Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Mudžáhedíni a Ukrajina aneb Revoluce zdvihá ode dna kal

Afghánistán

  14:12

Média věnují málo pozornosti militantním bojůvkám v řadách ukrajinských povstalců. A bojůvky se radikalizují stále víc, varuje Jan Schneider.

Demonstranti útočící 20. ledna v Kyjevě na policii molotovovými koktejly. foto: © ReutersČeská pozice

KOMENTÁŘ Jana Schneidera / Situace na Ukrajině kulminuje. Povstalci začali hledat reálný názorový průnik s vládou. Rýsuje se, že budou propuštěni protivládní demonstranti a zrušeny zákony namířené proti manifestacím odporu vůči vládě. Co k tomu vedlo?

Když opotřebovávací taktika vlády začala slavit úspěch a demonstrace viditelně slábly, opozice přidala na asertivitě. Se zvyšujícím se tlakem však stoupala i neovladatelnost militantních aktivistů, radikálů a extremistů (Společná věc, Pravý sektor, Ukrajinská povstalecká armáda). Tato uskupení extrapolují původně proevropské motivy povstalců do absurdních, krajně nacionalistických (a tudíž vysloveně protievropských) podob. Do takových extrémů, od nichž se představitelé opozice (Vitalij Kličko, Arsenij Jaceňuk a Oleh Ťahnybok) více či méně, ale distancovali. To je přivedlo zase blíže k jednání s vládou.

Kdo zpacifikuje militanty?

Zajímavé je, jak málo pozornosti média věnují existenci a charakteru těchto extremistických povstaleckých bojůvek. Na některých televizních záběrech je však vidět často profesionální výstroj některých jejích členů, z taktiky jejich útoků lze neomylně poznat výcvik. Do té doby, dokud pomáhali pouze rozdmýchávat protesty, tvořili s demonstranty zdánlivě homogenní dav. Pak se však utrhli ze řetězu. Meze svého vlivu si vyzkoušel i Vitalij Kličko.

Bojůvky obsazují ministerstva, dávají se do přímé konfrontace s policií. To opravdu není chování „amatérských“ demonstrantů.Bojůvky se však radikalizují stále víc. Obsazují ministerstva, dávají se do přímé konfrontace s policií. To opravdu není chování „amatérských“ demonstrantů. Je pozoruhodné, jaké všechny metody (včetně smrtelně nebezpečných „molotovových koktejlů“) dokážou jistá média mlčky zkousnout v rámci „boje za demokracii“ v jiné zemi. Soudím, že molotovovy koktejly použité u nich doma by byly nazvány „zbraněmi teroristickými“.

Opoziční ukrajinští představitelé si pravděpodobně s velkou naléhavostí uvědomili, že jednou z prvních akcí, kterou by museli podniknout, kdyby přijali podíl na moci (či dokonce odpovědnost úplnou, kterou verbálně požadují), by byl ostrý zásah, jímž by museli nejprve zpacifikovat tyto militanty, aby mohli skutečně vládnout. Jejich odmítnutí participovat na vládní moci proto lze vykládat i z tohoto úhlu pohledu.

Opoziční předáci možná dokonce manévrují v očekávání situace, kdy vláda z nezbytí vyhlásí výjimečný stav, aby militantní bojůvky tvrdě ztrestala. Vláda by tak na svá bedra vzala ještě jeden hřích, což už by na jejím osudu vůbec nic neměnilo. Pomohla by tím opozici převzít moc v klidnější situaci, a mohla by si tak dokonce vysloužit odchod takřka „středem“.

Podporuje Západ revoluci?

Revolucionáři a revoluční myšlenky od dob Leninových „tradičně“ přicházejí na Východ ze ZápaduAsi není pochyb o tom, že Západ podporuje revoluci. Revolucionáři a revoluční myšlenky od dob Leninových „tradičně“ přicházejí na Východ ze Západu. Podpora současné „revoluce“ Západem proto není ničím překvapivým. Nejde přitom o nic jiného než o boj o oblast vlivu maskovaný hladkými řečmi. Je to vzdáleně podobná situace, jako kdyby třeba Rusko podporovalo mexické povstalce, kteří by chtěli Mexiko včlenit do Společnosti nezávislých států (SNS).

