Úterý 6. prosince 2022, svátek má Mikuláš
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Pomalost českého civilního řízení trápí jednotlivce i firmy

  17:33
Existuje mnoho táhnoucích se sporů. Často kvůli řešení procesních otázek, které nemají žádný či jen omezený dopad na podstatu sporu. A jak ukazuje spor státních Českých drah s jejich dodavatelem Škodou Transportation, ani tolik vychvalované rozhodčí řízení není na tento problém odpovědí.

Rozhodčí soudy foto: Shutterstock

Za pár týdnů, na podzim, to budou tři roky od vydání skandálního rozhodnutí soukromého Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR o opoždění dodávky elektrických lokomotiv řady 380. V krátkosti: rozhodci dospěli k závěru, že státní České dráhy při mnohaletém prodlení svého dodavatele Škody Transportation nejen nemají nárok na úhradu sjednaných smluvních pokut, ale musejí svému soukromému dodavateli s akcionáři v daňových rájích navíc doplatit prémii ve výši přibližně tři čtvrtě miliardy korun.

Existují závažné pochybnosti o samotném průběhu rozhodčího řízení – už jen proto, že rozhodčí soud v podstatě odmítá o této věci poskytovat informace, a to i ve vztahu k soudu, který žalobu Českých drah o zrušení rozhodčího nálezu projednával. Všimli jste si správně, že jsem u slovesa „projednávat“ použil minulý čas. Nedávno totiž nastal vývoj, který sice nepřinesl pro žádnou ze stran jakýkoliv výsledek, ale vypovídá mnohé nejen o organizaci našeho soudnictví, ale i o kvalitě práce našich legislativců a poslanců.

Opomnění legislativců

Pro laika jde o nepochopitelnou věc. Nikdo totiž nezpochybňuje, že České dráhy správně podaly žalobu u správného soudu a že Obvodní soud pro Prahu 1 měl pravomoc spor projednat. Parlament však loni schválil poměrně nenápadnou novelu zákona o rozhodčím řízení, která nově stanoví příslušnost krajských, a nikoliv okresních soudů k projednání tohoto typu žalob. Háček je v tom, že naši skvělí legislativci v rozporu s praxí obvyklou v jiných podobných případech zapomněli na přechodné ustanovení, že již běžící neskončené věci dokončí soudy určené podle dosavadních pravidel.

Parlament loni schválil nenápadnou novelu zákona o rozhodčím řízení, která nově stanoví příslušnost krajských, a nikoliv okresních soudů k projednání tohoto typu žalob. Háček je v tom, že legislativci v rozporu s praxí obvyklou v jiných podobných případech zapomněli na přechodné ustanovení, že již běžící neskončené věci dokončí soudy určené podle dosavadních pravidel.

V důsledku toho Vrchní soud v Praze z podnětu Obvodního soudu pro Prahu 1 na začátku června letošního roku rozhodl, že nově má věc posoudit namísto okresního soudu soud krajský, jímž je v tomto případě Městský soud v Praze. Je sice hezké, že máme tolik různých soudních instancí, které takto složitě řeší otázku kompetence, ale Českým drahám zbydou akorát oči pro pláč.

Skoro tři roky se bez výsledku soudí o věc, která pro ně má z hlediska hospodaření mimořádný význam, a najednou zjistí, že toto tříleté úsilí bylo z velké části zbytečné, protože kvůli nedůslednosti našich poslanců a legislativců má celou věc od počátku nově projednat úplně jiný soudce u jiného soudu. A to opomíjím skutečnost, že při normálním fungování soudů by snad celá věc bývala mohla být Obvodním soudem pro Prahu 1 uzavřena během dvou let dřív, než se parlament do zmíněných legislativních změn pustil.

Nelákavá představa

Pro investory do české ekonomiky není zrovna lákavá představa, že místní soudy nebudou schopné v časově rozumném horizontu řešit běžné civilní spory vznikající při jejich podnikání

Bohužel problém souvisí s neřestí, která dlouhodobě trápí spoustu jednotlivců a firem – celková rychlost českého civilního řízení. Existuje totiž mnoho sporů, které se táhnou roky bez výsledku. Často právě v důsledku řešení čistě procesních otázek, které nemají žádný nebo jen omezený dopad na rozřešení samotné podstaty sporu. To má vliv nejen na vnímání spravedlnosti a fungování státu jednotlivými občany, ale i na konkurenceschopnost České republiky.

Co si budeme nalhávat, pro investory do české ekonomiky není zrovna lákavá představa, že místní soudy nebudou schopné v časově rozumném horizontu řešit běžné civilní spory vznikající při jejich podnikání. Jak se navíc ukazuje na zmíněném příkladu, ani tolik vychvalované rozhodčí řízení není na tento problém odpovědí.

Autor: