Úterý 6. prosince 2022, svátek má Mikuláš
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Klimatický disident Klaus. Jak to ten člověk dělá?

  8:59

Prezidentovo úspěšné přednáškové turné po Austrálii má háček. Stal se nástrojem opozice proti záměru australské vlády zavést uhlíkovou daň.

„Boj proti oteplování omezuje občanské svobody,“ rozněcoval prezident Václav Klaus protinožce v Austrálii, jež čeká zavedení uhlíkové daně. foto: © ČTKČeská pozice

I bez českého prezidenta Václava Klause ztrácí australská vláda kvůli uhlíkové dani popularitu. Kdo by také jásal nad novou daní? Podnikatelé, kteří si uvědomují odpovědnost za vlastní podíl na klimatické změně, daň se skřípěním zubů určitě přijmou. Nespokojenci nepohrdnou vyslechnout si do té doby nepříliš známého klimaskeptika z Evropy.

Prezident Klaus měl vyprodáno. Například v Perthu žádná z dvou set židlí nebyla prázdná a podobné to bylo i jinde. Navzdory tomu, že se na čtyři z pěti přednášek platilo vstupné dvě stě australských dolarů, v přepočtu zhruba 3,5 tisíce korun. To je dle vedoucí českého vysílání Rádia SBS v Sydney Iky Detrichové víc než za lístek na populární rugby nebo na koncerty rockových hvězd.

Hodí se, aby český prezident byl povolným nástrojem opozice proti záměrům australské vlády?

Ve svých zápiscích posílaných do Práva se prezident Klaus podivuje nad velkým zájmem Australanů o globální oteplování. Aby ne, jde-li lidem o jejich peníze. Není pochyb, že právě Václav Klaus tuto souvislost rychle pochopil. Nicméně v jeho textech o tom není ani zmínka. Proč asi organizátoři z think tanku Institute for Public Affairs (IPA) spolu s Centrem pro nezávislé studie Klausovo klimatické turné po Austrálii uspořádali právě v tuto „klimaticky citlivou“ dobu? Hodí se, aby český prezident byl povolným nástrojem opozice proti záměrům australské vlády?

Profesor na turné

Think tanku IPA se záměr turné podařil. Povzbudil opozici a Václav Klaus se z Austrálie vrací s aureolou mediální hvězdy. Jako hlava státu však v Austrálii pohořel. Premiérka Julia Gillardová už dlouho dopředu věděla, že nebude mít čas českého prezidenta Klause přijmout. A jak uvedl server Parlamentní listy, setkání s Klausem odmítli také premiéři států Viktorie a Západní Austrálie Ted Baillieu a Collin Barnett.

Austrálie Václava Klause vnímala především jako pražského profesora na turné

Pokud ministr zahraničí, bývalý ministerský předseda Kevin Rudd navzdory obtížím se zavedením uhlíkové daně věří, že se Austrálie stane příkladem pro celý svět, pak Klaus, který jim do toho na soukromé návštěvě přijel mluvit, zákonitě nemohl být vítaným státním hostem.

Austrálie Václava Klause vnímala především jako pražského profesora na turné. Někteří si nejspíš vzpomněli i na prezidenta-komika z eskamotérského výstupu „zmizení chilského pera“. Navzdory tomu šéf IPA John Roskam, který takovou, pro prezidenta nezáviděníhodnou pozici připravil, málem obvinil australskou vládu z narušení vztahů s Českem. Prohlásil totiž: „Je nezvyklé, že australští politici jsou ochotní riskovat naše vztahy s jednou z nejdynamičtějších a nejotevřenějších evropských ekonomik jen proto, že její představitel je skeptik v otázce klimatu.“

Jaképak však narušování vztahů s nejdynamičtější ekonomikou. Vždyť Česko nezrušilo žádný ze svých závazků k evropské snaze snižovat emise, a proto je s Austrálií na jedné lodi. Václav Klaus zapomněl svému impresáriovi říct, že tyto závazky uzavírá vláda, a nikoli prezident. A že klimatoskeptismus je pouze jeho osobním hobby, a nikoli oficiální českou politikou. I když u současné vlády jednou čehý, podruhé hot nikdo neví.

Prezident Klaus však ve svém posledním australském zápisku připomněl, že úplně bez polických kontaktů nezůstal: „Jeden z významných australských politiků mi řekl: ,Austrálie je úspěšná země.‘ Jiný, když dnes uváděl můj projev, citoval název jedné známé knihy: Lucky Country.“ Klaus pro jistotu neuvádí jména oněch politiků. Ale vsadil bych se, že to byli spřátelení opozičníci.

