Libor Winkler (53) je předsedou představenstva společnosti RSJ, která se zaměřuje na obchodování s finančními deriváty. Spolu s kolegou Karlem Janečkem se v uplynulých třech letech intenzivně společensky angažoval: finančně podporoval protikorupční fond, prostřednictvím nadačního fondu Neuron i vědu a výzkum, přispíval rovněž na výstavnictví a vydávání knih.
„Chceme dát dohromady více donátorů; myslíme si, že v České republice už vzniká skupina lidí, kteří peníze mají, a je na čase, aby tyto peníze byly zacílovány jak do umění, tak do vědy. Cílem je, aby tyto aktivity nebyly spojeny se jménem jedné, dvou či tří osob, ale aby značkou byl Neuron,“ říká Winkler, jehož baví „nadělovat“.
ČESKÁ POZICE: Když se podívám do mediálních databází, co se o vás v roce 2013 napsalo, nejvíce výskytů patří vaší několikamilionové podpoře prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga, neboť vás „děsila možnost, že by uspěl Miloš Zeman“. Co zatím říkáte tomu, jak si vede prezident ve svém úřadu?
WINKLER: Myslím, že se má slova potvrdila. Ne že bych znal Miloše Zemana detailně, ale z jeho politického působení v minulosti jsem celkem oprávněně nabyl dojmu, že to není správný kandidát na prezidentský post, který je víceméně reprezentativní.
ČESKÁ POZICE: Myslíte si, že se reprezentativně nechová?
WINKLER: Přesně tak.
ČESKÁ POZICE: Absolvoval jste mimo jiné matematickou informatiku na Masarykově univerzitě v Brně. Zasáhlo vás nějak, že prezident Zeman nepozval jejího rektora o státním svátku 28. října na Hrad?
WINKLER: Bavil jsem se s iks lidmi, Miloše Zemana neznám osobně, ale setkal jsem se s mnoha lidmi, kteří vyzdvihovali jeho negativní vlastnost: mstivost. Tady se potvrdilo, že je to člověk, který se neumí chovat státnicky, neumí odpustit. Pan prezident by měl být někým, kdo je povýšen nad všechny spory, a ne je ještě rozdmýchávat. Samozřejmě oceňuji solidaritu ostatních rektorů, že se nezalekli – až na některé případy – a řekli: Takhle ne.
ČESKÁ POZICE: Kromě darů v prezidentské kampani je o vás známo, že spolu s kolegou z RSJ Karlem Janečkem podporujete Nadační fond proti korupci (NFPK). Jak jste po více než dvou letech fungování spokojeni s jeho výsledky?
WINKLER: Myslím si, že za dva roky odvedl významnou práci, protože před vznikem NFPK tu byla spousta bojovníků proti korupci, ale vzhledem k nedostatku financí byl jejich hlas slabý. Nadačnímu fondu se podařilo zvednout problém korupce jako společenské téma; hodně se na tom spolupodílel. I na mediální úrovni byl jeho vstup důležitý. Potom tu byla samozřejmě odvaha pustit se do takového velkého případu, jakým byl Dopravní podnik hl. m. Prahy, což byla velká kauza. A boj s korupcí potřeboval mediálně velkou kauzu.
ČESKÁ POZICE: Chystá RSJ nějakou změnu podpory Nadačního fondu proti korupci, nebo budete pokračovat v současné formě?
WINKLER: Budeme pokračovat. Snažíme se, aby byl náš dar vždy zaměřen hodně prakticky: třeba na zlepšení v oblasti legislativy a tak dále. Budeme pokračovat, budeme formou daru podporovat konkrétní projekt v rámci nadačního fondu.
ČESKÁ POZICE: Třetím rokem funguje i Nadační fond Karla Janečka na podporu vědy, jenž se na podzim přejmenoval na fond Neuron. Proč ta změna názvu?
