Když měl bývalý německý kancléř Helmut Kohl dobrou náladu a rozpovídal se o svých politických začátcích, vzpomínal, jak v mládí se svými francouzskými přáteli vyvraceli na francouzsko-německé hranici hraniční závory.
Evropa byla pro Kohla srdeční záležitost a sjednocení Německa jen jednou etapou ke společné Evropě. Dnes projekt sjednocené Evropy bojuje o přežití a s Kohlem, který zemřel v pátek 16. června, odešel zástupce poválečné generace, pro niž byla evropská integrace životní náplní.
Touha po moci
Helmut Kohl se narodil 3. dubna 1930 v Ludwigshafenu do konzervativní katolické rodiny. Nízký věk ho zachránil před odchodem na frontu, navzdory tomu byl s druhou světovou válkou konfrontován jako člen skupiny školáků, kteří pomáhali po bombardování vyprošťovat mrtvé a zraněné nebo hasit požáry.
Touha po moci Kohla neopustila celý život a legendární jsou jeho arogantní výroky o politických protivnících a novinářích |
Na konci války sice prošel vojenským výcvikem, ale nasazen v ní nebyl. V posledních válečných měsících padl jeho bratr Walter, jenž mu byl vzorem, a zkušenosti z této doby Kohla formovaly. Vůdčí roli přebíral „Helle“, jak zněla jeho přezdívka, už ve škole, a bylo-li třeba i pěstmi. Touha po moci Kohla neopustila celý život a legendární jsou jeho arogantní výroky o politických protivnících a novinářích.
Po válce zakončil střední školu maturitou a přivydělával si na stavbě a benzínové pumpě. A když byla v roce 1949 založena Spolková republika Německo, měl dost peněz, aby si mohl koupit starší motocykl a pozvat na projížďku Hannelore Rennerovou, kterou si o jedenáct let později vzal.
Zájem o politiku
Již v průběhu školní docházky se Kohl stal členem Křesťanské unie (CDU) a její mládežnické organizace Junge Union. Politika ho nejen zajímala, ale chtěl ji i ovlivňovat, a proto se jí věnoval naplno. Účastnil se všech schůzí, vášnivě diskutoval a často byl v sále nejmladší.
Již v průběhu školní docházky se Kohl stal členem Křesťanské unie (CDU) a její mládežnické organizace Junge Union. Politika ho nejen zajímala, ale chtěl ji i ovlivňovat, a proto se jí věnoval naplno. |
V roce 1950 začal studovat právo a historii ve Frankfurtu nad Mohanem, ale o rok později přešel na Univerzitu v Heidelbergu. Studium zakončil v roce 1958 doktorátem a od té doby rád poučoval novináře, že ho mají oslovovat pan doktor Kohl. V 29 letech se stal nejmladším poslancem v zemském parlamentu Porýní-Falc a věnoval se modernizaci a industrializaci převážně zemědělské spolkové země.
V roce 1966 se stal předsedou zemské organizace CDU a za další tři roky ministerským předsedou Porýní-Falce. Kohlovi bylo pouhých 39 let a při nástupu do postu byl nejmladším západoněmeckým zemským otcem. Kohl prosadil reformy státní správy, sociálního systému a zdravotnictví a začal být spojován se schopností dotáhnout věci do konce.
Když v roce 1971 Kohl zvítězil v Porýní-Fali absolutní většinou ve volbách, začalo mít vedení CDU zájem, aby přešel ze zemské do celoněmecké politiky. CDU volby do Bundestagu v roce 1972 prohrála, čímž se Kohlovi otevřela cesta k vrcholnému postu předsedy Křesťanské unie. A za čtyři roky ji přivedl s 48,6 procenty k vítězství, nejlepšímu volebnímu výsledku CDU po druhé světové válce. Ani to mu však nestačilo k zisku absolutní většiny a ukončení sociálně-liberální koalice v čele s Helmutem Schmidtem.
Útoky médií
Kohl se stal šéfem opozice a čelil drsnému prostředí celoněmecké politiky. Média na něho často útočila kvůli jeho dialektu a provinčnímu chování. Ve srovnání s uhlazeným intelektuálem Schmidtem byla jeho neohrabanost vděčným cílem. A ani v křesťanských stranách CDU a CSU neušel sžíravé kritice.
Média na Kohla často útočila kvůli jeho dialektu a provinčnímu chování. Ve srovnání s uhlazeným intelektuálem Helmutem Schmidtem byla jeho neohrabanost vděčným cílem. |
Franz Josef Strauß, předseda a dlouholetý vládce CSU v Bavorsku, který si nárokoval i neformální celoněmecké vedení obou stran se na veřejnosti o Kohlovi vyjadřoval s despektem a označil ho za „zcela neschopného“ pro kancléřský post. Kohl se však ukázal, obratným taktikem a nejen přenechal Straußovi post kandidáta na kancléře v parlamentních volbách v roce 1980, ale ho i podporoval. Kohl byl přesvědčen, že Strauß je pro většinu Němců nevolitelný, což potvrdil nejhorší poválečný volební výsledek CDU/CSU.
Kohl touto taktikou vyřadil Strauße na celoněmecké úrovni, a ten se stáhl do Bavorska. Kohla si tenkrát všimli i v zahraničí a britský deník Financial Times o něm napsal, že ani jeho největší nepřítel nebude tvrdit, že je vizionář nebo brilantní řečník a že ve straně potlačuje jakýkoliv náznak inteligentní myšlenky nebo analýzy. Po Kohlovu projevu na sjezdu CDU se mu sice dostalo bouřlivého potlesku, ale předcházelo mu krátké ticho, protože delegáti nevěděli, jestli už skončil.
Německo-francouzské smíření
Kohlova šance přišla v roce 1982, kdy nastala roztržka ve vládní koalici. Na základě vyslovení nedůvěry Spolkovým sněmem se koalice rozpadla a 1. října se Kohl stal kancléřem ve vládní koalici křesťanských CDU/CSU a liberální FDP a okamžitě po nástupu slíbil morální obnovu a zlepšení hospodářské situace.
Fotka Kohla držícího Mitterranda za ruku se stala symbolem německo-francouzského smíření a jejich spolupráce vyústila například v založení mezinárodní vojenské jednotky Eurokorps, televizní stanice Arte či položení základů Maastrichtské smlouvy nebo společné měny euro |
Za Kohlova kancléřství se střídaly politické úspěchy a aféry, například prosadil rozmístění raket v Německu, ale jen těsně unikl trestnímu stíhání kvůli křivé výpovědi o finančních darech Flickova koncernu CDU. V roce 2013 byl zveřejněn rozhovor s tehdejší britskou premiérkou Margaret Thatcherovou z roku 1982, ve kterém vyslovil přání snížit počet Turků v Německu o polovinu, což je pikantní, protože manželka jeho syna Petera je tureckého původu.
Ke Kohlovým úspěchům patří projev v izraelském parlamentu na začátku roku 1984 a v záři návštěva Verdunu s tehdejším francouzským prezidentem Françoisem Mitterrandem – Kohlův otec se bojů u Verdunu za první světové války zúčastnil a byl raněn. Fotka Kohla držícího Mitterranda za ruku se stala symbolem německo-francouzského smíření a jejich spolupráce vyústila například v založení mezinárodní vojenské jednotky Eurokorps, televizní stanice Arte či položení základů Maastrichtské smlouvy nebo společné měny euro.
Méně vydařená byla návštěva tehdejšího prezidenta USA Ronalda Reagana při příležitosti oslav 40 let od konce druhé světové války v koncentračním táboře Bergen-Belsen a vojenského hřbitova v Bitburgu, což vyvolalo ostrou kritiku, protože jsou zde pohřbeni i příslušníci jednotek SS. A ani vůči Sovětskému svazu se nezachoval šťastně, když přirovnal Michaila Gorbačova k Hitlerovu ministru propagandy Goebbelsovi.
Historický okamžik
Kohlův politický styl byl v té době stále častěji kritizován. Bylo mu vyčítáno, že neřeší problémy a snaží se je vysedět, i rozlišování lidí do tří skupin – přátele, nepřátele a nepodstatné. Kohl si dobře pamatoval, kdo k němu byl loajální, a ten mohl počítat s tím, že mu to oplatí. Ti, kdo se mu postavili do cesty, si pak mohli být jisti, že je dříve nebo později čeká nemilosrdná odplata. Kohlův historický okamžik nastal s pádem berlínské zdi a rozpadem komunistického impéria.
Kohlův historický okamžik nastal s pádem berlínské zdi a rozpadem komunistického impéria. Z Kohla se stal aktivní hráč světových dějin, který rozhodoval o vývoji obou německých států i mezinárodních partnerů. |
Z Kohla se stal aktivní hráč světových dějin, který rozhodoval o vývoji obou německých států i mezinárodních partnerů. Aniž by informoval svého koaličního partnera i západní spojence, předložil 28. listopadu 1989 ve Spolkovém parlamentu desetibodový program na překonání rozdělení Německa a Evropy. Společně s ministrem zahraničí Hans-Dietrichem Genscherem se mu pak podařilo rozptýlit obavy USA, Sovětského svazu, Francie a Velké Británie, což vyústilo v souhlas s německým sjednocením.
Francie ho podmínila příslibem společné měny, aby Německo více propojila s Evropou, ale Kohlovi se podařilo přesvědčit evropské partnery, že od silného Německa žádné nebezpečí nehrozí. Kohl považoval sjednocení Německé jen za jeden ze základních kamenů nové Evropy, druhým byla evropská integrace.
Konec „věčného“ kancléře
V roce 1994 byl Kohl ještě jednou zvolen kancléřem, ale už za svým zenitem. Hospodářský propad východní části Německa dramaticky narostl a miliony nezaměstnaných marně čekali na slibovaný zářný zítřek. Modely ze šedesátých let 20. století v globalizované ekonomice přestaly fungovat a Kohl nedokázal nic jiného nabídnout.
V roce 1998 měla většina německých voličů „věčného“ kancléře dost a po 16 letech Kohla zvolila sociálně demokratického kancléře Gerharda Schrödera |
V roce 1998 měla většina německých voličů „věčného“ kancléře dost a po 16 letech Kohla zvolila sociálně demokratického kancléře Gerharda Schrödera. Kohl se stal čestným předsedou CDU, ale i tohoto postu se vzdal poté, co se objevila aféra nelegálních finančních darů, přičemž odmítal zveřejnit jména dárců, protože jim dal čestné slovo.
Helmut Kohl patřil ke generaci, která reflektovala druhou světovou válku v politickém životě a evropská vize pro ni nebyla jen prázdnou frází spojenou především s vysokými platy v bruselských institucích. S Kohlem éra této generace končí, a proto se projekt Evropské unie a osud celé Evropy začíná ubírat jiným směrem.
