Podstatnou část viny má na triku islám

Zvykli jsme si na to, že válčíme, ale našeho území se válka nedotkne. Dotkne – říká v rozhovoru Petr Pelikán a k případnému zničení tzv. Islámskému státu říká: „A co uděláme, až tzv. Islámský stát rozdrtíme? A víme, co je vůbec tzv. Islámský stát? Máme tak velké Guantánamo, aby v sebe pojalo všechny, kdo za něj bojují? Nemáme.“

LN: Byla to jen otázka času?

PELIKÁN: Ano.

LN: Nepřekvapilo vás to?

PELIKÁN: Ne.

LN: Proč právě Francie?

PELIKÁN: Asi proto, že v ní žije dost velká muslimská komunita.

LN: Existence dost velké muslimské komunity ve Francii ještě ale není důvod k teroru...

PELIKÁN: Já situaci francouzských muslimů neznám zblízka. Zdá se ale, že tam existují paralelní světy a že lidé, kteří je obývají, se cítí být loajálnější k oblastem, z nichž buď oni sami, nebo jejich rodiče přišli. Loajalita k francouzskému státu, jehož jsou občany, je až na druhém místě.

LN: Teď se určitě přihlásí o slovo všichni ti, kdo budou říkat: posilme bezpečnost, zrušme Schengen, více využívejme odposlechy...

PELIKÁN: ... a ničemu tím nezabrání.

LN: To tomu nejde zabránit?

PELIKÁN: Ne. Překročili jsme totiž hranici, která se nikdy překročit neměla. A pojďme si říci, jaké bude řešení – bude bolestné. Bude vyžadovat, abychom obětovali dost z toho, na co jsme si zvykli.

LN: Řekl jste dvě věci – první je ta hranice: co je tou hranicí, kterou jsme neměli překročit a překročili?

PELIKÁN: Hranicí je množství – v Evropě žije pospolu více lidí z odlišných kultur, než je možno unést.

LN: Proč?

PELIKÁN: Menšiny jsou už natolik početné, že mohou vytvořit paralelní svět.

LN: A nemusejí se tudíž integrovat, to chcete říci?

PELIKÁN: A nemusejí se asimilovat. Integrace se neobejde bez toho, aby se proměnila i společnost, která je integruje; takže to slovo zní: asimilovat.

LN: Druhá věc, kterou jste řekl, byla, že si řešení bude žádat dost velké oběti. Co to znamená?

PELIKÁN: Mám pocit, že dojde k diskusi o lidských právech. Jsme například zvyklí slučovat rodiny. Přijde imigrant, získá pobyt a v rámci našeho konceptu lidských práv může potom přivést svou rodinu. Tady dojde k omezení.

LN: Abych to dobře chápal – říkáte, že se tak stane, nebo že si přejete, aby se tak stalo?

PELIKÁN: Pouze predikuji. Obecně ale lze říct, že na všech takových řešeních bude špatně, že se budou aplikovat hromadně. Dotkne se to i rodin, kterým bych to sloučení rodiny velice přál. Dotkne se to ale i lidí, kteří uzavírají účelové sňatky.

LN: Není vám vlastně protivné, že vždy když dojde k teroristickému útoku, sesypou se na vás, obecně na arabisty či muslimy, novináři?

PELIKÁN: To je spíš otázka na vás...

LN: Ta otázka mířila k tomu, jestli ty jednotlivé teroristické útoky mají co do činění s islámem, a máme se tedy o něm v takových chvílích bavit. Třeba byste totiž mohl říkat, že v každé společnosti je skupina psychopatů...

PELIKÁN: Podstatnou část z toho, co se tam v Paříži stalo, má na triku islám. Ne všechno, ale podstatnou část ano.

LN: V tomto případě byste tedy o psychopatech nemluvil?

PELIKÁN: V žádném případě.

LN: Proč to má na triku islám?

PELIKÁN: Ti lidé šli vědomě nejen zabíjet, ale také při tom obětovat své vlastní životy. To je akt nejhlubší víry. Přitom se opírali o tytéž prameny jako jiní muslimové, kteří jejich čin naopak odsuzují a označují ho za smrtelný hřích. V islámu neexistuje lidská autorita, která by každému muslimovi závazně říkala, co má dělat. Každý muslim je sám před bohem zodpovědný, jakou zvolí cestu, a to není jednoduché.

LN: Nejrůznější muslimské obce ihned ale přece vydávají prohlášení, že takový čin nemá v islámu oporu.

PELIKÁN: Ano. A některé ona prohlášení dokonce vydávají upřímně. Ne pouze kvůli tomu, že musejí, protože žijí v tolerantní Evropě, respektující svobodu a pluralitu názorů...

LN: Vraťme se k tomuto konkrétnímu útoku. Přihlásil sek němu tzv. Islámský stát. Jsme s ním ve válce?