WINKLER: V rámci zviditelnění už fond udělal kus práce. Změnou bychom chtěli přilákat více mecenášů, neboť aby měl fond nějakou sílu, nemůže to být jen nějaká malá aktivita, podpora dvou tří vědců. Chceme dát dohromady více donátorů; myslíme si, že v České republice už vzniká skupina lidí, kteří peníze mají, a je na čase, aby tyto peníze byly zacílovány jak do umění, tak do vědy. Cílem je, aby tyto aktivity nebyly spojeny se jménem jedné, dvou či tří osob, ale aby značkou byl Neuron. Měl by to být kvalitní „orgán“, který sbírá peníze od mecenášů a velice efektivně je předává lidem, kteří dělají vědu. Státu to samozřejmě konkurovat nemůže – ten disponuje podstatně většími prostředky a měl by mít v popisu práce vědu významně podporovat, aby to bylo hodně znát a vidět.
ČESKÁ POZICE: Sedíme ve vaší pracovně u portrétu Josefa Hlávky, významného filantropa a podporovatele věd i umění. Je pro vás inspirací?
WINKLER: Ano, pan Hlávka je velkou inspirací pro současné podnikatele, kteří vydělali velké peníze, protože je rovněž vydělal v byznysu. Svou povahou byl ovšem člověkem, který si neliboval v luxusu a nedával peníze do nějakých tehdejších „tryskáčů“, řekněme tehdy třeba vzducholodí. Hlávka podporoval studenty a vědu.
ČESKÁ POZICE: Pro pravidelnou podporu fondu Neuron jste se zavázali už tři – vy, Karel Janeček a Dalibor Dědek z Jablotronu. Na slavnostním večeru, kde mladí vědci dostali „šeky“, zaznělo, že už je jistý i čtvrtý mecenáš. Nechcete ho už představit?
WINKLER: Představovat zatím ne, jsou to lidé de facto z okruhu RSJ; dobře je známe, je pro náš snazší je oslovit. Když se dělal koncept Neuronu na dalších pět let, hlavním cílem bylo, aby podpora vědy byla dlouhodobá. Většina nadací trpí tím, že se tam nasunou peníze, udělá se nějaký koncept, ale pak peníze dojdou. Naším cílem je, aby každý dárce bral závazek na pět let, aby byla „pětiletka“ cestou delšího rozvoje. My oslovujeme lidi z našeho okolí, ale předpokládáme, že časem přibudou další.
ČESKÁ POZICE: Máte už nějaké indicie, že by taková myšlenka zaujala lidi, dejme tomu z realit, z průmyslu, kteří se vám třeba ozývají a říkají: „To je dobré, já bych ten milion taky přidal a podpořil přímo společenské vědy nebo biologii...“?
„Transparentnost původu peněz bude klíčová. Třeba s penězi od výrobce cigaret, z hazardu nebo od exekutorů, s tím určitý problém mám“WINKLER: Jsme na začátku. Můžeme se o tom pobavit třeba za rok. Teď je třeba Neuron postavit, což se stalo v listopadu. Hlavním úkolem mým, kolegy Janečka a Dědka je nejen do Neuronu peníze vložit, ale snažit se oslovovat i ostatní lidi, zajistit dostatek mecenášů. To nemůže dělat management fondu: ten by měl zajistit, aby fond fungoval kvalitně, aby byl vidět, aby vědecké rady fungovaly a aby noví mecenáši měli záruku, že peníze budou vydávány efektivně. Ale shánět peníze, to je na nás třech.
ČESKÁ POZICE: Budete nějakým způsobem přihlížet i k minulosti mecenášů či k původu peněz, které by donátoři eventuálně dávali na vědu? Myslím tím, zda chcete výhledově rozlišovat, že jde o peníze z netransparentních operací, z podnikání škodlivého vůči životnímu prostředí a podobně...
WINKLER: Úplně stranou to nenecháme. Samozřejmě i tím, jak se s RSJ pohybujeme ve ve finančním prostředí, v prostředí velice tvrdých podmínek, co se týká praní špinavých peněz a transparentnosti, se tomu budeme věnovat. Transparentnost původu peněz bude klíčová. Které obory jsou více a méně ekologické, na to přesná kritéria neznám. Ale třeba s penězi od výrobce cigaret, z hazardu nebo od exekutorů, s tím určitý problém mám. Mnozí to mohou vnímat jako určité „očištění“, jen abychom si vylepšili své PR, ale každá nadace musí být opravdu opatrná, aby někomu neposloužila jako krytí. Určitě jsou tedy – i v podpoře vědy – tři čtyři odvětví, o která bychom neměli zájem.
