To, že společnost ČEZ hledá hlavního dodavatele pro dostavbu jaderné elektrárny v Temelíně a že tento tendr má teď výrazné zpoždění, je dobře známý fakt. Trochu stranou pozornosti ale zůstává, že ČEZ před časem začal v jiném výběrovém řízení oficiálně hledat také finančního partnera, který by společně s ním do dvou nových temelínských bloků investoval, a fakticky se tak stal jejich spolumajitelem. ČEZ předpokládá, že se k hledání finančního partnera ještě vrátí.
Zatímco v dodavatelském tendru spolu soupeřili Francouzi (později vyřazení), Rusové a Američané, o potenciálním kapitálovém vstupu do projektu se mluvilo pouze v případě Francouzů a Rusů. Rozhodně ale ne v případě americko-japonské společnosti Westinghouse, která se vždy hlásila k tomu, že je klasickým dodavatelem – technologickou firmou, která sama elektrárny neprovozuje.
Pro část pozorovatelů má dnes v tomto ohledu Westinghouse stále nevýhodu, protože jeho zbývající soupeř z temelínského tendru – ruský Rosatom – by následně mohl přivést i finančního investora z řad dalších ruských státních firem. Otázkou zůstává, zda by to bylo politicky únosné, ale vzhledem k obrovské finanční zátěži rozšiřování Temelína (zhruba 250 miliard korun) by se skupině ČEZ finanční partner hodit mohl.
Poslední týdny nicméně mění naši představu o Westinghousu. Z Velké Británie totiž prostřednictvím listu Financial Times, agentury Reuters a dalších médií unikají zprávy, že by se Westinghouse mohl vlastnicky zapojit do konsorcia NuGen, které hodlá provozovat nové jaderné bloky v Sellafieldu na severozápadním pobřeží Anglie. Jistě, bylo by předčasné z toho dělat dalekosáhlé závěry ohledně Temelína, když ani nevíme, jak to dopadne v Anglii. Ale je jasné, že všichni, kdo se zabývají rozšířením jihočeské elektrárny, by zbystřit pozornost měli.
Britský průkopník
Velká Británie je v mnoha ohledech považována za průkopnickou zemi, pokud jde o další vývoj jaderné energetiky v Evropské unii. Zavedla totiž systém garantovaných výkupních cen elektřiny z jaderných bloků, bez něhož se investoři nechtějí v podmínkách dotacemi pokřiveného evropského trhu do dalších projektů pouštět. Celá kontinentální Evropa sleduje, zda to bude na britských ostrovech fungovat – zda se Londýn nějak rozumně dohodne s investory a zda mu to projde v Bruselu. Ve Spojeném království jsou momentálně ve hře tři potenciální stavitelé elektráren – francouzská společnost EDF, japonská firma Hitachi a právě zmíněné konsorcium NuGen.
Zatím byla v centru pozornosti EDF a její projekt v elektrárně Hinkley Point. Připomeňme, že i v Temelíně jsme dříve registrovali zájem o nalákání této firmy, většinově ovládané francouzským státem, do pozice finančního partnera. Takové naděje ale definitivě vyprchaly, když ČEZ vyřadil z dodavatelského tendru francouzskou Arevu. Že by Francouzi financovali jiné než zase francouzské reaktory? Tak to v zemi galského kohouta nechodí.
S Francouzi mají problém i Britové. Příliš vysoké požadavky EDF, pokud jde o výši garancí a jejich časový horizont, protahují jednání donekonečna.S Francouzi ale mají problém i Britové. Příliš vysoké požadavky EDF, pokud jde o výši garancí a jejich časový horizont, protahují jednání donekonečna. Nebo alespoň to tak prozatím vypadá…
O to více dávají Britové zjevně najevo, že by uvítali pokrok v dalších jednáních. Hitachi sice vypadá slibně, potíž je ale v tom, že by Japonci nejspíš stavěli vlastní reaktor, který ještě nemá licenci. A její udělení je otázkou řady let.
Pokud jde o konsorcium NuGen, tam to dosud vypadalo špatně. Po odchodu britské firmy SSE jsou v konsorciu napůl Španělé z Iberdroly a další Francouzi ze společnosti GDF Suez. Jenže na „místě činu“ v Sellafieldu zatím žádné velké činy nezaznamenali. Od přidělení stavebního místa konsorciu v roce 2009 tam ani žádné práce nezačaly. A Londýn se podle všeho rozhodl pohrozit – nejmenované zdroje v britských médiích pouštěly informace, že se v Sellafieldu chystá nové výběrové řízení na investora.
Mezitím ale vstupuje do hry Westinghouse – alespoň podle výše uvedených zdrojů. Američané už údajně vedou pokročilá jednání se Španěly o odkupu jejich podílu a rádi by získali i část francouzského podílu v konsorciu.
Britové, kteří chtějí oživit projekt, by aktivnější roli Westinghousu určitě uvítali. Pro Westinghouse by to zase byla vedle Temelína další šance vstoupit na evropský trh. A také snad možnost konečně začít stavět další moderní reaktor AP1000 někde jinde než v Číně a Spojených státech. Tím by se dala vysvětlit i zásadní změna v přístupu Westinghousu.
Bezpochyby hodně záleží na rozhodování v Japonsku, kde má Westinghouse mateřskou společnost Toshiba. Na jedné straně zaznívá, že japonské firmy se hrnou do staveb v zahraničí, když už po havárii ve Fukušimě necítí šance na nové reaktory doma. Podle Financial Times ale třeba právě šéf Toshiby Hisao Tanaka o jejích globálních jaderných ambicích pochybuje. Mohl by britský projekt přesvědčit i jeho?
