Nikulin s žádostí o azyl v Česku neuspěl

Odevzdejte telefony a laptopy. Žádné fotoaparáty ani flash disky. Dostat se do přísně střeženého areálu pankrácké věznice má tvrdá pravidla. Speciální režim platil i během jednání Městského soudu v Praze, který v pátek 16. března rozhodoval o udělení humanitárního azylu pro jednoho z údajně nejhledanějších hackerů současnosti – Jevgenije Nikulina (30). Od říjnu 2016 se o něj perou USA i Rusko.

Zasedání soudu proběhlo přímo v budově pankrácké věznice. Kromě Nikulina s obhájcem mohli dovnitř jen zástupci ministerstva vnitra a malá skupinka předem nahlášených novinářů. Ačkoli byla v místnosti velká okna, kryly je závěsy, což místnost zahalilo do lehkého přítmí. Po celou dobu střežili jednání dva příslušníci Vězeňské služby. Další pozorovali dění zpoza proskleného okna ve dveřích do místnosti.

Nechte mě mluvit s klientem

Lehce po desáté hodině vězeňská eskorta přivedla Nikulina, vyhublého mladíka v černé mikině, a soudkyně Dana Černá zahájila líčení. Nikulinův obhájce Martin Sadílek se při něm snažil přesvědčit soud, že v případě vydání do USA, které už loni posvětily české soudy, hrozí jeho klientovi nelidské zacházení. Zejména upozorňoval na hrozící trest v maximální výši až 54 let. S touto možnou trestní sazbou se podle jeho slov seznámil Nikulin až krátce před loňským verdiktem českého soudu, což znemožnilo jeho efektivní obranu. Obhájce dále upozornil na politizaci kauzy. Podle něj jde o pokus, jak pomocí Nikulina dokázat neplatnost prezidentských voleb v USA. Zarážející je podle něj také nátlak vyšetřovatele FBI, který na dvou schůzkách v českém vězení vyzval Nikulina k doznání výměnou za benefity.

Justice USA chce Nikulina vydat, protože ho podezírá, že ukradl desítky milionů dat ze sociálních sítí LinkedIn a Formspring a webového úložiště Dropbox. Podle neoficiálních vyjádření by ale americké vyšetřovatele mohl přivést až na stopu ruských hackerů, kteří se před prezidentskými volbami v USA nabourali do e-mailů demokratů. S tímto útokem spojují tajné služby Kreml. Moskva ostatně požádala o Nikulinovo vydání ke stíhání rovněž. A to ve stejný den, kdy tak udělali Američané. V Rusku ho viní z krádeže přibližně 90 tisíc korun. Nikulin před soudy opakovaně uvedl, že s krádežemi dat po internetu nemá nic společného. A je připraven se obhájit i ve věci krádeže peněz, které už navíc v roce 2009 ruským úřadům vysvětlil. Proto se (na rozdíl od extradice do USA) nebrání vydání do Ruska. Advokát Sadílek také upozornil na skutečnost, že americká obvinění stojí pouze na místopřísežném prohlášení jednoho agenta FBI.

Během zasedání nebyla nouze o dramatické momenty. Jeden takový nastal, když Nikulin požádal, zda si smí promluvit s advokátem. „Klient mě žádá, jestli si se mnou může promluvit mimo zapnuté mikrofony,“ tlumočil jeho prosbu advokát Sadílek. Soudkyně však žádost zamítla.

Na tváři mladého Rusa, který je podle informací soudu sice v normálním zdravotním stavu, ale trpí ledvinovými kameny, bylo patrné napětí. Několikrát se sám pokusil zformulovat svoji obranu. Většinu času mu ale zabralo přemýšlení, jak na to.

Možná jsem přijel vypít pivo

Před vynesením verdiktu dala soudkyně Černá příležitost Nikulinovi promluvit. Ten se ale zmohl pouze na toto prohlášení: „Zřejmě jsem přijel do České republiky vypít pivo. A možná minerálku,“ aniž by bylo jasné, co tím chtěl říci. A přidal ještě jednu doušku: „Potvrzuji, že Miller (zřejmě agent FBI Jeffrey Miller – pozn. red.) nabízel. A možná to Miller nebyl. Neznám skutečné jméno toho člověka,“ dodal tichým hlasem.

To ale na soud nezabralo. Žalobu na ministerstvo vnitra kvůli azylu po třech hodinách soudkyně zamítla. „Bezprostřední a jedinou pohnutkou k podání žádosti byla snaha nebýt vydán. Jiný cíl jednání žalobce dle názoru soudu vysledovat nelze,“ uzavřela Černá. Dodala, že ačkoli byl v Česku od října 2016, o azyl požádal až letos. Proti rozhodnutí může podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Definitivní slovo ohledně Nikulinova vydání bude mít ministr spravedlnosti. Ten však nyní čeká, jak naloží Ústavní soud s Nikulinovou stížností proti verdiktu ohledně extradice.