Pražský podnikatel Roman Janoušek je za dopravní nehodu, kterou způsobil v pátek 23. března, obviněn z trestných činů těžkého ublížení na zdraví a z ohrožení pod vlivem návykové látky. Podle trestního zákoníku mu za těžké ublížení na zdraví mohou hrozit tři roky až deset let vězení. Za ohrožení pod vlivem návykové látky může být podle kodexu udělen půlroční až tříletý trest, peněžitý trest či zákaz činnosti, pokud člověk způsobí dopravní nehodu a někomu ublíží.
Janouškovi tedy reálně hrozí nepodmíněný trest vězení, lidově řečeno by měl jít „do tepláků“. Ale k něčemu takovému je zatím daleko a například bookmakeři vypisují nejnižší kursy na to, že přítel poslance Pavla Béma (ODS) bude kvůli nehodě, při níž podle policie v opilosti autem srazil a těžce zranil ženu a od nehody ujel, odsouzen pouze k podmíněnému trestu.
Jaký názor na to mají právníci oslovení v průzkumu ČESKÉ POZICE? Lze říci, že se blíží pohledu bookmakerů, protože 41,7 procenta z nich souhlasí s tím, že Janoušek vyvázne s podmínkou. Třetina respondentů míní, že ho nepodmíněný trest nemine, a čtvrtina volila variantu „nevím“.
Odpovídalo 37 právníků a advokátů.
Podle těchto dvou právníků bylo k tomu, aby Janoušek odešel od soudu nejvýš s podmínkou, učiněno dost:
„Ano, tady je možné všechno. Věřím tomu zvlášť potom, co jsme mohli vidět v akci pražskou policii bezprostředně po činu. Dnes každý vidí, že měli podezřelého zadržet, odebrat mobil (respektive umožnit pouze telefonát obhájci), navrhnout vazbu (minimálně útěkovou), po vystřízlivění okamžitě vyslechnout a sdělit obvinění z úmyslného ublížení na zdraví. Nic, ale dočista nic z toho se nestalo!
Zajímavé také je, že podezřelý se zřejmě vůbec nedožadoval přítomnosti obhájce, což by myslím každý rozumný (a majetný) člověk v této situaci okamžitě udělal – leda by si byl vědom své absolutní beztrestnosti!
Jak má potom člověk přesvědčovat klienty, aby úzkostlivě dodržovali všechny předpisy, když se toto děje před zraky veřejnosti? A jak mám studentům s vážnou tváří vykládat o principu rovnosti před zákonem???
Advokáti většinou stojí na straně obhajoby proti mašinérii státní moci a ,na stráži‘ proti možnému justičnímu omylu. I když křivda ani v tomto případě nemůže být vyloučena, obávám se, že zde nadále hrozí ,přestřelení‘ opačným směrem – tj. že pachatel bude odcházet ze soudní síně po vynesení rozsudku s úsměvem na rtech.“
„Samozřejmě, že může, a bylo by divné, kdyby se mu to nepovedlo. Vždyť mu pro to policie připravila ty nejlepší podmínky.“
Další respondent si vroucně přeje, aby byl Janoušek po zásluze potrestán, byť tomu moc nevěří:
„Nesmí! Ale v tomto státě je všechno možné. A kdyby bylo nejhůř, Klaus mu dá milost. Pokud skončí s úmyslným ublížením na zdraví, těžkou újmou, a neposkytnutím pomoci ujetím od dopravní nehody, což je taky úmyslný trestný čin, tak řadový občan tohoto státu by neměl mít dovoleno telefonovat kamarádům o pomoc a nevyhnul by se zadržení policií a vzhledem k požitému alkoholu nejspíš ani vazbě a nepodmíněnému odnětí svobody.
Pokud Janoušek tomuto uteče, bude to jistě další hřebíček do rakve této vládní garnitury a další argument k tomu, aby obyvatelé vyšli vážně do ulic. V tomhle státě se ale nebude nic převratného dít, pokud nějakého zkorumpovaného představitele vládní moci v Praze občané zase nedefenestrují.“
Jiný právník nabízí prognózu, jak se lobbista nepodmíněnému trestu nakonec vyhne:
„Ano, může, i když by neměl. Život mě naučil, že u soudu je možné všechno a nemusíte být ani Janoušek.
