Když se koncem června otevíral silniční obchvat Třemošné u Plzně, někteří s nadsázkou říkali, že si slavnost nemohou nechat ujít, neboť jde na dlouhou dobu o poslední „přestřihávání pásky“. Ačkoli vláda tvrdí, že infrastruktura je jednou z jejích priorit, zůstává jen u slovních proklamací. V Česku se nyní téměř žádné projekty výstavby komunikací nepřipravují. Na infrastrukturu prý chybějí peníze. Je tomu skutečně tak?
Na infrastrukturu by mělo jít dle vládního prohlášení ročně zhruba 100 miliard korun, tedy asi 2,5 procenta HDP. Skutečnost je však výrazně nižší.Dle chování kabinetu, a zejména ministra financí Miroslava Kalouska, který se ohání škrty jako posvátnou mantrou, posloužilo vládní programové prohlášení jako jednoúčelový cár papíru k získání důvěry v Poslanecké sněmovně. Vláda v něm loni mimo jiné slibovala, že zachová výši investic do dopravní infrastruktury a vedle peněz ze státního rozpočtu zapojí do financování také soukromý sektor. Tato předsevzetí vyjádřená v číslech odpovídají tomu, že by na infrastrukturu mělo jít ročně zhruba 100 miliard korun, tedy asi 2,5 procenta HDP. Skutečnost je však zcela jiná. Podle rámcového rozpočtu na příští rok by měl resort dopravy získat 24,59 miliardy korun včetně peněz od Evropské investiční banky a Státní fond dopravní infrastruktury by se měl spokojit s 37 miliardami.
Vedle vládního prohlášení je tu ještě další dokument zmiňující infrastrukturu, a to Strategie konkurenceschopnosti na léta 2012 až 2020. Jejím autorem je ministerstvo průmyslu a obchodu. Cílem materiálu je posunout Česko mezi dvacet nejkonkurenceschopnějších zemí světa. Strategie se zaměřuje na devět oblastí, které jsou pro konkurenceschopnost každé země klíčové, a jako jeden z pilířů jmenuje infrastrukturu. „Konkurenceschopnost země roste s kvalitou infrastruktury,“ konstatuje materiál. Teoretická východiska jsou známá a nyní pojdmě k realitě.
Nelichotivé srovnání
O alarmujícím stavu infrastruktury v Česku vypovídá umístění v žebříčcích, jež tento ukazatel sledují. Jak již dříve uvedla ČESKÁ POZICE, podle mezinárodního srovnání Světového obchodního fóra patří zdejší infrastruktura jen mezi evropský podprůměr. Z jednotlivých druhů dopravního spojení vychází Česko nejhůře v kvalitě silnic – v EU 27 jí patří až 22. příčka.
Podobně vyznívá další statistika. Podle Global Competitiveness Report, kterou každoročně zpracovává Světové ekonomické fórum, patří infrastruktura v České republice mezi podprůměr. Ze 139 sledovaných zemí obsadilo Česko dle kvality infrastruktury 37. místo, kvalitou silnic se řadí dokonce až na 80. příčku. A ve výčtu podobných „úspěchů“ by se dalo pokračovat.
Ministerstvo dopravy sice „bojuje“ o navýšení peněz z rozpočtu, jenže se až příliš spoléhá na jeden zdroj financí – státní rozpočet. Koncem loňského roku přitom vypracovalo Sdružení pro výstavbu silnic Praha, které sdružuje většinu významných stavebních firem, dokument, v němž navrhuje alternativní možnosti, kde by bylo možné získat další peníze. V materiálu se hovoří o supervizi rozestavěných i připravovaných projektů, rozložení termínů dokončení staveb, odložení plateb či o PPP projektech.
Nastíněna je také možnost zvýšení podílu Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) na výnosu spotřební daně. Do roku 2004 dostával fond ze spotřební daně z minerálních olejů 20 procent, od roku 2005 je to pouze 9,1 procenta. Každé navýšení podílu o deset procentních bodů znamená vyšší rozpočet SFDI o devět miliard korun. K úvaze dává sdružení také změnu silniční daně na daň z motorových vozidel, zvýšení ceny dálničních známek či zdražení mýta. „Zajistit peníze je věcí priorit. Musíme si odpovědět na otázku, zda je dobudování páteřní sítě dálnic a rychlostních silnic prioritou,“ říká Miloslav Mašek, generální ředitel Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR.
Žádné nové projekty
Problémem infrastruktury je nejen její stav, ale také to, že se v podstatě nechystá žádný nový projekt. „Dle statistik u nás trvá příprava liniových staveb osm až devět let, v případě dálnice D11 to bylo ale 17 let. I kdybychom za pár let měli peníze k dispozici, žádný projekt nebude v takovém stavu, aby se mohl začít stavět,“ vysvětluje Mašek. Dodává, že problémy bude mít Česko i s čerpáním peněz z operačního programu Doprava II pro roky 2014 až 2020. Nebude mít totiž z čeho vybírat vhodné projekty.
Od poloviny roku 2009 se prakticky nevypisují žádné nové zakázky projektové a inženýrské přípravy stavebKomplikací spojených se zastavením přípravy staveb je ale mnohem více. Krátí se životnost vydaných územních rozhodnutí a stavebních povolení, propadá platnost vyjádření, stanovisek a rozhodnutí dotčených subjektů, hrozí žádosti o navrácení pozemků vyvlastněnych majitelů.
Na letošní rok vyčlenil SFDI na přípravu dopravních staveb, včetně silnic, železnic a vodních cest, přes dvě miliardy korun. Ke konci června bylo na přípravu a zabezpečení staveb silnic uvolněno pouze 9,34 procenta ze 180 milionů přidělených na letošek. Co se týká dálnic, bylo ke stejnému datu utraceno 14,22 procenta ze 120 milionů korun. Sdružení pro výstavbu silnic Praha upozorňuje, že od poloviny roku 2009 se prakticky nevypisují žádné nové tendry na projektovou a inženýrskou přípravu staveb. Konzultační firmy pouze dokončují rozpracované zakázky.
Nutné zlo
Na infrastrukturu se v Česku stále pohlíží jako na zbytečný dar, kterým veřejnost v podstatě dotuje stavební lobby. Ke zlepšení situace nepřispívají ani časté personální výměny v čele resortu dopravy. Loni po volbách vystřídal v ministerském křesle Vít Bárta Gustáva Slamečku. Letos na jaře nahradil Bártu Radek Šmerda, kterého Věci veřejné nedávno vyměnili za Pavla Dobeše.
Ke zlepšení situace nepřispívá ani to, že se za poslední rok na dopravě vystřídali čtyři ministři ČESKÁ POZICE zaslala na ministerstvo dopravy e-mail s dotazem, zda jsou připraveny náhradní zdroje financování pro případ, že ministr neobhájí navýšení peněz ze státního rozpočtu. „Existuje zatím základní představa o řadě komplexnějších kroků, které by měly vést k rozvoji dalších možností alternativního financování. Tyto kroky jsou spojeny s restrukturalizací některých resortních podřízených organizací a měly by umožnit například zlepšení čerpání úvěrů, vydávání dluhopisů nebo i použití PPP. Zatím není možné hovořit o konkrétních částkách. Určitě bude věnována pozornost i stávajícím zdrojům a jejich další predikci, jako je silniční daň, podíl na spotřební dani, mýto či dálniční známky,“ odpověděl mluvčí úřadu Jakub Ptačinský.
Zarážející je, že ministerstvo dopravy má o alternativních zdrojích peněz pouze „základní představu“. To, že finance chybějí, není přeci žádnou novinkou. Problém je jen stále akutnější. Loni, kdy ještě úřad vedl Slamečka, byla zveřejněna zpráva, že resort chce změnit způsob financování výstavby dálnic a rychlostních silnic, na který má Česko do roku 2020 pouze 96 miliard z potřebných 499 miliard korun. Dálniční síť by tak byla při současném modelu financování hotová až v roce 2223. Smířilo se již ministerstvo s tímto termínem?
