Nejstarší a nejprestižnější univerzitu v České republice čeká 25. října volba nového rektora. Do klání o nástupce dosluhujícího Václava Hampla jdou tři uchazeči, jak již ČESKÁ POZICE informovala: děkan Filozofické fakulty Michal Stehlík, prorektor analýz a strategií z Pedagogické fakulty Stanislav Štech a exděkan 1. lékařské fakulty Tomáš Zima. ČESKÁ POZICE všechny tři postupně představí v sérii obsáhlých rozhovorů. První je s nejmladším z uchazečů, Michalem Stehlíkem (jeho programové teze přikládáme v PDF).
Volbě rektora se věnuje i Daniel Münich v článku Jak se nestat rektorem Univerzity Karlovy.
ČESKÁ POZICE: Vaše programové teze, s nimiž jdete do rektorské volby, jsou dosti obsáhlé. Pokud byste však měl vybrat jen pět stěžejních témat, která to budou?
STEHLÍK: Všechny priority jsou podřízeny základní vizi – rozvoji skutečně svobodného sebevědomého akademického prostředí, společenství pedagogů a studentů. Mám-li být konkrétní, první prioritou je otevřená univerzita. Myslím si, že na to, jak jsme úžasně různorodá a velká instituce, jsme pořád poměrně uzavřený svět. Druhým tématem je aktivita; to znamená být aktivní i ve veřejném prostoru a nezůstávat jen obětí plánů veřejné správy nebo toho, co se děje kolem nás. Dále je to mezinárodní přesah. I nám hrozí, že zůstaneme regionální univerzitou, takže je nutné být aktivnější v mezinárodních souvislostech. S tím je spojena další priorita – posilování vědecké excelence. Pokud má být v Česku nějaká „výzkumná univerzita“, pak to musíme být jednoznačně my. Za páté: musí nastat redukce kvantity a posilování kvality, posílení kvality studia a snížení počtu studentů na některých místech. Samozřejmě ne paušálně. Našla by se spousta dalších priorit, jsme velká instituce.
ČESKÁ POZICE: Univerzita Karlova je stále nejprestižnější univerzitou v zemi. Vidíte nějaká témata, oblasti, ve kterých vyloženě zaostává? Kde je potřeba nejvíce přidat?
„Obávám se, zda neztrácíme autoritu ohledně veřejně diskutovaných témat. Tady rozhodně přidat musíme.“STEHLÍK: Jednou ze základních slabin je vnitřní fungování, malá vnitřní otevřenost a schopnost rychlé výměny informací, malá schopnost pružných reakcí. Druhá slabina je, byť říkáte, že jsme nejprestižnější, naše působení navenek. V tom jsme v posledních letech hodně ztratili. Takže na jedné straně jde o zlepšení vnitřní infrastruktury, musíme být rychlejší a zároveň otevřenější k celouniverzitní diskusi především nad koncepčními záležitostmi. Na druhé straně nesmíme vzdávat svou roli ve veřejném prostoru, musíme v něm být viditelní. Obávám se, zda neztrácíme autoritu ohledně veřejně diskutovaných témat. Tady rozhodně přidat musíme.
ČESKÁ POZICE: K tomu se ještě dostaneme. Když porovnáte sebe s oběma protikandidáty, můžete říct, že v něčem máte proti nim vyloženě výhodu? Jaké jsou vaše silné stránky?
STEHLÍK: Asi bych to nestavěl a priori konfrontačně oproti dalším kandidátům. Jednoduše bych řekl tři silné stránky: komunikativnost, systematičnost, týmovost. A pokud bych to měl konkretizovat na dosavadní fungování, před téměř osmi lety jsem se stal děkanem velké fakulty v problémech. Patrně jsem nebyl na počátku přijímán s nadšením či důvěrou ve schopnost v tak složité situaci prosadit změny k lepšímu. A teď si dovolím konstatovat, že změna k lepšímu se jednoznačně podařila a že už při volbě do druhého období jsem byl jediným kandidátem na děkana s drtivou podporou většiny kateder i akademického senátu, takže se mi zřejmě podařilo získat i důvěru.
ČESKÁ POZICE: Myslíte si, že v rektorské volbě – ještě v roce 2013 – může být vaší slabinou „jen“ docentura místo profesury?
„Důležitější než akademický titul je schopnost v sobě skloubit úctu k akademickým hodnotám se schopností řešit konkrétní problémy a prosazovat svou vizi“STEHLÍK: Samozřejmě rektor je tradiční pozice, jež bývá spojována s profesurou. Na druhé straně jsem se díval na rektorské volby před mnoha lety, kdy rektor Ivan Wilhelm kandidoval do volby ještě jako docent, byť měl již rozběhnutou profesuru. Obsahově vzato si myslím, že doba kolem nás se reálně proměnila a „pouhá“ docentura by neměla být hendikepem ve chvíli, kdy by univerzita chtěla dostat nějaký nový impuls. Ostatně už v případě mého děkanského působení se ukázalo, že důležitější než akademický titul je schopnost v sobě skloubit úctu k akademickým hodnotám se schopností řešit konkrétní problémy a prosazovat svou vizi. A to si myslím, že můžu nabídnout.
Proti povrchnosti a banalitě doby
ČESKÁ POZICE: V tezích píšete, že jsme v době, kdy vítězí povrchnost, účelovost, a že se na univerzitě musí zkoumat hlavně podstata věcí. Vnímáte dnešek jako banální a kvapný?
STEHLÍK: Vnímám naši dobu jako do velké míry banalizující, jdoucí po povrchu věcí, po struktuře, nikoliv po podstatě. A my jsme s tím jako škola logicky konfrontováni. Do této povrchnosti nás nutí i systém, když při stejných financích tlačil na nárůst počtu studentů, který nelze zvládnout jinak než přechodem od seminářové k frontální přednáškové výuce. Ta však vytlačuje individuální setkávání studentů s pedagogy, což považuji za základní kámen vysokoškolského vzdělání. Zároveň přichází na univerzitu nové generace studentů, takže se u nás samozřejmě odráží také kvalita středního a základního školství v Česku. V mnoha ohledech klesá.
Musíme se snažit nejen o výběr studentů, ale zároveň o vytváření sebevědomého kolegiálního prostředí, abychom mohli skutečně hovořit o špičkové kvalitě vzdělání. Slovo kvalita neberu jako floskuli, musí být jednoznačnou prioritou, pokud se nechceme podvolit tlaku na povrchnost.
ČESKÁ POZICE: Další věcí je mezinárodní kontext. Člověk by čekal, že u univerzity, která je ve třetí stovce nejlepších na světě, se mezinárodnost nemusí ani řešit. Mělo by se něco něco posunout? Počet anglických kurzů a podobně?
STEHLÍK: Univerzita Karlova není monolitem, je zde sedmnáct fakult a na nich stovky pracovišť. Máme zde naprosto špičková místa; když se podíváte například na obor geografie nebo lingvistika, jsou dokonce v první stovce světa. Ale pak je zde samozřejmě obrovská oblast, která mezinárodně tak dobře nefunguje, a ve výsledku jsme ve třetí stovce. Pokud s tím chceme něco dělat, musíme se podívat, kde jsou ona místa, která mezinárodně impakt nemají, a ta se snažit posilovat. Jsme také členy mnoha mezinárodních organizací, ale v mnoha ohledech to vnímám, že jsme spíš jen členy, že nepřinášíme témata, jako je třeba otázka stavu a dopadů Boloňského procesu a podobně.
Intelektuálové bojící se veřejného prostoru?
ČESKÁ POZICE: Už na začátku jste uvedl, že by univerzita měla být „společenskou autoritou“. Myslíte, že se současní intelektuálové nebo akademici z UK málo společensky angažují? Měl by být víc slyšet jejich hlas?
STEHLÍK: Během posledních zhruba deseti patnácti let se intelektuálové spíše báli vstupovat do veřejného prostoru. Když jsme nedávno bojovali o akademické svobody, o autonomii, byli jsme k silnému veřejnému hlasu spíše dotlačeni atakem na vysokoškolskou půdu. Naší ohromnou výhodou je skutečně svobodný prostor, který dokáže přinášet pluralitu názorů, jež jsou podloženy porozuměním dané problematice.
Když se podíváte kolem sebe, společnost se potýká s xenofobií, se sociálními problémy, nezaměstnaností... Proč by univerzita neměla vstoupit do veřejného prostoru a upozorňovat na tyto problémy na základě skutečně fundovaných názorů? Právě univerzita by měla být místem pro pochopení problémů a hledání smířlivých, nepopulistických řešení. Jsem přesvědčen, že má mimořádný potenciál, který by prostě měla využívat. Akademická půda by také měla být respektovaným lakmusovým papírkem, upozorňovat na některá nebezpečí ještě dříve, než opravdu přetečou do akutních problémů.„Akademická půda by měla být respektovaným lakmusovým papírkem, upozorňovat na některá nebezpečí ještě dříve, než přetečou do akutních problémů“
ČESKÁ POZICE: V programu zmiňujete transparentnost a otevřenost. Musím se vás zeptat na „kauzu“ Umberta Eca, kdy jste na Facebooku okomentoval skutečnost, že mu vědecká rada UK nedoporučila udělit čestný doktorát. Nemáte pocit – zpětně viděno –, že jste byl až příliš otevřený?
STEHLÍK: Slyšel jsem takové názory kolegů, že to možná bylo příliš, byť šlo o dvouvětý komentář. Podle mě je to spíše tak, že pokud nějaké rozhodnutí na univerzitní půdě učiníme, ať už jakýkoli orgán univerzity, neměl by být problém v tom, že je to veřejná informace. Problém – pokud vůbec někde – by měl být v tom, jestli je, nebo není správně věcná podstata našeho rozhodnutí. Takže tuto otevřenost jako potíž nevidím. Byla to informace o výsledku procesu, který probíhal měsíce.
ČESKÁ POZICE: Hypoteticky jste již rektorem UK, máte svůj facebookový profil. Co tam budete psát? Bude to podobné jako teď?
STEHLÍK: Vzhledem k tomu, že ani Filozofická fakulta není nejmenší instituce, a také tam komentuji některé věci, tak to pořád bude profil Michala Stehlíka. Ale v souvislosti s předchozím dotazem, i v případě dosavadních komentářů fakultních záležitostí vnímám samozřejmě určitou hranici citlivosti věcí; opravdu spíše komentuji už ukončené procesy nebo věci, které se rozhodly, než že bych vstupoval do procesu „běžícího“.
ČESKÁ POZICE: Jak byste se díval na to, kdyby se někteří akademici UK politicky angažovali? Do jaké míry má koexistovat univerzita se sférou politiky?
STEHLÍK: Vidím to jako jednosměrný proces. Je asi logické, že akademický pracovník může vstupovat do veřejného prostoru politicky. Na druhé straně není možné připustit, aby politika ovlivňovala dění na akademické půdě, to je prostě nepřijatelné. Ale to, že máme angažované pracovníky, kteří se za někoho postaví třeba v prezidentské kampani, to je vlastně přirozené. Ono se to možná moc nevnímá, ale relativně dost našich pracovníků je v místních zastupitelstvech, kde se také v konečném důsledku politicky angažují.
ČESKÁ POZICE: Včetně vás, za KDU-ČSL, je to tak?
STEHLÍK: Já jsem byl zastupitelem v Dačicích jen do roku 2008, přece jenom jsou Dačice dost vzdálené na to, abych tam reálně vykonával mandát.
Za univerzitu výzkumnější a výběrovější
ČESKÁ POZICE: Pojďme ke konkrétním částem vašeho programu. První je věda a výzkum. Máte tam větu, kterou by asi podepsal každý: „Minimalizovat míru byrokratické zátěže ve prospěch prostoru pro svoje vědecké aktivity.“ Jak byste toho chtěl reálně docílit?
STEHLÍK: Já jsem tuto větu spojil se systémem institucionální podpory vědy na univerzitě, to jsou nedávno zavedené programy zkráceně nazvané PRVOUK, které měly definovat to, co se pěstuje na univerzitě, a zároveň umožnit mezifakultní spolupráci. Od původní teze, že půjde spíše o informační systém, který nám řekne, co děláme a kam se ubíráme, se z toho stal dle mého názoru zbytečný byrokratický aparát hlášení, vyhodnocování, tabulek. Pokud se tedy ptáte, jak reálně docílit snížení byrokratické zátěže, tak konkrétně konstatuji, že většinu té nově zavedené v rámci PRVOUK bych nejraději zrušil.
ČESKÁ POZICE: Další věcí je „připravit nový model činnosti univerzitního nakladatelství Karolinum“. Co si pod tím máme představit?
STEHLÍK: Karolinum by mělo být vedle nakladatelství Academia nejsilnějším nakladatelským domem v zemi, pokud jde o vědeckou nebo populárně vědeckou publikační činnost. Tuto roli již dlouhá léta nenaplňujeme. Viděl jsem aktuální materiál ediční politiky, která se povedla, ale přece jen se v ní rezignuje například na samostatné tematické ediční řady. To jsou ediční postupy, které jsou praxí osvědčené. A i v jiných věcech by se Karolinum mělo posílit.
ČESKÁ POZICE: Velkým trendem v publikování, o němž se vede celosvětová diskuse, je Open Access model. Píšete: „zavádět, podporovat principy otevřeného přístupu při ediční činnosti“. Tímto směrem byste na UK rád šel?
STEHLÍK: Jednoznačně, ovšem řeknu to s jedním malým „ale“. Pokud zde nebudou problémy v oblasti legislativních hranic autorských práv, tak v maximální míře podporovat Open Access. Ale ani v případě komplikované legislativy nemusíme zůstat jen pasivním hráčem. Vidím v tom budoucnost, protože tato otevřenost je jedním z nástrojů pro budování dobrého jména univerzity. Můžeme se stát místem, z něhož se čerpají zajímavé a nové informace. Zatím jsme na UK i v tomto bohužel trochu uzavření.
ČESKÁ POZICE: Profesor Zima má v programu větší prostupnost mezifakultních studií. Vidíte možnost pro vznik disciplín, oborů, které na sedmnácti fakultách postrádáte, nebo je možnost k většímu sdílení kapacit?
STEHLÍK: Možnosti prostupnosti a spolupráce tady jistě jsou, souhlasil bych s tím pojmem „sdílení kapacit“. Myslím, že role rektora je v tom, aby v rámci komunikace s fakultami tyto věci inicioval a pomáhal jim v naplnění. Zde velmi citlivě vnímám a uznávám autonomii fakult. Spíše je zapotřebí se snažit s fakultami diskutovat o možnostech a variantách, nežli nějak direktivně říkat, že fakulty něco musejí. Protože pořád je to sedmnáct děkanů, sedmnáct vědeckých rad a akademických senátů. Zároveň platí, že jakákoli taková iniciativa vedení univerzity musí být úzce propojena se skutečně funkčním servisem centra, protože jinak půjde jen o jakési „knížecí rady“ odtržené od reality.
ČESKÁ POZICE: Když jsem před časem hovořil s rektorem Mikulášem Bekem z Masarykovy univerzity, jasně se vyslovil pro snížení počtu bakalářů, magistrů v trojstupňovém vzdělávání a spíše posílení doktorských studií. Vidíte to podobně?
„My bychom měli mít ambici stát se místem, kam budou přicházet špičkoví bakaláři i magistři z celé republiky“STEHLÍK: Je zde zřetelný směr stát se „výzkumnější“, kvalitnější univerzitou, čili tlačit na vyšší stupně. U nás by to mělo být samozřejmé. Významná část fakult nabírala postupně více studentů, než tomu bylo v předchozích desetiletích, což byl i důsledek vývoje normativů financování a snahy „dofinancovat“ fakultu přes hlavu studenta. My bychom měli rozhodně jako celek „spadnout“ pod padesát tisíc studentů na univerzitě, ale pořád jsme nad tímto číslem. O jedno, dvě procenta se to postupně snižuje, ale je to málo. Myslím, že zásadní přehodnocení je v případě některých fakult nutné zejména v bakalářském studiu, aby se mechanicky nenabíraly tisíce studentů.
ČESKÁ POZICE: A aby se UK spíše soustředila na magistry a doktorandy...
STEHLÍK: My bychom měli mít ambici stát se místem, kam budou přicházet špičkoví bakaláři i magistři z celé republiky.
ČESKÁ POZICE: Píšete o podpoře studentského života. Myslíte, že teď čile nefunguje?
STEHLÍK: Funguje rozhodně lépe než před sedmi lety, když jsem nastupoval jako děkan na FF UK. A poslední dva tři roky jsou lepší celouniverzitně. Například Studentská unie se ukázala jako fungující platforma. Jsem rád, že tomu tak je. Na druhé straně je jasné, že tomu hodně napomohl impuls Týdne neklidu a vůbec to, co jsme zažili v únoru 2012 za ministra školství Josefa Dobeše.
Postoj v případné kauze Putna
ČESKÁ POZICE: Četl jsem v Nature, že elitní Karolinska Institutet ve Stockholmu podpořil průvod gayů před Pride Parade. Udělal by takový krok rektor Stehlík?
STEHLÍK: Pokud by byl impuls z akademické obce, tak by o tom Michal Stehlík diskutoval se samosprávným orgánem, což je akademický senát. Vidím to na diskusi a přednesení otázky. Rozhodně by to Stehlík jako rektor bez konsenzu akademické obce neudělal. Nikoliv z důvodu, že by chtěl, nebo nechtěl. Myslím, že tohle je přesně záležitost, kdy jméno univerzity, když se někam propůjčuje, nemůže být neseno vůlí jediné osoby.
ČESKÁ POZICE: A otázka hypotetická – jste rektorem UK před několika měsíci a nastává kauza Putna. Jak byste se zachoval být na místě Václava Hampla?
„Sebevědomá akademická půda si dokáže obhájit svůj postoj trochu jinak než kompromisem za každou cenu“STEHLÍK: Jednoznačně bych odmítl podobný zpochybňující postup, jaký jsme bohužel na jaře zažili. Žádal bych od pana prezidenta vysvětlení. Udělal bych maximum, aby nenastala situace, že za mě záležitost řeší ministr školství s prezidentem. A kdyby k tomu došlo, odmítl bych patrně poskytnout prostory pro přípravu jmenování profesorů „dvou kategorií“, i když i o tom bych diskutoval s akademickým senátem. Sebevědomá akademická půda si dokáže obhájit svůj postoj trochu jinak než kompromisem za každou cenu.
ČESKÁ POZICE: V programu jste zmiňoval využití staroslavného Karolina. Jak byste chtěl prostor oživit?
STEHLÍK: Za zvláštní považuji již jen skutečnost, že prostor Karolina nemá žádný dramaturgický plán a akce se organizují na poslední chvíli. Centrum, jež má charakter skutečně komunitní, kulturní, takto nepostupuje. Dokáži si představit dobře plánované dramaturgické využití místa k setkávání, výstavám, kulturním akcím a dalším setkáním, které univerzitu ve městě trošku „rozsvítí“, a nebude uzavřeným místem, ve kterém se konají pouze buď konference, nebo promoce. Univerzita má obrovský potenciál spoluurčovat kulturní i společenský život v hlavním městě.
Cílenější spolupráce se zahraničními univerzitami
ČESKÁ POZICE: V programu se věnujete i zahraniční spolupráci, mobilitě studentů. Dá se ještě vůbec zvýšit a zlepšit, když už jsou často studenti „zmlsaní“ možností vyjet do Finska, USA či na Nový Zéland?
STEHLÍK: Měli bychom více pozornosti věnovat kvalitě, přínosu výjezdu. Nedělat z toho masovou „výletní“ záležitost, protože se tak jedinou přidanou hodnotou stává pohled studenta-cestovatele na cizí zemi. To je sice rovněž důležité, ale nemá to pak předpokládaný akademický přesah. My se o posilování kvalitativních kritérií na Filozofické fakultě UK relativně úspěšně snažíme poslední tři roky.
„Měli bychom více pozornosti věnovat kvalitě, přínosu výjezdu. Nedělat z toho masovou ,výletní‘ záležitost.“Na druhé straně jsme zároveň „obětí“ systému financování, protože výrazné snížení mobility, byť z dobrých důvodů kvalitativního přístupu, se odrazí na snížení financování. Takže jde o to najít nějakou rozumnou cestu; v zásadě se ale kriticky podívat na to, jak samotné studium v zahraničí probíhá. Pokud vím, je ohromný rozdíl mezi přivezenými kredity, uznanými kredity a tím, co člověk reálně využije pro studium. Na to by se univerzita měla zaměřit.
