený“ tarif českých operátorů. Finský – nebo estonský, rakouský či francouzský – operátor, který na základě regulace stejně bude muset s řadou ostatních operátorů v EU uzavřít roamingové dohody, tak může čelit náporu zákazníků z Česka, Německa nebo Maďarska, kde se běžně volá a datuje za dvakrát až desetkrát vyšší ceny. Komisařka Kroesová, zdá se, toto nebezpečí pro operátory zcela přechází, jak je vidět z jejích odpovědí na dotazy novinářů během tiskové konference.
Pokud regulace skutečně trh otevře, mohl by nápor „levných“ roamingových tarifů přijít operátory dohromady až na sedm miliard eur ročně na výnosechNezapomeňme, že rozumným využitím chápe regulace typické užívání služeb spotřebitelem v dané zemi. Operátor tak má sice dostatečný prostor v tom dělat s tarifem různé kejkle, nicméně zcela neomezeně manévrovat při škrcení spotřeby roamujících zákazníků nemůže (těžko bude třeba tvrdit, že typické využití jeho neomezeného bezlimitního datového tarifu je přenos 250 megabytů měsíčně). Nakonec se proto dá očekávat, že i tato omezená hrozba arbitráže donutí mnoho operátorů v Evropě k poměrně výraznému snížení cen.
Roaming je přitom nyní pro operátory doslova zlatý důl. Zákazníci jsou na jeho cenu tradičně nepříliš citliví (odírání je štve, ale daleko více bojují za ceny domácích tarifů), pro operátory je proto snadné účtovat si částky násobně vyšší než za domácí hovory při nákladech, které nejsou výrazně vyšší. Spolu s voláním z domácích států do ostatních států EU se bude hrát podle odhadů komise až o 2,35 miliardy eur ročně ušlých výnosů pro operátory v celé unii.
Pokud regulace ale skutečně trh otevře tak, jak bylo naznačeno výše, půjde o daleko vyšší miliardy – podle odhadů analytiků z HSBC by mohl nápor „levných“ roamingových tarifů přijít operátory dohromady až na sedm miliard eur ročně na výnosech. Což jsou peníze, které už za nějaký ten evropský lobbing stojí. Zejména když někteří mohou bojovat o vlastní existenci – nová regulace může výrazně snížit jejich tržní hodnotu, a mohou se tak stát cílem bohatých nájezdníků, jako je ruské Altimo, američtí America Móvil či AT&T nebo bohatý Egypťan Naguib Sawiris.
Konec „AžDSL“
„Vyváženost“ nového nařízení se dá dobře demonstrovat i na části, která se zabývá ochranou spotřebitele. Či její likvidací, podle toho, k jaké myšlenkové škole se ctěný čtenář přimkne.
Novinkou bude také možnost odstoupit od smlouvy s operátorem na dobu určitou už po šesti měsících zcela bez nutnosti platit smluvní pokutuV nařízení jsou bezpochyby mechanismy, které sjednotí ochranu spotřebitele na poměrně vysoké úrovni. Kromě povinnosti přehledně, srozumitelně a jasně spotřebiteli dát ve smlouvě najevo, komu, za co a kolik platí, budou muset nově operátoři uvádět i některé nové a důležité informace.
Například skutečně dosažitelnou rychlost připojení v místě, kam si připojení spotřebitel objednává, a to včetně průměrné rychlosti a rychlosti ve špičce. Toto opatření směřuje hlavně na poskytovatele xDSL a mobilního připojení, kteří rádi uvádějí teoretické rychlosti (jako ADSL „až 16 Mbit/s“ – velice trefně takovému připojení říká kolega Jiří Peterka z Lupy „AžDSL“), zatímco reálná rychlost je mnohdy poloviční.
Novinkou bude také možnost odstoupit od smlouvy s operátorem na dobu určitou (tedy až na dva roky) už po šesti měsících zcela bez nutnosti platit smluvní pokutu (operátor si může účtovat pouze náhradu za dotovaný přístroj či vyrovnání zvýhodnění, které vyplývá z uzavření delší smlouvy). EU tím jde ještě za rámec „Lex Husák“, tedy zákona z dílny exposlance Jana Husáka, který výrazně omezil mimo jiné právě smluvní pokuty.