I v této věci je možné všechno a bude záležet na úvaze soudu, jaký trest uloží. Můj osobní odhad je ten, že v první instanci soud podlehne mediální štvanici na Voldemorta a pošle jej do tepláků. Odvolací soud nakonec uloží podmíněný trest, protože Janoušek bude spolupracovat a vše přizná, bude se chovat spořádaně a nabídne poškozené přiměřeně vysoké odškodnění.“
Další z respondentů spekulovat nechce:
„Bez znalostí celého průběhu včetně znaleckých posudků nikdo nemůže kvalifikovaně vyjádřit svůj názor. Proto říkám ,Nevím‘.“
Tento právník ve svém rozboru bere do úvahy širokou škálu možností, jež mohou mít vliv na výsledek procesu:
„Především musí být s Romanem Janouškem zacházeno jako s každým jiným v podobné situaci – ne lépe, ale také ne hůře. Právním stát zůstane, jen bude-li obviněný odsouzen pouze za to, co prokazatelně udělal, a ne i za to, co možná podle obecného mínění udělal také, ale nebylo to v řádném procesu prokázáno.
Každý má právo na skutečně spravedlivý proces, i takzvaný kmotr, a zástupný likvidační trest ve stylu odsouzení mafiána za daňový delikt by byl cestou do pekel, protože by všem ukázal, že justice může fungovat účelově. Takže je třeba, aby celá kauza zůstala v pozornosti médií a aby jí policie i státní zastupitelství věnovaly velkou pozornost a vystříhaly se jakéhokoli populismu, či naopak nadržování obviněnému.
Případný trest bude záviset hlavně na právní kvalifikaci toho, že měl srazit autem ženu, která se mu postavením se před auto snažila zabránit v ujetí od nehody. Ve hře je mnoho věcí, o nichž nechci spekulovat (například kde přesně a jak daleko před autem žena stála, s čímž souvisí i to, jak rychle do ní obviněný najel, rozjížděl-li své vozidlo z klidu; jak byla žena vysoká; jakou měla tělesnou konstituci, respektive jak se tato konstituce obviněnému z jeho pozice jevila; co vše ze své pozice obviněný viděl, například zda kolem stála či jela další auta, pod něž mohla žena po sražení jeho vozidlem spadnout či na ně narazit, aj.).
Roli může hrát i jeho tehdejší psychický stav (stres, subjektivní pocit pronásledování atd.) a to, zda a jak moc bylo jeho jednání ovlivněno alkoholem či čímkoli jiným. Může jít teoreticky o pokus vraždy v eventuálním úmyslu, možná dokonce ze zavrženíhodné pohnutky (snaha uniknout identifikaci, a tím postihu za jízdu pod vlivem alkoholu a způsobení dopravní nehody), o (úmyslné) těžké ublížení na zdraví, opět možná ze zavrženíhodné pohnutky, nebo o (úmyslné) ublížení na zdraví s nedbalostním způsobením těžké újmy na zdraví (pokud tedy poškozená žena vskutku utrpěla taková zranění, že se bude jednat o delší dobu trvající poruchu zdraví), případně o prosté úmyslné ublížení na zdraví.
Podle této právní kvalifikace by se pak zásadně odvíjela i výše trestu v případě shledání viny. Takže podmíněný trest či něco obdobného připadá za určitých podmínek v úvahu. Na jedné straně je obviněný doposud podle všeho trestně bezúhonný a polehčující okolností by jistě bylo, pokud by svého činu litoval a všemožně se snažil napravit jeho následky. Na druhé straně – je-li pravda, že řídil vozidlo v opilosti – celý průběh jednání by naznačoval vysokou míru jeho nezodpovědnosti a bezohlednosti. Pocitově bych řekl, že byl-li by shledán vinným, mohl by být přiměřeným spíše nepodmíněný trest odnětí svobody při dolní hranici příslušné trestní sazby podle toho, jak by bylo jeho jednání kvalifikováno.“
Pro následující dva účastníky průzkumu je – pokud se prokáže, že Janoušek najel autem do člověka – jiná možnost než nepodmíněný trest nepřípustná:
„Jistěže nikoli. Použil zbraň proti člověku.“
„Ne. Pokud se důkazně prokáže obvinění, že čelně rozjel auto proti člověku, který před ním stál. Potom ani současná právní kvalifikace nemusí být tou konečnou.“
Naopak tento právník ve „spravedlnost“ v tomto případě nevěří ani vzdáleně:
„V naší zkorumpované společnosti je možné i to, že bude nakonec osvobozen.“