ČESKÁ POZICE: Podle toho, co jste napsal, si myslíte, že se Univerzita Karlova málo propaguje v zahraničí. Opravdu?
STEHLÍK: Posílení potřebujeme. Samozřejmě, účastníme se velkých konferencí a veletrhů. Teď bude v září setkání EAIE v Istanbulu, příští rok v Praze. Bylo by proto dobré například v tomto konkrétním případě šance v roce 2014 využít a pokusit se setkání maximálně spojit s Univerzitou Karlovou. Propagace by neměla být samoúčelná, jde nám o to přitáhnout například zahraniční doktorandy. V rámci množství mezinárodních smluv bychom se měli zaměřit tam, kde najdeme skutečné partnery, kteří nám mohou něco přinášet.
ČESKÁ POZICE: Takže cíleně vytipovat partnerské univerzity a s těmi prohlubovat spolupráci?
STEHLÍK: Ano. Bez cílenosti to nepůjde – vždyť bilaterálních smluv s jinými univerzitami má nyní UK uzavřené stovky! Ale přece nemůže jít o to, abychom si pouze „odškrtli“, že už máme v seznamu další spolupracující zemi.
ČESKÁ POZICE: S tím souvisejí i vztahy s veřejností, PR. Vnější propagace UK nefunguje úplně ideálně. Vy chcete aktivněji komunikovat s médii. Jak toho docílit?
STEHLÍK: V prvním kroku proměnou odboru vnějších vztahů univerzity, v druhém kroku užší komunikací centra s fakultami, vytipováváním konkrétních věcí, které se dají „dobře“ předvést na veřejnosti. Avšak zase nepropagovat „laciné“ věci, ale to, co je naší podstatou: kvalita, výzkum, věci, jež něco přinášejí společnosti. První změnu vidím v proaktivnějším fungování servisu na úrovni rektorátu. Mnohé z toho, co mám v programu, bude stejně záviset na novém personálním složení týmu, je to závislé na lidech.
ČESKÁ POZICE: Co říkáte tomu, že řada akademiků vnímá média jako něco, s čím se ani nechtějí dostat do styku? Jak je chcete přesvědčit, aby více ukazovali své výsledky?
STEHLÍK: Přijde mi jasné, že buď si zvolíme pasivní přístup, a o to více budou informace o nás povrchnější, bulvárnější a bez nás, anebo do toho budeme aktivněji vstupovat a posouvat věci i z naší strany. Myslím si, že je jednoznačně nutné být sami aktivní.
Nepodcenit provozní miliony v EU projektech
ČESKÁ POZICE: Univerzita Karlova má asi sedmi- až osmimiliardový rozpočet. Nemáte z té sumy obavy, respekt?
STEHLÍK: Já mám samozřejmě respekt před celou institucí, nehledě jen na miliardový rozpočet. Na druhé straně právě s touto mírou respektu bych byl rád, aby investiční věci fungovaly lépe a pružněji. Dovedu si to představit po zkušenosti s šestisetmilionovým rozpočtem Filozofické fakulty, který je také respektabilní. Samozřejmě, u univerzity je to složitější z hlediska různorodosti fakult.„Nemám v plánu sahat do struktury univerzity. Mnohem více bych sázel na mezifakultní spolupráci.“
ČESKÁ POZICE: Současný počet sedmnácti fakult vidíte jako adekvátní, nebo je možné něco rozšířit či ubrat?
STEHLÍK: Nemám v plánu sahat do struktury univerzity. Mnohem více bych sázel na mezifakultní spolupráci. Nevěřím, že by zafungovaly nějaké revoluční kroky, ty by podle mého názoru vyvolaly více problémů nežli pozitiv.
ČESKÁ POZICE: Teď bude další programovací období fondů EU. Jak se na to může univerzita lépe připravit? Protože v minulém období Praha na fondy takřka – kromě tří miliard – nedosáhla.
