Až příští rok na jaře klesne o pět procent v důsledku nedávno schváleného zákona sazba daně z přidané hodnoty za vodné a stočné, nemusí to lidem přinést vůbec žádnou finanční úsporu. Některé vodárenské společnosti, případně obce a města už totiž zvažují, že ušetřené peníze použijí na investice. Částka na složence pro odběratele vody pak ve výsledku nemusí být ani o korunu nižší. Ministerstvo financí v rámci novely zákona o evidenci tržeb snižuje sazbu DPH u vodného a stočného a také stravovacích a některých odborných služeb.
Zatímco třeba u čepovaného piva resort počítá, že ušetřenou daň (z 21 procent DPH na deset procent) hospodští využijí pro svou potřebu, u vody (z 15 rovněž na deset procent) prý dohlédne prostřednictvím cenového výměru, aby nižší částku daně firmy promítly do cen koncovým zákazníkům. Ale to automaticky neznamená, že v příštím roce současná průměrná cena 88,35 koruny za kubík vodného a stočného klesne. Daň je totiž kromě ekonomických nákladů a zisku jen jednou z položek, jež vodárny každoročně do ceny započítávají.
Cenová regulace
Miliony, které na DPH ušetří, mohou využít k navýšení prostředků třeba na rekonstrukci starých trubek nebo čističky. Vyšší investiční náklady tak mohou v koncové ceně pro odběratele úplně vymazat vliv nižší sazby DPH. „Ministerstvo financí jistě počítá s tím, že zodpovědní vlastníci infrastrukturního majetku tuto možnost využijí ke zvýšení investic do vodohospodářského majetku, který je ve většině měst a obcí historicky podfinancovaný,“ říká například Tomáš Mrázek, mluvčí Pražských vodovodů a kanalizací, které z 51 procent ovládá francouzský koncern Veolia a zbytek patří hlavnímu městu.
„Nájemné za infrastrukturní majetek, případně investice do něj jsou plně uznatelné nákladové položky pro tvorbu vodného a stočného a ministerstvo si je toho jistě vědomo,“ dodává. Mrázek připomíná, že pražští radní schválili letos v červnu střednědobý investiční plán (SIP) vodohospodářské infrastruktury na roky 2020 až 2024, v němž se uvádí: „Pokud projde legislativním procesem návrh na snížení DPH pro vodné a stočné z 15 na deset procent, nedošlo by k jednorázovému snížení ceny a zdroje ve výši zhruba 300 milionů korun ročně by byly použity jako dodatečný zdroj pro financování SIP.“
Jinde, třeba v Plzni, kde vodárnu zcela ovládá město, ještě není jasno. Radnice a vodárny totiž vodné a stočné pro příští rok budou teprve kalkulovat a následně projdou revizí ministerstva financí. „Zatím zastáváme názor, že bychom rádi využili prostor ze snížení DPH na navýšení oprav a obnovy vodohospodářské infrastruktury,“ uvedl generální ředitel Vodárny Plzeň Ludvík Nesnídal.
Voda je například vedle elektřiny, cigaret, zemního plynu a mimo jiné taxislužby jednou z komodit a služeb, jejichž ceny stát reguluje. Cenová regulace však v případě vody neznamená, že ministerstvo může přímo diktovat koncovou cenu jako třeba u cigaret. Dohlíží jen, aby si firma v ceně nevytvářela nepřiměřeně vysoký zisk. O tom, že v Česku na tom nejsme s kvalitou vodárenských a kanalizačních sítí nejlépe, svědčí i statistika ministerstva zemědělství.
Nezbytná modernizace
V přepočtu na obyvatele je 1,3 milionu Čechů napojeno na vodovod, který vyžaduje modernizaci, a 1,6 milionu lidí na nevyhovující kanalizaci, zejména v menších obcích a v rámci menších vodárenských společností. Češi si kromě toho celkovou platbu za vodné a stočné dlouhé roky výrazně snižovali úsporou spotřebované vody – její spotřeba klesla oproti roku 1989 na méně než polovinu. Přitom připojených domácností, tedy i kilometrů trubek rapidně přibylo a přibývá.
Ty současné je zase třeba opravovat a udržovat. Což vede k tomu, že příjmy provozovatelů infrastruktury, většinou v majetku obcí a měst, nestačí na nutné investice. Podle Oldřicha Vlasáka, ředitele Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, je snížení sazby DPH vítané opatření. Kdyby daň klesla ještě níž než na schválených deset procent, zbylo by na opravy a nezbytné rozšiřování sítí i na snížení ceny pro koncové zákazníky. Argumentuje třeba příkladem Velké Británie či USA, kde je daňová sazba nulová, nebo Polskem s osmi procenty či Francií se sazbou 5,5 procenta.
Průměrně vodné a stočné v Česku činí letos 88,35 koruny za kubický metr oproti loňským 85,66 koruny. K nejlevnějším městům patří Krnov nebo Žamberk, kde lidé platí 51,90, respektive 54 koruny. Draho vychází voda například ve Frýdlantu – částkou 115 korun za kubík. Z údajů statistiků vyplývá, že průměrná čtyřčlenná domácnost u nás spotřebuje ročně kolem 130 kubíků vody, což při průměrné ceně znamená měsíční výdaj přes 928 korun.
Až příští rok na jaře klesne o pět procent v důsledku nedávno schváleného zákona sazba daně z přidané hodnoty za vodné a stočné, nemusí to lidem přinést vůbec žádnou finanční úsporu. Některé vodárenské společnosti, případně obce a města už totiž zvažují, že ušetřené peníze použijí na investice. Částka na složence pro odběratele vody pak ve výsledku nemusí být ani o korunu nižší. Ministerstvo financí v rámci novely zákona o evidenci tržeb snižuje sazbu DPH u vodného a stočného a také stravovacích a některých odborných služeb.
