Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Mladí čeští techničtí vědci posunují hranice vědění

  8:12
Bojují se zákeřnými viry, stavějí domy, které přeměňují suchý vzduch na vodu, vynálezy dalších pomáhají nevidomým. Ve spolupráci s českými univerzitami technického zaměření jsme připravili výběr perspektivních mladých vědců, kteří zatím mají hlavu plnou ideálů. Kdo ví, třeba je mezi nimi nový Jaroslav Heyrovský nebo Otto Wichterle.

Mladí vědci na ČVUT foto:  Jan Zatorsky, MAFRA

Navzdory problémům, s nimiž se české školství potýká, se na našich vysokých školách objevují zástupy výjimečných studentů, kteří posunují hranice vědění. Ve spolupráci s českými univerzitami technického zaměření jsme připravili výběr perspektivních mladých vědců. Kdo ví, třeba je mezi nimi nový Heyrovský či Wichterle. Čtrnácti mladými talenty vědy a techniky nás zahrnuli na pražské ČVUT. I když nejmladšímu je teprve 20 let, působí všichni sebevědomě a dovedou detailně vyprávět o svých zkušenostech z projektů, na nichž pracují, či o fungování českého školství.

Pokud něco mají společného, pak dravost, chuť po objevování a rozvoji. V tom všem se je snaží podporovat i ČVUT, která jim umožňuje rozvíjet se v Kariérním centru, jež pořádá semináře včetně přípravy na podnikání. O tom, jak je dravost – nebo spíš „hlad“ – po vzdělání a úspěchu důležitá, mluví i nejzkušenější z nich – Jindřich Ráftl a Jan Tůma jsou doktorandy na Fakultě architektury.

Hladovost, předpoklad úspěchu

„Steve Jobs měl jednou proslov k absolventům univerzity a zakončil jej slovy: ,Be hungry‘, tedy ,Buďte hladoví‘. Tato hladovost mi u českých studentů dost chybí. Přitom je to základní předpoklad úspěchu. My coby učitelé přece nejsme od toho, abychom chodili za studenty, a říkali jim, prosím, zajímejte se o to. Měli bychom být schopní odpovídat na jejich dotazy, ale zájem musí být v nich,“ říká Jan Tůma. „Část studentů si myslí, že když si to odsedí na přednáškách, je to tak správně. Ale to správně není, vždyť na vysokou školu chodí kvůli sobě,“ doplňuje Jindřich Ráftl.

Steve Jobs měl jednou proslov k absolventům univerzity a zakončil jej slovy: „Be hungry“, tedy „Buďte hladoví“. Tato hladovost českým studentům dost chybí. Přitom je základním předpokladem úspěchu.

Dle Tůmy to může být způsobeno tím, že na vysokou školu se dnes dostanou i lidé, kteří by na to v dřívějších dobách neměli, velkou roli ale také hraje, že za studium se u nás neplatí. „V USA stojí studium velké peníze a rozdíl je vidět na první pohled. Přijdete tam na přednášku a studenti mají tisíc otázek. V Česku jste na nesmírně zajímavé přednášce a nezeptá se nikdo na nic. Přitom když se člověk ptá, vzbudí zájem vyučujících, a ti si ho pak často stáhnou do skupiny. Možná ne proto, že by byli nejlepší, ale protože jsou hladoví,“ říká 25letá studentka z Kazachstánu Elnaz Babayeva.

Ráftla s Tůmou už jejich hlad dovedl k pozoruhodnému úspěchu. Podle jejich návrhu totiž vznikne Národní pavilon pro dubajskou světovou výstavu EXPO 2020. Jeho technologickým jádrem bude systém S. A. W. E. R., který vzniká na ČVUT na Univerzitním centru energeticky efektivních budov. Jde o technologii vyrábějící vodu ze vzduchu s využitím solární energie a kultivující poušť podpovrchovými kulturami. „Naším úkolem bylo tuto technologii začlenit do pavilonu, aby architektura technologii doplňovala nebo na ni navazovala,“ vysvětluje Tůma.

Nákrčník

Jejich mladší kolegové se zatím nemohou pochlubit takovou atraktivní realizací, ale dravost jim cizí není a i jejich projekty dovedou překvapit. Zatímco Tůma a Ráftl mluví o rigidním českém školství („Ve školství funguje obrovská setrvačnost, takže vůbec není schopné reagovat na nové výzvy,“ říká Tůma), mladší kolegové mají spíše hlavu plnou ideálů. Často tu padají sousloví jako „změnit svět“, „pomoci lidem“ a podobně. Žene je i chuť vybudovat si dobrou kariéru, ale chuť pomáhat jiným silně rezonuje celou skupinou.