PELIKÁN: Slyšel jsem prohlášení francouzského prezidenta, že ano, že Francie s ním ve válce je. Problém je, že Francie není zvyklá na to, že když se válčí, válčí se i v rámci jejích hranic. Totéž Spojené státy, totéž Velká Británie, totéž Česko – to si myslíme, že budeme válčit, ale že se našeho území válka nedotkne? Dotkne.

LN: Říkáte tedy, že to, že tzv. Islámský stát přenáší válku na území svého nepřítele, který bombarduje jeho pozice, je legitimní?

PELIKÁN: Takhle to neříkám, nic nechci omlouvat. Říkám ale, že je to úplně logický krok.

LN: Když François Hollande řekl, že je Francie ve válce, má Francie – případně Evropa a USA – zaútočit na tzv. Islámský stát radikálněji, tedy zasáhnout se vším všudy, to znamená nasadit pozemní vojsko a riskovat smrt vojáků?

PELIKÁN: A co uděláme, až tzv. Islámský stát rozdrtíme? A víme, co je vůbec tzv. Islámský stát? Máme tak velké Guantánamo, aby v sebe pojalo všechny, kdo za něj bojují? Nemáme.

LN: Nemá nás ponoukat k útoku ani obecná lidská solidarita k těm, kdo pod tzv. Islámským státem trpí?

PELIKÁN: To je klíčová otázka. Opravdu trpí? Jak velké procento lidí, kteří žijí na jeho území, trpí?

LN: Třeba jezídové trpí. Třeba trpěli i ti, kdo z těch území uprchli. A třeba Kurdové trpí.

PELIKÁN: Tzv. Islámský stát zaujímá území zhruba o velikosti Francie, to není málo. Bojuje proti dvěma regulérním armádám – irácké a syrské. Bojuje proti bezpočtu milicí. Čelí vzdušným útokům od dalších zemí. A přesto se nezhroutil. Jak je to možné, když v něm všichni trpí? Možná ten odpor uvnitř nemusí být tak veliký, jak se píše v novinách. Tím však nechci nic obhajovat, jen konstatuji fakta. Mnozí strašlivě trpí – ano, jezídové trpí. K uprchlíkům, které jste také zmínil, přesto dvě ale: neprchají všichni a někteří z prchajících mohou prchat prostě také proto, že je tam válka a to není pěkné prostředí pro život. A Kurdy bych v jistém smyslu vyňal – ti bojují za svůj stát.

LN: Jak velkou má tedy podle vás tzv. Islámský stát loajalitu u obyvatelstva, nad kterým vládne?

PELIKÁN: Odpovím takto: možná dost velká část tamního obyvatelstva akceptuje raději tzv. Islámský stát než vládu, která jí vládla předtím. A tím myslím hlavně Irák.

LN: Myslíte tedy posaddámovskou vládu, která přišla po útoku USA a jejich spojenců v roce 2003?

PELIKÁN: Jistě, ale musíte mít na paměti jeden dějinný paradox: Američané dobyli Irák v podstatě pro Íránce. Předchozí intervence by nás snad mohly poučit ve chvíli, v níž přemýšlíme o zásahu proti tzv. Islámskému státu, a to poučení zní: něco zbořit je snadné, nesmíte po sobě ale zanechat ještě větší spoušť.

LN: Jak se tedy máme tady a teď chovat vůči tzv. Islámskému státu?

PELIKÁN: Nejprve bych doporučoval poznat ho. Chápu, že zabití džihádisty Johna vypadá v médiích moc pěkně, ale proč se nezajímáme o to, komu například tzv. Islámský stát prodává ropu? A neřeknu vám, jak bych chtěl, abychom se k němu chovali, budu opět spíš realista a řeknu, co se podle mě stane: Irák a Sýrie už nikdy nebudou státy, kterými byly dřív – i když to třeba nebude vyznačeno na mapách. Vzniknou nové útvary, které nemusí mít sice vůbec zastoupení v OSN, ale budou žitou praxí; třeba kurdská autonomie v Iráku je fakticky samostatná už dnes.

LN: Když predikujete, tak co bude s tzv. Islámským státem?

PELIKÁN: Třeba už to nebude tzv. Islámský stát. Třeba ho přejmenujeme na Islámskou demokratickou republiku – to je úplně jedno. Třeba ty dnešní nejviditelnější osobnosti ustoupí do pozadí a přijdou jiné osobnosti a my takový krok nazveme „usmířením“.

LN: Zní to dost hrozně...

PELIKÁN: Zní, ale co je na tom tak nepravděpodobného? A bude to pravděpodobnější o to víc, když bude ten útvar nějak fungovat na mezinárodní úrovni a když zajistí, abychom do něj mohli deportovat některé nepohodlné migranty odtud. Jak koneckonců vznikla Saúdská Arábie? Nevznikla náhodou dost podobně, jako se dnes chová tzv. Islámský stát? A nejsou si vlastně podobny ty dva útvary i tím, jak dodržují demokratické principy, práva náboženských menšin nebo práva žen?