Ve foyer ministerstva zemědělství panuje čilý ruch. Dnes je poslední den, kdy mohou potravinové banky žádat o dotace, a peníze letos potřebují víc než kdy dřív. V lednu vstoupil v účinnost nový právní předpis, který vyžaduje, aby velké supermarkety darovaly neprodané jídlo. V souvislosti s tím se očekává až desetinásobné zvýšení objemu jídla, které potravinové banky distribuují.
Dana Třísková, která na ministerstvu zemědělství vede oddělení potravinového řetězce, je i přes větší pracovní vytížení spokojená. Na stole jí právě přistála vůbec první data o plýtvání v rámci českého potravinového řetězce. Získat tento chybějící dílek mozaiky jí trvalo rok, i když zpráva zatím obsahuje pouze základní informace. Adam Podhola z organizace Zachraň jídlo tvrdí, že z pohledu nevládních organizací je právě nedostatek dat jedním z největších problémů. Ministerstvo zemědělství odhaduje, že objem darovaných potravin letos vzroste o více než 500 procent na deset tisíc tun. V reakci na tyto odhady ministerstvo zdvojnásobilo výši dotací na provoz na jeden milion korun a zvýšilo dotace na investice na 1,5 milionu.
Navzdory rostoucímu vytížení má dobrou náladu i ředitelka České federace potravinových bank Veronika Láchová, i když připouští, že není jasné, kolik jídla teď vlastně do bank zamíří. „Většina supermarketů se problémem začala zabývat až poté, co nová legislativa vstoupila v účinnost,“ říká. „V současnosti je objem potravin asi dvakrát až třikrát vyšší, ale očekáváme, že ještě poroste s tím, jak si bude odvětví na nový systém zvykat.“
Věra Doušová z Potravinové banky pro Prahu a Středočeský kraj, což je zdaleka nejvytíženější pobočka v zemi, je nadšená už méně. Zatímco finanční prostředky od ministerstva zemědělství jsou „nedocenitelné“, provozní náklady loni stouply až na čtyři miliony korun. „Potravinové banky jsou stále závažným způsobem podfinancované,“ varuje.
Články řetězce
Podle zákona o potravinách a tabákových výrobcích musejí obchodní řetězce s prodejní plochou nad 400 metrů čtverečních darovat potravinovým bankám a neziskovým organizacím neprodejné potraviny, tedy například ty s poškozeným obalem nebo chybným označením. Vyhazování takových potravin může být potrestáno pokutou ve výši až deset milionů korun. Podobné normy platí ve Francii nebo v Itálii, kde se ročně vybere až sto tisíc tun potravin, z toho zhruba třetina přímo od supermarketů.
Podle údajů EU se každý rok zbytečně vyhodí zhruba 88 milionů tun jídla v hodnotě 143 miliard eur. Celá věc ale nemá jen finanční aspekt. Je třeba si uvědomit i obrovské environmentální a sociální dopady. Při výrobě potravin, které se vyhodí, se plýtvá vzácnými zdroji, které jsou nezbytné pro potravinovou bezpečnost rychle rostoucí světové populace. Cílem EU a OSN je snížit do roku 2030 plýtvání potravinami o 50 procent. Aktivisté a potravinové banky naznačují, že takový cíl může být až příliš ambiciózní.
Nejproblematičtějším článkem jsou domácnosti, které se na plýtvání jídlem v EU podílí až z 53 procent. Průměrný Čech ročně spotřebuje asi 785 kilogramů a vyhodí až 200 kilogramů potravin. |
Nejproblematičtějším článkem jsou domácnosti, které se na plýtvání jídlem v EU podílí až z 53 procent. Průměrný Čech ročně spotřebuje asi 785 kilogramů a vyhodí až 200 kilogramů potravin. Vzdělávat veřejnost a zvyšovat povědomí o problematice je sice důležité, není však možné vydávat zákony postihující to, že někdo nechal v míse shnít ovoce. Nová legislativa se tedy zaměřuje na velké prodejce, kteří stojí v centru potravního řetězce propojujícího zemědělce a spotřebitele a kteří mají díky svému dominantnímu postavení dostatečnou tržní sílu ke změně situace.
Na zákon o potravinách už byla podána stížnost a spor míří před Ústavní soud. V čele odpůrců zákona stojí Ivo Valenta, senátor a miliardář, který vlastní sázkovou společnost Synot a mediální tituly v Česku a na Slovensku, včetně kontroverzního populistického webu Parlamentní listy. Odpůrci normy tvrdí, že povinnost supermarketů darovat neprodané potraviny vlastně znamená uplatnění principu vyvlastnění. Na žádost o komentář Ivo Valenta nereagoval. „Teoreticky na tom něco je,“ říká Láchová.
„Ale duch zákona je zjevně jiný a dává supermarketům prostor, aby požadavek odmítly.“ Málokdo se však výsledku sporu obává. I kdyby soud normu zrušil, většina zainteresovaných se domnívá, že prodejci by v praxi darování neprodaných potravin pokračovali. „Zatím jsme dostali jen pozitivní zpětnou vazbu,“ říká Třísková.
Šťastní zákazníci
Tesco patří mezi průkopníky a rádo se staví do pozice lídra hnutí proti plýtvání. Britská skupina už nějakou dobu neprodejné potraviny potravinovým bankám předává a nedávno začala také zveřejňovat vlastní údaje o plýtvání potravinami. „Hlavní účel právních předpisů je jistě dobře míněný a může pomoci v boji proti chudobě a proti plýtvání potravinami, z čehož se stává problém na globální úrovni,“ říká Martin Kuruc, představitel Tesca pro Česko a Slovensko.
