Evropská komise by měla kolem 22. ledna 2014 přijmout balíček energetické a klimatické politiky do roku 2030. „Jednou z nejtěžších otázek, před nimiž dnes stojí političtí představitelé po celém světě, je, jak sladit hospodářskou prosperitu s ambiciózními klimatickými opatřeními,“ píše pro ČESKOU POZICI eurokomisařka pro oblast klimatu Connie Hedegaardová.
Tvůrci politik v oblasti klimatu musejí samozřejmě předvídat, jaké dopady budou mít jejich politiky na ekonomiku. Pokud by tak nečinili, jejich jednání by bylo neodpovědné. V těchto prostých úvahách se shodnou všichni. Jak je však možné, že ne každý považuje za takovou samozřejmost opačnou situaci, tedy že tvůrci hospodářských politik musejí při práci na svých návrzích předvídat dopady na klima?
Ani hospodářskou krizi, ani krizi klimatu nelze vyřešit bez řešení té druhéSkutečnost, že prezident Světové banky Jim Yong Kim označuje změnu klimatu za zásadní hrozbu hospodářského rozvoje, generální ředitelka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová mluví o změně klimatu jako o největším hospodářském problému tohoto století a generální tajemník OECD Ángel Gurría říká, že stojíme před volbou, zda do slepé uličky přivedeme aktiva, nebo naši planetu, je však přece jen důkazem toho, že se problematika změny klimatu dostává do centra diskuse o hospodářské politice.
Představitelé světové ekonomiky konečně začínají chápat, že svět nečelí jen globální hospodářské krizi, nýbrž i krizi klimatu. A ani jednu z těchto krizí nelze vyřešit bez řešení té druhé.
Pohled daleko dopředu
Vzhledem k tomu, že ekonomika Evropy roste pomaleji než ekonomika jejích hlavních konkurentů, musejí evropští představitelé v otázce obnovy – a zachování – růstového potenciálu Evropy hledět daleko dopředu. Proto Evropská komise navrhne v lednu nový rámec pro oblast klimatu a energetiky do roku 2030; a bude se pochopitelně jednat o rámec, který nepůjde proti evropským hospodářským zájmům.
Nebylo by rozumnější účty za energii snížit tím, že bychom energii v Evropě šetřili a vyráběli ji u nás?Vezměme si jako příklad náš účet za energie. Evropskou obchodní bilanci po celé roky negativně ovlivňuje dovoz fosilních paliv. Jen v roce 2012 byly do Evropy dovezeny ropa, uhlí a plyn za 545,9 miliardy eur, což je částka, která se rovná HDP Finska, Maďarska, Portugalska a Slovenska dohromady nebo více než pětinásobku celkového schodku obchodní bilance EU v témže roce. Nebylo by rozumnější – i z ekonomického hlediska – takovéto účty snížit tím, že bychom energii v Evropě šetřili a vyráběli ji u nás?
V době rekordně vysoké nezaměstnanosti navíc Evropa potřebuje pracovní místa v dynamických a konkurenceschopných odvětvích, kde lze práci jen těžko zadávat jinam. Dnes pracuje v Evropě v „zeleném“ odvětví více než 3,5 milionu lidí. Od roku 1999 do roku 2008 vznikalo v evropském „zeleném“ odvětví 180 tisíc pracovních míst ročně, přičemž většina z nich zůstala zachována a mnoho dalších vzniklo i v nejtěžších letech hospodářské krize.
Závod v nízkouhlíkových technologiích
Konkurenční výhoda Evropy tkví v inovacích, technologiích a efektivnějším využívání zdrojů a energie. A kroky v oblasti klimatu většinu z těchto důležitých hospodářských výhod přinášejí. I přesto se však někteří politici a některé firmy obávají, že by klimatická opatření mohla vytlačit energeticky náročný průmysl.
Bez ambiciózních opatření v oblasti klimatu nebude Evropa lákavá pro investice do rychle inovujících hospodářských odvětvíÚnik uhlíku je významným rizikem, ale toto riziko by se nemělo přeceňovat. Při navrhování klimatických opatření jsme vytipovali hlavní odvětví, kde by vzhledem k jejich podstatě mohl únik uhlíku hrozit, a vypracovali jsme cílená nápravná opatření. To je samozřejmě rozumné. Z nejnovějších nezávislých studií vyplývá, že stávající klauzule umožňující dohlížet na to, aby v evropském průmyslu k úniku uhlíku nedocházelo, jsou dostačující.
Proto bychom se možná měli obávat spíše rizika nízkého úniku uhlíku. Bez ambiciózních opatření v oblasti klimatu nebude Evropa lákavá pro investice do rychle inovujících hospodářských odvětví a do vysoce kvalifikovaných pracovních míst, která tak nutně potřebujeme. Evropa stojí v čele závodu v nízkouhlíkových technologiích, ale ostatní hráči na mezinárodní scéně ji rychle dohánějí. Abychom si náskok na rychle se rozvíjejících nízkouhlíkových trzích udrželi, je zapotřebí podniknout v oblasti klimatu nové kroky.
Evropa je zdaleka největším dovozcem fosilních paliv na světě. V době, kdy zpomaluje růst produkce ropy a celosvětová poptávka se nadále zvyšuje, budou mít trvale vysoké ceny této suroviny a jejich prudké nárůsty výrazný dopad na evropské hospodářství.
Podle Mezinárodní agentury pro energii však Evropa určité možnosti má: můžeme vybudovat ekonomiku, která bude méně závislá na dovážené energii, a to tak, že se zasadíme o větší efektivnost a budeme se více spoléhat na čistou energii vyrobenou doma.
Domácí úkol: Snížení emisí
Evropa samozřejmě nemůže vyřešit problém klimatu sama. Musíme i nadále požadovat opatření po ostatních velkých ekonomikách.Evropa samozřejmě nemůže vyřešit problém klimatu sama. Musíme i nadále požadovat opatření po ostatních velkých ekonomikách. Na konferenci OSN o klimatu, která se konala minulý měsíc ve Varšavě, bylo odsouhlaseno, že všechny země (rozvíjející se i rozvinuté) musejí přispět k nové dohodě v oblasti klimatu, která by měla být přijata v Paříži v roce 2015. Všechny země si z konference odvezly domácí úkol, kterým je připravit s dostatečným předstihem před konáním pařížského setkání vlastní plán ke snížení emisí.
A právě na tomto úkolu nyní Evropa intenzivně pracuje. Evropské ambice budou v mnoha státech brány jako měřítko, jak z hlediska načasování, tak z hlediska rozsahu, a budou důležitým vodítkem pro ambiciózní národní plány ostatních zemí, potažmo pro dohodu v roce 2015.
V rámci sílícího politického pokroku bude zásadním milníkem na cestě k pařížské dohodě summit předních světových činitelů v oblasti změny klimatu, který bude hostit generální tajemník OSN Pan Ki-mun v září roku 2014.
Má-li se udržet hospodářské oživení, zachování statu quo není řešením. Mnozí přední hospodářští činitelé již k tomuto závěru došli a uvědomují si, že není nutné volit mezi silnou ekonomikou a ochranou klimatu, nýbrž že přijímání klimatických opatření ve skutečnosti k silné ekonomice vede. Evropští představitelé musejí v zájmu vyhlídek na udržitelné hospodářské oživení svých vlastních ekonomik podnikat ambiciózní kroky v oblasti klimatu.