Příkladem je projekt mladé designérky a studentky magisterského oboru Průmyslový design Terezy Vackové. Ta se ve své bakalářské práci zabývala tvorbou speciálního nákrčníku, který pomáhá nevidomým. Za tuto práci před časem získala cenu v největší mezinárodní soutěži studentského designu TISDC 2018.

Mladá designérka a studentka magisterského oboru Průmyslový design Tereza Vacková se ve své bakalářské práci zabývala tvorbou speciálního nákrčníku, který pomáhá nevidomým. Za tuto práci před časem získala cenu v největší mezinárodní soutěži studentského designu TISDC 2018.

„Nákrčník je prodloužená ruka aplikace, kterou mají nainstalovánu v telefonu. Přes nákrčník, který má haptická tlačítka, se dovolají do asistenčního centra nebo svému blízkému či kamarádovi. Ten jim může poradit třeba na základě dat z GPS, nákrčník má ale také kameru, takže asistující osoba v případě potřeby vidí, co je před nevidomým, a může ho lépe navigovat,“ vysvětluje autorka svůj projekt.

Čtyřiadvacetiletý Marek Novák řeší také otázky zdraví. Momentálně postgraduálně studuje na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, inženýrský titul má ale z Fakulty elektrotechnické. „V našem startupu XGLU například vyvíjíme glukometr pro nevidomé,“ vysvětluje. A řešením pro diabetiky se zabývá i ve své doktorské práci na UK.

„S doktorem Hajerem, který má více než 20leté zkušenosti v endoskopii, pracujeme na zařízení, které léčí refluxní chorobu jícnu. Lidem, kterým nezabírají léky, pomáhá neurostimulátor, který se implantuje do břicha, a jeho elektrody se ,zabodnou‘ do jícnu. To je ale trochu rizikové, máme řešení, které totéž zvládá endoskopicky, tedy zevnitř. Do jícnu implantujeme zařízení, které umí chorobu léčit,“ vysvětluje svůj aktuální projekt.

Brzdění realitou

Elnaz Babayeva se zase zajímá o vzdělávání. „Chtěla bych zlepšit svět, ale nemusí to být globálně. Stačí jen lokálně,“ naznačuje své ambice. Babayeva, která pracuje na Fakultě elektrotechnické (FEL) ČVUT na problematice počítačového vidění, se totiž intenzivně zabývá problematikou technického vzdělávání. Ve volném čase pracuje v dobrovolnické skupině wITches, v jejímž rámci ženy z IT oboru učí děti různým IT dovednostem.

„Byla bych ráda, kdyby děti pochopily, že technika není těžká, že to není nic strašného. Je pro mě důležité šířit, že v technice můžete něco dokázat, a že když jsem to dokázala já, vy to můžete dokázat také,“ naznačuje, že je velkou propagátorkou technických oborů. Ráda by k nim přilákala více dívek a žen, pracuje proto i ve skupině Women in Tech Fund. V ideálech ale mladé technické naděje mnohdy brzdí realita. Třeba projekt Jana Buchláka z Fakulty stavební, který se zabývá vývojem plovoucích ponorných železobetonových mol nadnášených vzduchovým vakem.

V ideálech mladé technické naděje mnohdy brzdí realita. Třeba projekt Jana Buchláka z Fakulty stavební, který se zabývá vývojem plovoucích ponorných železobetonových mol nadnášených vzduchovým vakem.

Jejich výhodou oproti současným molům je, že je lze při povodni ponořit na dno, aby nebránily volnému průtoku řeky. Projekt se jeví technicky i finančně proveditelný, svým charakterem se však vymyká běžným úředním kolonkám, a proto bude náročné získat pro něj patřičná povolení. S vizionářským nápadem přišli i čtyři čerství absolventi Fakulty stavební Lucie Stupková, Jakub Volf, Jakub Starosta a Radek Benetka. Společně pracují na projektu automatického robotického čističe staveniště, s nímž vyhráli mezinárodní soutěž „Představte si svět stavebnictví zítřka“ pořádanou firmou VINCI Construction.

„Náš automatický čistič staveniště funguje v podstatě jako běžný domácí robotický vysavač, je ale nadupaný technologiemi, aby přežil prostředí na stavbě,“ vysvětluje Starosta. Stejně jako u plovoucích mol, která lze potopit, i v případě robotického čističe stavenišť se mladí vědci nejvíce nebojí technických překážek, ale byrokracie.

