Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Mizející FDP: Strana, která říkala příliš málo příliš málo lidem

  9:04

Svobodná demokratická strana po volbách vypadla z Bundestagu, po 64 letech. Znamená její neúspěch i konec německého liberalismu?

Liberální FDP neuspěla v zářijových volbách a poslance v německém Spolkovém sněmu už nemá. foto: ReutersČeská pozice

Na berlínské povolební párty německých zelených zíraly na obrazovky s čerstvými volebními výsledky jen protáhlé obličeje. Ekologické straně se nepodařil plánovaný velký průlom, když spolu se sociálními demokraty nedokázala získat většinu. Atmosféra byla ponurá a v místnosti panovalo ticho. Po chvíli však přítomní přece jenom propukli v jásot. Radostný aplaus provázel zprávu, že liberální Svobodná demokratická strana (FDP) nedosáhla pětiprocentní hranice a vypadla z Bundestagu.

Pád FDP byl provázen nadšením také v sídle sociálních demokratů, kteří jinak večer po volbách rovněž neměli moc důvodů k radosti. S potleskem kvitovali jejich nezdar také komunisté. „Soucit není politická kategorie,“ prohlásil na kameru německé veřejnoprávní televize ZDF s úsměvem jeden ze sympatizantů vítězné CDU. A opravdu, se svobodnými demokraty příliš nesoucítil ani jejich dosavadní koaliční partner, křesťanští demokraté.

„Jen s námi,“ zněl slogan FDP na předvolebních plakátech. Po volbách získalo toto heslo ironický nádech a poukazovalo spíše na osamělost německých liberálů. Nakonec zůstala FDP jen sama se sebou. Historický neúspěch FDP byl na internetu komentován s posměchem a zlomyslností. FDP byla vždy jednou z nejvíce odmítaných stran na německé politické scéně.

Důležitá strana

FDP byla vždy jednou z nejvíce odmítaných stran na německé politické scéněTo ovšem liberálům nikdy příliš nevadilo. „Existují velké strany, existují malé strany a existují důležité strany,“ říkával o své partaji někdejší liberální ministr zahraničních věcí Hans-Dietrich Genscher. FDP věděla, že ji mnozí nemají zrovna v lásce, přesto se mohla cítit důležitá. A to zcela oprávněně. Není žádná jiná strana, která by natolik ovlivnila bonnskou i berlínskou republiku jako právě FDP. Od roku 1949 až do současných voleb byla tato strana členem Bundestagu, celých pětačtyřicet let tvořila součást vlády, přičemž mezi lety 1969 a 1998 se bez přestání podílela na vládách jak pravicových, tak levicových. Poválečnému Německu dala FDP hned dvakrát prezidenta a přes odpor Angely Merkelové se liberálům vloni podařilo prosadit i prezidenta současného – Joachima Gaucka.

FDP kolem sebe nikdy neshromáždila široké masy, i její známé heslo znělo až příliš elitářsky: „Politika rozumu“. Ne náhodou byla tato strana kdysi tak populární v kruzích právníků a ekonomů. Právní stát a tržní hospodářství – to byly dvě základní ideje svobodných demokratů.

Strana na sebe pohlížela jako na liberálního a racionálního korektora německé politiky. Její vážnost si zasluhovala respekt a její důležitost nezpochybňovali ani její odpůrci. Po boku CDU/CSU zabránila přílišnému příklonu doprava a rozhodným způsobem reprezentovala právní stát a lidská práva. Po boku SPD naopak mírnila vysněné levicové představy, když tvrdě chránila nedotknutelnost soukromého vlastnictví a zásadní principy kapitalistického tržního hospodářství.

Svobodní se nikdy nestali stranou obyčejných lidí; mnozí je obviňovali přímo z povýšenosti či nafoukanosti. Voliči strany byli povětšinou velkoburžoazní, každopádně zámožní, bohatí lidé. Její sympatizanty tvořili důslední zastánci liberálního právního státu a kapitalistického tržního hospodářství. Typický liberální volič ovšem kapitalismus nejen prosazuje, ale také na něm vydělává. Právě proto podle svých odpůrců reprezentovali svobodní demokraté pouze zájmy bohatých, zatímco sami liberálové byli na své ekonomické znalosti a bohaté sponzory pyšní.

