Společnost Mero potvrdila na oficiální tiskové konferenci (za účasti ministra průmyslu a obchodu Martina Kuby) koupi pětiprocentního podílu v ropovodu TAL. O této připravované akvizici informovala jako první ČESKÁ POZICE již 18. září 2012.
Význam transakce se skrývá v podmínkách využívání ropovodu TAL. Jeho spoluvlastníci – OMV, Shell, Ruhr Oel, Eni, Petroplus, BP, ExxonMobil, Mero, ConocoPhillips a Total – mají při využívání volné přepravní kapacity nad rámec závazných nominací na přepravu ropy přednost před třetími stranami. Flexibilní přístup k volné přepravní kapacitě je hlavní výhodou, kterou pětiprocentní podíl skýtá.
O koupi podílu v ropodu TAL, propojující ropovod IKL s přístavem Terst, usilovalo Mero pět let, a nakonec se mu podařilo dohodnout se společností Shell. Cena, kterou Mero za pět procent akcií společnosti TAL zaplatí, zveřejněna nebyla, ale podle informací ČESKÉ POZICE získá Shell 15 milionů eur.
„Od dob Přemyslovců je to poprvé, kdy český stát zase získal přístup k moři. Je to zajištění reálné nezávislosti dodávek ropy do České republiky,“ komentoval akvizici generální ředitel Mero Jaroslav Pantůček.
Ropovod TAL
Přepravuje ropu z italského přístavu Terst přes Alpy do rafinerií v Německu a Rakousku. V bavorském Ingolstadtu, kde jedna větev TAL končí, začíná český ropovod IKL. Jinak ropovod TAL vede Německem až do Karlsruhe, jiná jeho odbočka (ropovod AWP) směřuje do rakouského Schwechatu.
V roce 2011 ropovod TAL přepravil 34,1 milionu tun ropy. Česká republika využívá historicky sedm až devět procent kapacity TAL, ale v letošním roce to bude výrazně více.
Ministr Kuba a integrace ropného průmyslu v ČR
Strategickou důležitost získání majetkového podílu v ropovodu TAL kvůli zabezpečení dodávek ropy do České republiky pro případy krize zdůraznil i ministr průmyslu Martin Kuba. Zároveň naznačil další významné posuny v petrochemickém a rafinérském průmyslu.
Podle ministra musí stát svůj vliv v petrochemickém a rafinérském průmyslu posílit. Jakými prostředky toho docílit, neuvedl. Zmínil však, že „po privatizaci rafinerií není pozice českého státu v tomto sektoru výhodná“.
Martin Kuba si přeje být ministrem, který uskuteční strategicky zásadní operaci
Úvahy o propojení ropovodné společnosti Mero a produktovodné společnosti Čepro a jejich případná integrace s nějakou rafinerií jsou v posledních letech ventilovány pravidelně. Podle zdrojů ČESKÉ POZICE si Martin Kuba přeje být ministrem, který tuto strategicky zásadní operaci uskuteční.
Ředitel pro strategii společnosti Mero Libor Lukášek jen mimoděk zmínil, že se společností Shell jednali před několika lety kvůli jiné akvizici, jež se však nakonec neuskutečnila, a že se nyní se stejnými partnery dohodli na koupi podílu v ropovodu TAL. Onou jinou akvizicí, na niž mělo Mero (potažmo Česká republika) zálusk, byl 16procentní podíl společnosti Shell v České rafinérské. Z obchodu sešlo, protože Shell očekával mnohem vyšší cenu, než jakou bylo Mero (ale i kdykoli jiný včetně ruského Lukoilu) ochotné zaplatit.
Na úterní tiskové konferenci si však výkonný ředitel Shellu v Německu Peter Seifried pochvaloval, že Mero je důvěryhodný a stabilní partner a že mají zájem na dlouhodobější spolupráci. Znamenají tyto náznaky ministra průmyslu i zástupců společností Shell a Mero, že paralelně s vypořádáváním transakce v TAL se rozbíhají jednání o podílu v České rafinérské?
Hodlá Shell prodávat?
Na otázku ČESKÉ POZICE, jaký strategický plán má Shell s podílem v našich rafineriích, odpověděli zástupci ropného gigantu vyhýbavě. Vedoucí českého zastoupení Petr Pražský uvedl: „Naše podíly a vlastnictví rafinérií v Evropě se v posledních letech mění. Situaci soustavně vyhodnocujeme, někde kupujeme, někde prodáváme.“
A co konkrétně podíl v České rafinérské? „Podíl v České rafinérské nám takto vyhovuje, ale to neznamená, že se v průběhu příštích 20 let nezmění.“ Druhou část odpovědi můžeme řediteli Pražskému věřit, ale první sotva.
Pokud by se český stát hlásil se svým zájmem o 16procentní podíl v České rafinérské příliš vehementně, byla by cena zbytečně vysoká
Česká rafinérská funguje jako přepracovací rafinerie vlastních akcionářů, kteří se předem dohodnou, kolik jí za zpracování vlastní ropy budou platit. Takže zisk České rafinérské je tvořen jen z poplatků Unipetrolu, Eni a Shellu. Navíc připočtěme problémy, které má Shell s majoritním akcionářem, společností Unipetrol, ovládanou polskou firmou PKN Orlen. Takto to českému panu Shell vyhovuje?
Řeknete si, Česká rafinérská je jen přepracovací rafinerie vlastních akcionářů, kteří zisku dosahují až při prodeji pohonných hmot v síti čerpacích stanic. Ale ouha! Společnost Shell Czech Republic, která provozuje v České republice rozsáhlou síť čerpacích stanic, vykázala za loňský rok ztrátu více než 300 milionů korun.
Shell chce pravděpodobně svá česká aktiva prodat, jenže nahlas to říkat nebude, aby si nesnižoval zisk. Když něco chcete prodat, nedosáhnete stejně vysoké ceny, jako když to od vás chce někdo aktivně koupit. To si ale určitě uvědomuje i český stát. Pokud by se hlásil se svým zájmem o 16procentní podíl v České rafinérské příliš vehementně, byla by cena zbytečně vysoká. Dvacet let se ale čekat určitě nebude.