„V současnosti je legislativně asi nereálné, aby prošlo schválení robota, který by se pohyboval mezi lidmi na stavbě,“ domnívá se Benetka. Potíže mohou být i s financováním projektu. „Úklid na stavbě je velmi levný a náš prototyp naopak velmi drahý. Až se ale automatizace ve stavebnictví více rozvine, mohl by náš projekt uspět,“ říká Benetka.

Autonomní vozidlo a umělá inteligence

Někteří z technických talentů možná i proto míří se svými projekty směrem, který je v praxi snáze uplatnitelný. „Nevidím se na cestě nějakého výzkumníka, chtěl bych tvořit startupy, které využívají a vytvářejí technologie, jež mohou měnit svět, vytvářet nové oblasti a pomáhat lidem,“ přiznává Adam Zvada, 25letý student Fakulty informačních technologií (FIT). K této cestě ho přivedla nehoda na skateboardu – na střední škole v USA si zlomil nohu, při rekonvalescenci se začal více zajímat o programování a už u toho zůstal.

„Skateboard už jsem neřešil,“ směje se. Startupy ho baví, jeden i založil. Vyvíjí v něm aplikaci Fuzee, jež funguje jako navigace propojující různé způsoby dopravy. „Aktuálně dovedeme kombinovat MHD a bikesharing Rekola, ale máme už i prototyp s integrací Uberu,“ vysvětluje, jak jeho aplikace usnadní cestování městem. O dopravu se zajímá i Martin Koryťák z FEL ČVUT.

Práce Martina Koryťáka z FEL ČVUT mu zatím vynesla stipendium od společnosti Valeo, která se zabývá vývojem chytrých senzorů do vozidel a autonomním vozidlem. Tomáš Stanovčák z Fakulty informačních technologií pak se spolužákem Janem Šafaříkem pracují v oblasti umělé inteligence.

„Chtěl jsem se zabývat optimálním plánováním dopravy a vzešla z toho potřeba dobře předpovídat rychlosti vozidel na silnicích. Predikcí rychlosti jsem se zabýval v bakalářské práci, kde jsme vytvořili algoritmus, který dovede předpovídat rychlosti vozidel na základě leteckých snímků silnic a jejich okolí,“ shrnuje v kostce Koryťák svůj záměr. Jeho práce mu zatím vynesla stipendium od společnosti Valeo, která se zabývá vývojem chytrých senzorů do vozidel a autonomním vozidlem.

Mladý Tomáš Stanovčák z FIT pak se spolužákem Janem Šafaříkem pracují v oblasti umělé inteligence. Založili startup WaldoBot, ve kterém připravují chatboty na míru. „Prošli jsme si několika programy pro startupy, jako je Podnikni to! a Google Academy, které nám pomohly zformovat náš produkt, abychom jej mohli nabízet klientům a pomáhali jim šetřit lidské a finanční zdroje a čas,“ popisuje dosavadní postup mladý student a podnikatel.

A dodává, že o zaměření rozhodla náhoda: „Snažili jsme se dopsat na jedno z klientských center, jejich reakce ale přicházela s velkým časovým zpožděním. Takže jsme se rozhodli tento problém trochu více prozkoumat a řešit. Narazili jsme na chatboty, o které jsme se začali více zajímat,“ popisuje původní pohnutky.

Radioaktivní odpad

S podnikavými studenty jsme se setkali i v Ostravě na Vysoké škole báňské, kde jsme si povídali s devíti technickými nadějemi, z nichž většina klade velký důraz na úzkou spolupráci s praxí. Jedním z nich je 26letý Michal Faltejsek, který se mimo jiné věnuje i tématu chytrých měst. „Zabývám se třeba tím, jak využít digitalizace majetku, jak propojit 3D modely budov, ale i měst s informační databází, aby tyto informace bylo možné efektivně využít například pro správu majetku, komunikaci s občany nebo pro samosprávu města,“ vysvětluje Faltejsek.

Jak říká, rád by částečně zůstal ve vědě, ale chce své poznatky aplikovat i v praxi. „Se dvěma kolegy jsme již založili společnost Urbido, což je webová aplikace pro města, která jim má pomoct chytře spravovat majetek a město samé efektivně provozovat,“ říká Faltejsek.

Markéta Camfrlová zkoumá hydrogeologické a transportní procesy v hlubinném úložišti radioaktivních odpadů. Pro Českou republiku je to aktuální téma, protože se právě vybírá lokalita úložiště radioaktivního odpadu.