FDP byla snad jedinou stranou, podle níž bylo bohatství znakem zaslouženého úspěchu. Jakákoliv sociální, rovnostářská politika, ale třeba také práva odborů nebo možnost minimální mzdy byly v očích FDP okamžitě považovány za komunistické.FDP byla snad jedinou stranou, podle níž bylo bohatství znakem zaslouženého úspěchu

Z modelu sociálního tržního hospodářství v pojetí FDP prakticky vypadl přívlastek sociální a především v posledních dvaceti letech reprezentovala neomezený kapitalismus bez přívlastku. „Ano, jsme neoliberálové, protože neoliberalismus je ještě pořád lepší než socialismus,“ nechal se v roce 2008 v rozhovoru pro týdeník Die Zeit slyšet dnes již zesnulý, bývalý velikán strany hrabě Otto Lambsdorff.

Poselství pro pár vyvolených

Abstraktní liberální zásady však byly pro mnohé příliš vzdáleny normálnímu životu a kapitalistické tržní hospodářství nepředstavovalo pro každého blahobyt a bohatství. Vůči takovým problémům se však FDP stávala v průběhu let čím dál méně citlivá. To, že letošní nezdar této strany byl v sídlech takřka všech stran provázen jásotem nebo přinejmenším neúčastně kvitován, lze přičíst právě tomu, že FDP už reprezentovala pouze zájmy čím dál užších vrstev.

Před čtyřmi lety vědomě zúžila své poselství a její kampaň byla určena jen občanům s vysokými příjmy. Svou vážnost a uvážlivost od začátku nového tisíciletí pod vedením někdejšího předsedy Guida Westerwelleho soustavně rozmělňovala v populistických heslech namířeným proti státu a chudým. V dobách Westerwelleho strana zapomněla na své levicově-liberální já a otázka občanských práv byla zatlačena do pozadí pomocí jediného hesla „Víc čistého z hrubého!“

Díky slibu radikálního snížení daní dosáhla strana ve volbách v roce 2009 největšího úspěchu ve své historii: se čtrnácti procenty se dostala opět do vlády. Nápady na snížení daní však Angela Merkelová v koalici okamžitě smetla ze stolu. Nebylo nic platné, že strana dostala ministerstvo hospodářství, od prvního dne bylo liberálům jasné, že nedokážou realizovat jediný ze svých požadavků, jediné ze svých předvolebních hesel, díky nimž úspěchu dosáhli.

„Celý den se zabýváte jen zazobanými dědici a zatracenými majiteli hotelů! Proto taky nakonec skončíte v pekle!“Strana si sice vydobyla menší daňové výhody pro hotelový průmysl, to vše ale jen ještě plastičtěji ukázalo, co se z někdejší důležité a vážné strany stalo: klientelistická strana, která dává dárky několika horním vrstvám, zatímco celé společnosti už v podstatě nemá co říct. Z FDP se stala strana soukromých zubařů, dědiců hotelových řetězců a miliardářů.

„Celý den se zabýváte jen zazobanými dědici a zatracenými majiteli hotelů! Proto taky nakonec skončíte v pekle!“ vykřikoval v roce 2010 v jedné ze svých scének známý humorista Gernot Hassknecht. Když ne přímo v pekle, skončila letos strana alespoň v politické zemi nikoho.

FDP letos potrestali už i vlastní příznivci. Zklamáni byli liberálové s kritickým pohledem na stát. Poslední čtyři roky FDP protrpěla tak, že se zřekla také svého hlavního požadavku na snížení daní. A nic jiného jí nezbylo. Poslední čtyři roky FDP se nesly ve znamení vnitřních bojů, diletantských ministrů, změny předsedy připomínající puč a nepromyšlených kroků. Po celou dobu stranu provázela hrozba pádu. Avšak až poslední týden před volbami si FDP skutečně uvědomila, že se možná blíží konec.

Nové výzvy pro nové liberály

Večer 22. září 2013 skončila jedna čtyřiašedesát let dlouhá historie. FDP vypadla z parlamentu a vedení strany na druhý den okamžitě odstoupilo. O práci tak přišlo nejen 93 parlamentních poslanců, ale i dalších 600 pracovníků poslaneckého klubu. Zaměstnanci FDP, která byla vždy nadmíru kritická vůči odborům, nemají žádný orgán, jenž by zastupoval jejich zájmy, a tak se musejí poohlédnout po novém zaměstnání odkázáni pouze sami na sebe. Levicová politička Sahra Wagenknechtová se už během kampaně nechala slyšet, že by liberálům přála, aby konečně poznali těžký život německých nezaměstnaných. Samozřejmě není důvod je litovat. Politici strany udržují nadmíru dobré vztahy s obchodní sférou, takže se budou mít kam uchýlit.

V pondělí 23. září byly v souvislosti se smrtí FDP k vidění pouze smutné vzkazy představitelů byznysu. Podle Erika Schweitzera, předsedy Německé průmyslové a obchodní komory, je odchod FDP „velmi nedobrým znamením“. Podle vedoucího ekonoma banky Berenberg Holgera Schmiedinga může být bez FDP přímo ohrožen německý hospodářský růst. V Bundestagu se totiž vytvořila levicová většina a spoustu levicových bodů převzala do svého programu už i CDU kancléřky Merkelové.

Někdejší předseda vlivného Svazu německého průmyslu Hans-Olaf Henkel naproti tomu obvinil FDP ze zrady liberalismu. FDP podle něj v celé řadě otázek ustoupila CDU. Svobodní demokraté hlasovali pro balíčky na záchranu eura a nezabránili ani energetickému obratu v podobě odstavení jaderných elektráren. FDP si tak proti sobě poštvala nejen své odpůrce, ale i spoustu svých někdejších příznivců. Hans-Olaf Henkel pád FDP vítá, neboť jen to podle něj může znamenat vznik nové, skutečně liberální politické síly.Základní požadavky liberalismu jsou dnes již natolik všeobecně akceptovány, že k jejich reprezentování nejsou zapotřebí zvláštní strany

„Ideál svobody je zaplaťpánbůh větší než Guido Westerwelle!“ napsal ve svém komentáři šéfredaktor ekonomického deníku Handelsblatt Gabor Steingart.

Nezdar FDP lze ovšem vysvětlit nejen různými malými zradami. Klasické liberální strany jsou momentálně v krizi v celé západní Evropě. To samozřejmě neznamená krizi liberalismu. Jde totiž spíše o to, že základní požadavky liberalismu jsou dnes již natolik všeobecně akceptovány, že k jejich reprezentování nejsou zapotřebí zvláštní strany. V Německu dnes není žádná parlamentní strana, a to včetně exkomunistů, která by zpochybňovala liberální demokracii, parlamentarismus, právní stát, nedotknutelnost soukromého vlastnictví, tržní hospodářství nebo lidská práva.

Západoevropská liberální strana nemusí neustále bojovat za základní hodnoty liberalismu, protože většina společnosti a politických stran je prostě respektuje. Nezávislá liberální strana by tak měla hledat nový profil. FDP měla za to, že jej našla v požadavku na snížení daní, ovšem její nadšení nevydrželo ani čtyři roky.

Že by Zelení?

Kdo by se tedy mohl stát novými liberály? Mnozí voliči FDP přešli už nyní k nové pravicové populistické straně Alternativa pro Německo. Strana, jež kritizuje euro, by mohla být v dlouhodobé perspektivě stranou bohaté, sobecké buržoazie, která je kritická vůči státu. Tedy stranou buržoazního liberalismu.

Je však také možné, že krok vstříc buržoazním voličům udělají zelení. Jejich letošní neúspěch byl ostatně způsoben právě tím, že jejich vedení stojí „nalevo“ víc než jejich potenciální voliči. Typický volič zelených si přeje určitý občanský, levicově-liberální program, a nikoliv radikální levicovost. Ve Švýcarsku už taková liberální strana zelených dokonce existuje. Také v Německu se nyní naskýtá možnost, aby se četných tradic FDP ujala jakási inovovaná strana zelených.

FDP se samozřejmě ještě nevzdává. Nicméně se z ní čím dál více stává spíše historický fenomén. Přes veškeré zásluhy se může z politické scény navždy vytratit.

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...