Významnou změnou projdou i předplacenky – přejde-li zákazník předplacené karty k jinému operátorovi, má nárok na navrácení kreditu od opouštěného operátora. V Česku přitom kredit většinou propadal, v Německu či Itálii jej operátoři naopak vracejí.
Neutrální internet?
Skutečná bitva se ale povede o takzvanou internetovou neutralitu, jejíž zachování má nové nařízení garantovat, ale podle řady aktivistů ji naopak likviduje. Internetová neutralita je jedním ze základních principů, na kterých má internet stát – ukládá operátorovi, že nesmí diskriminovat provoz na základě jeho charakteru a určitý blokovat, zpomalovat či naopak prioritizovat. Data jsou si prostě rovna.
Vložení základních principů neutrality do evropsky závazného nařízení je mnohem tvrdší postup, než co operátoři možná čekaliZatím to ve všech členských státech EU neplatí. Omezování se především v mobilních sítích týká především aplikací pro VoIP, jako je Skype, operátoři jej často zakazují, či povolují jenom v dražších tarifech. Totéž platí pro sdílení souborů a protokoly, jako je bittorrent. Komise si částečně tento alarmující stav uvědomuje a v novém nařízení je proto blokování, zpomalování, omezování a další diskriminační postup vůči některým typům internetového provozu explicitně zakázáno s výjimkou soudního příkazu, je-li to nutné pro zachování bezpečnosti a integrity sítě, či pokud si o to uživatel sám požádá v rámci boje proti spamu.
Explicitní zákaz představuje výrazný obrat komise směrem k vynucování internetové neutrality. Čtyři roky tvrdila, že internetovou neutralitu zajistí konkurenční prostředí a transparentnost trhu, a po zprávě BEREC z roku 2012, která ukázala, že až 20 procentům Evropanů operátoři různým způsobem tvrdě blokují některé služby, reagovala pouze záměrem vydat doporučení. Vložení těchto základních principů do evropsky závazného nařízení je proto mnohem tvrdší postup, než co operátoři možná čekali.
Blokovat a zpomalovat se nesmí, nicméně prioritizovat se může – čímž se samozřejmě ostatní služby nevyhnutelně zpomalíNicméně komise významně ustoupila operátorům v jiné věci. Operátoři budou totiž moci poskytovat – slovy nařízení – „specializované služby s definovanou kvalitou služby či dedikovanou kapacitou“. Pouze si musejí dát pozor, aby „poskytování specializovaných služeb neomezilo opakovaně či neustále obecnou kvalitu internetových služeb“.
Blokovat a zpomalovat se tedy nesmí, nicméně prioritizovat se může – čímž se samozřejmě ostatní služby nevyhnutelně zpomalí. Komise tím jde poměrně výrazně na ruku operátorům, kteří přirozeně princip internetové neutrality svorně nenávidí a chtějí jej zabít již poměrně dlouhou dobu. Možnost prioritizovat některé služby by se jim zajisté hodila. Mnohé velké korporace by si rády zaplatily za podobné preferenční zacházení a za jistotu, že jejich služby poběží spolehlivěji než ty na „běžném“ internetu.
Obři versus startupy
Komisařka Kroesová to zjevně nemyslí s internetovou neutralitou zase tak vážně jako v roce 2010 během slyšení před Evropským parlamentem, kdy řekla, že „základním problémem je, zda operátoři či poskytovatelé internetu mají kontrolovat či omezit přístup uživatelů k nějakému obsahu. Pokud je to pro komerční účely, je to pro mne nepřijatelné.“
Zaručené služby prostě poběží lépe, spotřebitelé tak budou preferovat právě je. Místo inovací se tak zabetonují pozice dominantních poskytovatelů obsahu na trhu.Přesně to ale nyní nařízení operátorům nabízí. Pokud návrh projde, operátoři budou moci uzavírat smlouvy třeba se službou nabízející video, kterou budou dodávat v „definované kvalitě“. Jak na tom budou ostatní videoservery, které operátorovi za plynulý streaming svého videa nezaplatí? Zřejmě hůře.
Ustanovení přináší obrovskou výhodu velkým internetovým a mediálním společnostem, které na případné platby mají, a je podstatným nebezpečím pro startupy, které chtějí nabídnout inovativní služby, jež by mohly tyto velké firmy – či operátory samé – ohrozit.
