Nezvládání pandemie inspiruje k lecčemu, například k úvahám o svobodě. Kroky evropských vlád směřují k omezení ústavních svobod a kolem toho se píše mnoho příběhů, v médiích i na soudech. Jde především o to, že omezování je plošné. Debatuje se, zda jsou opatření adekvátní, podle jakých kritérií, a zda příslušná exekutivní moc k nim má dostatečný právní rámec.
Blížíme se však do situace, kdy tato debata o plošných opatřeních přeroste do otázky diskriminace, a to na základě koronatestu a/nebo očkování. Směřujeme k tomu, že bez negativního testu nebo potvrzení o očkování se nedostaneme do divadla, do určité budovy nebo k určité aktivitě. Debata o svobodě nemá konce.
Vlastní život koronaviru
Vezměme příklad jiného omezování svobody, které sledujeme v přímém přenosu. V průběhu postupného omezování kouření na stále více veřejných místech se objevuje argument, že kouřit je nezadatelným právem. Dnes běžná regulace kouření srozumitelným způsobem osvětluje dva právní principy, které by bylo možné použít i při zápasu s pandemií.
Za prvé, omezení kouření na prakticky všech veřejnosti dostupných místech je sice vůči kuřákům diskriminační, ale směřuje k omezení menší skupiny obyvatel v zájmu zdraví většiny. Za druhé, nejde o svobodu obsahu, ale dosahu. Toto rozdělení použil 21. listopadu 2019 ve své přednášce herec a komik Sasha Baron Cohen v souvislosti s šířením internetových lží, konspiračních, rasistických či popíračských zpráv.
Než se regulace kouření dostala do podoby, v níž ji známe dnes, trvalo to desítky let. V pandemii tolik času nemáme. Virus funguje řádově rychleji než procesy právní, akademické nebo politické a žije vlastním životem. Místo poslucháren kreslí své křivky růstu v přímém přenosu na obrazovkách v téměř každé domácnosti, večer co večer už déle než půl roku. |
Poukázal, že člověk sice má svobodu beztrestně si myslet a tvrdit jakýkoli nesmysl, ale neměl by mít „svobodu“ tyto myšlenky sdílet v řádech sekund s miliony dalších uživatelů internetu. Svoboda obsahu se tedy nerovná svobodě dosahu. (Freedom of speech is not the same as freedom of reach.) Vrátíme-li se ke kouření, nelze kuřákovi zakazovat vůbec kouřit, ale lze mu uložit – a děje se to zcela samozřejmě –, kde smí, nebo nesmí kouřit. Než se regulace kouření dostala do podoby, v níž ji známe dnes, trvalo to desítky let.
V pandemii tolik času nemáme. Virus funguje řádově rychleji než procesy právní, akademické nebo politické a žije vlastním životem. Místo poslucháren kreslí své křivky růstu v přímém přenosu na obrazovkách v téměř každé domácnosti, večer co večer už déle než půl roku.
Zdrcující kritiku evropskému a vůbec západnímu chápání svobody při nezvládání koronaviru uštědřila Naomi O’Learyová v deníku Irish Times 31. října 2020: „Zatímco se občané na Západě blíží k zimě většinou nějak připoutáni k domovům, důchodci v Austrálii chodí do barů, ulice Taipeie pulzují životem a restaurace v Soulu jsou plné.“
Covid-pass
Součástí řešení koronakrize v Asii je univerzální nošení roušek, dokonalé trasování a povinná karanténa nakažených. Západ ve své iluzi výjimečnosti odmítl zejména poslední z těchto opatření jako příliš autoritářské a kulturně nepřijatelné. Bez ohledu na to, že se přitom bavíme o demokraciích Dálného východu – od Tchaj-wanu přes Jižní Koreu, Japonsko až po Austrálii a Nový Zéland. Západ též podlehl mantře „virus zabíjí pouze nemocné a staré“.
