Lidovky.cz

Liberland se suverénním státem nikdy nestane

Slovensko

  13:29
Vlády států, na jejichž území mikronárody vznikají, je nechávají v klidu, dokud nezačnou ohrožovat jejich svrchovanost či územní celistvost. Zdá se, že osud mikronároda Liberland bude podobný.

Improvizované velvyslanectví Liberlandu a telefonující Vít Jedlička. foto: Richard Cortés, Česká pozice

Liberlandu, který byl vyhlášen na sporném území Srbska a Chorvatska, se již několik týdnů věnují česká a světová média více než podrobně, například Google nabízí na tři čtvrtě milionu výsledků a tento počet neustále roste. Tato mediální pozornost je však v podstatě zbytečná.

Zbytečné by bylo psát i tento článek, kdyby se v mediálním prostoru neodehrávalo věcné zmatení pojmů. Co tedy Liberland je a není, a proč je jeho šance na etablování coby suverénního státu nulová?

Žádná odpověď

Nárok zakladatelů Liberlandu na vytvoření nového státu je založen na argumentu, že objevili terra nullius, tedy zemi nikoho. I kdyby tomu tak skutečně bylo, museli by být schopní „objevené“ území nikoho efektivně okupovat, spravovat a informovat vlády suverénních států, jež by následně jejich efektivní okupaci uznaly.

„Představitelé“ Liberlandu podle svých slov vlády suverénních států informovali, ale nesetkali se s úspěchem, respektive nedostali žádnou odpověď. Ministerstvo zahraničních věcí ČR 14. května označilo aktivity prezidenta Liberlandu Víta Jedličky za nevhodné a potenciálně škodlivé.

„Představitelé“ Liberlandu podle svých slov vlády suverénních států informovali, ale nesetkali se s úspěchem, respektive nedostali žádnou odpověď

Dle dřívějších výroků „představitelů“ Liberlandu jejich nový stát uznalo „Království Severní Súdán“, nikoliv Súdánská republika s vládou v Chartúmu, ale podobně kuriózní projekt, který v červenci 2014 založil Američan Jeremiah Heaton a žádný stát neuznal. Je to podobné tomu, jako se „uznávají“ mezinárodně neuznané státy v postsovětském prostoru.

Po vyjádření vlád v Záhřebu a Bělehradu je zřejmé, že si Srbsko i Chorvatsko na „zemi nikoho“ činí nárok, a proto jde o tradiční územní spor, jakých ve světě existuje mnoho. Často jde o vytyčení mezinárodních vod, například mezi Slovinskem a Chorvatskem, či o vrchol hory Mont Blanc mezi Francií a Itálií, zůstaneme-li v Evropské unii.

Mikrostát

Liberland není mikrostát, jak jej některá média chybě označují, ale mikronárod. Mikrostátem se v politické geografii zpravidla rozumí suverénní stát splňující geografické a politické atributy, s teritoriem menším než tisíc čtverečných kilometrů. Nepochybně jde o definici arbitrární a spornou, například z hlediska států používajících jako měrnou jednotku délky míli, a nikoliv kilometr, jak je zvykem v kontinentální Evropě.

Takových mikrostátů lze na politické mapě světa objevit více než dvacet – v Evropě například Vatikán, Monako, San Marino, Lichtenštejnsko, Malta či Andorra, v Pacifiku Tuvalu či Nauru, v Karibiku Svatý Kryštof a Nevisův ostrov a Grenada, v Asii Bahrajn a Singapur. Společné mají to, že jsou plnoprávnými členy OSN a vztahuje se na ně princip územní celistvosti, který v rámci negativní suverenity chrání malé a vojensky slabé státy před případnou agresí silnějšího státu – s výjimkou Vatikánu.

Mikrostátem se v politické geografii zpravidla rozumí suverénní stát splňující geografické a politické atributy, s teritoriem menším než tisíc čtverečných kilometrů

Tento, z hlediska velikosti území nejmenší člen mezinárodního společenství není členem OSN, což však není dané jeho malou rozlohou. Problematický status Vatikánu vyplývá z nesplnění druhého geografického atributu suverénního státu – přirozené a trvalé reprodukce populace.

V procesu dekolonizace se mnoho států potýkalo s problémem uznání členství v OSN. Vyplýval z obav představitelů mezinárodního společenství, že nárůst členů mezinárodního společenství může vyústit v nekontrolovatelnou fragmentaci politické mapy – v příliš vysoký počet neživotaschopných států. Proto byly například Kiribati, Tonga či Nauru přijaty do OSN až v roce 1999, Palau o pět let dříve a Monako spolu s Českou a Slovenskou republikou v roce 1993.

Romantická fikce

Ani pojem mikronárod není nový, politická geografie či geopolitika jej znají již desítky let. Jde sice o marginální, ale velmi zajímavý jev. Některé projekty jsou spíše recesistické, například Peščenica, jiné, jako je Reunion, virtuální, a existují i „státy“ založených mimo pevninu – Knížectví Sealand na umělé plošině či možná nejvíce medializované Knížectví Hutt River. To vyhlásilo nezávislost na Austrálii v sedmdesátých letech 20. století a inspirovalo mnoho projektů, které později zanikly.

Některé projevy mikronacionalismu byly významné i z hlediska geopolitiky. Mezi mikronárody lze zařadit i republiku Vemerana na ostrově Espirito Santo v jurisdikci Vanuatu – do poloviny roku 1980 britsko‑francouzské kondominium Nové Hebridy. Nezávislost Vemerany vyhlásil v lednu 1980 Jimmy Stevens s podporou libertariánského fondu Phoenix Foundation realitního milionáře Michaela Olivera. Cílem bylo vytvořit daňový ráj za skryté pomoci Francie, která usilovala o připojení ostrova k Nové Kaledonii.

Naděje mikronárodů na etablování se jako zcela suverénních států zůstávají romantickou fikcí, a to bez ohledu na motivy jejich „zakladatelů“ či mediální zájem

Vemerana navzdory odporu oficiálních institucí existovala zhruba dva měsíce a zlikvidovaly ji jednotky Papui Nové Guinei, kterou zejména logisticky podporovala vláda Austrálie. V konfliktu bylo zraněno několik osob a zemřel Stevensův syn, sám Stevens byl později odsouzen k trestu odnětí svobody. Případ Vemerany je spíše na pomezí mikronacionalismu a mezinárodně neuznaných států.

Naděje mikronárodů na etablování se jako zcela suverénních států zůstávají romantickou fikcí, a to bez ohledu na motivy jejich „zakladatelů“ či mediální zájem. Vlády států, na jejichž území mikronárody vznikají, se zpravidla řídí pravidlem, žij a nechej žít. Pouze však do té doby, než daný mikronárod začne ohrožovat jejich svrchovanost či územní celistvost. Zdá se, že osud mikronároda Liberland bude podobný.

Autor:
zpět na článek


© 2022 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.