STEHLÍK: Máme velkou příležitost se zavčas připravit z hlediska svých priorit, do nichž bychom rádi v příštím období investovali. Předpokladem musí být aktivní přístup vedení univerzity a otevřená vnitřní komunikace fakult. Pro kvalitní přípravu je nutné nejen vnímat možnost „sáhnout si na peníze“, ale také si dobře rozmyslet provozní udržitelnost do budoucna. Z regionálních projektů vidíme, že evropská podpora v sobě nese nebezpečí, že se sice za zhruba pět let investuje obrovské množství prostředků, ale pak se složitě hledají následné provozní stamiliony...
Proto bych chtěl k této záležitosti přistoupit s jistou obezřetností a domýšlením důsledků. Je však jasné, že je to jedna z největších příležitostí, která může být pro UK i Prahu dlouho neopakovatelná. Může nastartovat nové uvažování o roli univerzity ve městě, o možnostech rozvoje kampusů a podobně.
ČESKÁ POZICE: Na to, abyste vše naplnil, nebudete sám. Máte už nyní představu o týmu prorektorů?
STEHLÍK: Nebudu sdělovat žádná jména. Nebylo by to ani fér, ani to není tak úplně standardní. Řeknu obecně, že určitě musí být zastoupeny různé typy fakult. To je funkční pravidlo. Na druhé straně se snažím vždy pracovat s týmem, který je méně „ceremoniální“ a více pracovní. Byl bych rád, abychom s kolegy z ostatních fakult UK v rámci případného prorektorského týmu vytvořili skutečně pracovní prostředí. Nakonec, alespoň jednu personálii konkrétněji řeknu, v případě prorektora pro rozvoj bych rád spolupracoval s člověkem, se kterým dlouhodobě spolupracuji už nyní a jednoznačně mu v investiční a ekonomické oblasti důvěřuji.
ČESKÁ POZICE: A co kvestor?
STEHLÍK: To je obecnější otázka na celý aktuální aparát univerzity, kde bych samozřejmě musel některé věci nejprve pečlivěji analyzovat. Odpovím ale obecnou tezí, jakou odpovídám i na otázky na pozici kancléře: u klíčových pozic by měl u takto rozsáhlé a ctihodné instituce člověk spolupracovat s lidmi, kterým věří.
Žebříčky jen jako pomocné kritérium
ČESKÁ POZICE: Co říkáte postavení UK ve světových žebříčcích? Bez ohledu na to, jakou mají hodnotu, myslíte, že během vašeho případného rektorování může nastat posun vpřed?
„Dostat se v kritériích, která tam jsou definována, výrazněji vzhůru, je otázka možná šesti až osmi let, rozhodně ne jednoho rektorského období“STEHLÍK: Je to běh na delší trať. Dostat se v kritériích, která tam jsou definována – a nutno říci, že některá z nich jsou určena podle silných univerzit, které dnes obsazují přední příčky –, výrazněji vzhůru, je otázka možná šesti až osmi let, rozhodně ne jednoho rektorského období, ve kterém lze maximálně připravit určité předpoklady. Na druhé straně jsou některá kritéria „neovlivnitelná“ – například počet nobelistů mezi absolventy a podobně, to nemusí nastat ani v příštím století. Proto jsem k žebříčkům ne vysloveně skeptický, ale vnímám je spíše jako pomocné kritérium z hlediska postavení univerzity.
ČESKÁ POZICE: Mohl byste závěrem v pár větách říci, jakou máte vizi Univerzity Karlovy v 21. století?
STEHLÍK: Svobodná, sebevědomá, výzkumně kvalitní s přinejmenším evropským přesahem a zároveň skutečně moderní univerzita – tedy společenství studentů a pedagogů založené na principu kolegiality.
ČESKÁ POZICE: Dokážete vyčíslit svou šanci, že budete rektorem?
STEHLÍK: Číselně to odhadovat nechci, protože půjde o svobodnou vůli sedmdesáti volitelů, kteří se musejí 25. října rozhodnout. Ale vzhledem k tomu, že kandiduji a souboj rozhodně nevzdávám, tak si musím myslet, že reálnou šanci mám (smích).
ČESKÁ POZICE: Co budete dělat, když se rektorem nestanete?
STEHLÍK: Jsem součástí akademické obce FF UK a do chvíle, než proběhne volba, nebudu řešit žádné další kroky, plány nebo varianty.