Aktivisté se shodují, že supermarkety reagují pozitivně, i když některé mají potíže s přizpůsobováním svých systémů. Potravinové banky říkají, že obchodníci si velmi rádi nechávají poradit. |
Aktivisté se shodují, že supermarkety reagují pozitivně, i když některé mají potíže s přizpůsobováním svých systémů. Potravinové banky říkají, že obchodníci si velmi rádi nechávají poradit. Supermarkety mají pro svou snahu dobrou motivaci. Těžce na ně dopadají populistické nálady obcházející visegrádský region. Řetězce už musely čelit kritice za to, že ve východní části unie prodávají méně kvalitní potraviny. Jako většině zahraničních investorů je jim vyčítáno také vyvádění vysokých zisků z regionu a v souvislosti s tím nízké mzdy.
Některé stížnosti odrážejí ty v západní Evropě, předmětem obav je zejména obrovská moc, kterou mají supermarkety nad svými dodavateli. „Viděli jsme zemědělce, kteří zaorávali celá pole zeleniny zpět do země, protože to podle nich vyžadovaly standardy supermarketů,“ tvrdí Podhola. Farmáři říkají, že jsou nuceni absorbovat finanční ztráty.
Aktivista nový zákon o potravinách vítá, stejně jako snahu o zmírnění estetických požadavků na produkty, jehož příkladem může být iniciativa Tesca „Wonky veg“, v jejímž rámci supermarket prodává malé nebo podivně tvarované kusy zeleniny. Podhola ale zároveň trvá na tom, že by se dalo dělat i více: „V České republice stále chybějí data a další podklady potřebné k vytvoření dlouhodobé strategie. Zákon o potravinách je působivým politickým příběhem, který pomáhá supermarketům.“
Některé stížnosti odrážejí ty v západní Evropě, předmětem obav je zejména obrovská moc, kterou mají supermarkety nad svými dodavateli. |
Nová zpráva ministerstva zemědělství obsahující data o plýtvání je tak důležitým krokem. „Až bude zpráva, připravovaná na základě žádosti Evropské komise, za dva roky dokončena, umožní nová data vytvořit ucelenou strategii přístupu k problému a podpoří přípravu dalších právních předpisů,“ vysvětluje Třísková.
„Supermarkety mají největší tržní sílu,“ říká její kolegyně Irena Zelinková, „a bez potřebné legislativy je nemůžeme k ničemu přimět.“ Kuruc odmítl odpovědět na otázku, jestli Tesco doufá, že mu jeho iniciativy proti plýtvání potravinami mohou pomoci odolávat veřejným a politickým tlakům, kterým v současnosti supermarkety se zahraničními vlastníky čelí. Veřejná podpora by se přitom hodila i potravinovým bankám, naznačuje Láchová: „Existuje myšlenka, že darované jídlo je špatné jídlo. A naše práce není o rozdávání jídla líným lidem, ačkoli i to se nevyhnutelně stává.“
Život, nebo smrt
Vztahy s veřejností se s novým zákonem staly ještě důležitějšími, protože potravinové banky potřebují větší pomoc – jak od soukromých dárců, tak od státu. Podle Kuruce je nemožné odhadnout, o kolik více potravin Tesco na základě nových právních předpisů daruje, protože velkou otázkou je kapacita potravinových bank. „Tlak se zvýšil a potřebujeme více peněz,“ upozorňuje Láchová. Kvůli jejich nedostatku budou muset některé dary odmítat.
Změny ve financování ale dostávají spád. Kromě zvýšených dotací nabízených ministerstvem zemědělství se teď do tažení proti plýtvání potravinami zapojilo i ministerstvo životního prostředí s nabídkou dotací na investice. Potravinové banky jsou podle ministra Richarda Brabce schopny přijímat pouze část toho, co jim supermarkety a další instituce nabízejí. „Pomůžeme jim tedy postavit nebo rekonstruovat sklady a vybavit je,“ slibuje Brabec.
Změny ve financování ale dostávají spád. Kromě zvýšených dotací nabízených ministerstvem zemědělství se teď do tažení proti plýtvání potravinami zapojilo i ministerstvo životního prostředí s nabídkou dotací na investice. |
To sice pomůže, velkým problémem jsou ale také provozní náklady. Ministerstvo práce a sociálních věcí je třetím potenciálním aktérem, zatím to však vypadá, že se připojit nechce. „Měli by pomoci; sociální služby nejsou naší specializací. Ale oni se zapojit nechtějí,“ říká Třísková.
Tato neochota rezonuje napříč sektorem sociálních služeb. Potravinové banky říkají, že za současné legislativy v podstatě nelze darovat potraviny některým nejvíce ohroženým skupinám ve společnosti, například opuštěným dětem nebo seniorům v domovech. Podle Doušové ministerstvo „neuznává humanitární úsilí potravinových bank“.
„Instituce nejsou dost odvážné,“ stěžuje si Láchová. Obávají se problémů s hygienou, kvůli tomu ale podle ní nechávají na holičkách lidi, kteří sice přístup k potravinám mají, jenže ty nejsou příliš kvalitní: „Problematika hladu v Česku se netýká smrti hlady, ale kvality života.“
Jiní tvrdí, že problém vyžaduje ještě zásadnější změnu přístupu. „Diskuse v České republice se více než na prevenci plýtvání zaměřuje na přerozdělování potravin,“ všímá si Podhola. „Nikdo nechce mluvit o prevenci, protože to znamená produkovat méně potravin.“ To ale nevyhovuje supermarketům, zemědělcům ani vládě.
