Lidovky.cz

Mediální bublina ÚSTR

  21:58

V bouři okolo ústavu pro studium totality nejde o nic. Jen se pár politiků chopilo tématu, za nímž tuší politické body, píše Vladimír Meier.

foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

KOMENTÁŘ Vladimíra Meiera / Přiznám se, že vůbec nerozumím tomu, proč se okolo odvolání ředitele jedné státní instituce – Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) – strhl takový mediální povyk, který jejímu významu vůbec neodpovídá. Jako všichni nezasvěcení občané se tomu snažím porozumět, ale čím více informací mám, tím méně do toho vidím. Zkrátka mi to nedává smysl. Ale protože se to celé odehrává v našem Kocourkově, bude záležitost nakonec jistě mnohem jednodušší, než se na první pohled zdá.

V první řadě je třeba si – jako ostatně u všech mediálních kauz – uvědomit, že změny v ÚSTR nehýbou Českou republikou, neovlivňují život každého občana a že se o nich nediskutuje v hospodě. Jde pouze o kauzu mediální, protože se naše „nezávislá“ a „nadstranická“ média rozhodla jí věnovat nepřiměřeně velký díl pozornosti.

To je důvod, proč většina lidí nerozumí tomu, co se v ÚSTR děje. Kdyby tato záležitost nebyla uměle nafouknutá, napsaly by o ní každé noviny nejvýše jeden článek a možná by se jednou objevila v Událostech České televize, a to by bylo asi tak všechno. Pak bychom jí také mnohem lépe rozuměli a věnovali bychom se věcem, které jsou nám bližší a více se nás dotýkají.

Média coby užitečný idiot

Kdo si nemyslí, že by média byla schopná vyprodukovat uměle nafouknuté kauzy nebo namířit svou pozornost pouze jedním směrem, nechť si připomene přímou volbu prezidenta a to, jak se většina médií postavila za jednoho kandidáta. V záležitosti okolo ÚSTR vůbec nejde o tento ústav, ale o to získat politické body, a média tu ochotně hrají roli přičinlivého idiota, který se nechá nasměrovat kamkoli, kam se to zrovna politicky hodí.

Paměť národa nemůže záviset na tom, co jeden jediný ústav vyprodukuje, to by připomínalo dobu totalitySamozřejmě, že lze diskutovat o meritu věci – jestli odvolání ředitele Daniela Hermana bylo, nebo nebylo správné. Ale musíme to brát jako hlavní událost tohoto čtvrtletí? Jestliže je naše demokracie opravdu natolik křehká, že by ji to mohlo ovlivnit, pak je ale třeba začít někde jinde, a nikoli u jednoho ústavu, který zatím do vývoje této země nijak nezasáhl.

Hovoří se o hrozbě vymazání paměti národa a přehodnocení režimu v letech 1948 až 1989. Lépe informovaní účastníci naznačují, že jde o Archiv bezpečnostních složek, ale ani jedno z těchto dvou témat neodpovídá svou důležitostí intenzitě mediální kampaně, která se okolo ÚSTR rozpoutala. Nabízím jednoduché vysvětlení: nejde vůbec o nic, jen se pár politiků chopilo tématu, za kterým tuší politické body, a média, ať už z přičinlivosti, nebo za příslib nějakých odměn, je v tom horlivě podporují.

Větší vliv mají seriály a exekutoři

Paměť národa nemůže záviset na tom, co jeden jediný ústav vyprodukuje, to by naopak dost připomínalo dobu totality, kdy byly dějiny centrálně řízené. Totalitní režim dnes už opravdu část populace hodnotí pozitivně, tady by určitě bylo namístě si osvěžit paměť, ale zatím jsem nezaznamenal, jak k tomu přispívá ÚSTR. Větší vliv na obyvatelstvo mají televizní seriály nebo návštěvy exekutorů.