Další vědkyní, jejíž bádání má konkrétní praktické využití, je Markéta Camfrlová, která zkoumá hydrogeologické a transportní procesy v hlubinném úložišti radioaktivních odpadů. Pro Českou republiku je to aktuální téma, protože se právě vybírá lokalita úložiště radioaktivního odpadu. „Momentálně máme devět kandidátských lokalit, během deseti let bychom měli vybrat jednu primární a jednu záložní variantu. Dělám matematické modely hlubinných úložišť, jež mají být co nejpodobnější devíti kandidátským lokalitám,“ říká Camfrlová.

Osmadvacetiletý Ondřej Hilšer se zabývá přípravou jemnozrnných materiálů až nanomateriálů s využitím vícenásobné plastické deformace. Lidsky řečeno, zkoumá, jak vytvořit materiály s nadstandardními vlastnostmi. Uplatnit se mohou v autoprůmyslu i jinde: „Hořčíkové slitiny se výborně uplatní i v medicíně, protože mají skvělou biokompatibilitu s lidským organismem,“ říká Hilšer.

V neratovické Spolaně mohou být vděčni Janě Fojtáškové. Továrna totiž vyrábí kaprolaktam, základní surovinu pro výrobu silonu, nylonu či perlonu. Při jeho rafinaci se ale dnes používají chlorovaná organická rozpouštědla, což je podle nařízení Evropské unie REACH zakázáno. Tým, v němž byla i Fojtášková, dostal za úkol nahradit tato rozpouštědla něčím jiným. „To se nám povedlo a vynález momentálně patentujeme,“ říká mladá vědkyně.

Slušná obživa

Že je vzdělání, i když jsou veřejné vysoké školy pro naše studenty zdarma, finančně náročnou záležitostí, se shodnou téměř všichni zúčastnění. A také, že finančně náročná je i vědecká činnost. Vědou se ale dá podle mnohých slušně uživit, i když záleží na tom, čemu se věnujete. Důkazy přinesla brněnská skupina talentů z Vysokého učení technického.

Že je vzdělání, i když jsou veřejné vysoké školy pro naše studenty zdarma, finančně náročnou záležitostí, se shodnou téměř všichni zúčastnění. A také, že finančně náročná je i vědecká činnost. Vědou se ale dá podle mnohých slušně uživit, i když záleží na tom, čemu se věnujete.

Například architekt Norbert Obršál, který se ve svém aktuálním doktorském studiu věnuje problematice územních plánů a takzvaného decentralizovaného urbanismu, říká, že v architektuře pro vědu moc místa není: „Nelze tu pracovat s takovými daty jako v jiných technických oborech, což výzkum omezuje. Máme s kamarády ateliér, který nás živí, a výzkum je pro mě takový odpočinek od praxe,“ naznačuje poměry v tomto méně typickém technickém oboru.

„To, čím se zabývám, takovou trochu anarchistickou vizí územního plánování, by si nejspíš jako výzkum nikdo z komerční praxe neobjednal,“ dodává. I tak je pro něho studium důležité, a prý proto, aby mohlo jeho studio uspět třeba i v zahraničí. „Pokud chcete uspět, musíte mít nějaké myšlenky a přispívat do mezinárodní diskuse, což by se, kdybychom tu stavěli jen domy a nemocnice, asi nestalo,“ říká architekt, jehož ateliér m2au stojí například za návrhem nově budovaného Chirurgického centra Fakultní nemocnice v Hradci Králové.

Propojení s praxí ho baví i v rámci jeho působení na fakultě. „Nebaví mě studentům zadávat práci pro práci. V praxi se setkáváme se starosty měst a obcí a s těmi se snažím domlouvat spolupráci, aby studentské výstupy řešily třeba jejich konkrétní problémy. Například obec s 1500 obyvateli, která má ve vlastnictví dvě nemovitosti, si nemůže dovolit najmout ateliér, aby jí zpracoval třeba studii na realizaci domova pro seniory,“ naznačuje, jak se snaží povzbudit a využít talent budoucích architektů.

Kombinace oborů a světů

Na propojení vědy a praxe sází i 28letá Tereza Brožová, která působí na Fakultě strojního inženýrství v laboratoři přenosu tepla a proudění. Její pracoviště patří k úzce provázaným především s průmyslovou praxí, a tak se zde věnují výuce především v doktorských studijních programech. Brožová pracuje v týmu, který vyvíjí výměníky tepla z polymerních dutých vláken. Ty mají nahradit výměníky, tedy třeba chladiče běžně konstruované z kovů.

