Kdybyste si mohli vybrat, zda si se svými blízkými budete povídat tváří v tvář a případně se budete moci obejmout, nebo zda vám stačí popovídat si po telefonu, čemu byste dali přednost? Kdybyste mohli jet na dovolenou k moři, nebo si jen doma prohlédnou fotky od moře, co byste volili? Myslím, že je to naprosto jasné.
Stejně člověk nemusí být profesí či původní profesí učitel, což je můj případ, aby mu bylo jasné, že distanční výuka nikdy nemůže nahradit tu prezenční. Ani sebelepší počítačová technika totiž nenahradí klasické – učitel, tabule, křída, děti, třída. Za distančně vzdálené pedagogy musejí zaskakovat rodiče. V některých rodinách to jakžtakž funguje, ale v některých tuto roli náhradníka učitele rodiče zastat neumějí, případně nechtějí. A tragédií je, že děti z těchto rodin by přímý kontakt potřebovaly ze všech nejvíc.
Chybí racionální debata
Nejde jen o výuku. Dětem také chybějí sociální kontakty. Nevytvářejí si potřebné návyky. Nemohou navazovat kamarádství. Ty starší se nemohou seznamovat a poznávat své první lásky. Počítače to nenahradí, jen fixují dětem větší závislost a návyk na virtuální svět. Dětem, které sedí hodiny u počítačů, chybí také pohyb. Už tak počítačový věk značně omezil dětskou mobilitu, koronavirová doba s povinným domácím kasárníkem zoufalý nedostatek pohybu ještě akcelerovala.
Chybí racionální debata, nakolik zavřené školy brání šíření nákazy a jaké náklady ekonomické i lidské toto zavření přinese v budoucnu. Vláda nebyla schopná nebo ochotná poskytnout jasná data, ze kterých by vyplývalo, že třeťáci, kteří do školy nechodí, jsou méně nakaženou skupinou než druháci, kteří do ní chodí. |
Nejde jen o školu či tělocvik. Dětem chybějí kroužky či tréninky, chybí jim pohyb na hřišti nebo v parku. Ano, máme tu pandemii, za minulý rok zemřely tisíce lidí na covid nebo s covidem, to nikdo nepopírá. Chybí ale racionální debata, nakolik zavřené školy brání šíření nákazy a jaké náklady ekonomické i lidské toto zavření přinese v budoucnu. Vláda nebyla schopná nebo ochotná poskytnout jasná data, ze kterých by vyplývalo, že třeťáci, kteří do školy nechodí, jsou méně nakaženou skupinou než druháci, kteří do ní chodí.
Argumenty „zavíračů“, že když necháme děti doma, ochráníme jejich rodiče a prarodiče, jsou založené na pocitech, nikoli na datech. Kolik zdravotních sestřiček a lékařek musí být s dětmi doma a pak chybějí v nemocnicích? To nikdo neví. Zavření škol je extrémní krok ohrožující vývoj celé generace, ke kterému okolní státy sahají mnohem méně než Česká republika. Nelze jej držet dlouhodobě a odůvodňovat tím, že „to musíme vydržet a semknout se“.
Daly by se uvést další argumenty, ale už z těch uvedených vyplývá jediné. Distanční výuka nemůže tradiční prezenční nikdy nahradit. Úvahy, že bychom ji třeba někde mohli zavést natrvalo, jsou scestné. Čím dříve se vrátí žáci a studenti do škol, tím lépe – pro děti, učitele, rodiče, společnost a budoucnost nás všech.
