Republikánský kongresman Dana Rohrabacher se během slyšení zahraničního výboru americké Sněmovny reprezentantů zeptal trojice předvolaných vládních úředníků na bazální otázku: Kolik americké daňové poplatníky ročně stojí angažmá USA pod Hindúkušem?
Zvláštní zmocněnec amerického ministerstva zahraničí pro Afghánistán a Pákistán James F. Dobbins se bezradně ohlédl po vedle sedícím představiteli vládní rozvojové agentury U.S.A.I.D Donaldu Samplerovi a po náměstkovi z Pentagonu zodpovědném za oblast Afghánistánu, Pákistánu a Střední Asie Michaelu Dumontovi. Finanční náklady ani jeden z nich vyčíslit nedokázal.
„Žádný z vás neví, kolik celkově utrácíme v Afghánistánu? Toto je slyšení o Afghánistánu. Můžete mi poskytnout alespoň nějaký odhad?“ zkoušel se kalifornský zákonodárce Rohrabacher dobrat alespoň přibližné částky. „Je nám líto, pane kongresmane,“ přerušil po chvilce trapné ticho v jednacím sále diplomat Dobbins.
Dana Rohrabacher se podílel na formulaci „Reaganovy doktríny“, v jejímž rámci USA popodporovaly protikomunistické guerilly od Nikaraguy až po Afghánistán
Tím však útrapy pro něho a jeho kolegy neskočily. Rohrabacher se totiž začal pídit i po tom, kolik amerických vojáků v Afghánistánu za uplynulých dvanáct měsíců padlo, respektive bylo raněno. Nikdo to opět nevěděl, představitel Pentagonu Dumont pouze slíbil číslo dohledat. „A to máme věřit, že máte plán, dle nějž to v Afghánistánu nějak dobře dopadne? Ježkovy oči!“ dobíral si zaskočené úředníky rozčarovaný Rohrabacher, který o afghánských poměrech leccos ví z osobní zkušenosti.
Jak je snadné nachytat experty
Libertariánského surfaře (jeden z mála republikánů v Kongresu, který souhlasí s legalizací marihuany) si do Bílého domu přivedl zesnulý exprezident USA Ronald Reagan, aby bývalému kalifornskému guvernérovi psal prezidentské projevy. Rohrabacher se tak podílel na formulaci „Reaganovy doktríny“, v jejímž rámci USA podporovaly protikomunistické guerilly od Nikaraguy až po Afghánistán.
Na konci Reaganova druhého funkčního období – v roce 1988 – Dana Rohrabacher úspěšně kandidoval do Sněmovny reprezentantů, ještě než se však ujal mandátu, odjel pozdravit „své“ mudžahedíny na bojiště u Džalálábádu. Rohrabacherův zájem o Afghánistán však neopadl ani po sovětské porážce. Aktivně prosazoval návrat afghánského krále Záhira Šáha z exilu coby sjednotitele země a zprvu nelámal hůl ani nad Tálibánem, který zemi vrátil jakousi stabilitu.
Když se mu však v září 2001 donesla zpráva o atentátu na někdejšího vůdce protisovětského odporu Ahmada Šáha Masúda, dohodl si hned nazítří schůzku v Bílém domě, aby varoval, že jde o předzvěst něčeho většího. To už se ale psalo 11. září... V následujících týdnech vzal Pentagon zavděk alespoň jeho seznamem satelitních telefonních čísel na předáky protitálibánské Severní aliance.
Vládní úředníci předvolaní na kongresové slyšení o Afghánistánu od něho proto nyní mohli čekat záludnější dotazy. Nakonec je nachytal na těch snad nejzákladnějších otázkách, jaké by napadly i zcela nezasvěceného zvoleného zástupce amerických občanů a daňových poplatníků.