ČESKÁ POZICE: Další cenou, která oceňuje a odměňuje vědce, je Česká hlava. Má v tuzemsku i větší tradici. Minulý rok jste podpořili investiční fond při České hlavě. Je to aktivita, která jde souběžně s Neuronem, nebo míří proti sobě?
WINKLER: Myslím, že ideálně je třeba podporovat všechny projekty, které pomáhají vědě v Česku. Prostor je pro všechny. Je tu Česká hlava, je tu Neuron, který vzniká. Každá koruna do vědy je dobrá. Co se týká fondu České hlavy, měl to být spíše projekt na investování do vědy, do start-upů. Ale uvažujeme i o tom, že bychom se tomu chtěli věnovat v rámci našeho investičního fondu RSJ Private Equity, pod který budeme tyto aktivity přesouvat.
ČESKÁ POZICE: Vy sám jste studoval Vysokou školu zemědělskou v Brně, pak informatiku, pracoval jste ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby, máte vědeckou kandidaturu CSc. Jak vzpomínáte na svoji vědeckou činnost?
„Myslím, že ideálně je třeba podporovat všechny projekty, které pomáhají vědě v Česku. Prostor je pro všechny.“WINKLER: Byly to krásné časy. Nevýhodou bylo, že se tyto časy odehrávaly v osmdesátých letech... (úsměv) Během prezidentské kampaně, když už jsme ji zmínili, jsem se vyhradil nejen proti Zemanovi, ale i proti Janu Fischerovi, protože sám jsem odmítl vstoupit do partaje, a pak jsem prakticky dva roky nemohl dělat aspiranturu, zavřel jsem si postup. Takže vím, že šlo komunisty odmítnout. Nehraji si na chartistu, ale znám lidi typu Fischera, kteří dělali kariéru přes KSČ.
Potom, když nastoupil Michail Gorbačov, se oteplilo a mohl jsem aspiranturu dělat. Pracoval jsem se zajímavými lidmi, věnoval se modelování vody v přírodě a šlo, řekl bych, o formu základního výzkumu. Hodně mě to bavilo. A proč dnes člověk podporuje mladé vědce? Sám nejsem z dobře situované rodiny, manželka také ne. Takže udržet se v Brně v devadesátých letech bez peněz jako mladý vědec, to nebylo jednoduché... V té době jsem vědu, víceméně z ekonomických důvodů, opustil. Bylo to v roce 1992. Ve výzkumáku jsem dělal modelování, hodně jsem pracoval s výpočetní technikou, studoval matematiku, začal jsem dělat do počítačů a přes kuponovou privatizaci jsem se dostal k akciím (v květnu 1993 Libor Winkler složil v prvním porevolučním termínu makléřské zkoušky a začal se věnovat financím – pozn. red.).
ČESKÁ POZICE: Co říkáte podpoře vědy a výzkumu v České republice? Jak nahlížíte na letitý konflikt trojúhelníku vysoké školy – průmysl – Akademie věd, z nichž se každý natahuje po části ze zhruba 27 miliard ze státního rozpočtu?
„Dost mě ovšem naštval výpad premiéra v demisi Jiřího Rusnoka vůči Akademii věd...“WINKLER: Obecně si myslím, že věda je dlouhodobě podfinancována. Pokud nemáme být těmi často zmiňovanými montovnami, určité procento státního rozpočtu je nutné dávat do vědy a výzkumu. Samozřejmě je otázka, je-li zaostalejší školství, nebo věda... To jsou podle mne dva poddimenzované obory. Na delší diskusi je otázka, je-li vhodný model univerzit a samostatné Akademie věd ČR. Nechci soudit.