Ideologický pohled je vždy dobré doplnit pohledem hrubě materiálním. Například: Kdo si může dovolit jen tak se zvednout, jet do Kyjeva a tam trávit týdny vartováním na náměstí? Kdo ty davy krmí, napájí? Jistě, existuje rozsáhlá humanitární pomoc z vlastních zdrojů, existuje však i ta zvenčí. Proto se různé nevládní organizace vztekají, že se musejí nyní oficiálně nazývat „cizími agenturami“, protože tu zahraniční pomoc skutečně přijímají. Přitom za normální situace by to nebylo nic znervózňujícího, otevřeně deklarovat, že organizace přijímá prostředky ze zahraničí. Není to nelegální a související legislativní úpravy označení organizací jsou ve světě celkem běžné.

Potřebuje Ukrajina revoluci?

„Hybatelé změn“ se zastaví, až sami budou chtít. Zastávka „demokracie“ se nekoná, protože to všechno již běží samospádem.Otázka dne zní: Potřebuje Ukrajina revoluci? Na území bývalého SSSR nepostrádá velkou pikantnost, ba co více, týká se téměř ústřední zkušenosti novodobých dějin. Když je nespokojenost a změny jdou pomalu nebo vůbec, zatopí se pod kotlem a zvýší se tlak. Změny se zrychlí, ale tím se zvýší kinetická energie změn, jež je navíc živená prvotními úspěchy a nadšením. Kdy se to všechno ale zastaví? Nastává rychlé střízlivění, i na Ukrajině: „hybatelé změn“ se totiž zastaví, až sami budou chtít. Zastávka „demokracie“ se nekoná, protože to všechno již běží samospádem. Stalo se to i docela nedávno, kdy se vítězstvím rozparádění oranžoví revolucionáři velmi brzo pustili do sebe navzájem.

Ludvík Vaculík kdysi na konto komunismu řekl, že to není názor, ale styl chování, kdy člověk činy předbíhá své poznání, byť zprvu v dobrém úmyslu. Je to maximálně výstižné, už jenom když si vzpomeneme na to, jak se dělal kapitalismus u nás (ekonomové předběhli právníky). Proto není překvapením, že „komunistický“ modus operandi v posledních letech přichází z nečekané strany, zprava.

Je to ale přesně podle Chestertona, který tvrdí, že diktátor nikdy nepřichází stejnými dveřmi a ve stejném kabátě. Ano, jsou to typicky někteří neokonzervativci, kteří revolučním způsobem vyvážejí porůznu po světě své pojetí „lidských práv“, „svobody“ a podobných věcí – paradoxně do podobných lokalit, kam stalinisté kdysi vyváželi přímo „revoluci“. Oba importy byly v cílových lokalitách nežádané, oba exportéři právem dopadají stejně, například v Afghánistánu.

Tam si USA vycvičily mudžáhedíny. Sovětská vojska, pravda, v osmdesátých letech minulého století silně pozlobili, pak se ale mudžáhedíni zahryzli do ruky, která je živila, a hryžou dodnes, a pokoje nedají. Jsou vycvičení, umějí zacházet s moderními zbraňovými systémy – a těch je na černém trhu až příliš velká nabídka.

Velké prozření nastalo, když Kličko zavelel k ukončení násilí. Nestalo se vůbec nic.Něco podobného zřejmě nyní hrozí Ukrajině. Někdo vypustil džina z láhve. Možná zprvu v dobrém úmyslu, jak praví Vaculík. Vláda to asi nebyla, džin ponejprv kamarádil s demonstranty. Velké prozření nastalo, když Kličko zavelel k ukončení násilí. Nestalo se vůbec nic.

V ten okamžik možná naznal, proč řekl jeden moudrý muž, že revoluce zdvihá ode dna kal. A že se to právě nyní asi děje na Ukrajině. A uvědomuje si to jak vláda, tak ti opozičníci, kteří se ji chystají vystřídat. Toto společné poznání by mohlo jejich dalším skutkům dodat na moudrosti. Zasloužila by si to, Ukrajina ztrápená.

Autor: