Když od rána asi popáté slyším, že Klaus udělal ze sporu o reformu vysokých škol velké politikum, ptám se, čím se o to zasloužil. A tu je mi odpovídáno, že odmítl besedovat na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Prý tím demonstruje odmítavý postoj k Týdnu neklidu a své autority využívá k ovlivňování veřejného mínění. Prý.
Když pominu, že velké politikum je to už dobrého půl roku a že prezident Václav Klaus svůj postoj k odporu části akademické obce vůči reformám vyjádřil už dřív jasnými slovy, a nikoli jen gestem, musím se podívat na ten „skandál“ trochu blíže. A tu zjišťuji, že proti plánované besedě se jako první nepostavil pan Klaus, nýbrž ji již v pondělí odmítli reprezentanti Studentské komory Akademického senátu Masarykovy univerzity.
V otevřeném dopise děkanovi Malému mimo jiné píší: „Nesouhlasíme s tím, že je na akademickou půdu zván člověk, který akademickou diskusí a kritickým myšlením otevřeně pohrdá stejně jako lidé v jeho nejbližším okolí.“ (Tím míní Petra Hájka a Ladislava Jakla, respektive jejich populární eskapády na téma evoluční teorie či pasivního kouření. Dostane se i na Bátoru a Bartoše.) A dále píší: „Považujeme za znak nízké sebeúcty, že je na akademickou půdu zván člověk, který se studentům i akademikům otevřeně vysmívá. Není snad výsměchem skutečnost, že naprostý manažerský diletant byl prezidentem označen za nejlepšího porevolučního ministra školství? Není snad výsměchem skutečnost, že prezident, který sám za studia neplatil, označil studium na vysoké škole zadarmo za ,parazitování studentů na zbytku naší společnosti‘?“ A samozřejmě Klausovi vytýkají pronesenou větu, že je „velmi pobouřen tím, co si akademický svět v tuto chvíli dovoluje“.
Když si ten dopis přečtu, musím chtě nechtě uznat, že takové nahrávce na smeč právě tento pan prezident nemůže odolat. Však si také v dopise rektorovi Masarykovy univerzity Mikulášovi Bekovi, jenž mimochodem vybruslil z vyostřené situace se ctí, studenty vychutnává:
„Jakkoli jsem přesvědčen, že jsou nátlakové akce na akademické, univerzitní půdě nepřijatelné z principu, a jakkoli by se jim nemělo ustupovat, protože univerzity jsou ze své samotné definice svobodným diskuzním prostorem (nebo aspoň tak tomu v historii bývalo), zdá se mi, že by v dnešní vyhrocené situaci tzv. Týdne neklidu a – jak je vidět z dopisu Vašich studentských předáků – jeho extrémního průběhu na Vaší univerzitě bylo naprosto zbytečné a pro nikoho užitečné a obohacující, abych zítra u Vás vystoupil se svou přednáškou. Nemám v úmyslu utkávat se s lidmi, kteří o akademickou diskusi nestojí a kterým jde výlučně o nátlakovou politiku. Proto se omlouvám, že zítra do Brna nepřijedu. Nemám v úmyslu poskytovat záminku pro laciné politické útoky. Reakce pisatelů onoho dopisu (nevím, jak reprezentativní tato skupina studentů je) mne překvapila, ale ještě více mne zděsil způsob jejich argumentace, který nenaznačuje, že se za studia na Vaší škole něčemu naučili.“
Kompletní texty dopisů si lze přečíst například v rámci zpravodajství na iHNed, které také cituje reakci reprezentanta brněnských studentů: „Jde o účelový krok. Použil náš nesouhlas k tomu, aby mohl znovu zaútočit na studenty,“ řekl mluvčí studentské komory Petr Soukeník.
Když potlačím nutkání se touhle přestřelkou dobře bavit, napadá mě něco o té akademické půdě. Totiž že její smysl se přece neuzavírá do zdí vážených univerzit, ale diskuse na ní vedené by měly obohacovat společnost, inspirovat její myšlení, generovat otázky a argumenty, které stojí za veřejné zvažování. A v napjatých sporech o reformu by nějaké mohly a měly vzejít právě i z takové diskuse, o kterou však část studentů nestojí. Akademická půda, z níž zaznívá, že odmítá diskusi, je s prominutím naprd.
Když pod zmíněným článkem na iHNed čtu, že web zrušil čtenářskou diskusi pro množství nevhodných komentářů, zbývá mi jen pomyšlení: Takže na akademické půdě se odmítají diskuse, v infosféře, zdá se, nelze rozumně diskutovat, čili co zůstává na výběr: tupá netečnost, nebo ulice? A to se pořád bavíme „jen“ o reformě terciárního vzdělávání, takovém lehčím předkrmu, než se dostaneme k hlavnímu chodu plodné diskusní sezóny, tedy ke „Kalouskovým“ daním a důchodům.