Asi by stálo za to zmínit, že mnoho internetových služeb, jako je YouTube, Google, Facebook nebo Skype, se zrodilo právě v podobě startupu či akademického projektu – pokud by navrhovaná pravidla platila v jejich době, je možné, že by vůbec neexistovaly. Je jedno, že zaručené služby nebudou omezovat kvalitu internetu „opakovaně či neustále“ – prostě poběží lépe, spotřebitelé tak budou preferovat právě je. Místo možných inovací se tak zabetonují pozice současných dominantních poskytovatelů obsahu na trhu.
O příslušná ustanovení regulace se bude zcela jistě v parlamentu výrazně bojovat. První europoslanci se už ozývají, konkrétně například Marietje Schaakeová (ALDE). Koneckonců v Nizozemsku, odkud Schaakeová pochází, síťovou neutralitu uzákonili. Nelení ani bojovníci za svobodu na internetu. Francouzská La Quadrature du Net i v Bruselu sídlící EDRi, která sdružuje více než 30 organizací zabývajících se občanskými právy a soukromím na internetu, už velmi ostře vystupovaly proti návrhům komise v létě a návrh regulace strhaly i nyní.
Jak to nakonec dopadne?
Sdružení BEREC kritizuje vysokou rychlost, se kterou se má nařízení prohnat evropskými strukturami, což znemožňuje korektní debatu o jeho aspektechJe skoro jisté, že návrh regulace v podobě, v jaké ho eurokomisařka Kroesová představila předminulý týden, neprojde a dozná výrazných změn, pokud jej členské státy a europoslanci zcela neodmítnou.
V pondělí 16. září se velice důrazně přihlásilo o slovo i sdružení evropských regulátorů BEREC, které je pro komisi poradním a výkonným tělesem ve všech telekomunikačních věcech. BEREC kritizuje vysokou rychlost, se kterou se má nařízení prohnat evropskými strukturami, což znemožňuje korektní debatu o jeho aspektech (pro připomenutí – poslední velká změna v evropském regulačním rámci se projednávala dva roky). Když pomineme, že BEREC bylo zcela opominuto z konzultace při přípravě návrhu, je také velmi nespokojeno s tím, že návrh znamená posun v regulační praxi od podpory konkurence k podpoře koncentrace.
To je opravdu zásadní věc – zatímco ještě v roce 2007 si komise byla jistá, že čím konkurenčnější prostředí na trhu panuje, tím více jsou operátoři ochotní investovat do nových technologií (investují, protože mají pocit, že díky tomu získají konkurenční výhodu), dnes si je naopak eurokomisařka stejně jistá, že je fajn nechat operátorům – zejména těm velkým – co nejvíce peněz, protože pak se jistě rozhodnou je nedat svým akcionářům, ale budou s nimi radostně budovat optiku do každé domácnosti.
Národní regulátoři o tom zcela přesvědčení nejsou a s komisí nesdílejí ani chmurný pohled na stav evropských telekomunikací. Koneckonců BEREC právem upozorňuje, že na mnoha národních evropských trzích je investiční aktivita operátorů vyšší, penetrace broadbandem fixním, a zvláště mobilním vyšší, mobilní sítě rychlejší, průměrná spotřeba mobilních dat vyšší a cena mobilního internetu výrazně nižší než v USA, které obvykle eurokomisařka dává za vzor.
Sdružení BEREC se logicky nelíbí ani větší přenos pravomocí a moci v telekomunikační regulaci z národních států na komisi a Brusel. Ačkoli ve svém rychle přijatém vyjádření neútočil na konkrétní pasáže regulace, je jeho prohlášení pro komisi velmi špatnou zprávou, protože se rezervovaný přístup národních regulátorů může promítnout i do postoje jednotlivých zástupců států na zasedání Evropské rady koncem října, kde by měly členské státy EU telekomunikační nařízení schválit.
Každopádně dění okolo telekomunikačního balíčku se vyplatí sledovat. Už jenom proto, že má poměrně slušný vliv na to, jaké účty budeme od poloviny příštího roku (a dále) platit za telefon doma i v zahraničí.