Markéta Tesařová. která působí v laboratoři rentgenové počítačové tomografie na CEITEC VUT, patří ke studentům, kteří ve své práci kombinují různé obory a světy. Coby technička se zabývá zobrazováním měkkých tkání a v podstatě dodává data přírodovědcům a lékařům. Pracuje třeba s myšími embryi nebo nejnověji s mloky.

„Aktuálně je jedním z našich cílů vyvinout plastový chladič do auta,“ vysvětluje, že na tomto projektu pracuje laboratoř s partnerem z komerční praxe, který se zabývá výrobou tradičních automobilových chladičů. Nadšeně vysvětluje, že i když se může plastový chladič zdát na první pohled nesmysl, při vhodné konstrukci se podaří eliminovat nedostatky v podobě horší tepelné vodivosti plastů a převládnou výhody jako nízká hmotnost, libovolná tvarovatelnost nebo energeticky mnohem méně náročná výroba.

Takový plastový automobilový chladič by mohl být až o 20 procent lehčí než běžný chladič hliníkový. To je například hodně žádané v motoristickém sportu, kde hraje roli mnohdy každý gram. „Průmysl si u nás objednává výzkum a vývoj. Chladič není zdaleka jediná záležitost, kterou vyvíjíme, a ten partner není náš jediný. Samozřejmě máme i výzkum financovaný z grantů,“ naznačuje, že financování se dělí, převahu má ale nejspíš průmysl. Ten z většiny financuje také další pracoviště, a to laboratoř rentgenové počítačové tomografie na CEITEC VUT, kde působí Markéta Tesařová.

„Děláme hodně nedestruktivní analýzy pro firmy. Výsledky mnohdy přímo ovlivňují jejich výrobu, takže jsou ochotné takové analýzy patřičně zaplatit,“ vysvětluje Tesařová. Ji samotnou to ale táhne více k vědě. Patří totiž k dalším studentům, kteří ve své práci kombinují různé obory a světy. Coby technička se zabývá zobrazováním měkkých tkání a v podstatě dodává data přírodovědcům a lékařům. Pracuje třeba s myšími embryi nebo nejnověji s mloky.

Čistě vědecké zaměření

Ve spolupráci se skupinou biologů z Karolinska Institutet ve Stockholmu pracuje na výzkumu regenerativních schopností mloků. Ti jsou totiž známi tím, že když přijdou o končetinu, doroste jim. Jak tento mechanismus funguje, ale dodnes nevíme, Tesařová a švédský tým například mapují, jak vypadají buňky a jejich množství v různých fázích dorůstání končetin malého obojživelníka.

„Baví mě i to, jak hledáme inspiraci v přírodě. Pokud existují mechanismy, které příroda umí, jako třeba měnit barvy, proč se snažit vymýšlet materiál, který bude měnit barvy, úplně od začátku, když se můžeme podívat, jak to funguje v přírodě, a zkusit vyjít z toho,“ říká Tesařová. Zdá se, že u vědecké kariéry zůstane.

Čistě vědecky je zaměřen i Jan Mašek z Fakulty stavební VUT. Tvrdí o sobě, že není stavař, zabývá se totiž metodou pro zjednodušení počítačových simulací spolehlivosti konstrukcí.

„Nemám jeden konkrétní cíl něco dokázat, udělat. Ale líbí se mi ta dlouhá cesta, kdy lze současné metody neustále vylepšovat a zefektivňovat. Biologický a technický pokrok jdou ruku v ruce. Čím lepší jsou zobrazovací metody, tím biologové dovedou jít více do hloubky a mají zase větší požadavky na technický směr,“ popisuje, že ji baví tento aspekt výzkumu. Čistě vědecky je zaměřen i Jan Mašek z Fakulty stavební VUT. Tvrdí o sobě, že není stavař, zabývá se totiž metodou pro zjednodušení počítačových simulací spolehlivosti konstrukcí.

„To se dá snadno napasovat na stavební konstrukce,“ vysvětluje Mašek, proč se této víceméně matematické disciplíně věnuje na stavební fakultě. Metoda, kterou spolu s kolegy vyvíjí, má ušetřit při simulacích spolehlivosti konstrukcí spoustu strojového času nebo může přinést za daný čas mnohem přesnější výsledky. „Děláme jen základní výzkum,“ naznačuje, že jsou jeho pracoviště i kariéra závislé jen na financování této oblasti, a tudíž na veřejných zdrojích – typicky grantech.