Horší než al-Káida

Když se Australané Klause ptali, v čem vidí největší ohrožení svobody, odpověděl: „Vidím je v environmentalismu a odnárodňování států a v přechodu ke globálnímu (a evropskému) vládnutí. Těchto dvou věcí se bojím víc než al-Káidy.“

Necítí pan prezident za porušování zákona díl odpovědnosti?

Vzkázal to i z Austrálie do Česka. A aktuálně to doplnil: „Jestli ni někdo z mých čtenářů nerozumí, pak přeposílám SMS, která mi právě při psaní této věty přišla: ,Ekologičtí aktivisté se na Šumavě zavěsili v sítích do korun stromů napadených kůrovcem. Brání jejich kácení.‘ Snad už k tomu není třeba nic dodávat.“

Prezident už vidí na smrku po zuby ozbrojenou al-Káidu a je mu všechno jasné: environmentalisté útočí. Neví a nechce vědět, že protest je gándhíovsky bezbranný. A nesměřuje proti svobodě, ale naopak proti porušování zákonů, na jejichž dodržování by měl prezident republiky dbát především. Klaus se neinformoval o souvislostech, a přesto vydává taková krutá přirovnání. Nedotýká se tím něčí svobody, o niž mu tolik v jeho přednáškách jde?

K porušování zákona přitom dal příkaz Klausův přítel, někdejší spolupracovník z Československé státní banky a později rovněž politik, Jan Stráský, jehož do pozice ředitele Národního parku Šumava Klaus vmanipuloval. Necítí pan prezident za porušování zákona spoluzodpovědnost? I za to nesystémové jmenování?

Vždyť Stráský na každém kroku přiznává, že ochraně přírody vůbec nerozumí. Jediné, co ve vztahu k Šumavě ovládá, je technika moci. Čím jiným si vysvětlit, že policie chrání toho, kdo nedodržuje zákon, a více či méně násilně odváží na vzdálenou služebnu lidi, kteří zákon brání? Zasadí se prezident o svobodu těchto lidí, byť to jsou nemilovaní environmentalisté?

Klausova klimatická alchymie

Ohledně prezidentova úspěšného australského turné se vtírá otázka: Jak to ten člověk dělá? Odkud bere sílu rozmetat argumenty klimatologických protivníků, vystudovaných odborníků, kteří provádějí různá měření, zjišťují starobylé záznamy o vývoji počasí, porovnávají družicové snímky, zkoumají v dutinách ledovců složení atmosféry před mnoha tisíci let a počítají a počítají? Nezůstala snad na Hradě nějaká utajená alchymistická dílna po Rudolfu II., která Klausovi dodává zaručené údaje?

Samozřejmě lze číst, studovat a případně i kopírovat jiné autory. Těch, kteří vycházejí z platformy podobné Klausově, je však zoufale málo. O to snadněji by se zdroj rozpoznal.

Nezůstala snad na Hradě nějaká utajená alchymistická dílna po Rudolfu II., která Václavu Klausovi dodává zaručené údaje?

Z takových nepravostí nelze prezidenta podezírat. Schopnost vyvrátit naměřené, pár slovy zatratit teorie postavené na pracných statistikách, zesměšnit Gorovy grafy obkreslené od klimatologů, aby byly názornější, a přesvědčit pochybující tkví v Klausově genialitě. Ve schopnosti vystavět ideologii, jež obviní protivné směry uvažování z ideologického zaměření a přesvědčí posluchače, kteří nechtějí nic slyšet o klimatické hrozbě, že je všechno v naprostém pořádku a že nemusejí vůbec nic dělat.

Úspěch Klausových přednášek přesvědčil, že i protinožci se nechají rádi ukolébat k nečinnosti vůči zmírňování vlastních emisí. Dopřejme panu prezidentovi jeho australskou slávu. Jen jedno by měl zvážit. Australské děti jsou vychovávané k odpovědnosti za svou ekologickou stopu, kterou na Zemi zanechávají. Dle Klause jde o „indoktrinaci malých dětí školního a předškolního věku stoupenci doktríny globálního oteplování“.

Alespoň v tom požádejme profesora Klause, ať odloží svoje ideologické výpady a nepodílí se na potlačování smysluplné australské domácí výchovy. Jeho australský kolega, profesor Plimer, se rozhodl napsat na toto téma knihu a požádal Klause o předmluvu. Pan prezident Klaus to považuje za velkou poctu, ale spíš by to byla velká ostuda.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!