Vlády se postupnými kroky blíží k tomu zmíněné izolovat a víceméně třetinu populace uvrhnout do domácího vězení. Paradoxně tu skupinu voličstva, která současné garnitury drží u vesla. Hladinu únosnosti „zavirování“ společnosti nastavují politici na olizování jemné linie „přetížení zdravotnického systému“, podléhajíce iluzi, že umějí správně kalibrovat, kolik lidí může onemocnět najednou, aby to ještě šlo.
Za rohem je Covid-pass, povolenka, že jako testovaný a negativní mám vstup do budovy, do divadla a na fotbal, ale bez něj nikoli. Podle všeho v podobě QR kódu na displeji chytrého telefonu. Jako žádaná komodita bude objektem padělatelů, hackerů anebo obchodníků. Na černém trhu to bude drahé. |
Autorovi těchto řádek se nabízí srovnání, že je to vlastně průzkum bojem, kdy politici posílají do prvních linií zdravotníky, zatímco sami sedí v teple všelijakých komisí. Naomi O’Learyová pokračuje: „Vlády ve jménu záchrany ekonomiky strávily léto úvahami, jak se zbavit opatření, místo úvah, jak se zbavit viru.“ Současné apelování na „odpovědnost každého občana“ je licoměrné, protože občané nemají prostředky zavést efektivní systém stopování a testování.
Ve jménu „svobody“ západní vlády nezavedly povinné karantény. Cílené a vymáhané karantény pro omezenou skupinu jsou nemyslitelné. Proto máme omezení pro všechny. Co je více svobodné, či demokratické? Je to poměrně silná irská káva. Jaké máme možnosti a ke kterým je nakročeno? Budeme se v tom plácat tu vzhůru, tu dolů do jara.
Za rohem je Covid-pass, povolenka, že jako testovaný a negativní mám vstup do budovy, do divadla a na fotbal, ale bez něj nikoli. Podle všeho v podobě QR kódu na displeji chytrého telefonu. Jako žádaná komodita bude objektem padělatelů, hackerů anebo obchodníků. Na černém trhu to bude drahé.
Eroze poloopatření
Pak se to rozšíří na průkaz očkování. Odpírače nedonutíte, ale můžete jim zakázat vstup do budovy. Podobně jako se může stát, že neočkované dítě nepustí do školky. To budou témata na tiskové konference jako víno. Budeme konfrontováni s otázkou svobody obsahu (nejsem testován, nejsem očkován – nikdo mě nedonutí) a svobody dosahu (dostanu se asi stejně daleko jako dnes kuřák se zapálenou cigaretou). Cesta k jaru 2021 však není bílým listem papíru.
Současná poloopatření budou erodovat kvůli parlamentním mechanismům, žalobám a sílící netrpělivosti a – přiznejme si – slábnoucí disciplíně občanů. Ekonomičtí „proroci“ slibují směrem k Vánocům otevřené obchody, Flégrové tohoto světa zase třetí vlnu. Jak to bude na jaře, bychom měli řešit už nyní, nikoli jako „inteligentní“ vysavač, který se zabývá tím, kam pojede, až narazí na překážku. |
Současná poloopatření budou erodovat kvůli parlamentním mechanismům, žalobám a sílící netrpělivosti a – přiznejme si – slábnoucí disciplíně občanů. Ekonomičtí „proroci“ slibují směrem k Vánocům otevřené obchody, Flégrové tohoto světa zase třetí vlnu. Jak to bude na jaře, bychom měli řešit už nyní, nikoli jako „inteligentní“ vysavač, který se zabývá tím, kam pojede, až narazí na překážku. Na internetu koluje obrázek vtipu s rozesmátou kuličkou se stopkami představující koronavirus držící v jedné ruce transparent „I love Babiš“.
Mohl by mít stejně dobře napsáno „I love Europe“. Kolik svobody budeme (ochotni) obětovat, abychom mohli žít normálně? Je nutné odlišit svobodu obsahu a svobodu dosahu. Příklad s kouřením tu je. Pouze nemáme tolik času. Nabízí se parafráze citátu Benjamina Franklina: kdo není ochoten se omezit na své svobodě při snaze porazit virus, nezaslouží si ani tu svobodu, ani porazit virus.