Objevují se také hlasy, že si tímto způsobem chce ČSSD naklonit komunisty, aby byli ochotní s nimi pak vládnout. Ochotní vládnout? Už někdy někdo v tomto státě zaznamenal okamžik, kdy bylo nutné někoho přesvědčovat, aby šel vládnout? A jak už jsem napsal dříve, antikomunistická hesla tu prostě nemají co dělat: buď je KSČM strana, která prosazuje totalitu, a pak je nutné ji zakázat, nebo je to demokratická, svobodně zvolená strana, a pak ji musíme nechat vládnout a případně se znemožnit, jako jsme to už dovolili všem ostatním vládnoucím stranám. Cokoli jiného je nedemokratické a zavání totalitou.

Nejzajímavější věci zmizely z archivu v roce 1989 a ti, kdo měli zájem, aby se z něj odstranilo něco dalšího, měli čtvrt století na to, aby to zařídiliCo se týče Archivu bezpečnostních složek, nemůžeme si dělat iluze, že v něm zbylo něco jiného než drobky a nedůležité záznamy. Ty nejzajímavější věci zmizely v roce 1989 a ti, kdo měli zájem na tom, aby se odtamtud odstranilo něco dalšího, měli čtvrt století na to, aby to nějak zařídili. Naopak se dá předpokládat, že to, co dosud nezmizelo, už zmizet nemůže, takže jakási moc nad tímto archivem by neměla nic zásadního přinést.

Ani digitalizace, která bývá kritizována, není v tak katastrofálním stavu. Podle prohlášení archivu naopak úspěšně pokračuje, takže kdyby se nové vedení snažilo ji pozdržet, vyšlo by to rychle najevo. Takže i zde se mediální smršť jeví jako přehnaná.

Nic nebrání ve změně zákona

Podle zákona č. 181/2007 je nejvyšším orgánem ústavu sedmičlenná rada, kterou volí Senát. Ten ovšem nemá úplnou volnost, takže námitka, že si levicový Senát může zvolit libovolnou radu, není zcela na místě. Členy rady sice schvaluje Senát, ale:

  • dva z nich navrhuje Poslanecká sněmovna;
  • jednoho člena prezident;
  • a čtyři členy občanská sdružení, zabývající se tématy blízkými účelu tohoto ústavu.

ÚSTR byl založen na konci roku 2007. V radě bylo od prosince 2012 vyměněno celkem pět členů, což zřejmě určitý posun znamenalo, protože tato rada pak odvolala ředitele Hermana. To spustilo již avizovanou mediální bouři, ale nebylo na tom nic, co by odporovalo zákonu, který schválila sněmovna většinou koaliční vlády Mirka Topolánka.

Normální lidé, kteří nevládnou zákulisními informacemi, se nemusejí zneklidňovat, že se děje něco podivného, čemu nerozumějíJestliže politici nesouhlasí s tím, jak se členové rady volí, nic jim nebrání, aby zmíněný zákon novelizovali. Mají přece většinu v Poslanecké sněmovně a veto Senátu ani prezidenta v naší Ústavě nic neznamená. Sice by to asi bylo zbytečné, protože kdyby třeba přenesli pravomoc schvalování rady na Poslaneckou sněmovnu, po příštích volbách by museli počítat s tím, že ji opět ztratí a budou tam, kde byli předtím. Ovšem měli by zase další příležitost k ještě větší mediální bouři, takže kdyby politikům opravdu šlo o ÚSTR, a nikoli o laciné politické body, museli by tuto změnu okamžitě začít připravovat. Zatím to ovšem vypadá na to, že dávají přednost politickým bodům.

Normální lidé, kteří nevládnou žádnými zákulisními informacemi, se pak nemusejí zneklidňovat, že se děje něco podivného, čemu nerozumějí. Neděje, je to náš normální Kocourkov. A to, že se k tomu každý vyjadřuje, je normálním českým rysem: když si totiž myslíme, že si máme něco myslet, pak si to opravdu myslíme. Politická korektnost ad absurdum.

zpět na článek


© 2022 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.