Dost mě ovšem naštval výpad premiéra v demisi Jiřího Rusnoka vůči Akademii věd, protože tady v zemi je spousta problémů, a vybrat si zrovna tuhle jedinou instituci byla dost podpásovka... Takhle to vypadá, že nám všechno perfektně funguje a máme jen jakéhosi zoufalce – Akademii věd. Nemám tolik informací, abych mohl říci, zrušte akademii a přesuňte všechen výzkum pod univerzity. Budget je omezený, každý se snaží získat pro sebe prostředky, a tak vzniká velké napětí.
ČESKÁ POZICE: Bude Neuron podporovat především základní výzkum?
WINKLER: Snažím se s Monikou Vondrákovou (ředitelkou fondu Neuron – pozn. red.) vysvětlovat, že je tam tenká hranice, kam až máme vědce podporovat; jde vlastně o charitu. Když už se něco líhne, je to start-up a byznys. A byznys se snaží, pokud to dobře funguje, proniknout co nejhlouběji, zavazovat si často mladé vědce. Neuron je ale ve své podstatě nadace, které jde o podporu vědy bez postranních úmyslů.
ČESKÁ POZICE: Jakým způsobem bude Neuron vybírat mladé vědce, které ocení a dá jim i finanční pomoc? Rozhodne o tom vaše „vědecká rada“?
WINKLER: To je úkol, který před Neuronem leží. Na nás je shánět peníze. V principu to bude o tom, že vždy bude nějaký orgán jako „rada“, která vybere správné vědce. To tam musí být vždycky. Chceme odstranit byrokracii – ne že bych pak sledoval, za co oceněný peníze utratil... My mu chceme dát milion a „dělej si s tím, co chceš“. Měli by to být tedy lidé, kteří jsou do vědy zapálení, že si za to nekoupí třeba auto (smích). Je to postavené na důvěře. Do vědecké rady Neuronu byly velmi pečlivě vybrány vědecké špičky ve svém oboru, které převzaly zodpovědnost za výběr mladého vědce a jeho podpory projektu. Mají naši plnou důvěru.
ČESKÁ POZICE: Na slavnostním večeru zaznělo, že se kategorie oceněných rozšíří i na chemii. Přidáte výhledově i další obory, třeba biologii?
WINKLER: Možná přibydou nějaké technické obory, IT. Chtěli bychom, aby se objevil mecenáš, jako byl Hlávka, který dělal architekturu a stavařinu – aby ti lidé k tomu cítili vztah, že si člověk nehoní jen PR, ale obor je mu blízký. Určitě se nebudeme bránit rozšiřování disciplín. Limit peněz omezoval obory. Byla to nejprve matematika a ekonomie, která je nám blízká, ale předpokládám, že to nebude oborově limitováno.
ČESKÁ POZICE: Jste v RSJ, které má asi 80 zaměstnanců, spokojeni s absolventy českých vysokých škol, ze kterých si můžete vybírat?
„Věda je v podstatě řehole. Mladší jsou dnes pohodlnější a de facto se to nedá vyvážit penězi.“WINKLER: Není to jen o kvalitě vysokých škol. Nechci tady mentorovat díky svému věku, ale motivace mladých lidí studovat a dělat vědu se obecně snižuje. Je to náročný proces. Chce to oběti. Mohu hovořit sám za sebe, když jsem v osmdesátých letech dělal výzkum – věda je v podstatě řehole. Mladší jsou dnes pohodlnější a de facto se to nedá vyvážit penězi. Takže i tento efekt tam určitě hraje roli. Je otázka, zda je prostředí dostatečně namotivuje. O to se snažíme a budou to vedlejší aktivity Neuronu, prostě dělat vědu atraktivnější a zajímavou. Aby se pro mladé lidi stala zajímavější.
ČESKÁ POZICE: Máte nějakou spolupráci s vysokými školami, třeba s Matematicko-fyzikální fakultou UK, jejímž je Janeček známým absolventem?