Zatímco třeba u čepovaného piva resort počítá, že ušetřenou daň (z 21 procent DPH na deset procent) hospodští využijí pro svou potřebu, u vody (z 15 rovněž na deset procent) prý dohlédne prostřednictvím cenového výměru, aby nižší částku daně firmy promítly do cen koncovým zákazníkům. Ale to automaticky neznamená, že v příštím roce současná průměrná cena 88,35 koruny za kubík vodného a stočného klesne. Daň je totiž kromě ekonomických nákladů a zisku jen jednou z položek, jež vodárny každoročně do ceny započítávají.
Cenová regulace
Miliony, které na DPH ušetří, mohou využít k navýšení prostředků třeba na rekonstrukci starých trubek nebo čističky. Vyšší investiční náklady tak mohou v koncové ceně pro odběratele úplně vymazat vliv nižší sazby DPH. „Ministerstvo financí jistě počítá s tím, že zodpovědní vlastníci infrastrukturního majetku tuto možnost využijí ke zvýšení investic do vodohospodářského majetku, který je ve většině měst a obcí historicky podfinancovaný,“ říká například Tomáš Mrázek, mluvčí Pražských vodovodů a kanalizací, které z 51 procent ovládá francouzský koncern Veolia a zbytek patří hlavnímu městu.
Voda je například vedle elektřiny, cigaret, zemního plynu a mimo jiné taxislužby jednou z komodit a služeb, jejichž ceny stát reguluje. Cenová regulace však v případě vody neznamená, že ministerstvo může přímo diktovat koncovou cenu jako třeba u cigaret. Dohlíží jen, aby si firma v ceně nevytvářela nepřiměřeně vysoký zisk. |
„Nájemné za infrastrukturní majetek, případně investice do něj jsou plně uznatelné nákladové položky pro tvorbu vodného a stočného a ministerstvo si je toho jistě vědomo,“ dodává. Mrázek připomíná, že pražští radní schválili letos v červnu střednědobý investiční plán (SIP) vodohospodářské infrastruktury na roky 2020 až 2024, v němž se uvádí: „Pokud projde legislativním procesem návrh na snížení DPH pro vodné a stočné z 15 na deset procent, nedošlo by k jednorázovému snížení ceny a zdroje ve výši zhruba 300 milionů korun ročně by byly použity jako dodatečný zdroj pro financování SIP.“
Jinde, třeba v Plzni, kde vodárnu zcela ovládá město, ještě není jasno. Radnice a vodárny totiž vodné a stočné pro příští rok budou teprve kalkulovat a následně projdou revizí ministerstva financí. „Zatím zastáváme názor, že bychom rádi využili prostor ze snížení DPH na navýšení oprav a obnovy vodohospodářské infrastruktury,“ uvedl generální ředitel Vodárny Plzeň Ludvík Nesnídal.
Voda je například vedle elektřiny, cigaret, zemního plynu a mimo jiné taxislužby jednou z komodit a služeb, jejichž ceny stát reguluje. Cenová regulace však v případě vody neznamená, že ministerstvo může přímo diktovat koncovou cenu jako třeba u cigaret. Dohlíží jen, aby si firma v ceně nevytvářela nepřiměřeně vysoký zisk. O tom, že v Česku na tom nejsme s kvalitou vodárenských a kanalizačních sítí nejlépe, svědčí i statistika ministerstva zemědělství.
Nezbytná modernizace
V přepočtu na obyvatele je 1,3 milionu Čechů napojeno na vodovod, který vyžaduje modernizaci, a 1,6 milionu lidí na nevyhovující kanalizaci, zejména v menších obcích a v rámci menších vodárenských společností. Češi si kromě toho celkovou platbu za vodné a stočné dlouhé roky výrazně snižovali úsporou spotřebované vody – její spotřeba klesla oproti roku 1989 na méně než polovinu. Přitom připojených domácností, tedy i kilometrů trubek rapidně přibylo a přibývá.
V přepočtu na obyvatele je 1,3 milionu Čechů napojeno na vodovod, který vyžaduje modernizaci, a 1,6 milionu lidí na nevyhovující kanalizaci, zejména v menších obcích a v rámci menších vodárenských společností. Češi si kromě toho celkovou platbu za vodné a stočné dlouhé roky výrazně snižovali úsporou spotřebované vody. |
Ty současné je zase třeba opravovat a udržovat. Což vede k tomu, že příjmy provozovatelů infrastruktury, většinou v majetku obcí a měst, nestačí na nutné investice. Podle Oldřicha Vlasáka, ředitele Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, je snížení sazby DPH vítané opatření. Kdyby daň klesla ještě níž než na schválených deset procent, zbylo by na opravy a nezbytné rozšiřování sítí i na snížení ceny pro koncové zákazníky. Argumentuje třeba příkladem Velké Británie či USA, kde je daňová sazba nulová, nebo Polskem s osmi procenty či Francií se sazbou 5,5 procenta.
Průměrně vodné a stočné v Česku činí letos 88,35 koruny za kubický metr oproti loňským 85,66 koruny. K nejlevnějším městům patří Krnov nebo Žamberk, kde lidé platí 51,90, respektive 54 koruny. Draho vychází voda například ve Frýdlantu – částkou 115 korun za kubík. Z údajů statistiků vyplývá, že průměrná čtyřčlenná domácnost u nás spotřebuje ročně kolem 130 kubíků vody, což při průměrné ceně znamená měsíční výdaj přes 928 korun.
