Na Národní třídě si 17. listopadu velká část lidí se slzou v oku zavzpomínala na uliční výbory a jala se kádrovat, kdo může přijít, položit květinu a zapálit svíčku, a komu je v tom třeba bránit a minimálně ho vypískat. A vypískáván nebyl jen premiér Andrej Babiš, ale i předsedové ČSSD a Trikolóry Jan Hamáček a Václav Klaus mladší. O den dříve na Letenské pláni Milion chvilek pro demokracii vystavil ultimátum Andreji Babišovi, do kdy má odstoupit, za nadšeného skandování podstatně většího davu, než byl na Národní třídě.
Společného obě volání ulice pak mají jedno, a sice že jsou v naprostém protikladu k listopadu 1989, jímž se zaštitují. Když si odkaz listopadu 1989 vypůjčují studenti Filozofické fakulty ke své klima stávce, lze to odbýt mávnutím ruky, byť je pikantní, když takoví demonstrující mají na tričku Karla Marxe a hlásí se ke komunistickým idejím, tedy pravému opaku ideového naladění na vysokých školách před 30 lety.
Ale univerzitní studenti bývají radikální a politicky často popletové. Navíc co nám mají o odkazu listopadu 1989 vyprávět ti, kdo si před 30 lety hráli v uhláku na horníka. Ale pro demonstrující z letošní Letné a Národní připomeňme, za co se před 30 lety bojovalo a za co nikoliv.
Parlament, nikoli Letná
V roce 1989 se demonstrovalo za svobodné volby, konec vlády jedné strany, demokratické uspořádání a za svobodu – slova, shromažďování, cestování... Sedmnáctý listopad je svátkem všech, kdo vyznávají svobodu a demokracii bez ohledu na politické přesvědčení. Agresivní lůza, která napadá Václava Klause mladšího, když jde s malou dcerkou zapálit svíčku na Národní třídu, či hází do popelnice květiny, jež na pietní místo poslal prezident republiky Miloš Zeman (jak se stalo loni), nehájí ideje a odkaz sametové revoluce, ale estébáků a červených baretů, kteří před 30 lety studentskou demonstraci brutálně napadli.
Je třeba hájit, že o složení a trvání vlády se rozhoduje v parlamentu, nikoliv na Letné a že žádní ulicí podporovaní aktivisté nemohou dávat ultimáta premiérovi. Jinak se vrátíme do doby, kdy zásadní politická rozhodnutí – třeba koho z politicky aktivních podpořit a koho zlikvidovat či kterým demonstrantům rozdat mávátka a kterým po zádech pendrekem – padala na Letné v kachlíkárně ministerstva vnitra. |
Důsledkem svobody a demokracie je, že bude vždy dost velká skupina lidí, kteří si přáli jinou politickou reprezentaci, než vzešla z posledních voleb. Pokud věří v demokracii a respektují její pravidla a principy, nebudou se snažit změnit vládu demonstracemi, ale pouze dalšími volbami. A zde se vraťme k demonstraci na Letné v sobotu 16. listopadu.
Je-li Milion chvilek pro demokracii přesvědčen, že většina lidí je nespokojená se současnou vládou, respektive že oproti situaci v čase posledních parlamentních voleb nastal výrazný posun v politických náladách a většina lidí by nyní zvolila jinou vládu, má požadovat vypsání předčasných voleb. Jenže tento jediný požadavek na Letné chyběl. Pravděpodobně totiž i Minář a spol. a opoziční politické strany sledují předvolební průzkumy a vidí, že voliči by rozdali karty podobně jako před dvěma roky. Nevěří si, že by ve volbách uspěli, proto chtějí dosáhnout změny v obsazení vládních křesel tlakem ulice a médií.
V systému demokratických a svobodných voleb je třeba hájit, že o složení a trvání vlády se rozhoduje v parlamentu, nikoliv na Letné a že žádní ulicí podporovaní aktivisté nemohou dávat ultimáta premiérovi. Jinak se vrátíme do doby, kdy zásadní politická rozhodnutí – třeba koho z politicky aktivních podpořit a koho zlikvidovat či kterým demonstrantům rozdat mávátka a kterým po zádech pendrekem – padala na Letné v kachlíkárně ministerstva vnitra.