WINKLER: Na „matfyzu“ vyhlašujeme diplomky, kolegové se tím zabývají trochu víc na ČVUT. Teď se možná ocitáme ve fázi, že bychom chtěli s vysokými školami v nejbližších letech více spolupracovat. Neuron je nyní pro RSJ něčím jako „vlajkovou lodí“, pod ním by se do budoucna mohly tyto vzdělávací aktivity rozvíjet a propojovat.
ČESKÁ POZICE: Mecenášství není jen o podpoře vědy, ale vy podporujete třeba i pražskou galerii DOX. Myslíte, že lze využít tohoto prostoru i pro přednášky vědců?
WINKLER: Určitě ano. V oblasti architektury už DOX dělal přednáškové oblasti, byl tam i projekt Luciferův efekt s psychologem Philipem Zimbardem. Budeme hledat možnosti spolupráce.
ČESKÁ POZICE: Jestli se nepletu, jste i donátorem nakladatelství Arbor Vitae...
WINKLER: Své projekty bych směřoval hlavně na Neuron – to je věda, na DOX, který se díky Leoši Válkovi stal významnou výstavní institucí, a Arbor Vitae, za kterým stojí Martin Souček a odvádí 20 let špičkovou práci. Je to srdcařina ve vysoké kvalitě.
ČESKÁ POZICE: Probrali jsme politiku, protikorupční fond, vědu, umění, knihy. Kam by se mecenáš Libor Winkler chtěl ještě zapojit? Vidíte ještě nějaké směry?
„Možná by nebylo od věci trochu podpořit nezávislé divadelnictví, jež se může ocitnout na okraji kvůli komerčním tlakům“WINKLER: Co by mě trošinku víc zajímalo, je podpořit divadlo. Třeba v oblasti hudby jsme se jako RSJ angažovali jen okrajově, kolega Janeček se tomu věnuje více. Jde o Struny podzimu, což je hudební festival, který je perfektně zorganizovaný a potřebuje jen peníze. Tam není co vylepšovat, jsou to profíci... Se ženou chodíme hodně do divadla, takže možná by nebylo od věci trochu podpořit nezávislé divadelnictví, jež se může ocitnout na okraji, v problémech, kvůli komerčním tlakům. To by mi přišlo smysluplné.
ČESKÁ POZICE: Máte kromě divadla čas na koníčky? Zajímáte se ještě o vědu, co se vyvíjí v oboru, který jste studoval? Sledujete trendy?
WINKLER: Jako většina zájemců odebírám časopis Vesmír, který se snažím celý přečíst. Ve svém oboru už trendy tolik nesleduji, ale kvůli aktivitám RSJ v oblasti zemědělství se do toho trošku vrátím, a to v rámci již zmiňovaného investičního fondu RSJ. Mým koníčkem od dětství byla astronomie, kterou jsem chtěl jít studovat, ale obor se otvíral jednou za čtyři roky, takže jsem skončil u biologických disciplín. Biologie mě zajímá, kupuji si knihy, čtu.
ČESKÁ POZICE: A nezačnete ještě studovat astronomii? Třeba textař Michal Horáček začal studovat, dělal si doktorát z antropologie až v pokročilém věku...
WINKLER: Zatím jsem ponořen v byznysu. To bych musel prodat podíl ve firmě, což v nejbližším období neučiním. Chtěl bych sledovat oblast kvantové fyziky nebo astronomie, to by mě zajímalo. Ale i další věci, jako je filozofie člověka; čtu, mám celkem dobře vybavenou knihovnu. Akorát mít víc času. Hlavně pasivně konzumuji hudbu, chodíme do Rudolfina, podporuji tam sponzorsky i komorní orchestr. Jezdíme na kole a tak.
ČESKÁ POZICE: Co vám mecenášství přináší? Proč to děláte?
WINKLER: Těžká otázka. Asi je to vnitřní uspokojení, těžko se ten stav popisuje. Nelibuji si v kupování věcí. Neholduji luxusu, v podstatě mě nezajímá. Zajímá mě věda, umění, přináší mi to uspokojení, když je to kvalitní. Když vidím mladé vědce, jak pokročí kupředu, kvalitní umění v DOXu, nakladatelství, že vydává kvalitu. Naplňuje mě to.
