První výsledky srovnávacího měření výskytu znečišťujících látek v ovzduší mezi Ostravou a Mladou Boleslaví jsou na světě. Na finální vyhodnocení výzkumu včetně stanovení toho, zda jsou zdrojem znečištění především doprava, lokální topeniště nebo průmysl, si budeme muset ještě počkat. Přesto již nyní vychází najevo jedna důležitá věc: nejvíce rakovinotvorného aromatického uhlovodíku benzo(a)pyrenu, na nějž se výzkum mimo jiné zaměřil, se váže na prachové částice o velikosti 0,5 až jeden mikrometr (viz červený sloupec v grafech níže).
Problém je v tom, že stanice používané k měření ovzduší, jejichž prostřednictvím pak Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) varuje obyvatele před nepříznivou smogovou situací, jsou schopny obvykle zachytit jen mnohem větší částice o velikosti deseti (PM10), případně 2,5 mikrometru (PM2,5). Informace o menších, takzvaných nanočásticích, které pronikají mnohem hlouběji do plicních sklípků a transportují do nich rakovinotvorné látky, zůstávají lidem kvůli chybějícím přístrojům skryty.
ČHMÚ přitom požaduje po nadřízeném ministerstvu životního prostředí peníze na lepší vybavení již řadu let. Za minulého ministra Tomáše Chalupy (ODS) se ale rámci vládních škrtů dočkal opaku – snížení rozpočtu. Stanice proto musely místo modernizace a rozšíření palety sledovaných látek v ovzduší jejich počet v tichosti omezit, jak ČESKÁ POZICE již dříve informovala.
Výskyt benzo(a)pyrenu u jednotlivých velikostí prachových částic
Limit překročený o dva řády
První výsledky výzkumu provedeného v rámci projetku CENATOX podle očekávávní ukázaly, že mnohem více nebezpečného benzo(a)pyrenu bylo naměřeno v Ostravě. Maximální koncentrace karcinogenních polycyklických aromatických uhlovodíků, mezi něž patří benzo(a)pyren, tam během inverze dosahovaly více než 200 nanogramů na metr krychlový, bez inverze pak necelých 100 nanogramů, přičemž doporučený imisní limit Světové zdravotnické organizace (WHO) pro B(a)P je pouhý jeden nanogram (celoroční průměr).
Obě města si vědci nevybrali náhodou. V Ostravě se léta vedou spory, zda za nepříznivé ovzduší mohou pouze průmyslové podniky, mezi nimiž kraluje ArcelorMittal. V Mladé Boleslavi se zase předpokládá, že znečištění pochází především z intenzivní dopravy a lokálních topenišť v okolí.
Na měření polycyklických aromatických uhlovodíků, z nichž nejznámější a velmi rizikový je právě benzo(a)pyren, se vědci zaměřili proto, že tyto látky jsou silně karcinogenní. Vážou se na prachové částice a snadno se dostanou do plic i krevního oběhu. Dle nedávných průzkumů mohou poškozovat i lidskou DNA. Vznikají – stejně jako prachové částice – při spalování, ať už v motorech, továrnách či domovních kotlech.
Fakt, že politici nejsou schopni občanům zajistit přístroje, které by nebezpečné látky dokázaly jednoznačně odhalit a umožnily přijmout opatření k jejich eliminaci, není omluvitelný ani škrty v rozpočtu. V dlouhodobém horizontu se tato strategie nemusí finančně vyplatit. Náklady na léčbu rakoviny a dalších závažných chorob totiž nejsou zrovna zanedbatelné.
Co je CENATOX
Mezioborové Centrum excelence pro základní výzkum v nanotoxikologii (CENATOX) je sedmiletý projekt (2012 až 2018), který sdružuje šest českých odborných pracovišť na univerzitách i z Akademie věd ČR. Část projektu se týká sběru materiálu po znečištěných oblastech České republiky. Měření probíhalo vždy po dobu 14 dnů v zimě 2012 z ovzduší v Ostravě-Radvanicích, vedle závodu ArcelorMittal, a v zimě 2013 v Mladé Boleslavi na městském stadionu poblíž hlavní třídy zatížené automobilovou dopravou. Podmínky při imisních kampaních však nebyly úplně srovnatelné. V Ostravě bylo minus 25°C a inverze, v Mladé Boleslavi okolo nuly, bez inverze.
Vědci měli k dispozici přístroje, které zachytávaly i prachové částice menší než jeden mikrometr, tedy nanočástice. Po vyhodnocení všech výsledků ze všech sond, zohlednění směru větru a podobně bude jasné, kdo se jakou měrou podílí v těchto městech na znečištění ovzduší – zda je to průmysl, doprava či lokální topeniště. Odhalení těchto „viníků“ bude moci státní správě a politikům posloužit k tomu, aby usilovali o eliminaci těchto zdrojů. Velcí znečišťovatelé se již například nebudou moci vymlouvat, že jejich příspěvek k celkovému znečištění je marginální či nedokazatelný.