„Grant například z GAČR můžete získat třeba na tři roky, to pak víte, že po tu dobu budete nějak placeni, jenže to je veškerá vaše perspektiva. Zkušenost ukazuje, že se i příště podaří nějaký další grant sehnat a můžete pokračovat. Ale nastává taková diskomfortní situace, kdy žádáte o hypotéku a máte doložit svou pevnou složku platu, která je zlomkem skutečného příjmu,“ vysvětluje Mašek, v čem nemá vědec jednoduchou situaci. Podle něho se ale i v základním výzkumu dá solidně uživit.

Vědecká kariéra

Vědě se chce věnovat i dvojice talentů z pražské Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Studentovi Lukáši Pekárkovi je teprve 23 let, už má ale našlápnuto k solidní vědecké kariéře. Již předloni získal cenu ministra školství, když zaujal tím, že zavedl postupy pro purifikaci virových strukturních proteinů. Přeloženo do běžné řeči, díky tomu se snadněji a levněji dají testovat různá léčiva, například proti viru HIV nebo Dengue viru, na kterém Pekárek pracuje.

Pořádně rozjetou vědeckou kariéru má absolvent Fakulty chemicko-inženýrské Marek Lanč, který zkoumá nové membránové materiály pro separaci směsí plynů a par

„Už v bakalářské práci jsem se věnoval proteinu, který tvoří nejvnitřnější část viru. Ta když nevznikne, nevznikne ani virus samotný, takže kdyby se nám podařilo zablokovat tento krok při vzniku viru, máme vyhráno,“ vysvětluje Pekárek, který se před pár týdny vrátil z několikaměsíční stáže v Singapuru. Letos bude končit magisterské studium, ale ve vědecké kariéře chce pokračovat, „musím přece dodělat svou práci na Dengue viru“. Když se ho ptáme na další vědecké cíle, směje se a s nadsázkou říká: „Nobelovka by byla fajn.“

Pořádně rozjetou vědeckou kariéru má absolvent Fakulty chemicko-inženýrské Marek Lanč, který zkoumá nové membránové materiály pro separaci směsí plynů a par. „Kdybych měl popsat svou každodenní práci, vezmu vzorek polymeru, který vyvíjíme ve spolupráci se dvěma vědeckými skupinami v Británii, nechám do něj vstupovat jeden z mnoha plynů a zjišťuji, jak rychle a kolik ho prochází. Praktickým využitím membránové separace plynů je třeba separace oxidu uhličitého od metanu. To je využitelné v bioplynkách, kde potřebují malou jednotku, jež od sebe plyny oddělí,“ vysvětluje Lanč.

Zahraniční zkušenosti

On sám je příkladem, že věda se nemusí dělat jen na univerzitě, ale i v privátní sféře. Loni v říjnu dodělal doktorát a nyní působí na VŠCHT jako odborný asistent, vede diplomovou práci a zároveň jezdí na pár dní pomáhat do Vídně startupu, který se snaží ve spolupráci s Technickou univerzitou ve Vídni separovat oxid uhličitý z krve. Stejně jako ostatní vrstevníci, kteří to již v mladém věku dotáhli ve vědě daleko, Lanč potvrzuje, že bez zahraničních zkušeností vědu na špičkové úrovni dělat nejde.

Zahraniční zkušenosti jsou častým tématem diskuse. Jejich import do České republiky je podle technických talentů velmi důležitý.

„Strávil jsem půl roku v Itálii, pět měsíců v Nizozemsku, byl jsem chvíli i na Tchaj-wanu. Vždy jsem ale měl tendenci se vrátit. Ve vědě je každopádně nutnost alespoň rok dva strávit v zahraničí, aby člověk po návratu trochu oživil to naše malé vědecké jezírko. Protože nejhorší věc, která je tu na univerzitách, je totální akademický inbreeding, tedy, že celý život působíte jen v jedné skupině vědců, kde se z absolventů postupně stávají profesoři. To nic nového vědě nepřinese,“ tvrdí Lanč.

Zahraniční zkušenosti jsou dalším častým tématem diskuse. Jejich import do České republiky je podle technických talentů velmi důležitý.Trefně to shrnuje například Jindřich Ráftl z ČVUT: „Zahraniční zkušenost mám, ale jsem rád tady, protože si myslím, že je důležité věci, co se člověk venku naučí, nosit domů a věnovat se osvětě.“

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.